Alpy z Boubína a Basumský hřeben

Alpy z Boubína a Basumský hřeben

Podzimní inverze nás z Českobudějovické kotliny vyhnala až na mohutný Boubín, odkud jsme z rozhledny přes mléčnou clonu shlíželi na vrcholky Alp a Šumavy, zatímco se do našich zad opíraly hřejivé sluneční paprsky. 
Rozdíl teplot mezi mrazivou, bílou duchnou přikrytou jihočeskou krajinou a rozpáleným vrcholem hory byl přes 25°C.
Užili jsme si tak pohodový den, ve kterém jsme našlapali přes 33 000 kroků a prošli celým Basumským hřebenem až na Červený vrch.

trasa a výškový profil

Boubín (1 364 m n. m.) přitahuje pohledy Jihočechů podobně jako oáza beduíny v poušti. Majestátní, nepřehlédnutelná hora vystupuje vysoko nad ostatní vrcholky Šumavy, které se proti ní jeví jako chudí příbuzní. Jistě je to především tím, že je z vnitrozemí první na ráně.

Láká turisty dřevěnou rozhlednou, z níž lze při dobré viditelnosti spatřit dlouhý pás Alp. Dnes panující silná inverze a průzračný vzduch jsou ideální pro to, aby se poštěstilo je shlédnout i nám.

Protože nejblíž to máme k vrcholu od Včelné pod Boubínem, vydáváme se autem k zdejší pile. Přesto 470 výškových metrů prověří naše síly a důkladně rozproudí krev. Míříme k Boubínské oboře, odkud se ozývají zvuky těžkého stroje, upravujícího cestu poblíž Boubínského potoka. Vydáváme se po žluté ostře vzhůru. Zde svižně vystoupáme k cestě a výstup zakončíme pochodem po nehezkém dřevěném chodníku, který má chránit zdejší nuznou flóru před ušlapáním lidmi. Když dorazíme k Severní Boubínské cestě, vrchol již máme na dosah.

U Boubínské obory.

Rozcestí pod vrcholem.

Boubínská rozhledna.

Z rozhledny se otevřou neskutečně pohledy na celou Šumavu. Velmi dobře rozeznáme nejznámější a nejvyšší vrcholy - Smrčinu, Plechý, Luzný, oba Roklany, Velký Javor, i mnoho dalších. Za Kletí rozložily své hřebeny vzdálené Novohradské hory. Oči zabloudí i na zastřené siluety vrcholků Alp, kde vyniká především ledovec Dachsteinu. Dobře je možné rozpoznat i ostrou špičku Großvenedigeru a mnoho jiných vrcholů. Jak se který jmenuje, se dočteme na rozhledových panoramatických fotografiích. Nižší polohy kraje jsou stále utopeny v husté bílé kaši, nad kterou se táhne úzký šedomodrý pruh teplejšího smogu.

Panorama Mařského vrchu

Pohled na východ k mraku z JETE.

Dachstein za Třístoličníkem (Hochstein).

Roklan (1 453 m n. m.).

Velký Javor (1 456 m n. m.), vlevo rozhledna na Poledníku.

Watzmann (2 715 m n.m.) a Hochkalter. Vlevo, kousek od Watzmannu, bývá za mimořádných podmínek vidět i o 1 km vyšší Großglockner (3 798 m n. m.). Přítomné holky s dalekohledem tvrdí, že ho matně vidí, ale můj objektiv ho neodhalí.

Kleť (1 084 m n. m.), v pozadí Novohradské hory.

Bobík (1 264 m n. m.) a Knížecí stolec (1 236 m n. m.).

Znovu Alpy...

...

Svatá Máří.

Mařský vrch (907 m n. m.).

Šumavské Hoštice.

Škarez, vzadu v kopcích u Bělče (922 m n. m.) Mojkov.

...

Kleť, vzadu čouhá Vysoká (Novohradské hory).

Chlum (1 191 m n. m.) a vápencové východní Alpy.

...

Libín (1 090 m n. m.).

...

Vimperk, Vacov a Kůstrý.

...

Panorama

Panorama

Pohled ke Kleti a Chlumu.

Hraniční Šumava.

...

Velký a Malý Roklan.

Luzný (1 373 m n. m.).

Nové Hutě.

...

...

...

Dlouho se kocháme výhledy a vstřebáváme teplo nádherného dne. Až hlad nás zažene pod rozhlednu, kde se zakousneme do menší svačinky.

Odbilo poledne a my se vydáme k Johnovu pomníku a po té i k stejnojnennému kámenu, jednomu z několika nevýrazných vrcholků Basumského hřebene. Ten si projdeme postupně celý. Jdeme pěšinou kudy dříve vedla značená trasa. Ta dnes vede k Johnovu pomníku pouze jako odbočka od vrcholu. Důvodem či spíše záminkou je zřejmě NPR Boubínský prales, jehož hranice končí Basumským hřebenem. Ale hlavně jde o vynucený ústupek ekologickým organizacím, při stavbě rozhledny. Myslím, že jeden čas byla na vrchol Boubína vyznačena pouze jediná značka, právě po dřevěném chodníku. Tento nesmysl byl dalším kyselým plodem pocházejícím z různých hnutí, které si udělaly skvělou a výnosnou živnost z oblbování lidstva různými katastrofickými scénáři, kvůli nimž už člověk pomalu nesmí vkročit do lesa.

Nedaleko za Srním vrchem (1 296 m n. m.) vylezeme skalku Johnova kámenu (1 285 m n. m.) a lesní cestou pokračujeme přes Srní hlavu (1 268 m n. m.) k vrcholu Basumský hřeben (1 288 m n. m.). Z popsaných výšek všech tisícovek je patrné, že jdeme prakticky po rovině. Rozptýlení skýtá jen několik míst s velmi dobrým rozhledem na obě strany širokého hřbetu.

Teprve poslední vrchol, kterým je Červený vrch (1 203 m n. m.), musíme trochu složitěji hledat. Jde o nejnižší vrchol na konci hřebenu, přesto však právě on nejvíc připomíná opravdový kopec. Převýšení je sice znovu malé, ale výrazný svah padající hluboko a prudce do údolí Teplé Vltavy k Zátoni a Horní Vltavici, parametry hory rozhodně má. Kamenitý vrchol je porostlý buky a i tím se liší od smrčinou pokrytého Basumského hřebene.

Sestoupíme na cestu pod Červený vrch a jdeme k Basumské lovecké chatě. U ní si z upraveného pramene doplňuji vodu. Zpět čeká ještě dlouhá cesta. Odhaduji ji minimálně na dvě hodiny. Stále se pohybujeme po cestě ve výšce kolem 1 200 metrů. Na začátek listopadu je velmi teplo. Klidně by se dalo jít jen v kraťasech a tričku.

Johnův kámen.

...

Srní hlava (1 268 m n.m.).

Bobík z Basumského hřebene.

Boubín panorama.

Novohradské hory.

Boubín.

...

Basumský hřeben.

...

Velký Javor a Poledník.

Heidel.

Na Červeném vrchu (1 203 m n. m.).

...

U Boubínské obory cestu překříží zelená turistická značka. Její záznam na mapě mě již podruhé zmate. Před rokem jsme tudy šli z Kubovy Hutě do Zátoně a chybně zakreslená trasa nás i dnes svedla jinam. Nechci se vracet a proto jdeme na modrou značku a po ní k rozcestí Na křížkách. Bohužel tím mineme lovecký zámeček a Hubertovu kapli, zrovna v den svátku Huberta (3. 11.). Trochu mě to mrzí, čas ale ubíhá rychleji než kilometry a protože Venca chce ještě zdolat vrcholek V oboře (1 006 m n. m.), prcháme dál.

Velmi rychle se šeří a v lese bude brzy úplná tma. Za chvíli je jasné, že dohledávat vrchol by byl risk. Poslední naplánovanou tisícovku nezdoláme. I tak k autu přicházíme již téměř po tmě.

A ani cesta domů není snadná. Mlhy se stále povalují nad krajem a jede se mi velmi špatně. Vůbec nevím kde jsem, ač cestu z Vimperka znám jako své boty. Náladu nám zlepší až zastávka na večeři v restauraci Blata v Sedleci, kam jsme se večer přece jenom, byť s nemalými obtížemi, trefili.

Basumská lovecká chata.

...

Křížová smrč u Boubínské obory.

...

U rozcestí Na Křížkách Venca kontroluje čas. Poslední vrchol V Oboře (1 006 m n. m.) již nestihneme. Brzy se začne stmívat.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Dnes existuje do chytrých mobilních telefonů mnoho různých aplikací, které vám mohou být užitečné nebo jsou jen zábavné. Využíváte při toulání se přírodou nějakou?

125 40% Ne, nepoužívám žádnou.

105 34% Občas některou ano.

82 26% Téměř vždy.

Hlasovalo 312 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

azave

19. prosince 2015 12:13

azave říká

Jako vzdy zavidime ! Kdyz je inverze, tak se tady topime v sedivych sragorach nekdy az na zem treba i tyden ... 

Jo a oznamuju vsem kdo jeste nevi, ze se od 1.1. 2016 oficialne oteviraji Brdy. Armada si nechala zatim 50 km2 jako cviciste, ale zbytek je uz pristupny, tedy skoro. Pyrotechnici jeste musi pulku vycistit, zatim nasli pres 7000 ks nevybuchle munice ... a taky zatim nejsou nove mapy, tak ze mapova aplikace v chytrych strojich bude uzitecna. 

Pevne doufam, ze Brdy zustanou tak jak jsou, divoke, bez signalu, luxusnich chat u Padrtskych rybniku, hospod na Toku, Houpaku nebo Praze ... 

Míra

20. prosince 2015 13:28

Míra říká

Ahoj Rony, díky moc za tento skvostný dokument, fakt se to málokdy podaří vidět Alpy a vyfotit je pro radost dalším, kteří chodí a tak krásný den s výbornou viditelností nezažijí.

Díky a hezké Vánoce a pevné zdraví, štěstí a vervy k dalším krásným zážitkům z hor i podhůří v novém roce přeje senior Míra.

Rony

20. prosince 2015 15:44

Rony říká

Děkuji za přání. Tobě i všem čtenářům přeji krásné Vánoce a mnoho zdaru do nového roku. Ať nám to šlape!

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Paulie

25. února 2016 22:17

Paulie říká

Moc pěkné výhledy!

Zdravím z Červeného vrchu (tedy trochu jiného

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Polda

1. května 2016 15:12

Polda říká

Před 2 týdny jsem se vypravil, inspirován tímto článkem, na Basumský hřeben. Někde na cestě od Johnova pomníku jsem musel přejít odbočku a skončil jsem až dole na Basumské cestě. Dál jsem po ní pokračoval k jezírku a oboře a obešel jsem celý Boubín až k výchozímu bodu. Podařio se mi alespoň najít zámeček s kaplí. Odbočka k zámečku je zhruba v půli cesty nad oborou u jednoho rozcestníku. Za zde uvedené popisy cest díky, jsou inspirací a na Basumský hřeben se určitě vydám znovu.  

Pavel 

Rony

1. května 2016 18:36

Rony říká

Nově jsem doplnil trasu cesty a výškový profil, vše s pomocí www.kamennimuzici.cz.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.