Napsal Jack dne 27.05.2010 19:13
Ve čtvrtek 20. května 2010 se konala exkurze na Lomec, či zdrobněle nazývaný Lomeček, kde jsme měli ozdravnou procházku, jak fyzickou, tak nakonec i psychickou
.
Naše výprava započala v sedm hodin dopoledne, kdy jsme se všichni setkali na vlakovém nádraží ve Strakonicích. Odtud jsme jeli vlakem přes Číčenice, kde došlo k přestupu, pak Ražice, Protivín a nakonec do Vodňan.
Počasí nebylo nikterak slunečné, spíše zamračené a mlhavé, ale nepršelo, a to bylo pro nás hlavní. Desetikilometrový úsek, který protínal i vesničku Chelčice, kde se narodil náboženský reformátor Petr Chelčický, z Vodňan na Lomec trval necelé dvě hodiny.
Libějovický kraj, ve kterém jsme se nacházeli, byl osídlen již v dávných dobách, jak dokazují nálezy slovanských mohyl ze 6. až 9. století našeho letopočtu.
Lomec
Zdejší název pochází ze 14. století a pravděpodobně je odvozen od nedalekého lomu, z něhož byla rula použita na stavbu zdejšího kostela.
Barokní stavbu, jež zde stojí skryta v libějovických lesích, nechal postavit hrabě Karel Filip Buquoy, který si z cest sebou přivezl rodinnou památku – věrnou kopii sošky Panny Marie, která je zde dodnes umístěna.
Kostel nechal postavit za záchranu svého života Pannou Marií, neboť byl přesvědčen o tom, že tato soška ho uchránila před smrtí při plavbě z Říma do Španělska, kde ho zastihla prudká bouře. Slíbil v té slabé chvíli, že jestli přežije, postaví na svém panství v Čechách kostel na důkaz své vděčnosti a tam, že sošku umístí. Bohužel po svém návratu stačil najít pouze místo pro poutní místo, neboť nedlouho poté umírá. Jeho syn Filip Emanuel Buquoy nechal položit základní kámen roku 1692 a o deset let později byla stavba dokončena. V plánu bylo i vybudování anglického parku, ale neúspěšně.
Před kostelem jsme byli přivítáni jednou ze zdejších Šedých sester, jež v minulosti pomáhaly nemocným a nosily na sobě pouze šedé kutny, od toho pramení jejich název, který se snažily změnit na „chudé sestry“, ale neúspěšně.
Prohlédli jsme si interiér kostela, kde jsme strávili necelou hodinku a půl, a pro některé z nás to byl ráj i peklo zároveň. Byla tam totiž strašná zima.
Interiér lomeckého kostela je tvořen jedinečným monumentálním oltářem, jenž byl vyřezán na přání hraběte Buquoye a je zmenšeninou Berniniho papežského oltáře z chrámu sv. Petra v Římě.
Patří k baldachýnovému typu, kdy je nad oltářem zavěšen svatostánek, zde ve tvaru lucerny, ve kterém je uložena soška Panny Marie. Hlavní oltář byl zhotoven za jediný rok řezbářem Janem Wauscherem z Lince.
Tento jedinečný oltář držen čtyřmi anděly na čtyřech mohutných girlandách z jednoho kusy kmene patří k velmi vzácným unikátům v Evropě.
Kromě toho v kostele můžete nalézt sošky svatých (Cyrila a Metoděje,…), vyřezávanou křížovou cestu i nádherné stropní fresky.
Poblíž lomeckého kostela stojí zvonice, ale i lovecký zámeček, ve kterém sídlí klášter Šedých sester, jejichž řád byl založen jako odnož františkánů roku 1856.
Kolem poledního jsme se vydali na zpáteční desetikilometrovou cestu Zeyerovou stezkou, která byla pojmenována podle českého básníka a prozaika Juliuse Zeyera, který toto místo miloval.
Cesta nazpátek byla stejná, jen trochu rychlejší. Kolem druhé hodiny odpolední jsme z Vodňan odjeli vlakem zpátky domů.