Napsal Jack dne 13.11.2009 09:23
Léto bylo nádherné, taky na něj tak rádi vzpomínáte? Krásné počasí, kdy sluníčko pálilo a hřálo, nebe většinou bez mráčků... Proto neváhejte a vraťte se se mnou o pár měsíců nazpět... Přečtěte si moji dovolenou na přelomu července a srpna letošní roku, kdy jsem byl zaveden do krajin našich sousedů.
Těšil jsem se strašně moc na den, kdy konečně vypadnu z domova a podívám se opět k našim příbuzným na Slovensko, kde jsem mimochodem byl naposledy před pěti lety...
Společně s mamkou jsme jeli brzy ráno (kolem půl 6) autobusem ze Strakonic do Brna. Cesta trvala něco přes čtyři hodiny a nebylo to nejhorší. Jedu už to podruhé
.
V Brně jsme přestoupili na autobus, který nás dovezl za hranice ČR k našim sousedům Slovákům. Trvalo to pouhé dvě hodiny.
Je to hlavní město Slovenska. Do roku 1919 se nazývalo Prešporek (česky Prešpurk) a nachází se stále jako i kdysi na březích řeky Dunaje.
Městečko se nachází na úpatí pohoří Tříbeč a bylo založeno J. A. Baťou, který zde založil obuvnickou továrnu. Dnes zde žije něco kolem 25 tisíc obyvatel.
Prohlédli jsme si částečně městečko hned v den příjezdu, kdy jsme navštívili i zdejší cukrárnu, kde měli vynikající zmrzlinu
, ale zbytek města jsme si nechali na jiný den. Já však přidávám fotky teraz, jak by řekli naši sousedi, čili hned.
Slováci jsou od jak živa věřící národ, ne jako my, takže tu najdete mnoho kostelů, které vypadají jako ty naše.
Jelikož jsme přijeli kolem půl páté odpoledne a cesta byla opravdu náročná, zdlouhavá a ještě k tomu procházka krásným městem, tak se nedivte, že jsme spali hned, co jsme se dostali do postele.
V neděli byl odpočinkový den, kdy jsme nejen odpočívali v ohromné zahradě, ale též jsme pomáhali a tím relaxovali.
Večer jsme nakonec vyrazili na procházku na letisko alias letiště.
Navštívili jsme i jedny koupele. Na Slovensku je jich hodně, na každém kroku pomalu jedny termální lázně.
Jelikož jsme nepřijeli jen za příbuznýma a odpočinkem, ale také abychom se podívali po zdejších pamětihodnostech, kterých je tu opravdu hodně, jen si vybrat. Já měl od počátku jasno, chci zajet do Bojnic. Pro Čechy je perlou jižních, možná i celých, Čech Hluboká, tak zde je pohádkovým zámkem ten Bojnický.
Je lázeňské městečko ležící na břehu řeky Nitry (něco kolem 1 km od Prievidzy) a již první zmínka pochází z roku 1113.
První písemná listina pochází z 12. století, kdy zde stál kamenný hrad a patřil synům velmože Kazimíra z rodu Hont-Poznan.
Patřil také uherskému šlechtici Matúš Čákovi Trenčanskému, který byl nejmocnějším mužem Z Slovenska a někdy mu říkali i "nekorunovaný král západu". Po jeho smrti přešel do majetku krále, ale nejen jemu, po něm jej vlastnili další významní feudálové této doby.
Dokonce patřil i Janu Korvínovi a do roku 1526 ho vlastnil rod Zápoľských. Hrad brzy přešel do majetku Thurzovců, kteří ho rozšířili a opevnili.
Nejvíce byl zdejší hrad ovlivněn rodem Pálffyovců (od roku 1643 až do roku 1918), kdy ho hrabě Jan Pálffy nechal přestavět, ale nedožil se jejího konce. Po něm zde zbylo hodně sbírek.
Hned naproti zámku leží rozlehlá Zoo, kde najdete plno druhů savců, ptáků a mnoho dalšího. Je to tam fakt nádherné a měli jsme krásný den. Menší okénko biologie :D.
Ze Zoo je vidět město Prievidzu.
Po prohlídce zámku a zoo, která je na celý den, jsme se stačili ještě podívat do zdejších kúpelí.
Po náročném včerejšku následuje odpočinek a pomoc našim milým příbuzným s něčím na zahradě
. Bylo to skvělé odreagování a docela mi to chybí, neboť je skvělé si na chvíli někam sednout a vypnout.
Toto město se šedesáti tisíci obyvateli je sídlem Trenčianskeho kraje. Leží na řece Váh a jeho historie je spjata s feudálem Matúš Čákem.
Historii začal psát už za dob osídlení Keltů a Germánů, kdy zde stálo hradiště, které se posléze vybudovalo na královský hrad. Nejstarší části je zde rotunda.
Největšího rozkvětu dosáhl v držení Matúša Čáka Trenčianskeho, který z něj udělal svůj sídelní hrad a centrum rozsáhlým držav. Ovládal velkou část Slovenska, v držení měl přes padesát hradů a žup. Zabíral majetky svým protivníkům, ale též církvi a samotnému králi. Razil i vlastní mince.
Po úchvatné prohlídce Trenčianskeho hradu a jeho okolí, jsme se ještě jednou vrátili na náměstí. Rozloučili jsme se a naposledy pohlédli na hrad.
Další a poslední zastávkou dnešní výpravy byly Trenčianske Teplice. Lázeňské město kde provozoval svoji živnost lékař Antonín Čapek (otec bratrů Čapků). Jeho syn Karel ho navštěvoval a též zde tvořil např. Továrna na absolutno, R. U. R.
Pak následovala cesta do Partizánskeho, ale kratší cestou nám jet nebylo určeno, neboť jsme se sekli v kopci.
Další dny jsme trávili na zahradě, prohlídkou Partizánskeho, a také jednou večer jsme vyrazili na hvězdárnu, abychom pohlédli ke hvězdám.
Poslední večer před odjezdem, jsem se usadil do zahrady a vzpomínal na ten krásný týden, který jsem u příbuzných zažil. Byl prostě báječný a i počasí nám přálo, neboť ani jedinkrát nezapršelo a teploty se pohybovaly nad 25 stupni. Takhle vypadal západ slunce.
V sobotu 2.8. v brzkých ranních hodinách odjíždíme autobusem zpátky domů, ač neradi, neboť tu bylo krásně.
Loučíme se se Slovenskem, přejíždíme hranice a v Brně přestupujeme na rychlík, který nás zavezl zpět domů - do Strakonic.
Příště: Opět vzpomínka na letní období... pár dní na severu Čech 