Český ráj - V. Drábské světničky, Mužský a Příhrazy

Český ráj - V. Drábské světničky, Mužský a Příhrazy

Poslední den si jako třešničku na dortu dáme Drábské světničky a zbytky hradů Klamorna, Hynšta a Valečov. Možná se může na první pohled zdát, že jsme ten dort několik dnů pekli jako pejsek s kočičkou, ale opravdu tomu tak není. Prošli jsme si mnoho krásného z Českého ráje, ve kterém nám probouzející se příroda připravila skvělé zážitky, orámované množstvím skalních měst, věží, strží a jeskyní, a umocněné svěží zelení nádherných bučin.
Český ráj je opravdovým rájem. Rájem, kde se cítite báječně.

Drábské světničky

Mapa Mužský a Příhrazy

Loučíme se s příjemným šéfem penzionu U Marušky, děkujeme mu za výbornou kuchyní, a spěcháme naposledy do skal. Čekají nás Příhrazské skály, které skrývají mnoho míst, co nadchnou i znuděného poutníka.

Už začátek bude impozantní. Přes Mužský jedeme k parkovišti Na Krásné vyhlídce, kde sice pro pomalu ustupující mlhu a drobné mrholení musíme oželet první výhledy k Jizeře, které název momentálně zavřeného penzionu s restaurací symbolizuje, přesto je co obdivovat. Déšť padající celou noc z potemnělého nebe pozvolna ustává a svěží zeleň právě probuzených bučin nás při každém lehkém doteku zvlažuje jemnou sprškou chladivých kapek. Bahýnko při sestupu trochu klouže. Brzy dosahujeme Studeného průchodu, na který si dobře vzpomínám z minulých návštěv tohoto místa. Prosmýkneme se úzkou mezerou mezi skalami a svižně procházíme dál stezku plnou stále trochu zastřených výhledů.

Cestou k Drábským světničkám...

U Studeného průchodu.

Studený průchobpd...

Studený průchod...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Vyhlídka.

...

...

...

...

...

...

Mnoho času věnujeme Drábským světničkám, kde se z původního hradu, vybudovaného na sedmi pískovcových blocích, zachovaly především tesané světničky v pískovci, pár chodeb a do skal vytesané kapsy, do nichž byly zasazeny dřevěné stavby. Skalní pevnost byla vybudována na severozápadním okraji plošiny zvané Hrada v nadmořské výšce okolo 370 m n. m. a od roku 1958 je chráněna jako součást rozsáhlé kulturní památky, zahrnující širší prostor hradiště Hrada i s přilehlou Klamornou.

Před vstupem do skal hlídkují dvě sojky, zdá se, že světničky budou volné. Přesto se v nich několik lidí pohybuje. Po chvilce jsme na vrcholu jedné ze skal sami.

Pohodlný průstup mezi skalními věžemi je zajištěn přechody, žebříky a zábradlím. Úžasný pohled do údolí Jizery odkrývá nejen další kus krásné přírody, ale i výraznou širokou stopu hlučné dálnice. Inu pokrok nezastavíš, i my ji rádi při cestě zpět využijeme. Po sestupu k přístřešku skrytého pod skalami dlouho čekám na Romana a ještě déle na Vencu, který má zřejmě problém najít východ z bludiště skal.

Drábské světničky.

Z hradu Drábské světničky, který byl vybudován na 7 pískovcových blocích o výšce 15 metrů, se zachovaly především tesané světničky v pískovci, dále pár chodeb a tesané kapsy, ve kterých byly zasazeny dřevěné stavby. Roku 1921 byla objevena místnost, ve které se nacházel kamenný oltář. (www.mapy.cz)

...

...

...

...

...

...

...

...

Po červené pokračujeme lesem i loučkou po okraji srázu až ke Klamorně. Zde jsou na ostrohu skal pozůstatky prehistorického hradiště a skalního hradu. Místo bylo osídleno již kolem roku 3000 před naším letopočtem. Nacházíme charvátské valy, zbytky středověkých staveb a ve skalách několik světniček. Zaujme nás na pískovcové plošince vytesaná studna či zásobník na vodu. Nechtěl bych do ní sletět.

...

Klamorna. Pozůstatky prehistorického hradiště a skalního hradu na ostrohu vybíhajícího od plošiny zvané Hrada. Místo bylo osídleno už kolem roku 3000 před naším letopočtem. Najdeme zde charvátské valy, zbytky středověkých staveb a 4 světničky. (www.mapy.cz)

Nádrž na vodu.

...

...

Světničky Klamorny.

U zbytků Píčova statku na první pohled zaujme kamenná brána z rozsáhlé stavby, základy a zdi, včetně vytesaných sklepení v pískovcovém podloží. První zmínka o tomto stavení pochází z roku 1554. Největšího rozkvětu pak dosáhl statek od 18. století až do poloviny 20. století, kdy patřil rodině Píčů. Po roce 1948 byly obyvatelé vyhnáni, uvězněni a statek byl postupně rozebrán.

Zřícenina Píčova statku je rozsáhlá. Nejzachovalejší je tato kamenná brána.

Domluvíme se na podstatnou úpravu dnešní trasy a scházíme ke studánce. Ta byla součástí statku. Od ní míříme mimo značenou trasu mezi skály, kam vede dobře prošlapaná pěšinka. Zábavný průchod údolím ještě víc zpestří multikulturní směsice velmi mladých lidí s doprovodem. Jednu z hezkých mladičkých černošek s umně spletenými copánky mám chuť vyfotit. Po tomto obohacení brzy dorazíme zpět k Studenému průchodu, který pro změnu obcházíme. U Krásné vyhlídky se rozhodneme prozkoumat zříceninu hradu Hynšta, skrytého mezi Příhrazskými skalami.

Příhrazské skály jsou přírodní rezervací...

Údolí pod Studeným průchodem.

...

U Studeného průchodu...

...

...

...

Na Krásné vyhlídce.

Hynšta a Mužský (463 m n. m.)

Kluzký terén odnese pádem Venca, ale nic se mu nic nestane a dál musíme pokračovat po svých. Rozbitá a neustále se měnící krajina je i tak plna překvapení. Kopírujeme skalnatý terén bez většího převýšení až k odbočce na Hynštu. Zdejší hrad byl vytesaný do jednoho skalního bloku a pozůstatky jsou stále patrné. Podobně jako na jiných místech se zde v 17. století ukrývali pronásledovaní stoupenci víry bratrské. Z hradu mnoho nezbylo. Vidíme již pouze jednu větší vytesanou světničku se středním pilířem, kterou si vstupní chodbou prohlédneme.

V Příhrazských skalách...

...

Hrázka.

...

...

...

U Hynšty...

Hrad Hynšta.

Údolí Černé louže.

Vstupní chodba.

...

Hrad Hynšta byl vytesaný do jednoho skalního bloku a v 17. století se zde ukrývali stoupenci bratrské víry. Z dřevěné části se do dnešní doby nic nedochovalo, z hradu zbyla jen jedna větší vytesaná světnička, která je přístupná vytesanou vstupní chodbou.

Zpět jdeme k rozcestí U věže, abychom obkroužily skalní blok z opačné strany. Odměnou jsou hezké výhledy a ze svahu vystupující fotogenické skalní útvary. Jeden z nich je lidskou tváří, podobnou té na Marsu ;)

...

...

...

U věže...

...

...

...

...

Tvář.

...

Od okraje lesa půjdeme ke Krásné vyhlídce zkratkou. Nazastaví nás ani čedičová vyvýšenina Mužského, která nám stojí v cestě, ani dobytkem dobitý jabloňový sad.

Vrchol Mužského je dominantou okolí. Oceňujeme kruhový rozhled, kterého se nám dostává.

Ve wikipedii se o něm dozvíme i toto:

"Je to kuželovitý neovulkanický suk hřbetovitě protažený ve směru SSZ–JJV, vzniklý vypreparováním menšího tělesa olivinického bazaltu (výplně sopouchu) z coniackých slínovců, vytvářejících mírnější úpatní svahy (místy s neovulkanitovou sutí). Vrch je převážně nezalesněný, příkré svahy vrchu jsou porostlé travinnými porosty s keři a porušeny opuštěnými kamenolomy, které snížily původní vrchol. Mužský je řazen mezi geologické lokality národního významu.

Vrch umožňuje dokonalý kruhový rozhled do dalekého okolí, a je proto vyhledávaným turistickým cílem. Kromě severovýchodního segmentu pokrývají svahy vrchu ovocné sady. Na samotném vrcholu kopce stojí kamenná mohyla připomínající pozici rakouských děl v prusko-rakouské válce dne 28. června 1866. V letech 1869–1890 zde byly pořádány tábory lidu za prosazení národních požadavků.

Dne 5. července 1933 zorganizovala na Mužském Společnost přátel Lužice manifestaci, při níž 30 000 lidí podpořilo Lužické Srby, kteří v nacistickém Německu čelili represím."

Sad u Mužského.

Mužský (463 m n. m.)...

Rozhledy.

...

Překulíme se přes vrchol, ozdobený pomníčkem bitvy z roku 1866, a můžeme se pomalu loučit s úžasnou krajinou a omamnou přírodou Českého ráje. Prošli jsme si pozoruhodnou část naší překrásné vlasti. Český ráj, kde se divokost přírody setkala s lidskou přítomností.

Velmi hezky to řekl v jednom z dílů pořadu ČT "Tajný život skal" Václav Cílek:

" Pískovce, to je doopravdy něco, kde se skála, strom a člověk dotýkají a navzájem prorůstají..."

Sjíždíme z Mužského k Valečovu. Znovu hrozí déšť, obzor potemněl, přesto ještě zastavujeme nedaleko hradu, vytesaného v mohutných skalách. Bylo by hříchem se do něho znovu po letech nepodívat. Jeho podoba byla silně ovlivněna pískovcovými skalami, v nichž je částečně vytesán a z části vystavěn. První písemná zmínka o jeho majitelích pochází z let 1316 – 1318, z doby šarvátek zdejší drobné šlechty s Vokem z Rotštejna, jednou z větví rodu Valdštějnů.

Po důkladném průzkumu sestupujeme ve skále vytesanou úzkou chodbou a zastavujeme ve zdejší knajpě. Z puštěné televize nás vítá bodrý hlas pana Hrušínského, linoucí se nad bytelnými dřevěnými stoly. Za jeden z nich se usadíme, abychom si vyslechly anabázi dobrého vojáka Švejka, právě chyceného jako ruského špióna v Putimi. Jo, ruských špiónů je pořád všude dost. Vždyť i dnes ovlivňují svobodné volby po celém širém světě! Navíc to říkají v televizi!

Hrad Valečov...

...

...

...

...

...

...

Chodba je vytesána ve skále...

...

...

Hned, co sedneme do auta, spustí se lijavec, který skončí až nedaleko před branami Strakonic. A začne sněžit...

Pokud jste se pročetli a prokoukali až k těmto posledním řádkům o krásném Českém ráji, věnujte ještě necelou půlhodinku úžasnému videu, kterým Vás provede komentář Miroslava Táborského

Národní klenoty - Český ráj - Skalní velkoměsto

A jestli Vám to bude málo, nakoukněte i do některých hradů Českého ráje z archívu ČT:

Valečov...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.