Do Pekla

Do Pekla

Pekel je po Česku moc, u Raspenavy, u Karlových Varů, u Benešova i Rychnova nad Kněžnou a možná ještě nějaká, která ani neznám. Mezi ta známá patří i Peklo u Nového Města nad Metují, kam snad kdysi dávno chodívala i babička z Babičky s kupou dětí, které hlídávala. Babičku jsme kdysi dávno měli ve škole jako povinnou četbu a tak jsme se koncem léta vypravili po stopách babičky z Babičky. 

Údolí Peklo je při soutoku Metuje s Olešenkou mezi Novým Městem nad Metují a Náchodem. Je celkem vyhledávané místo. Je svým způsobem romantické i drsné zároveň. Je velmi hluboké a má dost strmé stěny kopců Dobrošova, Sendraže a Koníčka.

Kousek od soutoku Metuje s Olešenkou v hlubokém údolí je vyhlášená výletní restaurace přestavěná z bývalého mlýna Pekelce architektem Dušanem Jurkovičem. Majitelem tzv. Bartoňovy útulny byl zámecký pán z Nového Města nad Metuji, pan Bartoň, který přestavbu financoval a hlavně k přemluvil architekta Jurkoviče.

V Pekle je také důležitá křižovatka turistických cest, vedoucích od Nověho Města nebo Náchoda do Orlických hor a jejich podhůři.

Pro ty, kteří chtějí vědět, kde je tohle Peklo : http://www.mapy.cz/#!x=16.184391&y=50.378770&z=13&l=16

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

naše pekelská túra začala v Novém Městě nad Metují . . . Město je tak divně roztažené, stará část se zámkem je na ostrohu na řekou Metují a novodobá výstavba a město jako takové, je severozápadním směrem, v dnešní době kolem silnice vedoucí do Náchoda . . .  velké širé rodné východočeské lány koncem letošního léta . . . tak jak máme v Česku několik Pekel, tak máme i několik Přibyslaví; tahle je pod Orlickými horami . . .
některé domy mají pěkné zahrádkoskalky před i za domem . . . turistický rozcestník za Přibyslaví, dál to vezmeme po žluté na údajně parádní vyhlídku do údolí řeky Metuje . . . tady platí to rčení, jak ve filmu o knoflíkách - že kdyby jsem to byl býval věděl, tak by jsem sem býval byl nechodil . . . dolů k řece je to na víc než na přední náhon, tak to raději obejdeme a budeme se kochat jen pohledy do údolí . . . vyhlídka Koníček . . . panoramata a zvláště pak pohledy dolů jsou víc než úchvatné . . .
na fotkách to není moc vidět, ale realita je hodně jiná . . . stěny údolí jsou víc než kolmé . . . vesnička naproti je Lipí a kus nad ní je Dobrošov se známou pevností vybudovanou těsně před druhou světovou válkou . . . rozhledna Sendraž Na Vartě - ten kopec se tak jmenuje a měří kolem 520 mnm . . . tohle už je rozcestník skoro u řeky Metuje, kam jsme došli po úplně nové cyklostezce, pochopitelně asfaltové . . . tenhle kus je  z dost prudkého kopce a někteří "jedinci" jej sjížděj na inlajnech a dole na můstku přes Metuji mají co dělat nejen sami se sebou . . .
kus od asfaltky je památný Králíčkův smrk, ten ale všichni ti sjížděči ani nepostřehnou  . . . je to fakt kus stromu . . . cedule pro sjížděče, ale nevím, jestli jí vubec postřehnou v tom fofru . . . no a pak se divějí, že se na můstek nemůžou vejít; je tam občas hodně "veselo" . . .
vyhlášená a velice navštěvovaná pekelská (nebo pekelná) osvěžovna . . . jednoduché a stručné a pak i dobré ! v Pekle se kříží turisticke trasy vedoucí nejen do Orliček . . . bezúdržbová fasáda . . .
soutok Metuje, která teče od Náchoda a Broumova s říčkou Olešenkou, která přitéká od Olešnice v Orlických horách . . . můstek přes Metuji kus pod Peklem, odsud vede cesta po pravém břehu řeky až do Nového Města . . . zhruba sedmikilometrová procházka kolem řeky . . . zkratka z vyhlídky Koníček, kus jsem zkusil za sucha, noo je to hodně výživné . . .
jedny z mála peřejí na Metuji . . . no jo no, každej se dneska "sichruje" , aby pak nemusel platit miliony  . . . skoro rovina a zelené příšeří . . . já jsem žádný vír v řece neviděl, ale hledal jsem a když na jaře teče hodně vody, tak prý je to v tomhle úseku Metuje dost divoké . . .
když jsme šli my kolem, tak řeka sotva tekla . . . moc pěkně se řasy v řece vlnily . . . a taky tady před mnoha lety natáčeli film o Talentovaném ševci . . . vodníka vystřídal kačer a měl všechno pod kontrolou . . .
sem tam je v řece skála . . . údolí je opravdu moc pěkné . . . řeka, skály, klid, nikde nikdo a byla neděle  . . .  za celou dobu túry kolem řeky jsme potkali jen pár lidiček . . .
tady se Metuje nadřela, než si prorazila cestu . . . když se kousek vystoupá nad řeku, tak za odměnu je pohled na Novoměstský zámek . . .

Autor článku

azave

azave

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní ... 

 

Přidat komentář

Komentáře

Rony

5. prosince 2013 11:37

Rony říká

Fakt mě docela zaujala ta cifra u Králíčkova stromu - 332 m! Tak jsem googlil a našel jen toto: 

 narazili na Králíčkův smrk, který měří neuvěřitelných 332 metrů ... a také několik anglicky psaných odkazů poukazujících na jeho nebeskou výšku.

Pravda bude asi ta, že se při zhotovování cedulky asi pozapomnělo na desetinnou čárku. Smrk ztepilý dorůstá max 50 m a jaký druh je nejvyšším na světě. Je to sekvoj a na našich webových stránkách tyto mohutné stromy krásně vyfotil Jarda s Hankou (viz jejich články z USA).

1. Sekvoje vždyzelená (Sequoia semperviren)
Třída: jehličnany
Řád: borovicotvaré
Výška: až 150 m (běžně 100 m)
Ačkoli nedosahují takové mohutnosti jako jejich příbuzní sekvojovce obrovské, jsou sekvoje vždyzelené považovány za nejvyšší stromy světa. Dnes volně v přírodě rostou pouze (stejně jako sekvojovec obrovský) v amerických horských oblastech Sierry Nevady a Kalifornie v nadmořské výšce 1500 – 2000 m.
Ke svému rozmnožování potřebují pravidelné požáry, které „čistí“ hustý podrost a poskytují tak dostatek prostoru a slunečního záření pro mladé sekvojové semenáčky. Žár je také nutný k otevření šišek a vypadnutí semen na zem. Samotné sekvoje chrání před ohněm silná pórovitá kůra, která funguje jako tepelný izolant. U nás jsou pěstovány v několika botanických parcích, ve kterých dorůstají výšky kolem 50 m.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.