Český ráj - IV. Prachovské skály, Jičín

Český ráj - IV. Prachovské skály, Jičín

Nejnavštěvovanější ze skalních měst bude to Prachovské. Jistě k tomu přispěla nejen jeho krása, ale i dobrá dostupnost. Naše šlápoty dnes mohou být otisknuty do zasněžených tras mezi skalkami, neboť hrozí sněhové přeháňky. Čekají nás Prachovské skály, Jičín, čedičový vrch Zebín a nechvalně známé Valdice.

Prachovské skály

mapa Prachovské skály

Po snídani můžeme ještě nějaký čas lelkovat, protože dnes se k nám opět přidá pražský Franta a my ho vyzvedneme u vlaku v Mladějově po půl desáté. Ani v deset není parkoviště zaplněno, počasí odradilo mnoho výletníků. Tím lépe, nerad se v úzkých skalních průrvách s někým potkávám.

Silně rozčleněná plošina Prachovských skal vznikla z usazenin pískovců, slínovců a opuk v druhohorách. Křídovými horninami pronikly v neogénu drobná vulkanická tělesa a přispěly tím k rozrušení celistvosti plošiny, která se postupně začala působením vody a větru rozpadat na jednotlivé skalní bloky, věže a sloupy. Skalní útvary Prachovských skal dosahují výšky až 40 metrů.

Jejich první osídlení je datováno do mladší doby kamenné. Ve skalách lidé nacházeli přirozené útočiště před nepřáteli a ochranu před nebezpečím. Na počátku 6. století zde vytvořili Slované systém opevnění vybudováním systému dodnes patrných valů. V prostoru Prachovských skal došlo i k jedné prusko-rakouské bitvě (29.6.1866), kterou připomíná několik pomníčků.

Tolik najímavostí z uceleného webu www.skalnínesta.cz, kde se dočtete informace i o ostatních skalních městech Česka.

Vycházíme od turistické chaty Prachov a po zaplacení vstupu míříme k místu nazvaném Zadní Točenice. Jméno zřejmě souvisí s průchodem kroutícím se na vrcholky skal mezi několika věžemi. Nahoře se otevře pohled z Šlikovy a Všetečkovy vyhlídky. Je chladno a z nebe se snáší místo deště drobná krupička. Jen díky výstupu se pomalu zahříváme. Tak tomu bude po téměř celé dopoledne, deštník proto ani nepotřebujeme.

Ačkoliv se průchod Prachovskými skalami nezdá vůbec dlouhý, když se podobně jako my rozhodnete projít maximum značených cest a stezek, vystoupat na množství vyhlídek, nějaký čas to zabere. Držíme se zelené značky, která nás postupně provede úžasnou probouzející se jarní přírodou až k vyhlídce Míru. Z té je nejkrásnější pohled do skal. Česká vlaječka na jedné z mnoha majestátních věží navozuje pocit hrdosti a sounáležitosti s krajinou, která je našim domovem.

Stezka dál vede Americkou slují k památné desce Vojty Náprstka, který 1. června roku 1888, společně s Vilémem Kurzem, založil Klub českých turistů. I díky němu dnes můžeme využít skvěle vymyšlené značení turistických cest a nebloudit ani v těchto orientačně náročných podmínkách. V temných stěnách je stálé vlhko, co nejvíc svědčí mnoha druhům kapradin. Svěží zelení zkrášlují temné skály.

Prachovské skály, u Zadní Točenice...

...

Pod Šlikovou vyhlídkou.

Všetečkova vyhlídka.

...

...

...

Pod Hakenovou vyhlídkou......

...

...

...

...

Na vyhlídce Míru...

...

...

...

...

...

Nemineme odbočku k Šikmé věži. Ze ní máme parádní rozhled k Jičínu, kam se brzy odebereme. Uzavřenými skalami za Šikmou věží pokračuje krátký, zajímavý okruh. Skalní roklí Fortuna přicházíme na kompaktní náhorní plošinu s upravenou Pechovou vyhlídkou. Dolů do Zelené rokle záhy po kamenných schodech sestoupíme, abychom se po dalších schodech znovu zvedli do výšin u vyhlídky Míru. Odměnou je atraktivní Myší díra, úzký průchod mezi vysokými stěnami. Do Císařské chodby vpravo od nás již jen nahlédneme a vracíme se k chatě Prachov. Je poledne a uvnitř přeplněno. Rozhodneme je proto odjet rovnou do Jičína, kde bude podstatně klidněji.

Šikmá věž...

...

Výhledy k Jičínu.

...

...

...

...

...

...

...

...

Sestup do Zelené rokle...

Zelená rokle...

...

Vyhlídka Českého ráje...

...

...

Nad Myší dírou...

...

Myší díra.

...

...

Jičín

mapa Jičínsko

A skutečně. Jičín nás vítá až neuvěřitelně ospalou náladou. Po Valdštejnovu náměstí se líně loudá několik osamělých pěšáků, mezi které snadno zapadneme. Nic neruší první snímky hezkého náměstí, které svými širokými podloubími připomínají nám známé českobudějovické.

Zde však stojí uprostřed místo kašny se sochou Samsona Mariánský sloup, postavený v roce 1702 a umístěný do středu sousoší. 6 metrů vysoký sloup je ukončený korintskou hlavicí, na které se nachází socha Panny Marie, stojící na zeměkouli. Okolo sloupu stojí čtyři andělé.

Pozornost poutá také korunovační empírová kašna, postavená na počest císaře Ferdinanda V., který projížděl Jičínem 28. srpna 1836 na svou pražskou korunovaci českým králem. Kašna má podobu malého chrámu a dosahuje výšky 7 metrů. Původně na Valdštejnově náměstí stála také kašna se sochou Neptuna, ale ta byla koncem 19. století zbourána.

Přicházíme k Valdštejnské bráně. Nás s Romanem přitahuje vrcholek věže s ochozem a stanovou střechou, která je dominantou celého města. 52 m vysoká věž je přístupná a překonat musíme 156 schodů. Odměnou je pohled na široké okolí od Zvičiny přes Krkonoše, Kozákov až po Ještěd. Dobře vidíme i širokou Valdštejnovu lipovou alej a Zebín, výrazný čedičový kuželovitý vrch, na jehož špici se stkví barokní kaplička sv. Máří Magdalény. Svítí slunce, ale ledový vichr vanoucí od západu nám znemožní delší bádání.

Valdštejnovo náměstí...

Korunovační empírová kašna byla postavena na počest císaře Ferdinanda V., který projížděl Jičínem 28. srpna 1836 na svou pražskou korunovaci českým králem. Kašna má podobu malého chrámu, který dosahuje výšky 7 metrů. Jejím autorem je Ing. J. Fritz. (Mapy.cz)

Mariánský sloup byl postaven v roce 1702 na Valdštejnově náměstí. Sloup umístěný ve středu sousoší je vysoký 6 metrů a je ukončený korintskou hlavicí. Na ní se nachází socha Panny Marie, která stojí na zeměkouli. Okolo sloupu stojí čtyři andělé. (Mapy.cz)

Empírová kašna byla postavena v roce 1835. Jejím autorem je sochař Jan Sucharda. Původně na Valdštejnově náměstí stála také kašna se sochou Neptuna, ta ale byla v roce 1894 zbourána. (Mapy.cz)

...

Jičínská věž

Kostel sv. Jakuba Většího. Stavba barokního kostela započala v roce 1627 dle plánu G. Pieroniho. Postavit ho nechal Albrecht z Valdštejna. Vysvěcen byl až v roce 1701. Novoklasicistní průčelí kostela pochází z roku 1867. Zajímavostí je, že kostel nemá žádné věže. (Mapy.cz)

Vrcholek věže s ochozem a stanovou střechou je typickou dominantou města. Věž je vysoká 52 metrů a překonat musíte 156 schodů. Při dobré viditelnosti dohlédnete na široké okolí od Zvičiny přes Krkonoše, Kozákov až po Ještěd. V průběhu turistické sezóny se zde konají výstavy, koncerty a vystoupení městského věžníka. (Mapy.cz)

Pohled z věže si nenecháme ujít.

Zebín.

Valdštejnova lipová alej.

Na nejvyšším místě vrchu Veliš stojí zděný sloup a hradní zříceniny. Z vrcholu se otvírá nádherný výhled.

...

http://jicinsky.denik.cz/kultura_region/jicin-viditelny-petr-kavan-s-loutkami-na-brane-20120524.html

http://www.gallery.cz/gallery/cz/petr-kavan-vystava.html

Výstavka...

...

...

...

Sestupujeme na Žižkovo náměstí, kde mezitím Venca neohroženě bojuje s železným drakem. Ten k pohádkovému Jičínu, lesu Řáholci a loupežníku Rumcajsovi a Mance bytostně patří.

Hledáme nějakou restauraci, ale na dlouhé Husově ulici nacházíme pouze sochu jihočeského kazatele a reformátora. Vracíme se oklikou zpět k drakovi a najdeme přívětivé prostředí v restauraci U piráta. Jsme mile překvapeni. Hospoda je pravou pirátskou putykou, kde se o překot chlastá kubánský rum, ženy se nabízejí sexuálně vyprahlým námořníkům a mezi modrým dýmem z doutníků roznáší kyprá hospodská úžasně vonící a dobře propečenou pečínku.

Ano, až na malé detaily se toho všechno událo. Pečínka skutečně voněla nad stolem a ani jehněčí hřbet se svíčkovou neměl chybu.

Valdická brána.

Nekrmte draky princeznami! Jsou vzácné. (Dejte jim Vencu).

Hospoda U piráta...

...

...

...

...

Zebín, Valdice a Čeřovka

Po této "zábavě" není divu, že kousek pojedeme autem. Valdštejnská lodžie, u níž zaparkujeme, je letohrádek a unikátní barokní památka. Byla vystavěna v letech 1630 - 1634 a vybudoval ji Albrecht z Valdštejna dle návrhu architekta Niccolo Sebregondiho. Společně s ním nechal založit i velkou zahradu s oborou o rozloze 2 ha, která se nazývá Libosad. Z Jičína vede podél silnice do Valdic Valdštejnova lipová alej.

Na podrobnou prohlídku si ještě uděláme čas, nyní vyrážíme k Zebínu. Na jeho úpatí zkoumáme kostel, pravděpodobně postavený v 14. století, dnešní podoba kostela však pochází z přelomu 17. a 18. století. Vedle kostela stojí za pozornost i dřevěná polygonální zvonice, která byla postavena v 17 století.

Naplněni nejen dojmy z hospody U piráta, se ostré stoupání na vrchol čedičového Zebína nezvládá lehce. Oddechnout si můžeme až u kaple sv. Máří Magdalény, odkud se otevře výhled do všech světových stran. Jako na dlani máme Jičín a nedalekou věznici Kartouzy, chcete-li Valdice. Rádi bychom se usadili na měkkou travičku, ale id Cidlinského hřebene se na nás žene průtrž mračen, navíc duje stále silnější vichr, a tak radši sklouzneme z vrcholu k Valdicím. Prudký, keři zarůstající svah spásá malé stádečko ovcí a několik koz. Chvíli se rozhodujeme jestli chceme zmoknout, nebo se někde schováme, ale to nakonec není nutné. Černý mrak Valdice těsně míjí.

Původní kostel Všech svatých byl pravděpodobně postaven ve 14. století. Dnešní podoba kostela pochází z přelomu 17. a 18. století. Vedle kostela stojí dřevěná polygonální zvonice, která byla postavena v 17 století. (Mapy.cz)

...

Dřevěná zvonice Sedličky stojí vedle kostela Všech svatých pochází z konce 17. století. Zvonice má osmiboký půdorys a zvonové patro přechází do čtyřhranu.

Zebín (399 m n. m.) je výrazný čedičový kuželovitý vrch a přírodní památka nedaleko Jičína. Na vrcholu stojí barokní kaplička sv. Máří Magdalény, kterou máme zatím skrytou.

Zebínští kamzíci.

...

...

Ze Zebína dohlédneme na zasněžené vrcholky Krkonoš.

Tábor (678 m n. m.).

...

Jičín.

Trosky.

Železnice.

...

Valdice a věznice Kartouzy.

Jdeme přímo ke klášteru. Našim cílem není nedělní návštěva Kajínka, nýbrž dominantní barokní budova vystavěná podle návrhu A. Spezzy v roce 1627 Albrechtem z Valdštejna. V roce 1782 byl kostel Josefem II. zrušen a poté zde bylo vojenské skladiště, sýpky a kanceláře.

Po odchodu úředníků celý velký areál chátral, aby v letech 1855-57 byl upraven vídeňským architektem Wehrenfenningem na trestnici. Ta se zde nachází dodnes a je jedním z nejpřísnějších vězení v zemi. Potloukáme se kolem a mimo zuřivě štěkajících psů je za vysokou zdí ticho a klid.

Zebín od Valdic.

Kartuziánský klášter Valdice.

Barokní socha byla zhotovena v roce 1696 v sochařské dílně J. Bendila. Socha je kulturní památkou a v letech 1988-92 byla restaurována.

Impozantní barokní klášter podle návrhu A. Spezzy založil v roce 1627 Albrecht z Valdštejna. V roce 1782 byl však Josefem II. zrušen. Poté zde bylo vojenské skladiště, sýpky nebo kanceláře. Po odchodu úředníků areál chátral. Uplatnění se našlo v letech 1855-57, kdy byl upraven vídeňským architektem Wehrenfenningem na trestnici, která se zde nachází dodnes a je jedním z nejpřísnějších vězení v zemi. (Mapy.cz)

...

Sousoší zvůle komunistického režimu.

Věznice.

Cestou zpět procházíme Libosadem, velkou zahradou kterou v letech 1630-34 nechal společně s barokním letohrádkem založit Albrecht z Valdštejna, spolu s oborou o rozloze 2 ha. Zahrada kolem letohrádku se vyznačovala parkovou úpravou s květinovými záhony, několika altánky a vodotrysky. Dnes je zarostlá, neudržovaná a vůbec nevypadá hezky. Lépe je na tom sousední park, kde rostou jak jehličnaté tak i listnaté stromy.

Samotná Valdštejnská lodžie zaujme mnohem víc. Na stránkách. www.valdstejnskalodzie.cz se dozvíme několik dalších zvláštností.

Svou reprezentativní příměstskou vilu založil Valdštejn na úpatí kopce Zebína. Zvolené místo umožňovalo opatřit zahradu fontánami s vodotrysky a přivádět vodu do velkých bazénů. Areál ale nebyl zcela dokončen. Terasa Lodžie je přesto místem průniku pěti krajinných os, na jejichž koncích lze sledovat východ a západ slunce za rovnodennosti i slunovratu. Jeviště velkolepých slavností vévodova dvora snad mělo být útočištěm osoby podřizující svůj život horoskopům a astrologii.

Libosad. V letech 1630-34 nechal společně s barokním letohrádkem Albrecht z Valdštejna založit i velkou zahradu s oborou o rozloze 2 ha. Zahrada kolem letohrádku se vyznačovala parkovou úpravou s květinovými záhony, několika altánky a vodotrysky. Na tuto část pak navazovala užitková zahrada a obora. Dnes v parku rostou jak jehličnaté tak i listnaté stromy. (Mapy.cz)

Letohrádek zvaný Valdštejnská lodžie je unikátní barokní památka. Byl vystavěn v letech 1630 - 1634 a vybudovat ho nechal Albrecht z Valdštejna dle návrhu architekta Niccolo Sebregondiho.

...

...

...

...

...

...

Poslední část dne věnujeme rozhledně Čeřovka. Rozhlednu, zvanou též Milohlídka, dal v roce 1843 postavit jičínský hejtman Hansgirg. Dvoupatrová hranolová věž stojí na okraji čedičového lomu a lepšímu výhledu nyní brání vyšší stromy. Ani tato, pro rozhledny zanedbatelná maličkost, kterou jsme kdesi vyčetli, nás nemůže odradit.

Výstup na Čeřovku je krátký. Z jejího vrcholu přece jen omezený rozhled je, především na Jičín. Pozorujeme temné mraky, povalující se líně nad Jičínskou pahorkatinou, jak se jmenuje území této části Českého ráje. Znovu to vypadá na přeháňku. Tato nás skutečně dostihne v Valdštejnské aleji, u sochy Prométhea s bustou K. H. Borovského. Tentokrát se sype krupičky tolik, že chvíli zůstává na chodníku i v trávě kolem. Než dojdeme k autu, opět zpoza mraků vysvitne slunko. Prostě pravý apríl.

Pod Čeřovkou stojí pomník çeského básníka a redaktora Antonína Štraucha (zemřel v Jičíně r. 1877).

Rozhlednu Milohlídku dal v roce 1843 postavit jičínský hejtman Hansgirg. Jde o dvoupatrovou hranolovou věž stojící na okraji čedičového lomu.

...

Mraky nad Jičínem.

...

Veverka obecná, skotačící.

Busta J. B. Foestera, významného českého hudebního skladatele, pedagoga, spisovatele a hudebního kritika.

Socha Prométhea s bustou K.H.Borovského. Socha byla zhotovena roku 1906 J. Říhou.

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.