Šlápoty

Náměstí Marienplatz v Mnichově a novoměstská radnice

I Mnichov se může pochlubit spoustou věží a věžiček. Jen škoda, že za nimi bylo šedo a ne modro. Mimochodem, pozlacená socha Panny Marie je součástí morového sloupu na náměstí.

Architektura radnice zblízka

Výhled na zamračený Mnichov. V dáli Theatinerkirche.

Marienplatz z výšky

Souboj fotografů... kdopak ho tehdy vyhrál?

Konečně u moře. Škoda, že na sklonku září už bylo na koupání trochu pozdě.

Rozhlehlá hladina Jaderského moře, do něhož ční poloostrov Istrie, jako kdyby se chystala z pevniny odpadnout kapka.

Naše čtveřice. S námi tu byly kromě vedoucích 2 třídy po cca 10 zástupcích s učiteli, my jsme expedici vyhráli v kategorii jednotlivců.

I na Istrii jsou jeskyně. Už si sice vůbec nepamatuji jméno (a nejsem schopen ho dohledat), nicméně byla celkem malá. Fotky z ní se samozřejmě moc nevyvedly.

První pohled na středomořské loďky vždy nadchne oko obyvatele vnitrozemského státu.

Úzké uličky jsou pro stará města na pobřeží Istrie velmi typická. Foceno nejspíš v Poreči.

Loď skoro jako vznášedlo

Nábřeží v Poreči. Fotka je docela pěkně osvětlená, jen jsem si nedal pozor na jednu ze základních fotografických chyb :).

Ve změti různobarevný kamínků se potuluje z dálky těžko viditelný krab.

Double Decker Caffe

Západ slunce nad Porečí

...autobus odvezl k lodi, jež nám ze své paluby ukázala krásy dalších měst.

Jachta

Pěkná loď, možná dokonce dřevěná, ale spíš dřevo imitující.

Takhle od moře vypadá město jako vodou zaplavené...

V téhle jeskyni se točil Vinnetou a Old Shaterhand, konkrétně Poklad na stříbrném jezeře, myslím.

První zastávkou, kde jsme vystoupili z naší výletní lodě, byl Rovinj s dominantní bazilikou svatého Euphemia.

Přístav v Rivinji

Bazilika na vrcholu pyramidy úzkých uliček a domků typických pro Istrii (a možná i jiné středomořské oblasti).

Když odplouváme, začíná se na nás nebe mračit. A skutečně, brzy přijde lijavec. Když není na co koukat, zkouším někde v podpalubí, jak chutná pravá rakije.

Letíme po vlnách zpátky na penzion.

Přístav v Terstu, jímž jsme projížděli na zpáteční cestě, nabízí podívanou na monstrózní jeřáby v přístavu.

Abychom Terstem jen bezúčelně neprojížděli, zastavili jsme v zámku Miramare, obklopeném celkem pěknou, ale ne přeplácanou zahradou.

Zámek stojí opravdu na samotném kraji moře.

Slovinská národní řeka Soči si na počátku své pouti razí cestu skutečně hluboko ve skále.

Těsně za pramenem padá řeka prudce dolů.

Pramen Soči (nebo jeden z nich)

Cesta k místu zrození řeky byla trochu dobrodružná.

Informační tabule ve slovinštině, ale dá se luštit celkem dobře.