Archiv měsíce Říjen 2018 1. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Beskydy a Valašsko I.

Beskydy a Valašsko I.

Beskydské vrcholy budou cílem, který v prosluněném září zpestří naše toulání se horami. Čertův Mlýn, Kněhyně a Smrk doplní další tisícovky tak, abychom jich vysbírali co nejvíc. Dostaneme se na známá i opuštěná místa a budeme se kochat dalekými výhledy.
Pokračovat ve čtení...

Ztracenou Šumavou II. Modravské slatě

Ztracenou Šumavou II. Modravské slatě

Snad každý, kdo si přečetl román spisovatele Karla Klostermanna Ze světa lesních samot, by se chtěl podívat na místa, kde se děj odehrával. Bohužel dnešní tristní stav nastavených pravidel NP Šumava není v tomto ohledu k turistům vstřícný. Máte možnost zůstat na známých trasách a bojovat o svůj úsek cesty s cyklisty, nebo...
Pokračovat ve čtení...

Ztracenou Šumavou I. Spálený a Kostelní vrch

Ztracenou Šumavou I. Spálený a Kostelní vrch

Pouť po tisícovkách v okolí Srní nás zavede na Spálený a Kostelní vrch. Znovu se podíváme k Vchynicko- Tetovskému kanálu a Hauswaldské kapli. Všechna tato místa mají svoji pohnutou historii, kterou je dobré znát. Zdejší genius loci dýchá silou tak nesmírnou, že vás z toho až zamrazí.
Pokračovat ve čtení...

Kolem Labe a kanálů (na kole)

Kolem Labe a kanálů (na kole)

Německo má kromě VW, Mercedesu, Audi, také Alpy, Angelu, Berlín, taky dost řek a i roviny (a taky v poslední době mnoho přišedších inženýrů a doktorů všech možných oborů). Vlastně skoro celé Německo je jedna velká rovina. Po rovině se dost dobře jezdí na kole a kolem řek nebo kanálů, se jezdí ještě líp ... 
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (září 2018) - příběh fotografie

Půltucet (září 2018) - příběh fotografie

Motto: „Pomysli na ty, kteří ne vinou nestálosti, ale vinou nedostatečné snahy nežijí svůj vysněný život, ale zůstávají v zajetých kolejích.“ Seneca
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.