, přijel nám menší autobus .Napsal Jack dne 2.11.2009 19:56
22. května letošního roku jsem byl účastníkem exkurze mé bývalé základky (ZŠ Dukelská Strakonice), a proto společně se třídami 9.M, 8.M a 8.D a též s paní učitelkami – Frühaufovou a Kadlecovou – jsme se vydali ke kořenům našeho českého národa...
Na Říp a do Terezína (+ Lidice)
Vyrazili jsme brzy ráno kolem sedmé hodiny ranní, vypadalo to na krásný, slunečný den bez všelijakých problémů. Jenže hned se nám stala jedna lapálie , přijel nám menší autobus .
Po prvotní příhodě jsme se konečně všichni usadili a z naší startovní pozice Strakonic jsme si to trádovali přes Prahu k našim kořenům – na Říp.
Cestou do Prahy (foceno z autobusu)
Pražská doprava
Zelenou jsme docela stíhali
Určitě mnozí z Vás víte, že je vysoká něco kolem 460 m, je z čedičového původu a nachází se v oblasti Polabské nížiny. Nejznámější je o ní pověst s Praotcem Čechem, který na ni vystoupal a pravil tyto památná slova: "To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplívající..." A od těch pradávných dob zde náš národ Čechů žije.
Malý kopeček uprostřed rovné krajinky zahalen temnotou
Hora Říp s makovým polem
Žáci vylezli z autobusu a už se těší na výšlap
Pod Řípem
Výstup není jednoduchý
Již na začátku se nachází první vyhlídka
Mělnická vyhlídka
Ještě jednou vyhlídka
Malá přestávka u restaurace "Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp"
Na vrcholku stojí románská rotunda, která byla obnovena na počest vítězství knížete Soběslava v bitvě u Chlumce roku 1126.
Rotunda (bohužel zrovna během oprav)
Na další vyhlídku
Tak daleko do historie jsme se zas nevrátili :D opičky už ne :D
Krásný pohled
Moje maličkost
Krajina nalevo
Krajina napravo
Začíná se kabonit, tak honem zpátky
Tak to asi nestihneme
Zprchlo
I když jsme trochu zmokli, nenechali jsme si zkazit náladu a jeli k dalšímu cíli cesty. Počasí se stále měnilo, chvíli vysvitlo sluníčko, jindy zapršelo...
Netrvalo to dlouho a přijeli jsme k ne moc vesele proslavené vesničce.
Nejznámější je zde pevnost Terezín, která byla vybudována za vlády Josefa II. (syn Marie Terezie), která měla sloužit na ochranu přístupových cest.
Z autobusu pohled
Nejprve než Vám povím ve zkratce zbytek historie, půjdeme stejně jako naši účastníci, nejprve do muzea.
Budova muzea
Židovská hvězda
Cesta první branou :)
Rozbouřená řeka
Začalo nám opět pršet, jedna část přeběhla do pevnosti a druhá se jen na chvíli schovala do zastávky. Jiní ne :D
Ani deštník nevydržel
Začátek naší prohlídky s průvodcem
Pokračování historie. Terezínská pevnost se skládá z hlavní pevnosti, která sloužila během druhé světové války jako židovské ghetto a z Malé pevnosti, z které bylo vězení a dnes je tu zřízen Památník Terezín (Národní kulturní památka).
Neblahý nápis
Takhle vypadaly cely
To nepotřebuje komentář.
Byl zde uvězněn i atentátník (z organizace Černá ruka) Gavrilo Princip, který 28. června 1914 provedl atentát na následníka rakouskouherského trůnu Ferdinanda d´Este a jeho choť Žofii Chotkovou. Zemřel v cele číslo 1 po čtyřech letech na tuberkulózu.
Cela číslo 1
Něco o něm
Pračka
Umývárna
Mohutné hradby
Tudy se povedlo jedinkrát utéct
Tunel
Mezi hradbami
Popraviště, kde byli lidé zastřeleni
Šibenice
Za druhé světové války zde byli například vězněni: český režisér a scénárista židovského původu Dušan Klein (Strážce duší, Ulice,...), katolický duchovní Josef Beran, český spisovatel Karel Poláček (Bylo nás pět), česká politička Milada Horáková...
Je to tu rozlehlé
Zde sídlili ti, co zde hlídali
Místo pro bazén, ale nikdy tak nesloužil
Dvůr a další cely
Cely pro sotva jednoho...
Hlavní brána do pevnosti
Hroby
Davidova hvězda
Fotka hrobů (foceno v červnu)
Terezín působí depresivně, neboť se zde stalo tolik hrozných věcí, ale i taková místa s ne moc hezkými události patří k historii našeho národa.
Tím naše exkurze skončila, ale já Vám ještě přidávám jedno místo.
Za druhé světové války došlo k vyhlazení dvou vesnic, jednou z nich byly Lidice, které byly srovnány se zemí 10. června 1942 německými nacisty. Po válce bylo o kus dál znovu vesnice vybudována.
Památník Lidice
Dřevořezba
Tak a máme tu konec. Končím trochu depresivně, ale smutná historie se nedá moc zakončit vesele, a proto aspoň věřím v toto: "Snad se už nebude nikdy opakovat další světová válka."
Příště: Zavzpomínám na léto...u našich sousedů Slováků 