Šlápoty

Původní úmysl jít z Blažejovic, místa kde jsme se z různých směrů všichni auty sjeli, po Zlaté stezce směrem na Vysoký les, nám nevyšel. Důvod byl prostý, přeznačkování žluté, která nyní místo terénem a lesem jde po asfaltce kolem rozpadajícího se mlýna do Cudrovic.

Trochu se tím zkrátila úvodní část našeho okruhu. U rozcestníku v zaniklých Cudrovicích se vnoříme do lesů a kaňonu nad meandrující řekou Blanicí.

Kolem vznikly, zřejmě kdysi dávno po sesuvu skal, četné jeskyně a průrvy, kolem kterých nás vede modrá značka.

Do dvou větších jeskyní je možné pouze nahlédnout, vchody jsou opatřeny bytelnou mříží. Ještě by do nich za nepohody mohli lézt turisté, a nebo v nich dokonce přespávat trampíci.

Nevím, jestli tento můstek vydržel povodně z roku 2002, ale je faktem, že i na Blanici vzalo tehdy plno mostů za své. U Blažejovic, kudy vede frekventovaná cesta z Prachatic do Volar, se poroučel most také a trvalo pár let, něž o kus dál fungl nový postavili.

I deště předcházejícího dne a noci byly vydatné, ale vysušená půda tentokrát mnoho vody stihla pobrat.

Kalná voda pokračuje dalšími meandry k Záblatí a Husinecké přehradě, my se vydáme na hrad Hus, který je již malý kousek nad námi.

Hrad byl vystavěn na úzkém skalnatém ostrohu obtékaném řekou Blanicí a přístupný byl jen od severu. Tam bylo opevněné předhradí a hned za ním stál vlastní hrad chráněný hlubokým, ve skále vylámaným příkopem s hradbou.

Původně gotický hrad byl postaven roku 1341 na ochranu okolních vsí proti nebezpečí z Bavor a jistě též k ochraně nedaleké Zlaté stezky. V 15. století se zde ale paradoxně usídlil loupežník Habart Maršík z Hrádku a přepadal na Zlaté stezce kupce. V r. 1441 byl hrad obležen, poté zapálen a rozbořen.

Tohle ovšem není zlověstný Habart Maršík z Hrádku, nýbrž Pavel v pozici manekýna. Pro dokonalou harmonii s okolní přírodou a příjemným rozptýleným světlem vyhlašuji tuto fotku jednoznačnou jedničkou mezi všemi fotkami této akce.

Kousek pozadu tak zůstavají i tyto krásně prosvětlené listy smetánky lékařské...

Vraťme se ale ještě jednou k hradu. Ten se již po zboření nikdo nepokusil opravit a proto se mu začalo říkat Zřícenina. Tou dnes také bezesporu je.

Z hradu se do dnešní doby dochovaly mimo zasypaného a špatně čitelného jádra jen četné terénní nerovnosti a zbytky hradeb, které jsou dobře patrné zejména v jižní části předhradí a na východě, na skále nad řekou.

Výška ukazuje, že již jsme v horách, vždyť mohutný Boubín s Bobíkem na západě a Libín severovýchodně jsou jen pár kilometrů od nás.

Kolem jsou smrkové stromy těžebních velikostí, zatím je zde ještě posvátný klid.

S výhledem na Blanici je tu vhodné místo pro meditaci. Poseďme v hlouby lesa a přenesme se do dob, kdy v polovině února 1441 byl hrad obležen krajskou hotovostí a kdy se nakonec po více než půlročním obléhání(8. září 1441), hradní Smilkova posádka a spolu s ní i Habart Lopata, pro nedostatek potravin vzdala.

Z hradu stoupáme až k Panskému vrchu (834m).

Tady je už pohodlná cesta vedoucí ke Křišťanovickému rybníku, u kterého je i malý kemp.

Ještě než k němu dorazíme, mineme další jeskyňku.

A také Kouzelnou studánku. U ní nikde není napsáno jestli náhodou nejde o kouzla zlá, a tak jediným nebojsou, co ochutnal vodu, byl Pavel. Uvidíme, co se mu cestou přihodí...

U Křišťanovického rybníka (na webu jsem našel o něm zmínku jako o nejvýš položeném rybníku v ČR) se odpojujeme ze značené stezky, abychom v nedaleké příjemné restauraci něco pojedli.

A popili. Po všeobecné ochutnávce s přehledem vyhrálo pivo Lobkowitz, ze soukromého pivovaru Lobkowitz Vysoký Chlumec.

Posilněni se vracíme k rybníku a stále po modré stoupáme k polesí, ve kterém jsou bunkry bývalého pohraničního opevnění. Nehledáme je, víc nás zaujalo množství a velikost mravenčích obydlí.

Mírným spádem se stáčíme opět ke Zlaté stezce.

Vlevo pokračuje modrá značka do Albrechtovic a dále přes Libínské Sedlo na Libín, my se pouštíme po žluté. Ta je i zde v terénu přemalována. Jdeme po původní značce podle mapy.

Jitka nás straší, že jsou tady pastviny pro zdivočelé býky a radši jde poslední. Naštěstí za kopcem, kde se kocháme výhledy k Bobíku, polehává jenom pár mírumilovných krav.

Sestupujeme zpět do Blažejovic a cestou si ještě přečteme něco o Zlaté stezce.

To můžete udělat i vy.

A jak to chodilo u rudovousích kumpánů vám zase vylíčí tento zajímavý přepis dávné události. Končíme okruh v okolí Blanice a hradu Hus. Za 5 hodin jsme mohli ujít hrubým odhadem 20km nepříliš náročným terénem. Okolí hradu Hus je nádherné a skutečně stojí za shlédnutí.