Šlápoty

Mikulov. Zaparkovat se nám daří přímo pod Svatým kopečkem. Již s prvními výškovými metry se otevírají pohledy k zámku.

Kozí hrádek je další zajímavost přímo nad Mikulovem.

Kostel v popředí je Kostel sv. Anny s napodobeninou Svaté chýše z italského Loretas a Dietrichsteinskou hrobkou.

Na křížové cestě...

Vyhlídky do okolí Mikulova.

Liechtensteinský a později dietrichsteinský zámek, stojí na úzkém skalním útesu a tvoří nepřehlédnutelnou dominantu Mikulova.

Vybudování křížové cesty souviselo se snahou po vyjádření vděčnosti Bohu za překonání morové epidemie. Ta Mikulov postihla v roce 1622. Má sedm kapliček představujících sedm pašijových zastavení, tak, jak bývalo tehdy zvykem.

V 18-tém století bylo vybudováno dalších sedm kapliček. Tím byl dosažen v té době již závazný počet 14 zastavení. Celý komplex tak dostal svou konečnou podobu, která od tohoto roku čítá celkem 18 zděných objektů.

Výhled je silně znehodnocen ošklivou budovou v pozadí. Škoda.

Nahoře se dá bezproblémů vyřádit focením teplomilného hmyzu a motýlů, jako zde otakárka ovocného, nebo zdejší endemické flóry.

Tuhle kyti pojmenovat nedokážu, tak dejme tomu, že jde o nějaký druh česneku.

Netřesk známý z okrasných skalek.

Modrý sen, je opět jen můj pracovní název.

Saranče svým maskováním splývá s okolními kameny.

Chvilky lezení po kolenou končí, jdeme zpět dolů do Mikulova.

Zvonice je přímo na vrcholu hory.

Výška Svatého kopečku, 363m, se sice nezdá nijak velká, ale pohledy k Pálavě a Stolové hoře jsou skvělé.

Objektiv přitáhl Stolovou horu, Sirotčí hrádek, Pálavu, strmou Soutěsku a Děvín (vše zleva). A také všudepřítomné vinice.

Kaple sv. Šebestiána se zvonicí.

Modelka Lena s krásným pozadím.

Pohled zpět ke zvoničce.

Tady jsme se zastavit museli. Tedy alespoň to tvrdily Jitka s Markétou.

Z Pavlova to vypadá na slušný výstup k Děvičkám.

Nové Mlýny s přístavištěm.

Stoupáme lesem k sedlu.

Dívčí hrady jsou zříceninou s velmi starou minulostí. Hrad byl na ostrohu skály vystavěn již v roce 1222.

Z hradu se dochovaly 2m silné obvodové zdi a část zdí vnitřních, se zasypanými sklepy. Z otvorů po oknech a po střílnách je dokonalý výhled na Pavlov a Novomlýnskou nádrž, z druhé strany na Dolní a Horní Věstonice.

Pavlov a Dolni nádrž.

Horní a Střední nádrž Nové Mlýny.

Dolní Věstonice.

Vyhlídka z okna Dívčího hradu, Pavlov.

Ke zdi!

Bujné listnaté lesy sahají až na hřebenové partie Pavlovských vrchů, vyhlídky jsou možné jen z okrajových skalních útesů.

Áron plamatý. Jeho květenství má koltlíkovitou past pro hmyz, který je nalákán vonnými látkami. Tuto past může opustit až poté, když jsou poprášeny květy pylem a vysypal se pyl z květů.

Vyhlídka pod Děvínem k přehradní nádrži. Je dobře vidět, že je v létě hojně využita k rekreaci.

Z další vyhlídky již můžeme spatřit Lednicko-valtický areál a lužní lesy v jeho okolí.

Stolová hora není daleko, ale vzhledem k tomu, že jsme vycházeli ve čtyři odpoledne, není v dosahu našich možností.

Nahlížíme do Soutěsky, kterou budeme scházet z hřebene a vracet se traverzem zpět k Pavlovu.

Před sestupem děláme zastávku u obnažených vápencových skal. Dohlédneme opět až k Novým Mlýnům.

Na druhé straně Soutěsky ční Pálava, hora která dala pojmenování celé oblasti.

Z traverzu mířím objektiv 200mm k Děvičkám, které tentokrát podcházíme po žluté zkratkou do Pavlova.

Podobný pohled tady byl asi dvakrát, ale pozdní slunce zdokonalilo fotku natolik, že jsem ji opět musel přiřadit k ostatním.

Vypadá to jako studna, ale jedná se o lis na vinnou révu. Voda se na Moravě až tak moc nepije...

Kostel svaté Barbory, konečně z myší perspektivy.

Lednický zámek je z velké části opraven, zde je kousek staršího vydání.

Jak si kdysi žili Lichtensteinové nás tolik nezajímá a tak vynecháváme prohlídku, která by nás příliš zdržela.

Exteriér mě fascinuje víc a tak fotím často jen detaily zámku.

V této nové barvě jsem moc fotek Lednice ještě neviděl, změna po opravách fasády je jasně patrná.

Kolem je spousta palem, které navodí atmosféru jihu.

Věžičky, ornamenty a sochy ozvláštňují naše chtivé pohledy.

Synchronní pohledy.

Erby.

Věžička.

Vyděšený kozel. Aby nebyl, v takové expozici...

Zahrady u botanického skleníku.

No, musí si tady zahradník docela vyhrát.

Zámek přes obří ananas. Dobře, tak raději napíšu cypřiš. Obě bude asi stejně špatně.

Moravou jet po Lednickém náhonu odmítáme, procházka kolem Lednického rybníka je výživnější.

Akvadukt nás potěší v půli cesty k Minaretu.

Ten je ostatně zanedlouho i dobře vidět.

Platany již pár století obšťastňují kolemjdoucí...

A také kolemprojíždějící.

Inu, život kvapí a není čas se příliš zdržovat.

Platanové plato.

Klidnou cestou k Minaretu.

Minaret v plné kráse. Modlit se do něj nikdo nechodí, ale i tak jde o nejpozoruhodnější romantickou stavbu lednického parku.

Základy jsou bytelné a tak vzhůru stoupáme 302 schody bez obav.

Na točitých schodech jsou i dvě níže položené vyhlídky, z jedné fotím zámek.

Shora jsou pohledy jako z letadla.

Kolonie hnízdících volavek přitažena zoomem.

Šnek při sestupu trochu zamotá hlavičky.

Nezvyklý pohled z podhledu.

Akvadukt je dobře vidět i z opačného břehu rybníka.

Vracíme se zpět ke skleníku. Původně tady měl být pohled na zadní část skleníku spolu se zadními částmi děvčat, ale fotka těsně neprošla autocenzurou.

Hlídací psi jsou v zámku dnes nahraženi čidlem a alarmem.

I obyčejná louže mnohdy vytvoří lepší fotky než já...

Loučíme se s Lednickým zámkem a s celým areálem. Jistě si zasloužil více času, který jsme tentokrát neměli. Poprad je ještě daleko...