• Přihlásit se
• Registrace
• Zapomenuté heslo

Odebírat nové články

RSSE-mail

Větrnou smrští k Poledníku

Napsal Rony dne 23. ledna 2012

Zimní Šumava trochu jiná, ale stejně krásná jako ta letní a stojí za to ji blíže poznat. Dnes již existuje množství průběžně rolbou protahovaných tras pro běžkaře, které na sebe vzájemně navazují a tak není problém postupně si projet celou Šumavu od Nýrska po Lipno nad Vltavou. I v okolí Prášil je mnoho nových tras a ty nás nalákaly na jeden z lednových, větrných víkendů.

PRÁŠILSKÉ JEZERO A HŘEBEN POLEDNÍKU

Přestože je letos nahoře na Šumavě spousta sněhu, který neustále přibývá, cesta autem přes Sušici a Hartmanice do Prášil proběhla v klidu. Problém nenastal ani u Slunečné, kde je placené parkoviště v zimě odklízeno. Bez toho by nešlo nikde zastavit, protože kolem cest je leckde témeř dvoumetrová hradba odhrnutého sněhu.

Pro dnešek máme naplánovanou trasu na Poledník. Z webových stránek Bílá stopa víme, že trasa kolem Prášilského jezera je nově protažena rolbou. Dostáváme se do stopy, která je sice částečně zasněžená a silným větrem zavátá. Nahoru ale před námi míří i několik běžkařů a tak se jde v pohodě. Proti včerejšímu sněhu u Zlaté Studny a Horské Kvildy, který se bezvadně lepil na skluznici, se dnes dá dobře sklouznout.

okolí Poledníku

Od odbočky k Prášilsému jezeru vede prošláplá stopa a tak si děláme krátkou zajížďku. Kilometr k jezeru se zdá snadný, ale posledních pár set metrů dá zabrat každému. Strmý svah tady mnozí zdolávají pro jistotu chůzí. Mě se propadat až po pás do hlubokého sněhu nechce a tak střídám klasický stromeček s dalšími technikami výstupu.

Nebýt cedule ani by jeden nevěděl, že je u jezera. Fotím bílou rovinu a nad ní hřeben Poledníku a Skalky notně poznamenaný kůrovcovou kalamitou. Tady ale je i dost mladších smrčků, které stačily vyrůst v devadesátých letech, kdy toto území opustili vojáci. Pozůtatkem po vojenském prostoru jsou výstražné cedule kolem cesty na Poledník a Větrný vrch. U břehu jezera je Terénní stanice NP Šumava, bohužel na turisty při stavbě nemyslel nikdo. Veranda je maličká a my se před vichrem nemáme kam schovat. I proto po kratké svačince sestupujeme brzy zpět. Červená turistická značka mířící od jezera rovnou do Prášil je kvůli padání uschlých stromů neprůchodná.

Sjíždíme opět na strojově projetou stopu a táhlým stoupáním za stále sílícího sněžení a větru ukrajujeme pomalu poslední kilometry k Poledníku. Kousek před Předělem (1 234m) nás dojíždí ochránce z NP a chvíli spolu diskutujeme o "vhodnosti" ponechání mrtvých stromů v okolí stezky. Uklidní nás sdělením, že letos v zimě ještě padat nemají a na jaře je z okolí cesty odstraní. Stejně si prohlížím podezřele rozhoupaná torza nad hlavou.

U rozcestí Předěl jsme na hřebenu a k Poledníku směrovka ukazuje poslední 1km. Původně jsem měl v plánu udělat pár fotek rozhledny. Dovídáme se, že je přes zimu zavřená a protože nás dusí krupička hnaná svižným západním větrem, otáčíme k Vaňkově cestě. Tady nás skrývá Jezerní hřbet, který podjíždíme k Nové Studnici a Větrnému vrchu. Postupně jsme dnes vystřídali všechny barvy turistického značení.

U Větrného vrchu je kousek volné krajiny a my tak můžeme jen potvrdit správnost tohoto názvu. Závěje mezi smrčky překrývají stopu tak důkladně, že není vidět kudy vede cesta. Nakonec směr nacházíme a po krátkém sjezdu uzavíráme náš okruh už nedaleko Slunečné.

Husté chumelení zcela zasněžilo naše auto a přejezd do Prášil byl v bílé tmě docela výživný. Ubytování máme v Turistické chatě, ale hned je jasné, že k ní sjet nemůžeme. Přece jen potřebuji auto dříve než na jaře. A tak vjedu ke značce zákazu vjezdu a cedulce o otáčení autobusu. Jinam to prostě nejde!

V Turistické chatě platím 320,-Kč za noc. Dost na to, že jsou tady spartánské podmínky. Hospoda je v Prášilech jediná, dnes od 17 hodin zadaná a tak máme poslední možnost jít se navečeřet.

Po setmění začínají ze střechy chaty okolo našeho okna sjíždět lavinky a my s údivem zjišťujeme silný désť s oblevou. Ten trvá ještě několik hodin.

U Slunečné.

Pod Prášilským jezerem.

Prášilské jezero.

Terénní stanice.

Předěl (1 234m).

Pohled k zavátému Poledníku.

ROKLANSKÝ A JAVOŘÍ POTOK

Ráno po sbalení jdeme k autu, kde nás už vyhlíží starý známý z Předělu. Marně se mu snažíme vysvětlit, že tady bylo jediné dostupné místo k zaparkování. Ukazuje nám čerstvě protaženou cestu k "jeho" placenému parkovišti. Škoda, že se včera místo odklizení sněhu proháněl kolem Poledníku.

Většina obcí na Šumavě má dnes často úplně zbytečně zákaz parkování mimo placená parkoviště a vůbec nechápou, jak tím motoristy odrazují. Prášily nejsou vyjímkou a já se po této zkušenosti budu příště hodně dlouho rozhodovat kam jet lyžovat. I kvůli tomu odjíždíme z Prášil, kde se nám původně zamýšlená trasa Prášily-Formberk-Hůrka-Laka-Gsenget-Prášily zdála pro silný vítr a noční déšť příliš náročná. Míjíme Srní i Rokytu, kde se nedá zaparkovat a dojíždíme na právě odklízené parkoviště na Modravě. 50,-Kč za parkovné tady rád obětuji.

Za Modravou nasazujeme běžky a jedeme v neprojeté stopě k Javoří Pile. Protože i přes mizerné podmínky fotím nádherně zasněžený Roklanský potok s velkými převějemi, předjíždí nás menší skupinka běžkařů a my máme dál už slušně projetou stopu. Je ale stále nepříjemný silný vítr a tak cesta k Rybárně a Javoří Pile chvíli trvá. Tady bohužel téměř všichni otáčejí a tak další, osmikilometrový neprojetý úsek k Poledníku vzdáváme. V klídku a už s větrem v zádech projíždíme meandry Javořího a poté Roklanského potoka a vychutnáváme krási zdejší přírody. Jen škoda, že sluníčko se nám za tyto dva dny okázalo jen třikrát a vždy na pár vteřin.

V hospodě u mostu zakončujeme šumavský výkend horkým hovězím vývarem a sladkou vídeňskou kávou.

Roklanský potok.

Rybárna.

Rozcestí u Rybárny (1 000m).

Roklanský potok.

U soutoku Roklanského a Javořího potoka.

Javoří potok.

Rozcestí u Javoří pily.

Modrava.

Penzion Modrava.