Napsal Rony dne 29. září 2009
Už je to hezkých pár let
co jsem s kámošem poprvé a vlastně tehdy náhodně, slyšel jelena v říji. Bylo to pod Boubínem a my jsme pak i další roky trávili poslední zářijový víkend u Boubínské obory. Prehistorický řev jelenů nás fascinoval a to vlastně trvá dodnes.
Loni jsme se, opět spíš náhodně, dostali při výletě přímo do středu jeleního říjiště u Křišťanova (viz článek Křišťanovské vábení) a tak to zkoušíme i letos.
Na sobotu tedy dáváme budíky na 5.15 hodin a razíme z chaty směr Křišťanov ještě za tmy.
Hned před Ktiší nás zdrží týpek, co si v noci ustlal přímo na vozovce u svého auta, zaparkovaného v příkopu. Už vypadal celkem střízlivý a chtěl pomoci s vytažením auta
a tak jsme mu na pomoc zavolali policii z Prachatic.

Jdeme z počátku ještě potmě, ale na místo V jelení se dostáváme těsně před rozedněním. Hned na kraji mýtiny slyšíme jeleny.

Pokračujeme dál, jeleni jsou slyšet již ze všech stran a za chvíli již vidíme pět laní i prvního jelena.

Na fotkách bohužel vidět nic není, ale na videu Lukáš zachycuje jelena velmi pekně a dokonce i řvoucího.

Všude kolem je jinovatka a jeleni se na bílé suché trávě pěkně vyjímají. Celou dobu ani nedutáme, stačí se jen trochu pohnout a jelen mizí. Po hodině se vracíme k autům plni zážitků.

Boubínské jezero, ke kterému přicházíme od parkoviště u Zátoně, je naši první nedělní zastávkou. Tentokrát s námi jedou Honsáci a my se chceme pokusit uvidět nebo alespoň uslyšet jeleny v Boubínské oboře.

Odrazy v jezírku mají nádech obrazu od Salvadora Daliho, přestože okolní buky ještě moc barev nemají.

U Loveckého zámečku (na fotce je ale kaple sv. Huberta) konečně dáváme delší pauzu a oběd z vlastních zásob. Dnes i zítra má být skvěle a to je vidět. Lezeme na vrchol Boubína.

Všude spousta turistů a vrchol (1 364m) je v obležení. Dokud tady nebyla rozhledna člověk skoro nikoho nepotkal, dnes je to jinak.

A tak se nás tady nahoře tísní desítky a další pochodují nahoru, dolu. Rozhled je fantastický a kdyby byla hustá mlha dají se kopce vytušit z popisů a fotek kolem. Alpy, tak jako při mojí prvé návštěvě na ještě nedostavěné rozhledně, bohužel ale vidět nejsou.

Překvapivě zjišťujeme, že se smí i dovnitř do obory a tak měníme své plány, které jsme měli stejně každý jiné, a míříme tam. Dříve se do ní v době 1.9.-15.10., tedy při jelení říji, nesmělo.

I uvnitř Boubínské obory je menší prales - Milešický a my hned za ním slyšíme první jelení vyřvávání. Je to zatím z velké dálky, ale i tak má Špagetka nahnáno.

Když dojdeme k prvnímu potoku je už skoro pět večer a tak hledáme místo pro stany. Jsme sice mezi dvěmi cestami, ale dobře skryti. Ze značených cest se totiž v oboře nesmí slézat. My jen v klidu pojíme, Honsů jako vždy vyvařují asi tři hodiny až do tmy a plaší přitom všechnu divou zvěř, a přespíme. Nad námi u Solovce je jelen slyšet, ale bohužel se nám neukáže.

Obora je dnes dost zmenšená, dříve v ní byl i Bobík s širým okolím. Možná i proto se už do ní může i při jelení říji.

K sedlu pod Bobík vede docela strmé stoupání a výška 1 207 m dává tušit, že nejhorší už máme za sebou.

Stromů po polomech ubylo, ale i tak není rozhled nejlepší. Slunce pálí a tak si sušíme propocené (Luděk je prý úplně suchý!?) trika.

Zaznamenáváme svůj výkon do ošuntělé vrcholové knihy, trochu si počteme v několika jazycích a frčíme zase dolů.

Nedaleko pod vrcholem jsou i pěkné skály, ale mě zaujme víc dobře osvětlená pavučinka. Inu ty moje makra...

Červená pokračuje k Volarům, ale my uhybáme doprava a po klidné cestě pomalu klesáme k autům do Zátoně.
Líbil se Vám článek? Sdílejte ho s ostaními
Bookmark this on Delicious
Sdílet na Facebooku
nebo ho doporučte kamarádovi!
1064-p9263544.jpg)
1065-p9263561.jpg)
1066-p9263550.jpg)
1067-p9263566.jpg)
1068-p9273638.jpg)
1069-p92736bb.jpg)
1070-p9273647.jpg)
1071-p9273651.jpg)
1074-p9273644.jpg)
1075-p9273670.jpg)
1076-p9273675.jpg)
1077-p9273685.jpg)
1078-p9273678.jpg)
1079-p9273689.jpg)
1080-p9273690.jpg)
1081-p9273691.jpg)
1082-p9273693.jpg)
1083-p9283696.jpg)
1084-p9283700.jpg)
1085-p9283701.jpg)
1086-p9283702.jpg)
1087-p9283704.jpg)
1088-p9283707.jpg)
1089-p9283709.jpg)
1090-p9283713.jpg)
1091-p9283719.jpg)
1092-p9283723.jpg)
1094-p9283724.jpg)
1095-p9283726.jpg)
1096-p9283728.jpg)
1097-p9283729.jpg)
1098-p9283730.jpg)
Jdeme z počátku ještě potmě, ale na místo V jelení se dostáváme těsně před rozedněním. Hned na kraji mýtiny slyšíme jeleny.
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Dále článek upravili tito autoři: HoHo
Tak dobrej článek jsem dlouho nečetl...
fakt skvělý
a jiný podání, smekám před tebou, i to video to tu zpestřilo
Kam se hrabu já 
Jack
Důležitý je mít chuť, pak jde vše. Tu ty určitě taky máš. Pokud bych ti měl něco doporučit, pak snad abys dávat míň podobných si fotek, aby se v tom nikdo tak netopil. Koukni na www.naturephoto.cz, to je ještě jiná kategorie!
Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde po sobě Š L Á P O T Y . . .
Také musím pochválit, opravdu hezký článek a jako vždy, krásné fotky...
Škoda, že jsme taky kvůli zdraví nemohli vyrazit s vámi....
A nesmím zapomenout, že to video je výborným oživením článku (možná by bylo lepší ho přímo vložit z youtube sem do článku, ale to již nechám na tvém rozhodnutí....
).
Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě
Video má nasvědomí Lukáš i vyřešení toho, jak ho včlenit, řeknu mu to. Ještě jsem chtěl Honzo vědět, proč např. u článku Volovské vrchy vypadly dvě fotky? Volská hlava a poslední z hospody. Když tak to tak dej zpět. Ahoj
Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde po sobě Š L Á P O T Y . . .
Díky za upozornění, již tam obě opět jsou.
Chyba byla v tom, že do popisu fotky se zatim nemůže vloudit odřádkování. Zkusím se na to kouknout, aby to šlo a zbytečně to nevyřazovalo fotky z článku.
Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě
Pavel V.
Pěkný a stručný článek, nádherné fotky fantastických barev, ale abych jen nechválil, tak druhá fotka odshora padá doprava. 
Trochu lituju, že jsme nebyli s vámi, ale alespoň já jsem si vandr vynahradil krásným cyklistickým výletem, o němž brzy napíšu
(až mi na kolej doputuje internet...).
Omlouvám se, ale ta webová stránka co jsem psal výše má být správně www.pfotoearth.cz
Pavle padá i rozhledna
, to vím.
Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde po sobě Š L Á P O T Y . . .
Reportář je hlavně díky pěknejm foto a špionážnímu video výborná.
Jen, bohužel, reportér nezachytil útok divokých (pra)lesních vos, jejichž domov se mi podařilo rozšlápnout při zkratce jíž jsem vedl skupinku vyčerpaných souputníků. Po málo úspěšném útoku na mou hlavu se jim podařilo provést několik soustředěných úspěšných zásahů na Štěpánčí zadek. Naštěstí jsme již byli blízko přibližovadel a tak jsme se přeci šťastně obohaceni vrátili.
Luděk
Luděk