Apuseni - propastné hory l.

Apuseni - propastné hory l.

"Propastné hory, kraj ponorných řek v Západních Karpatech, v horách Apusenských. Nikde v Rumunsku není skvělejší říše vod, které se propadají do země a vod, které z ní vyvěrají, vod, které mizí v jeskyních a kdesi z jiných opět vytékají. Ovce spásají smaragdovou trávu závrtů a do slepých dolin vtékají potoky, ale ven nemohou. Na jejich koncích se v bahnitých nálevkách krouživě propadají do podzemí. Skalními tunely teče Teplý Someš a chladná Galbena, Žlutá řeka. Sta metrů hluboká trojpropast Ponorských hradů: vody se řítí do tmy, do hlubin padají i přízračná zelenavá světla propadlých stropů. Na bílé útesy nahoře svítí slunce – hmyzí ticho Západních hor. Planina nádherného jména Ztracený svět..." Tato vzletná slova napsal o horách k nimž míříme, skvělý vypravěč a věčný tulák pan Miroslav Nevrlý, v nezapomenutelné knize Karpatské hry.
Pokračovat ve čtení...

Víkend pěti vrcholů

Víkend pěti vrcholů

Když jsem emailem dostal povídání o toulání lesních víl Aťky a Angely po kopcích Českého středohoří, nemohl jsem než požádat o svolení k jeho zveřejnění. Moc se mi expresivní styl Aťky líbí a věřím, že její povídání nezklame ani vás.
Pokračovat ve čtení...

Týden v Massif Central, regionu Auvergne /Francie/

Týden v Massif Central, regionu Auvergne /Francie/

Podívat se do pohoří Massif Central bylo mým snem už v době, kdy jsem si ve školních lavicích prohlížel fyzickou mapu Evropy, kdy se ovšem na Západ smělo jen na povolení bolševika a ten ho jen tak nedával. Sen se mi splnil až letos, díky tomu, že naše dcera Eliška dostala půlroční stipendium na Lyonské universitě a po jeho skončení se hodilo pro ní dojet. To se stalo na konci května t.r..
Našim cílem byl kraj vulkánů v Auvergne nazývaný NATUREL REGIONAL DES VOLCANS D“ AUVERGNE, z němž jsme se pohybovali v oblastech pohoří „Monts Cézzalier, Monts du Cantal a Monts Dore.

Pokračovat ve čtení...

Do roka a do dne... III. Roháče - Skriniarky

Do roka a do dne... III. Roháče - Skriniarky

Poslední den, poslední naděje. Dnes na ty zpropadené Skriniarky už jít musíme. Brestová od časného rána tone v mlhách, které vichr přefukuje přes hřebeny do Roháčské doliny. Ochladilo se a vůbec to nahoře nevypadá dobře. Co nás tam asi čeká rok a den poté? Jedno je jisté. Bouře to nebude!
Pokračovat ve čtení...

Do roka a do dne... II. Roháčská plesa

Do roka a do dne... II. Roháčská plesa

Vysoké riziko bouřek znovu oddaluje hřebenový přechod. Jdeme pro jistotu k Roháčským plesům, odkud sledujeme, jak Ostry Roháč atakuje několik odvážlivců. Bouře a déšť přijde až později odpoledne. Další den prší. Trasa v dešti Látanou dolinou tak končí v sedle Zábrať a na Rákoni v husté mlze a zimě. 
Pokračovat ve čtení...

Do roka a do dne... I. Šípská Fatra, Skorušina

Do roka a do dne... I. Šípská Fatra, Skorušina

Loňský nedokončený přechod posledního kousku roháčského hřebene nás nenechal v klidu. I proto se přesně po roce znovu vydáváme do strmých hor Slovenska, v době, kdy znovu hrozí silné bouře a nejisté počasí. Splní se nám sen a podaří se Skriniarky přejít? První den nás nalákala Šípská Fatra a zapomenutý dvojvrchol skalnatého Šípu. Ani druhý se nás Roháče nedočkají, zamíříme na hřeben Skorušiny, ráj vlků a medvědů.
Pokračovat ve čtení...

Krkonošská šestidenní ll.

Krkonošská šestidenní ll.

Zbytek pomalu ubývajících sil směrujeme k hraničnímu hřebenu s výraznými skálami Mužských a Dívčích kamenů, dlouhému přechodu z Medvědína k Labské boudě, se sestupem Labským dolem, a jako třešničku na dortu si před odjezdem domů přidáme ještě krátký výstup k Ptačím kamenům.
Pokračovat ve čtení...

Krkonošská šestidenní l.

Krkonošská šestidenní l.

Naše terénní šestidenní v nádherné a neporušené přírodě Krkonošského NP začíná. Unikáme vysoko do hor nad "Špindl", kde nám postačí k štěstí ubytování na starobylých Brádlerových boudách. Celou západní část Krkonoš odsud máme na dosah. 
Za první tři dny stíháme projít Přední a Zadní Planinu, zalesněný hřeben Žalého a hraniční trek kolem Vysokého Kola, Sněžných jam, Violíku, polské Szrenice k pramenu Labe.
Pokračovat ve čtení...

Křížem krážem Slovinskem část první

Křížem krážem Slovinskem část první

Za šest dní a pět nocí nemůže nikdo poznat cizí zemi natolik, aby o ní dokázal něco kloudného říci. My - studující geografové z JČU v Českých Budějovicích - jsme se o to ale chtěli přeci jen pokusit. Navštívili jsme jednu z bývalých jugoslávských zemí - Slovinsko.
Pokračovat ve čtení...

Terénní cvičení v Harrachově část druhá

Terénní cvičení v Harrachově část druhá

Minule jsme opouštěli oblast Českého ráje a vrátili se zpátky do Harrachova, odkud nás tentokrát čeká výprava do nitra Krkonošského národního parku, který chrání podle legendy před hledači pokladů a pytláky Krakonoš.
Pokračovat ve čtení...

Nejnovější fotografie

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.