Blízká setkání - l. údolí Ostružné a Sedlo

Blízká setkání - l. údolí Ostružné a Sedlo

Hory jsou i o setkávání. Někdy jsou to setkání náhodná, jindy plánovaná. Přináší s sebou sdílené zážitky a občas také nová přátelství. Na jedno takové plánované setkání jsem se vypravil do penzionu Pod Sedlem v Albrechticích. Přestože jsme toho i díky dešti po probouzející se šumavské přírodě moc neprochodili, všichni účastníci zájezdu byli spokojeni.
Po pátečním "seznamovacím večírku" jsme si v sobotu prošli široké údolí Ostružné z Keplů k Javorné a večer se rozhlédli z vrcholu Sedla.

Tak už to dnes občas bývá, že se jedenáct lidiček sjede kamsi na Šumavu hned pěti auty. Doba je taková rozlítaná a tlačí nás do věcí, které bychom před 30 lety považovali za nedůstojné.

Důležité však je se vůbec setkat, protože, zdá se mi, naše pohodlnost spolu s narůstajícím věkem minimalizovala odhodlání zvednout zadek z křesel a odvrátit na pár dnů oči od nekonečných televizních seriálů či webových stránek tabletů. Nebo od svých zahrádek, která suplují mnohým dotek s přírodou. Nejsem v tom výjimkou.

Děkuji proto sestřence Evě, že se ujala nevděčné role pořadatelky zájezdu a vše potřebné zařídila. Ostatně, má v tom praxi, nepořádá tento slet poprvé. Nováčkem a nestranným pozorovatelem jsem já.

Vedoucí zájezdu, drahá sestřenka Eva.

Penzion Pod Sedlem jsem mohl spatřit z povzdálí již před pár lety, kdy z putování po

Sušické pavučině vznikl i jeden šlápotský článek. Zaujalo mne umístnění penzionu kousek pod vrcholem mystického Sedla, kdysi mohutného keltského hradiště, dnes vrcholu s rozhlednou. Pochlubit se tedy mohu tím, že návrh na ubytování v Albrechticích, jsem dal já. Zajištěnu máme polopenzi a hned první večeře, skvěle propečený bůček, nás potěší. Nastřádanou energii však již dnes v terénu nevyužijeme, neboť pořádáme seznamovací večírek. Až tak těžké seznamování nemám, vždyť polovina účastíků zájezdu jsou příbuzní a jejich protějšky. Dobrou atmosféru v hospůdce ještě více uvolňuje několikerá ochutnávka skvělé domácí hruškovice a slivovice s medem.

Povedená věcička rozvazuje holkám jazyk až tolik, že asi půltucet mladých mužů, kteří zde zapíjí svobodu jednoho z nich, raději odchází posedět ven před hospodu. A to jsme byli upozorněni, že nás dnes mohou rušit oni. Já, z nestranné role pozorovatele, musím popravdě napsat, že se k tomuto kroku odhodlali, když se jejich uším donesl hlasitý šepot Evči:

"holky pojďte, uneseme ženicha..."

Ani kratší pracovní týden však nezabrání tomu, abychom relativně brzy šli na kutě. Ráno vyrazíme do přírody vysmátí, ale s čistou hlavou.

Údolím Ostružné do Javorné

mapa Javorná

trasa a výškový profil

Shodli jsme se na trase, která nás provede širokým údolím říčky Ostružné. Odjíždíme proto (pouze třemi auty) na Keply. Hezký kus Šumavy kolem Sušice a Petrovic si takto prohlédneme z auta. Dlouhým stoupáním dojedeme až k parkovišti u malé vísky Keply, odkud budeme postupně scházet na Javornou.

Louky nad mělkým údolím umožňují daleké výhledy, byť jsou zastřené lehkým oparem. Je jasno a několik po obloze se honících beránků láká k prvním fotkám. Vlevo od nás se černají smrčiny hory Javorné, jedné z mnoha tisícovek Šumavy. Jdeme po pomyslné hranici CHKO Šumava, s kterou zde sousedí Přírodní park Kochánov.

O tom, že zde je opravdu co chránit, se přesvědčíme záhy. Od potoka zničeho nic vzlétne mohutný pták, následovaný a obtěžovaný několika menšími. Je to orel mořský a ačkoli jeho přelet můžeme pozorovat jen několik krátkých vteřin, povede se mi cvaknout narychlo pár záběrů. K dokonalosti fotkám bude jistě něco málo chybět, ale snad nedostatek v ostrosti nahradí síla neopakovatelného okamžiku. Doma u Zbudovských blat tyto nádherné velké dravce vídám často, ale zde bych je nečekal.

Stromořadí pod Keply.

Orel s mládětem (?)...

...

...

Široké údolí Ostružné...

Kaplička u Šmídlova má ve štítu niku se soškou Panny Marie Karmelské.

...

Osamocené stromy již něco zažily...

...

Blatouchy v mokřadech pod cestou.

Kaskáda čtyř rybníčků pro chov ryb.

...

Kde žili kdysi lidé, dnes pouze narcisy kvetou.

Pohled na Svinnou.

Pohodlnou cestou přicházíme k osamocené kapličce a zanedlouho stojíme u Gerlovo statku, kde se odkrývá pohled na zdejší kostel. Delší prohlídku věnujeme až následujícímu kostelu v Javorné, který je úžasně fotogenický. Původní kaple sv. Anny zde byla přestavěna v letech 1718-1721 stavitelem A. M. Gilmetim na barokní kostel.

Jeho dvě dřevem zkrášlené věže ční do výšin a modré nebe dokonale dokresluje pohled dne. Tiše čteme informace z cedule před kostelní zdí a mezi kříži obcházíme mohutnou církevní stavbu. Můžeme se zastavit, přečíst si jména lidí, kteří zanechali své stopy ve zdejší krajině, přetvořené v nekonečné pastviny a lány, ještě dnes dokonale oku ladící.

Klesneme hlouběji k můstku přes Ostružnou, která stéká dál k Čachrovu a Velharticím, a po opačné straně údolí míříme na Buchar a Dolní Svinnou. Pozůstatky několika rozpadlých stavení, které míjíme, někdy hyzdí, jindy ladí s okolím.

Gerlův Dvůr...

...

Kostel u Gerlovo Dvora.

Boží muka před Javornou.

...

Původní kaple sv. Anny přestavěna v letech 1718-1721 stavitelem A. M. Gilmetim na barokní kostel.

...

...

...

...

Interier kostela...

...

...

...

...

...

Socha sv. Nepomuka před kostelem.

Pod Javornou.

...

U Ostružné.

Dokonalost obdivujeme u dřevěného penzionu, postaveného v kanadském stylu z mohutných klád. Mnohým z nás se líbí až tolik, že již uvažují nad srazem příštího roku, co by mohl být zde. Místo je krásné, prosluněné, s výhledy do otevřeného údolí Ostružné. Když kousek výš dorazíme k Staré Vápence, u níž je otevřena u podstatně dražšího penzionu i restaurace s venkovním sezením, nápad dostává reálný základ. Jdu si prohlédnout pozůstatky bývalé vápenky, kam se dá vstoupit. Byla v provozu do roku 1925 a zpracovávalo se zde vápno ze zdejších lomů.

Sedáme k venkovním stolům a já utrácím asi dvě stovky za sivena se zeleninovou oblohou.

Před odchodem si vyslechneme jak majitelům, kteří vlastní okolní pastviny a hojně je využívají, krkavci zabili a oklovali jehně. Divoká příroda se zde setkává s lidskou přítomností a není divu, že toto vynucené soužití občas zaskřípe. Ptáme se i na námi spatřeného orla a dostáváme jasnou odpověď, že zde opravdu zahnízdil.

Pomalu se vracíme po zelené značce zpět na Keply. Z nich jedeme tentokrát přes Dobrou Vodu a Hartmanice, i pro nepříjemnou objížďku v Sušici. O moc delší tato cesta není.

Hamerské údolí.

...

Buchar rozcestník.

U srubu Javorná...

...

...

Stará Vápenka...

...

Zatímco na mě psi útočí, Martina si je vždy ochočí.

Zřícenina staré vápenky.

Louky nad potokem jsou lokalitou chřástala polního. Hlas za soumraku a v noci je charakteristický vytrvalým opakovaním chřást chřást nebo krex krex.Hnízdí v rozmezí od západní Evropy po střední Asii, je tažný. Evropští ptáci zimují hlavně v subsaharské Africe. Přílet na naše území probíhá hlavně v květnu, odlet od září do října.V České republice hnízdí roztroušeně na celém území, hlavně ve vyšších polohách. Po dočasném ústupu a úbytku počtů se opět rozšiřuje, jeho početnost se odhaduje na 1500–1700 párů (ve srovnání s 200–400 páry v roce 1989). Je zvláště chráněný jako silně ohrožený druh.Hnízdí na vlhkých loukách, ale také na loukách s vysokým porostem a pastvinách.[3]

Pastviny u Dolejší Svinné...

...

Kaplička u rozcestí Svinná.

Zpět jdeme po druhé straně Ostružné asi půl km od dopolední cesty k Javorné. Pod námi teče potok a okolní louky jsou podmáčené.

Standa na obhlídce terénu.

Tohle je na tom vandrování vždycky nejlepší...

U farmy Keply provozují penzion.

Sedlo - keltské hradiště

mapa Sedlo

Po krátkém občerstvení u našeho penzionu stoupáme v podvečer k rozhledně na Sedle. Kdo se víc najedl, má problém. Stezka nějaké ty výškové metry překonává. Přede mnou jde svižným krokem Martina, na chození viditelně zvyklá. Snažím se ji dohnat, ale podaří se mi to až na výhledové skalní plošině, kde už nemá kam utéct.

Postupně přichází ostatní, na rozhlednu však vyšplhá jen několik z nás. Pravdou je, že tu nikdo není poprvé a ani výhled dnes není dobrý. Ve wikipedii se dočteme, že někdy na přelomu doby halštatské a laténské v 5. století př. n. l. byla oblast obydlena Kelty, kteří po sobě zanechali také hradiště na Sedle. Osídlení pokračovalo v době římské a po příchodu prvních Slovanů. Slované zde zanechali i pohřebiště.

Penzion pod Sedlem leží v klidném a příjemném prostředí.

Rozhledová růžice je již mnoho let prostřelena, ale stálé dobře slouží svému účelu.

Pohled přes skály ostrohu k věžím Kašperku.

Královský hrad Kašperk je z rozhledny velmi hezky viditelný. Svojí polohou 886 m n. m. je nejvýše položeným královským hradem v Čechách.

...

...

Ždánov a Javorník.

Spatřit lze i hrad Rabí.

Pohorsko a Zuklín pod Javorníkem.

Sluneční divadlo.

...

...

Rozhledna na Sedle pochází z roku 2009. Dřevěná příhradová konstrukce má tvar sedmiúhelníku a byla navržena architekterm P. Ullmannem. Po vystoupání po dřevěném schodišti do cca 24 metrů se vám naskytne úchvatný výhled na šumavské vrcholy, Český les i jižní část Plzeňského kraje. (www.mapy.cz)

Skalní ostroh Sedla.

...

U penzionu jsme po šesté, takže ještě před večeří stihnu sprchu, která mě příjemně osvěží. V restauraci jsem první, ale někdo cizí nám obsadil stůl. Kouknu se pořádně a oni jsou to čtyři zlivští kamarádi "Mrkvani" a jejich věrní psí průvodci. Jdou na rozhlednu na západ slunce. To byl původně i náš nápad, který však kolidoval s večeří. Není divu, že ta dostala přednost. Navíc dnešní počasí opravdu daleké výhledy neumožní a to ani pozdě večer.

Západ slunce přesto využijeme k malé procházce. V Albrechticích stojí pozoruhodný kostel sv. Petra a Pavla, který pochází z 2. pol. 12. století. K původně jednolodní stavbě z období rané gotiky s viditelnými románskými prvky byla v 15. století přistavěna sakristie a nově sklenut chór. Roku 1778 přibyla barokní kaple. Presbytář zdobí vzácné nástěnné gotické malby z 13. století. Škoda, že můžeme obdivoval zdejší starý kostel pouze zvenčí.

U sousedního domu nás překvapí podivná zvířata, v kterých rozpoznáme Zebu. Tento skot se vyskytuje v zemích severní a střední Afriky a především Indii. Po tomto malém rozptýlení se soustředíme na večerní párty. Končí před desátou "poločasem rozpadu", kdy jsme v místnosti před pokoji znenadání jen v pěti.

U penzionu.

Albrechtice...

Kostel sv. Petra a Pavla.

Kostel pochází z 2. pol. 12. stol., vysvěcen r. 1172. Původně jednolodní stavba z období rané gotiky s románskými prvky. V 15. stol. přistavěna sakristie a nově sklenut chór. R. 1778 přistavěna barokní kaple. Presbytář zdobí nástěnné gotické malby ze 13. stol. Oltáře pochází ze 17. století. (www.mapy.cz)

...

...

Před záoadem slunce.

...

...

Sněžní pejsci.

Chráněná lípa ještě spí po dlouhé zimě.

...

...

...

...

Zebu.

...

...

Čekání na večeři.

Večerní posezení.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Duchcovská

6. června 2017 22:21

Duchcovská říká

Děkujeme, článek je moc hezký. A těch pár překlepů nestojí za řeč...    

Rony

6. června 2017 22:47

Rony říká

Díky. Úvodník už jsem si po sobě opravil

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.