Balónem nad Český Krumlov

Balónem nad Český Krumlov

Sny se mají plnit. Tedy alespoň ty, které jsou splnitelné. U mnohých mezi ně jistě patří let balónem. Nevím, jestli ještě dnes děti čtou verneovky, v kterých je let balónem často hlavním mottem, ale pro mne se staly knihy Pět neděl v balónu, Cesta kolem světa za osmdesát dní, či Dva roky prázdnin, velkou motivací pro klukovská toulání.
Proč tedy let balónem nezkusit? V loterii mezi letem nad Hlubokou nebo Krumlovem nakonec zvítězil Český Krumlov. Byl jsem tomu rád, přece jen okolí svého bydliště znám mnohem víc. 

Když jsem pořizoval ve Slevomatu vouchery na let balónem, netušil jsem, co mne čeká. Při výběru termínu jsem se napoprvé, a poté vždy, bezpečně "trefoval" do dnů, kdy musel být let zrušený. Jednou to pokazil přechod studené fronty, jindy nárazový vítr, pak zase ranní bouřka, co se neomylně přehnala Českým Krumlovem právě v době plánovaného letu.

Zvykl jsem si na to a od června do konce září se měl díky odkladům pořád na co těšit. Až podzimní zklidnění počasí umožnilo (26.9. 2016) vzlet.

Do Českého Krumlova ze Zlivi vyjíždíme dost pozdě. Vinu za to nese Lukáš, pro kterého je dochvilnost neznámým pojmem. Pak stačí chytit v Budějkách pět červených za sebou a je jasné, že ani stodvaceti kilometrovou rychlostí ztrátu nedoženeme. Navíc před Přísečnou stojíme další drahocenné minuty na uzavírce. To už je sedm a volá pilot balónu, tedy pokud se mu vůbec tak říká, když vlastně balón vůbec neřídí, kde že to jsme.

Čtvrthodinové zpoždění je minimum, na jaké šlo ztrátu stáhnout. U benzinky MOL, kousek za Krumlovem, se stihneme jen narychlo omluvit a už vyjíždíme společně s dalšími dobrodruhy nahoru na Plešivec k zámecké zahradě. Jsme rádi, že nám nahlas nikdo nenadává.

Za zámeckou zahradou je posečená louka a báječný výhled na právě vycházející slunce. A také mlhu, plující nad Vltavou ke Krumlovu. Červánky zbarvují mraky do nachova a vypadá to, že bude krásný den. Střídavě pomáhám s přípravou balónu a dokumentuji jeho první nadechnutí. Vháníme mu vzduch do ohromné žlutočervené tlamy, která se tím neustále zvětšuje. Teprve poté se nažhaví hořák a ohřátý vzduch zvolna neforemný tvar zakulacuje.

Odbíhám do dáli, aby se mi vůbec vešel do zorného pohledu objektivu. Až tak daleko, že to využiji a odskočím si ulevit. To pro jistotu, trému nemám, naopak pociťuji adrenalín, podobný tomu, jaký se dostavil, když jsem v létě na laně vrtulníku HZS Slovenska vzlétl nad roháčskou Zadní Spálenou dolinu. O tom se ale můžete dočíst jinde....

Jitro kouzelníků.

...

Křížová cesta.

...

...

...

Mhly se válí nad Vltavou.

Nafukování balónu.

...

Uvnitř je místa jako v nafukovací hale.

...

Teprve po zapálení hořáku se začíná balón formovat.

Příprava je rychlá, stačí čtvrthodinka a můžeme letět...

...

Nyní mě zajímá balón. Postupně lezeme do koše, který je překvapivě malý. Sedm lidiček se vejde tak akorát. Výhodou je, že každý z nás stojí hned u hrany koše a může se dívat přímo dolů. Tohle je ale sporná výhoda, neboť hned jak se vzneseme do výše, spíš se od okraje odtahuji. Naštěstí mne ochraňuje pevné a široké rameno držící těžký koš. Můžu se za něj zaháknout i schovat a získat tak zpět ztracenou jistotu.

Navíc mám na krku svůj Nikon. Při focení na nějaké pocity není čas myslet. Ideální podmínky, které dnes nastaly, se musí využít. Mlhy se povalují nad řekou, zdvihají se k obzoru a dotváří magickou atmosféru brzkého rána. Přímo pod námi se objevuje "Krumme Aue", který je překládán jako "Křivý luh". Tento německý název byl odvozený z přírodních podmínek, konkrétně z tvaru území, na kterém se město rozkládá - v esovitě zakřivených meandrech řeky Vltavy. To je Český Krumlov se svými úzkými uličkami, Vltavou kroutící se mezi domky, hradem a zámkem, nad který pomalu nalétáváme. Vítr je mírný a tak je čas si město, po právu zapsané mezi památky UNESCO, důkladně shora prohlédnout. Ranní ticho občas protne zvuk hořáku. Stále letíme dost nízko, hrad je nadosah. Teď už se vyklonit musím, je přímo pod námi. Nahlížíme do prázdného hradního nádvoří.

...

Kostel sv. Víta je gotická trojlodní stavba pocházející z období 1407 - 1439. Výška postranních lodí dosahuje výšky lodi hlavní, což řadí krumlovský kostel sv. Víta mezi kostely halového typu. Délka kostela od východu k západu je 44 metrů, jeho šířka a výška 20 metrů. (Wikipedie)

...

...

Nad Zámeckou zahradou.

...

...

...

Vnitřní město.

...

...

Rybářská ulice.

...

...

Vltava obtáčí Vnitřní město.

Malebný zámek a hrad patří spolu s městským jádrem mezi památky světového dědictví UNESCO. Je jedním z nejvýznamnějších a nejrozsáhlejších areálů v Evropě. Tvoří ho 40 budov a palácových staveb, 5 nádvoří a rozlehlá zámecká zahrada. Hrad vznikl v 1. polovině 13. století. Typickou podobu vtiskla zámku renesance, ačkoliv byl později upraven i v duchu baroka. Pro prohlídku zámeckého komplexu si můžete vybrat dvě trasy, které vás seznámí se způsobem života šlechty v jednotlivých historických obdobích. Prohlídka exteriéru areálu vás seznamí s působivou architekturou a se vzácnými freskami na fasádách budov pěti zámeckých nádvoří. Kolem zámku se rozkládá barokní zahrada s francouzskou a anglickou úpravou. Určitě si také nenechte ujít světově proslulé zámecké barokní divadlo, které je vybaveno originálními dekoracemi. (Wikipedie)

...

...

Přenechávám foťák Lukášovi, který je na opačné straně koše. To je výhoda, jinak bych jižní část města vůbec zachycenou neměl. Za řekou vystoupáme výš a let se hned zrychlí. Fotím ZŠ Za nádražím, kam si po letu zajedu na pravidelnou revizi. Potom se objeví objekty různých firem, které už záživné nejsou. Ve většině z nich jsem při své práci v Pragotronu mnohokrát byl.

Pohled shora je zvláštní a učaruje každému.

Válcová věž představuje výraznou dominantu města, její výška je 54,5 metrů. Do dnešní podoby byla dokončena v roce 1581 podle projektu Baldassara Maggi z Arogna. Nejstarší části však pocházejí z období gotiky. Z vyhlídkového ochozu se vám naskytne jedinečný pohled na město i přilehlé okolí. (Wikipedie)

Historick centrum Českého Krumlova bylo na seznam dědictví UNESCO zařazeno v roce 1992. Rozsáhlý areál hradu a zámku společně s unikátní městskou zástavbou ze 16. století se vypínají nad romantickými meandry řeky Vltavy. Jedinečné je také barokní divadlo s otáčivým hledištěm.

...

...

...

...

...

...

DSC_0776

Rybářská ulice.

...

Latrán.

Latrán.

Klášter, kostel Zvěstování Panny Marie.

...

Sídliště Plešivec.

...

Silniní most U Trojice.

Sídliště Mír.

Vyšný, Kleť (1 084 m n. m.).

Sídliště Mír.

ZŠ Za nádražím.

...

...

V dáli na Kleti se rozsvítil červenobíle vysílač, osvětlený nízkým sluncem. Blížíme se k Zlaté Koruně, klášter si přitahuji zoomem. Zajímavý pohled poskytuje i kostel v Černicích, zahalený do zlatavého mlžného oparu. Znovu přelétáme řeku. Nedaleko je most a Rájov. Z Vltavy toho moc vidět není, mlha sice zmizela, řeka se však stále topí ve stínu okolních stromů. Ptám se jak dlouho letíme a nemůžu uvěřit tomu, že již téměř hodinu. Strašně rychle to uteklo.

Pohled k jihu na Křížový vrch.

Vpravo na snímku stojí Budějovická brána, která pochází z dílny italského architekta D. B. Cometta. Jde o dvoupatrovou čtyřbokou věž. Postavena byla v letech 1598 - 1602 a je jedinou z devíti městských bran, která se dochovala do dnešních dnů. Na vnitřní straně si můžete všimnout freskové výzdoby se slunečními hodinami.

...

Pohled k Polušce (919 m n. m.).

...

Za Českým Krumovem vzlétáme do větší výšky.

Domoradice.

Most u Rájova, vlebo vzadu Srnín a Jiříčkův vrch.

Býlavka a Přísečná.

Věžovaté Pláně, Poluška.

Zlatá Koruna.

Český Krumlov.

...

...

...

Zlatá Koruna.

Český Krumlov.

Kleť.

Kleť.

Černice.

...

...

Černice.

Zlatá Koruna.

Býlavka.

Rájov.

Přírodní památka Vltava u Blanského lesa.

Dolní Třebonín.

Zlatá Koruna.

...

Vzdálený Krumlov.

Zlatá Koruna.

Rájov.

Vítr nás nese za hlavní cestu, kde budeme na loučce přistávat. Určitě je spousta lepších míst pro dopad, ale co naděláte. Nepřistát zde, by znamenalo letět kamsi daleko za zalesněný kopec, který se rychle přibližuje.

Louka je pěkná, jen trochu krátká. Navíc je mírně z kopce. Není divu, že po dopadu hezky vysoko několikrát povyskočíme. Vítr, který jsme nahoře vůbec nevnímali, se ukáže jako dost silný. Vláčí nás k nedalekým stromům, ale máme přece zkušeného pilota. Vypouští horní záklopkou vzduch a za chvíli stojíme. Balón zvolna klesá ve směru větru a již není kulatý. "Vyfoukne" se rychle.

Potom přichází na řadu balení a protože jsme všichni prvoletci, i křtění, slavnostní přípitek dobře vychlazeným šampaňským a předání potvrzení o vstupu do stavu šlechtického.

Letu zdar!

Baron Lukáš ze Štěkře a baron Roman ze Štěkře.

Vše bylo O.K.

...

Přistáváme...

...

Nevysedat, jinak uletí!

...

...

...

...

A co zbylo...

...

...

Hořák.

Sbaleno.

...

Šťastné ukončení letu musí potvrdit přípitek šampaňským...

A pro prvoletce pokřtění...

...

...

Křestní list změnil naše jména.

A nezbytné společné foto... Děkuji za let!

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Dnešní otázka je jasná. Letěli jste již někdy balónem?

53 39% Ne, nikdy.

37 27% Ano, jednou.

45 33% Víckrát.

Hlasovalo 135 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

azave

25. října 2016 16:33

azave říká

Dobry, dobry!! Kdysi jsem mel moznost se povozit ve vsem moznem i nemoznem co melo ruzne motory, ruzne velika kridla a leckde i vrtule. Ale nejvetsim zazitkem bylo nekolik letu s plachtakem, na jednom pro jistotu nejmenovanem letisti mezi Krkonosema a Orlickama. Dokonce jsem si zkusil plachtak pilotovat. Mooooc pekny !! Velika skoda, ze tenkrat nebyly digitaky, to by byly fotky ....

No jo no, moc se mne tohle libilo, jenze tenkrat byl potreba k letani plachtakem i komunismus a to nebyla ani nahodou moje parketa ....

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.