• Přihlásit se
• Registrace
• Zapomenuté heslo

Odebírat nové články

RSSE-mail

Kaňonem Křemelné

Napsal Rony dne 6. března 2010

Koho prvního napadlo jít od Čeňkovy pily proti proudu bystré řeky Křemelné, to už si nevzpomínám. Jisté ale je, že se pronikání zakázaným územím podél této řeky směrem ke Stodůleckému mostu a dále, stalo naší oblíbenou zábavou. Adrenalin nám zvedalo především zjištění, že se nacházíme v hlídaném vojenském výcvikovém prostoru . Ani dnes nevede kaňonem žádná značená cesta a tak divočina, tolik připomínající kanadskou, může být jen vaše...

odkaz na mapu

Vstup do kaňonu

u soutoku s Vydrou, kde začíná svoji pouť Otava, byl (a stále i je) možný buď přebroděním řeky Vydry, anebo zrychleným průstupem svahem nad turistickou chatou u mostu.

Tehdy jsme se snažili i dost skrývat, nikdy nebylo jisté, kdo na vás zavolá nějakého pochybného ochránce veřejného pořádku.

Podél Křemelné vedla slušně vyšlapaná pěšina, nebyli jsme jediní, koho to sem táhlo. O pár km výše ležel přes řeku mohutný padlý smrk a vytvořil slušný most pro snažší přechod na druhou stranu. A tam, jako v nějaké pohádce, bylo upravené ohniště se sedmi kamennými křesly. Ne, jen kameny na sezení, ale rovnou perfektní a pohodlná křesla. Nezabivakovat na tomto místě se snad ani nedalo .

Později jsme se rozhodli najít ve skalách nad řekou jeskyni, nebo nějaký převis a vybudovat si tam základnu, kde by se dalo přespat a podnikat další výpravy kolem řeky, ale také na vrchol hory stejného jména - Křemelné.

Jeden převis se nám po celodenním usilovném hledání podařilo najít. Na práci jsme tehdy byli dobře vybaveni z domova, sekyrkou i lopatkou a tak se nám povedlo vyhrabat a upravit místo ke spaní tak pro tři.

Protože nás bylo ale často víc, spalo se stejně většinou dole u řeky. Tam od vrcholu Křemelné hory stéká i malý potůček s pitnou vodou. Ideální místo...

"Orlí hnízdo"

jak jsme místo nazvali, stále drží svoji původní podobu, kterou dostalo před už víc než 20-ti lety . Za tu dobu spadla jen jedna bříza, ale převis vydržel. Místo je jako dělané pro hluboké rozjímání poustevníků nad životem a jeho smyslem .

Skalnaté strmé svahy Křemelné

Bivak "Orlí hnízdo"

Pozor, klouže to!

Cesta proti proudu Křemelné

občas překvapí neschůdností terénu a tak je někdy lepší přebrodit řeku na druhou stranu, než stoupat vysoko nad skály, které znemožňují chůzi podél břehu. Brodit na řekou ale nejde vždy a všude. Proud i hloubka se mění a můžete si i nedobrovolně zaplavat.

Více se jde přece jen pohodlnou pešinou nad břehem, někdy i přímo podél břehu samotného. Kolem jsou lesy, ale za zakrytou dolní částí Plavebního kanálu (Vchynicko Tetovský) cesta na chvíli pokračuje mokřadními loukami, aby se poté opět vnořila do okolních smrčin.

Cesta kolem břehu

Divoká a krásná...

Kamenité břehy

Loučka nad řekou

Ústí Plavebního kanálu do Křemelné

Kamenité řečiště

Cestou, necestou...

U vodopádu

Zleva přitéká od Mosau (Mechov) zaříznutým údolíčkem vydatný Sekerský potok. I zde lze slušně přespat, jak jsme to i my občas udělali. Také se odsud dá vystoupat na louky a přes Sedlo dojít pohodlně do Srní.

Řeka sama se stále kroutí a tak cesta zabere docela dost času. Je to velký rozdíl, než jít horem. Po zelené značce cesta od Paští ke Stodůleckému mostu trvá jen zlomek této doby. Dole je ale zase na co koukat a co obdivovat, atraktivita této stezky rozhodně na celé čáře vítězí...

U Stodůleckého mostu

je dnes pusto, když si ale vzpomenu na staré pohlednice z těchto míst, vidím všude kolem domy, kostel a život... obec Stodůlky byla tehdy po Praze největším katastrálním územím v ČSR.

Most, pod dnes již neexistující vesnicí, je i přirozeným předělem cesty kaňonem. Ten se nad ním již více rozšiřuje a zplošťuje. Řeka si přesto zachovává svůj půvab a charakter. Je vhodné mít ji stále po pravé ruce, druhá strana je víc divoká, pokud si nevyberete jako zkratku cestu nad řekou od Stodůlek, přímo přes někdejší cvičnou střelnici. Byla by ale škoda opustit břeh řeky, protože v řečišti přibývá kamenů a dýchne tu na vás ráz kanadské krajiny. Je příjemné v horkém letním dni jen tak brouzdat vodou, anebo si zaskákat z kamene na kámen.

Zúžené koryto nad Stodůleckým mostem

Zátiší vodní říše

Balvany

Večerní Křemelná

V kanadské divočině I

V kanadské divočině II

Mechové tábořiště

Mokřady

Když se konečně propletete stezkou lesem i mokřady, dostanete se do volnější krajiny bývalého Frauenthalu. Tady, kde řeka obchvátila velkým obloukem horskou louku, se dostanete po jejím přebrodění na již slušnou cestu. Kousek dál, u mostu, je i zastávka autobusu do Prášil, které jsou jen pár km.

I za hlavní cestou je Křemelná zajímavá, postupně ubývá vody, řeka se rozděluje a přibývá podmáčených míst. To už ale nepatří do našeho článku o kaňonu Křemelné.

Ledové osvěžení

Pod Frauenthalem

Frauenthal

Když jsme procházeli v 80-tých letech celou Křemelnou od jejích pramenů k soutoku poprvé

od Javorné do Čeňkovy pily, proplétali jsme se ještě mezi vojenskými leženími pod Hadím vrchem u Zhůří a u Slatinného potoka. Tady nás brzy po ránu, při plížení se slatěmi, překvapily i nedaleké vojenské fanfáry. Budíček?

Zapadali jsme do mokřin, brodili se lesy a nevěděli kde vylezeme. Přebíhali zrychleným přesunem tankodromy pod Prášily a lehali před projíždějícími vojenskými auty do příkopů. Prostě skvělý zážitek ...

Tohle dnes sice již nezažijete (naštěstí ), ale přesto trochu napětí zůstat může. Pohybujete se totiž stále v I.zóně klidového území Kaňon Křemelné. Takže, prosím, chovejte se TIŠE!

Ten, kdo se přece jen bojí jít sám, si může objednat a draze zaplatit průvodce z NP Šumava, který ho v určeném termínu kaňonem provede a to i s odborným výkladem !

Další přechod Křemelné, od pramene pod Můstkem k soutoku se Sekerským potokem, je na Šlápotech již dobře popsán v článku Zápisky z cest IV, název Křemelná