Cyklistický výlet s 9. M

Cyklistický výlet s 9. M

Další krásný den naplněn sluncem, a proto nic nebránilo tomu, abychom společně s 9. M Základní školy Dukelské ve Strakonicích podnikli cyklistický výlet na vrchol Kbíl a to hned v pátek 10. června 2011. Jako dozor jela moje maličkost a paní učitelka Harajdová, hudební výchova a sbor.

Trasa byla jasná: Strakonice - Sousedovice - Kraselov - Švejcarova Lhota - Kbíl - Libětice - Strakonice

Celkem: 25 km

Odkaz na trasu na mapy.cz

Patnáct lidí se vypravilo kolem osmé hodiny ranní od základní školy Dukelské přes strakonické Podskalí vstříc cyklistickému výletu s jasným cílem - vrchol Kbíl.

Počasí už od rána opravdu nemělo chybu, takže jsme doufali, že se nám všechny potíže vyhnou :-).

A jedeeem...

Vášniví cyklisti

Kdo bude poslední?

Odpočinek

Do Sousedovic se dá dostat mnohem snažší cestou a to přes Mutěnice, kde se nemusí šlapat žádný výrazný kopec, ale směrem na Drachkov se musí vystoupat trochu větší převýšení.

Z kopce dolů - směr Drachkov, my však jedem naopak :D

A šlapeme

Výhled na vrchol Kbílu

Kbíl s rozhlednou

Kromě málo nafouknutého kolo, jednoho menšího defektu a záseku v přehazování, se nestal žádný úraz, ani kolu, ani nám.

Odpočinek musí být

I s rukou skorem nepoužitelnou se dá jet :-)

A kde mám svačinku?

Pohoda

Natěšenci

Smíchem ke zdraví a trvalé...demenci :D

Menší závada se musí napraviti

Jestli všichni čekali pohodovou cyklostezku, nejlépe vyasfaltovanou a schovanou pod stromy kvůli sluníčko, hodně se mýlili :D. Cesta se totiž změnila v marathon po kamenech podél křoví, občas chráněného stromy, které slunce utlumilo :D.

Odpočinek

Sváča

Už nejedem dál?

Hodně odpočinku, málo práce :D, takže konec nás opravdu ještě nečekal. Po kraselovském odpočinku nás následoval pomalý stoupající výjezd, pak klesající a opět stoupající.

Kraselov

Po žluté

Cesta ne a ne skončit

A jedeme!

Momentka :D

Nad Švejcarovou Lhotou

Křížek

Brzy jsme se však dostali do Švejcarovi Lhoty, malé vesničky zahrnující kolem 25 obyvatel a nacházící se nedaleko Úlehle.

Švejcarova Lhota

Odtud nám zbývaly necelé asi dva kilometry ke zdejšímu vrcholu Kbíl (664 m n. m.), na kterém se nachází rozhledna, vystavěná v roce 2008, ale i zdejší kbílský dolmen s kamenou vesničkou.

Na Dolmen

Kbílský dolmen

Kbílský dolmen

Jako jeden z mnoha menhirů i tento má dodávat energii, nabít člověka novou energií, něco podopnéno jako Boží kameny u Kraselova, viz. článek.

Pauzička

Je to všechno výtvorem zdejších obyvatel, návštěvníků? A nebo podivný úkaz ala UFO? Kdo ví...ale osobně bych se přikláněl k první možnosti.

Kamenné údolí

Vesnička z kamení

Aby jsme měli památku...:-).

Společné foto

Společné foto 2

Společné foto 3

Už zbývá jen pár metrů ke kbílské rozhledně, která nám ukázala mnoho krásných pohledů do zdejší krajiny - výhled na vesničku Libětice, na Strakonice, Horažďovice atd.

Rozhledna na Kbílu

Rozhledna na Kbílu

A vzhůru k výšinám

A nekrade se...

Netřeba komentáře :-).

Výhled na Strakonice

Pohled na Libětice

A takhle vypadá my, lidé...prostě maličtí a skorem bezvýznamní, jak pak asi můžeme býti viděni z vesmíru? Vlastně nemůžeme :D, mini blešky jsme.

Ručkovat, ručkovat...nepadat, nepadat...

Po výšlapu na vrchol a dlouhém odpočinku nás čekal sjezd dolů do Libětic až do Strakonic, na zdejší Podskalí, kde byla konečná. Tam jsme si pěkně upekli buřtíky :-).

Libětice

Buřtíky

Ohínek

Buřtíčky

Tak skončil cyklistický výlet, ze kterého jsme přijeli všichni, nadšení, ve zdraví i unavení...:-)

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Jsem pracující student z Pedagogické fakulty JČU v Českých Budějovicích. Rád poznávám nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či ostatní státy světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika, plavání) si neodpustím poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vedu oficiální stránky Volejbalu Strakonice, píši recenze na blogu iDnes.cz  a ještě navíc jsem jedním z redaktorů studentského časopisu JU Magazín.

Řídím se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější . Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

Japo

1. srpna 2011 16:50

Japo říká

Pěkný výlet pro děcka

Tu cestu znám, dokonce jsme s Ronym na Kbílu nedávno byli, že?

Jen na cestu Kraselov -> Švejcarova Lhota už si moc nevzpomínám.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Denis

13. února 2015 11:49

Denis říká

Jizerské hory jsou pro takové výlety jako dělané, to vám teda závídím v takové velké skupině, to musela být sranda a pohoda Jinak doufám že jste tam prolezli a projeli všechny pěkné místa, kterých tam je požehanně. V tomhle článku http://www.topsleva.cz/aktuality/tipy-na-vylety-v-jizerskych-horach/ je to pěkně popsáno a hlavně tam nechybí mé oblíbené okolí Tanvaldu.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.