Český ráj - II. Bozkovské jeskyně, skalní bludiště Kalich-Chléviště, Klokočské skály

Český ráj - II. Bozkovské jeskyně, skalní bludiště Kalich-Chléviště, Klokočské skály

Druhý den již využijene plně turisticky. Čeká nás prohlídka Bozkovské jeskyně, průstup skalními městy Kalichu a Chléviště, jeskyně Postojna, Klokočské skály a na závěr i zřícenina hradu Rotštejn.

Bozkovské dolomitové jeskyně

Zámek Hrubá Skála.

Hruboskalsko...

Valdštejn.

Když v Turnově u vlakového nádraží bereme Frantu, který dorazil rychlíkem z Prahy, netuším, že je předem objednaný vstup na desátou do Bozkovských jeskyní v ohrožení. Stačí však trochu zakufrovat v městě a po průjezdu Železným Brodem minout parkoviště v Bozkově, a je po naději. Přesto do podzemí vstupujeme už deset minut po desáté. Volné dny velikonočních​ svátků inspirovaly mnohé a zájemců je dost.

Zasněžené Krkonoše. Čertova hora a Plešivec.

Zaposloucháme se do výkladu mladé sympatické průvodkyně, která nám první instrukce sděluje ještě před vstupem do podzemí:

"Bozkovské dolomitové jeskyně jsou jediné zpřístupněné jeskyně na severu Čech. Nachází se zde největší podzemní jezero v Čechách. Pro svou jedinečnost byly tyto jeskyně vyhlášeny Národní přírodní památkou. Fotit a natáčet videa smí pouze ti, co uhradili čtyřiceti korunový poplatek..." sdělí a významně se při posledních slovech dívá na Vencu. Asi už ho zde také znají.

Uvnitř můžeme obdivovat labyrint chodeb, které krášlí krápníky, byť jich není ani zdaleka tolik jako v moravských jeskyních. Charakteristické pro Bozkovskou jeskyni jsou hlavně křemenné lavice, římsy a lišty. Bizarní útvary vystupující ze stěn i stropů tvoří neustále se měnící scenérie povzbuzující fantazii. A pokud máte své fantazie pomálu, bude vám taktně napovězeno, co máte vidět. Franta občas tvrdí, že vidí něco úplně jiného, ale jeho svéráznou tichou interpretaci by mohli převzít sotva po dvaadvacáté hodině večerní. Jdou s námi malé děti a tak zůstaneme u milých a nekonfliktních názvů jako je Hřebínek, Anděl, Panenka, Tři králové, Přilba či Betlém. Stalagnáty, stalagmity a stalaktity, které postupně shlédneme, jsou nositeli nejrůznějších barev a tvarů vzniklých v průběhu možná i milionů let, kdy se postupně utvářely a čekaly na své objevení a obdiv nás návštěvníků.

Ve vstupní budově Bozkovské jeskyně.

Průvodkyně.

V Bozkovské jeskyni...

...

...

...

...

...

...

...

Nejatraktivnějším lákadlem Bozkovských jeskyň jsou nazelenalá jezírka, která z části zatopily podzemí nově objevených jeskyní. Byly zpřístupněny uměle proraženou štolou a připojeny k dříve dostupným jeskyním prostorám. Výšku vody zde výrazně snížili a stále se průběžně odčerpává. Menší jezírka nesou romantické jméno, říká se jim „Labutí“, pozornost však více poutá následný Jezerní dóm s úctyhodnou rozlohou a velkým jezerem.

Bozkovské jeskyně vznikaly postupným rozpouštěním vápenitého dolomitu slabě kyselou vodou, jenž postupně vyplňovala a zvětšovala podzemní dutiny. V průběhu svého vývoje musely čelit nejrůznějším přírodním vlivům. Formovány byly tektonickými pohyby a silnými zemětřeseními, která částečně poničila krasovou výzdobu. Krápníky vznikaly většinou v pozdějším období a jejich jedinečnost a krása se zachovala ukrytá v podzemí dodnes.

Záclonky.

...

...

...

Jezerní dóm.

Od východu z jeskyní se ještě jednou vracíme do vstupní budovy, kde máme možnost shlédnout malou expozici a dát si k tomu dobrou a levnou kávu. Já ji mám dokonce úplně zdarma a ještě mi k ní přístroj přihodí búra. Jen více podobných vymožeností, je vidět, že komunismus z EU se již plíživě blíží i do Čech.

Skalní bludiště Kalich-Chléviště

mapa Besedických skal

Více protáhnout svá těla nám dopřeje odpolední rozcvička ve skalách bludiště Kalich - Chléviště. V auty přeplněné vísce Besedice není snadné zaparkovat a tak se u místní kapličky rozhodnu zablokovat lavičku. Stejně je ještě na delší sezení zima. Dnes nám alespoň svítí sluníčko a na chození je příjemně.

Skalní Besedická vyhlídka nám otevře pohled na nejvyšší vrchol celého Českého ráje, 744 m vysoký Kozákov. Pak již zmizíme mezi skalními věžemi Malého a Velkého kostela, kde obdivujeme nekončící a neustále se proměňující pohledy, hnané k dokonalosti.

Besedice...

...

Ve skalách.

Skalní bludiště Kalich...

...

...

...

...

...

...

...

...

Skalní město Kalich má však ještě jedno překvapení. Je jím ve skalách dobře skrytá modlitebna Jednoty bratrské, jejíž stoupenci se zde schovávali po roce 1627, kdy Ferdinand II. vyhlásil rekatolizaci nekatolíků. Na skále je vytesán kalich a několik veršů J. A. Komenského a mnicha Erazima Vitáska.

...

...

...

Modlitebna Jednoty bratrské...

...

...

...

...

Z modré turistické značky přeskočíme na žlutou, která nás lesem mezi osamělými skalkami dovede k několika dalším vyhlídkám. Ty poskytují nádherné letecké pohledy do údolí Jizery k Malé Skále a Pantheonu. Snadno dohlédneme i k Frýdštejnu a přes mlžný opar trochu hůře k vzdáleným vrcholkům Bezdězu, Ralska a Ještědu.

Vyhlídky jsou hned čtyři a víc než různé pohledy poskytnou atraktivní průlezy skalami mezi mohutnými věžemi.

...

...

...

...

...

Skály Chléviště pojmenovali vesničané, kteří v neklidných dobách ve skalách schovávali svůj dobytek před procházejícím vojskem.

...

Husníkova vyhlídka z vyhlídky Hořákovy...

Malá Skála a Pantheon.

Ještěd.

Ralsko.

Hrad Frýdštejn.

...

...

...

...

Procházíme skalní bludiště Chléviště a míříme na Pánovo pole. Odtud nás stezka vyvede svahem částečně vykáceného vzrostlého bukového lesa k Sokolu (562 m n. m.), kde jedna ze skalních věží nese u vrcholku ornament Miroskava Tyrše, zakladatele české tělovýchovné organizace Sokol. Dohadujeme se, co bylo dříve. Jestli Sokol vrchol nebo Sokol organizace. Vyhraje to nakonec třetí vzadu, sokol pták.

Sestup do Besedice je rychlý. V zapadlé hospůdce si kluci dávají jedno "orosené" a já k nealku smažák, protože mi ve skalách řádně vyhládlo.

Vrch Sokol (562 m n. m.).

Hodánka.

Tyršova skála na Sokolu.

Vyhlídka.

...

...

Pohled k Suchým skalám.

Klokočské skály

mapa Klokočských skal

Opodál Besedice odkrývají svoji krásu Klokočské skály. Stačí kousek popojet.

Přírodní rezervace v nich byla vyhlášena v roce 1985 a se skládá z jižnějších Klokočských skal a severnějších Betlémských skal. Vhodným nástupním místem do oblasti je obec Klokočí, ze které se do stěn dostáváme širokou skalní rozsedlinou nazvanou Klokočské průchody. 70 m dlouhé kamenné schody ve středověku sloužily jako kupecká stezka. Z rozcestí nad nimi se můžeme vydat buď po červené značce cestou plnou vyhlídek do Betlémských skal, po žluté značce k jeskyni Postojna, či ke skalní zřícenině Rotštejn.

Vybíráme si zlatou střední cestu, stezku k jeskyni Postojna, nazývanou též Amerika. Jde o největší jeskyní v Českém ráji. Jeskyně je velká téměř 300 m2, ale protože dovnitř bychom se museli protáhnout skrz úzký a nízký vchod, spokojíme se jen s prohlídkou zvenčí. Jeskyně sloužila jako útočiště pro pravěké lidi. Pro její prozkoumání by bylo nutné mít s sebou baterku, byť i mobil by ji mohl částečně nahradit. Asi je škoda, že to nevyzkoušíme, ale vstup opravdu nevypadá nijak optimisticky.

V Klokočí...

...

Klokočské průchody...

Ve středověku skrz tuto rozsedlinu vedla stará kupecká slezská cesta. Ve skalách jsou dodnes patrné kupecké značky.

...

U jeskyně Postojna...

...

Místo plazení se do jeskyně vystoupáme sevřeným údolíčkem k Rozumovu. U jeho okraje nás zastaví ploty a velice přísná paní, které se naštěstí nakonec přece jen zželí ubohých zbloudilých poutníků a převede nás přes svůj pozemek. Cesta k výhledům z Betlémských skal je otevřena.

Lesní pěšinka brzy narazí na červenou značku. Ihned máme ze skalní plošiny skvělý rozhled. Proto na další vyhlídku Zdenčina skála již nejdeme. Venca s Frantou ji na podzim navštívili a prý nic moc. Rádi jim uvěříme. I tak se výhledů z okrajů skal při cestě zpět ke Klokočskému průchodu nabažíme dosytosti.

Betlémské skály...

Společné foto.

Franta na okraji...

...

Vyhlídka Klokočských skal.

...

...

...

Kozákov (744 m n. m.).

Rotštejn

Poslední zastávku si necháme pro skalní zříceninu hradu Rotštejn. Cestou vzhůru do skal potkáváme několik podivně oblečených postav a teprve odpověď na dotaz pana "Matěje Franty Broučka", do kterého století že jsme to propadli, nás vrací do přítomnosti. Zítra se zde budou konat již po sedmnácté "Veselé hradní Velikonoce".

Nad hlavami se nad námi objevila mohutná žlutavá skalní věž, na které byl hrad po roce 1250 založen šlechtici z rodu Markwarticů. Jako první majitel je uváděn pan Jaroslav z Hrutwice, dnes Hruštice, který nechal hrad vystavět pro svého syna Voka z Rotštejna. Druhý ze synů Zdeněk si postavil Valdštejn a stal se zakladatelem rodu Valdštejnů.

Jistě nejslavnějším majitelem hradu byl Vok II. z Rotštejna, kterému od roku 1312 šlechtici z okolí různě škodili na majetku a statcích, až vše vyvrcholilo v roce 1318, kdy panství rotštejnské a hrad zpustošila veliká přesila vojska, kdy kniha půhonná uvádí účast 152 šlechticů.

V roce 1360 hrad držel pan Ješek z Rotštejna. Ten od Karla IV. získal povolení pořádat týdenní trhy v blízké vesnici Klokočí.

V roce 1415 rod Rotštejnů vymřel a celé panství připadlo Ondřejovi či Vaňkovi Paldrovi z Vařin, jenž celé panství včetně hradu vlastnil po celou dobu husitských válek. Husité hrad zřejmě nevypálili, protože ještě po roce 1430 se sem Vaněk vrátil a našel ho v použitelném stavu. Podle jiných zdrojů však hrad dobyli již roku 1426 a domácí pán pak bydlel na statku v nedaleké vsi Klokočí.

K další zkáze přispělo přirozené zvětrávání pískovcových skal. Ve zprávě o prodeji z roku 1514 je již hrad uváděn jako pustý, se zdmi a skalami zborcenými do nádvoří. Počátkem 17. století začali „skalní dutiny nově se objevivší při patě skal zámku zborceného“ upravovat vesničané.

Rotštejn byl poloskalním hradem s výraznými prvky zděné architektury. Přilehlé skály sloužily jako součást obranného systému, který doplnily brány, mosty a bašty. Tyto se však nedochovaly a vidět lze jen tesané výklenky. Všechny hradní budovy zanikly, o podobě skalního hradu se ale dochovaly písemné doklady.

...

Pod Rotštejnem.

Rotštejn...

...

Od roku 1988 se o zříceninu hradu stará volné trampské sdružení, dnes zapsané jako spolek Ochrana Klokočských skal. Díky tomu bychom dnes mohli vystoupat do výšin zříceniny hradu, pokud by již nebyla vstupní bytelná brána uzamčena na tři západy. Stoupáme proto alespoň na nedalekou protilehlou vyhlídku a na skalní plošinu, z níž máme další úžasný rozhled ke Kozákovu. Kdybychom pokračovali dál, znovu bychom spatřili Klokočské průchody.

Pomalu se z Klokočských skal vracíme k Rotštejnu. Šlápot, které jsme zanechali ve zdejších pískovcích bylo dnes již dost.

...

...

...

Panorama s Kozákovem.

...

...

Podhradí.

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.