Boubín v nedbalkách

Boubín v nedbalkách

Boubín na Silvestra zdolává mnoho nadšenců. Z Vimperka na Kubovu Huť dokonce, již počtrnácté, pojede Silvestrovský vlak, letos plný detektivů.
Nás nahoru vyhnala několikadenní inverze a touha po hřejivém sluníčku již o pár týdnů dříve. Ani nevím proč jsem vybral zrovna vrchol Boubína, hory vysoké a již od prvních prosincových dnů zasněžené. Asi jsem se bál, že nižší kopečky budou stále zahalené do lezavého smogového snosu. Kupodivu to bylo nakonec trochu jinak ...

Z Pravětína na Boubín

mapka

K výstupu na Boubín vybíráme z mnoha možností tras jednu náročnější. Jedeme přes Vimperk do Pravětína, odkud pěšky stoupáme nejprve k Veselce. Otevřená krajina je bičována ledovým západním větrem a tak jsme rádi, když nás u Veselky začne chránit hřeben Ve Studeném. Zbytky sněhu zledovatěly a tak musíme dávat pozor kam šlapeme. Lesem, bez velkého převýšení dojdeme k hájence Veselka, kde se chvilku zdržíme na lavičce u zdejšího ohniště. Hájenka poskytuje i celkem levné ubytování a je u ní rozcestník, ze kterého se dovíme, že nás čeká ještě 4km stoupání.

Omylem se vydáme po cestě, když nám mezitím červená značka zmizí zkratkou po stezce, ale to je celkem jedno, protože se brzy dostáváme k rozcestí U buku za zelenou turistickou značku. Po ní se vrátíme znovu na červenou. Naše cesta začne rychle a dost ostře stoupat do svahů mohutného Boubína. Jdeme sněhem vyšlapanou stezkou a je to únavné. Snažím se sice jít tak, abych se moc nezpotil, ale nejde to. Hodinové stoupání dává zabrat a já si v duchu nadávám, že jsem vybral tak těžkou a dlouhou štreku. Ani když přijdeme na horní Boubínskou cestu není utrpení konec. Sněhu přibylo a jak se do něho neustále propadám, začínám cítit obě kolena. Krok za krokem pomalu jdeme stále vzhůru. Až nahoře v prořídlém lese se cesta srovná. To už chybí k vrcholu poslední snadný kilometr.

Na Veselku vede z Pravětína 1,5 km stoupání. Sněhu je zatím málo.

Novostavba u Veselky.

...

Celou řadu kdysi obdělávaných políček oddělují svažité meze s fotogenickými břízami.

Na vzdálený Boubín (1 364 m n. m.) nás čeká ještě asi 7km a téměř 400 m převýšení.

Poloha rozhledny od Veselky vypadá jako by ani nebyla na nejvyšším vrcholu hory.

...

Hájenka Veselka nabízí i celoroční ubytování na krásném, tichém a lidmi opuštěném místě.

...

K rozcestí U buku jsme zabloudili. Cestou zpět odsud půjdeme po Lesnické naučné stezce Boubínem po zelené TZ.

Sněhu postupně přibývá a cesta často příkře stoupá.

Nedaleko vrcholu je konečně rovinka.

Boubínská rozhledna

Na vrcholové plošině se fotíme u trigonometrického bodu I. řádu a pamětního žulového obelisku s nápisem „Kardinal Friedrich Fürst von Schwarzenberg 3.8.1867“. Ten připomíná návštěvu tehdejšího pražského arcibiskupa.

Nahoře na rozhledně je několik inverze chtivých turistů, které ofukuje čerstvý studený vítr. Původně jsem si myslel, že se jdeme na Boubín opalovat, ale zima je ukrutná. Přesto se snažím o několik fotek. Bohužel všechny vrcholy Šumavy zmizely ve vlnách mlžného příboje, který od Dunaje vichr přefoukává přes hraniční hřebeny hor. K vidění západním směrem toho moc není. Jen Šumavské podhůří a celý Blanský les je bez mlh.

Keltská stezka vede z Boubína přes Mařský vrch na keltské hradiště Věnec.

V současnosti se na vrcholové plošině Boubína v nadmořské výšce 1360 m nachází dřevěná rozhledna postavená v letech 2004 − 2005. V 19. a 20. století jí předcházelo několik dřevěných věží různého účelu. Stavbu rozhledny v roce 2004 provázely námitky a protesty ekologických organizací. Po jejím dokončení se stala nejvýše položenou dřevěnou rozhlednou v Česku. V roce 2011 obsadila 2. místo v anketě iDNES.cz o nejhezčí rozhlednu Jihočeského kraje. Boubínská rozhledna patří k šumavským místům, z nichž jsou viditelné téměř 200 km vzdálené Alpy. (www.wikipedia.org)

Zatímco z předhůří Šumavy mlhy postupně zmizely, na nejvyšší vrcholy hor je silný vichr vyfoukal z dunajských nížin Německa.

Libín v modrém.

Kleť v bleděmodrém.

Ze Šumavy vystupuje nad rozvířenou mlhu jen nejvyšší český vrchol Plechého. Nepatrně je za ním vidět i alpský štít. Z vlastní zkušenosti, kdy jsem z rozhledny těsně před jejím otevřením viděl alpské vrcholky srovnané v řadě od východu až téměř na západ, musím potvrdit to, že je zde jedno z nejlepších míst pro pozorování Alp. Při ideální viditelnosti vás tak překvapí ohromující šíře záběru hor, kdy můžete pozorovat současně vápencové Alpy nedaleko Vídně i nejvyšší vrchol Německa Zugspitze.

Svatá Máří a Mařský vrch.

Šumavské Hoštice a Včelná pod Boubínem.

Vzduté moře nad Lenorou a Zátoní.

Vimperk.

...

Pohled k severu.

Poutní kostel ve Lštění.

Sestup přes Johnův kámen kolem Kupy

Dole v rozhledně si děláme malý piknik a já nahlas nadávám na ty pitomce, co si pletou rozhlednu s odpadkovým košem. A není jich zrovna málo...

Z vrcholu Boubína jdeme po vyznačené odbočce k Johnovu kamenu. Původně tudy vedla klasická značená stezka z Kubovy Hutě, ale ta se musela po postavení rozhledny zrušit. Další nesmysl vzniklý v hlavách rádoby ekologických aktivistů. Od pomníku se nevracíme, ale cestou necestou klesáme zpět na cestu a modrou značku. Po ní sejdeme k rozcestí Pod Srní hlavou, odkud po Lesnické naučné stezce Boubínem, která je souběžná se zelenou turistickou značkou, sněhem zavátou cestou kloužeme ke Kubohošťské cestě. Dolů sníh naopak pomahá. Spousta zvířecích stop dává tušit, že je zde často živo.

Zkratkou a výhledy na vrchol Kupy, která nám stojí v cestě k Pravětínu, podruhé přicházíme k rozcestí U buku. Zpět nechceme jít stejnou cestou a tak nás dál povede Lesnická naučná stezka. Z mnoha informačních cedulí bychom se mohli dovědět něco zajímavého o lese, ale moc je nečteme. Je pokročilý čas, brzy se stmívá a cesta je ještě docela dlouhá.

Pravětínský potok nás neomylně směruje k Pravětínu, kam přicházíme když už se pomalu stmívá. Zbývá jen pořádně zatopit v autě, protože mne moje neprodyšná bunda sice uchránila před zimou, ale způsobila to, že jsem skrz naskrz promočený potem.

Johnův kámen je pomníkem Schwarcenberskému lesníkovi, který se zasloužil, mimo jiné, o založení Boubínského pralesa.

7.

...

Výhledy z Kubohošťské cesty. Jdeme zkratkou po Lesnické NS Boubín.

...

Před námi je vrch s přiléhavým názvem Kupa (1 044 m n. m.), který obejdeme tentokrát po NS zleva.

U aleje Smíření nedaleko bývaléTáflovy hutě.

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Jste pozorní? V trochu silvestrovské anketě zkuste uhodnout kolik bylo na fotkách zařazených do článku rozcestníků a směrových ukazetelů. Výsledek si můžete pro ověření spočítat, správné číslo je ale také napsáno pod fotkou s názvem Johnův kámen..

140 21% Tři.

138 21% Pět.

126 19% Sedm.

252 38% Devět.

Hlasovalo 656 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Paulie

31. prosince 2013 14:12

Paulie říká

Pěkný výlet nad mlhu, smog a šeď běžného dne

Už čekám, kdy půjde na vyrazit běžky, ale když není sníh pořádně ani na Boubíně, tak se zatím mohu jen těšit.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Rony

1. ledna 2014 17:23

Rony říká

Na webových stránkách Bílé stopy se sice dozvíš, že ve vyšších polohách (Bučina, prameny Vltavy, Knížecí Pláně) stopa je protažena a asi to tam jde. Kvalita sněhu ale bude bídná. Taky jsem chtěl teď na víkend jet běžkovat, nakonec budeme chodit podhůřím Šumavy pěšky.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.