Malá Fatra (8.05)

První den se jdeme projít do blízkých soutěsek. Nedaleko od nich je i tato koliba.

Dolné Diery střídají Nové Diery, žebřík další žebřík a pozor, klouže to.

A protože i fronta střídá frontu dáváme vale horám a jedeme do Oravskýho podzámku.

Uvnitř se předpokládá sucho a snad i teplo a tak vzhůru do hradu.

Jeden pohled nazpět na nádvoří.

A další z nejhornější, na docela exponovaném místě postavené části.

Celý den je promáčený na kost a mlhy se válí po celé Malé Fatře.

Ani Jánošíkovi u Terchové není moc do řeči, ale on už je na leccos určitě tady na kopci zvyklý.

Malá Fatra není jen hlavní a turisticky profláklý hřeben, ale i další významné vrchy a strže.

A mlhy se stále válí a převalují...

Jen nahoře na Sokolie je profouknuto a slušný rozhled do Vrátné doliny.

Slepá cesta pro odvážné.

Pro odvážné je i sestup do sedla, kloužeme festovně a občas i po zadku. Všechny sestupy i další dny budou vypadat podobně.

Další den nás vypekla lanovka na Chleb, dlouhodobě nefunkční, a tak jsme se dali cestou na Grúň. Po obědě na chatě jsme se přece jen vyšplhali pekelným stoupáním až na hlavní hřeben.

Pohled na Stoh nás utvrdil v tom, že se vrcholu (já už potřetí) vyhneme a traverz do sedla Medziholie nás zachrání.

Sestup byl opět krutě kluzký...

A brzy ráno vyrážíme všichni na dlouhou cestu tiesňavou k vrcholům obou Rozsutců.

Žebříky střídají lehčí místa.

Stoupáme k výšinám.

Ta podobnost se Slovenským rájem je tady velká.

Potok si razí cestu a uhnout se dá jen na málo místech.

A další závěrečný výstup a jsme pod sedlem Medzirozsutce.

Chvilku se rozkoukáme a hurá nahoru na Malý Rozsutec.

Z vrcholu se dá pohlédnout do nitra Oravské Magury, která je tady pokračováním Malé Fatry.

A na západě je někde hluboko dole Terchová...

Zasloužený odpočinek s kulisou zdolaného M.Rozsutce.

Dál jdeme raději spodem, lesem a vrchol Velkého Rozsutce vynecháváme. Za to jsme odměněni krásnými loukami pod sedlem Medziholie a touto fotečkou.

Pohled na Rozsutec je fascinující.

Poslední den ve Fatře dáme jako oddychový. Lanovka a chata Na Grúni to potvrzuje.

Nakonec nám to ale nedá a odpoledne ještě jdeme prozkoumat průchod Dolnými Dierami do Terchové.

Úzké průchody mezi vysokými stěnami stojí za to.

Snad jen kontrast světla a stínu je pro fotky příliš výrazný.

Jde se téměř jeskynním prostorem.

A dole za ním vše končí neuvěřitelně rychle. Najednou je kolem obyčejná řeka a les.

Počkáme si na vláček a ten nás zaveze až do Štefanové.

Kostel v Terchové navštěvujeme až při odjezdu.

A jak máme naplánováno, cestou ještě vyšplháme na vrchol Velké Rači. Tedy po výjezdu na hřeben lanovkou.

Půl vrcholu je Polský.

A když to jde, ještě si sjedeme rychlodráhou. A pak už rychle domů...