Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Do Staré obory na Velký Kameník

vydáno 12. prosince 2016 – napsal Rony – 6 komentářů

Pokud se chcete projít Boubínskou oborou, nic vám v tom nebrání. Do hlubocké Staré obory však vstup povolený není. Ačkoliv se již před lety uvažovalo o cyklotrase, která povede napříč oborou, z její realizace sešlo. Nahradila ji neméně atraktivní cyklotrasa kopírující břeh Vltavy a Stará obora zůstala turistům uzavřena. 
Jak už to u podobných zákazů chodí, občas je možné je porušit. Pozdně listopadový výlet ze Zlivi proto nasměrujeme do Staré obory s cílem vystoupat na Malý a Velký Kameník. A jak to dopadne se můžete dočíst z dalších řádků.

Mapa Stará obora

trasa a výškový profil

Velký Kameník

Geomorfologicky spadá pod rozsáhlý celek Písecké pahorkatiny okrsek Ševětínská vrchovina a jeho výšku 575 m n. m. přesahují pouze vrcholy Mehelnické vrchoviny - Píseckých hor (Velký Mehelník 633 m n. m.) a Kamýcké vrchoviny (lidově též Protivínské hory - Vysoký Kamýk 627 m n.).

Sraz si dáváme o půl deváté, kdy již slunce začíná alespoň trochu hřát. Jsou čtyři nad nulou a mezi loukami u Mydlovarského potoka dost profukuje. Jdeme po zelené turistická značce, která před lety rázně změnila směr a za Vondrovem odbočila k Municím a lesnímu Blanskému rybníku. Trochu vadí i blátivá cesta, která se od středověku až tolik nezměnila. Krajina plná rybníků a mokřin Zbudovskych Blat a celé Českobudějovické pánve byla velmi špatně průchozí a tak není divu, že jedna stará zemská cesta vedla od Netolic k Hluboké právě tudy. Pískové podloží zde vystupuje o pár desítek metrů nad původní třetihorní jezero, které při svém zániku vytvořilo mezi Hlubokou nad Vltavou a Týnem nad Vltavou hluboký kaňon. Ten později využila pro svůj tok Vltava, původně mířící k jihu do Dunaje.

Blanský rybník a Řídká Blana

Právě k hornatému území rozkládajícím se nad kaňonem Vltavy míříme. Skryti před čerstvým větrem lesem, se dostaneme k malebnému Blanskému rybníku. Zde to oba známe velmi dobře, ale dnes není tento rybník cílem. Není jím ani nedaleká přírodní památka Blana, vyhlášená v roce 2011 a chránící cenné vodní a mokřadní biotopy vzniklé v depresích po těžbě jílů, především významný výskyt chráněných druhů rostlin a živočichů, zvláště pak bublinatky vícekvěté (Utricularia bremii). V lesním terénu je ukryto více než 1000 tůní, které mají různou velikost a hloubku, z nichž ty největší dosahují rozlohy až 14 arů.

Stará obora

Tím cílem je Stará Obora a k ní se již blížíme. V lese u Munického potoka spatříme prchat stádo divočáků. Jak rychle se objevili, tak rychle zmizí. Přecházíme hlavní cestu na Týn, kde již vysokým plotem začíná.

...

...

...

U Blanského rybníka.

...

Blanský rybník.

...

...

...

...

Munický potok.

S využitím stránek (www.lesycr.cz) si o Staré Oboře povíme několik zajímavostí.

Celková plocha 1510 ha chrání pestrou hornatou krajinu a dnes je zde chována dančí, mufloní a černá zvěř. Ta si díky velké rozloze obory udržuje přirozenou plachost a lovci si odsud odnáší jedinečný zážitek z lovu. Loví se šouláním a na čekané, lovci jsou vždy doprovázení zkušenými loveckými průvodci. Obora je vyhledávaná lovci zejména pro zajímavé lovecké terény a vysokou kvalitu (bodovou hodnotu CIC) lovené zvěře. Charakteristickým rysem je členitý reliéf.

První historická zmínka o oboře pochází již z roku 1480. Jde o jeden z nejstarších oborních chovů v Čechách. Dochované zprávy o zřízení obory na panství Hluboká nad Vltavou jsou z roku 1535, kdy byla zřízena obora pro zvěř srnčí a zajíce. Od roku 1771 existuje Stará Obora přibližně ve stejné výměře a hranicích jako v současnosti.

Dříve se v oboře zkoušel chov následujích druhů zvěře: bílá dančí, bílý jelen, divoké ovce. Ve 30 letech minulého století byly uskutečněny pokusy s chovem exotické zvěře, ale většinou skončily nezdarem, jako antilopa z Afriky, mandžuští jeleni, pštrosi z Jižní Ameriky, australští klokani a svišti z Vysokých Tater. Součástí obory je tzv. Zlatěšovický park. Tento téměř anglický park se nachází v místech, kde se ještě v 18 století nacházela zaniklá obec Zlatěšovice. Tu tehdejší majitelé panství Schwarzenbergové přesunuli do dnešního Zbudova v souvislosti se vznikem Staré Obory.

Lokace Staré obory byla několikrát využity i filmaři, točily se zde například filmy Pyšná princezna, Nejkrásnější hádanka, Oldřich a Božena.

Z pohádky zpátky do reality nás dostane plot obory, který musíme překonat. Díky jeho konstrukci to jde celkem snadno. Stoupáme nad Starý rybník, jehož hladina probleskuje dole mezi stromy. Po téměř neznatelné cestě obcházíme vrch Obora (473 m n. m.) a mezi mohutnymi duby vyplašíme několik daňků a daněl. Nejsme moc tišší, pod nohama nm praskají větve a tak není divu, že jsme zvěř zradili. Jinak to však v terénu nejde. Až dosažení cesty zklidní a zrychlí krok. V lese se občas objevují pastviny, loučky a u nich krmelce, které z bočního pohledu připomínají kříže. Však si první z nich také spletu. Širokým hřebínkem směřujeme k rozcestí pod Malý Kameník. Přímá cesta nás vede neomylně.

Lehce se zakroutí až při stoupání k vrcholku. Shora se ozve podivný zvuk ptáka, odhaduji ho na krůtu či krocana, nic jiného mne nenapadá. Žít zde ale může leccos.

Stará obora.

Výhled na nedaleký Olešnický vrch (499 m n. m.).

...

...

Mýtiny se střídají se smísenými lesy.

...

Krmelec jako kříž u rozcestí.

Přírodní památka Kameník

Tato přírodní památka byla vyhlášena teprve v roce 2014 a rozkládá se od vrcholu Velký Kameník přes Malý Kameník až ke Zlatěšovickému rybníku, kde tvoří výběžek k levému břehu Vltavy. Předmětem ochrany je zejména populace vzácného mechu dvouhrotce zeleného a dále čtyř druhů brouků, kterými jsou kriticky ohrožené druhy - kovařík fialový, páchník hnědý, roháč obecný, rýhovec pralesní. Chráněny jsou i jejich biotopy.

Většinu stromů zde tvoří buky. Spadané listí zbarvuje les do příjemné světle hnědé. Opět se před námi objevuje oplocení, které jako by kopírovalo chráněné území. Vrchol Malého Kameníku (531 m n. m.) máme nadosah. Kolem plotu stoupáme po zvěří vyšlapané stezce a na náš příchod k vrcholu upozorňuje hrubým pokřikem havran. Vyslyší ho starý šedivý vypelichaný divočák, který se vyrušen zvedne ze svého pelechu a aniž nám věnuje jediný pohled, tiše se vzdálí na opanou stranu hřebínku. Vrchol Malého Kameníku není nijak označený, zřejmě i proto, že jde spíš o protáhlý hřeben.

Chvíli po něm jdeme mezi dvěma ploty, pak přelézáme dovnitř, kde dohledáme dříve opuštěnou cestu. Po ní dorazíme na Velký Kameník (575 m n. m.), na který to máme asi kilometr. Fotím nádherné exempláře hub na jednom z buků, když se ozve mohutná rána. Chvíle ticha a další. Pak se spustí úplná kanonáda. Strnule hledíme východním směrem, odkud od Vltavy zní neustálý rachot. To, že vlezeme na mušku do šoulačky některému myslivci místo divočáka, nechceme riskovat. Ustupujeme znovu na hřebínek, pak do mělkého sedélka mezi Maly a Velký Kameník a vyčkáváme.

"Že ty mě zase chceš připravit o život.." přemýšlí nahlas Venca "Že bych chtěl zrovna tady umřít, to ani ne. Ale jedno musím uznat. S tebou se člověk nikdy nenudí." Potěší mě uznalým pokyvováním hlavy. Chci mu odpovědět aby se místo řečí radši skryl za stromem, ale střelba zrovna na chvíli ztichne. V zápětí se však znovu s plnou silou rozbouří.

Není mi jasné po čem to vlastně střílí. Tolik daňků či divočáků nemůžou přece lovci během pár minut pobít. Nebo si snad dole Na Beránce udělali střelnici? Riskovat naše drahocenné životy fakt nemá cenu. Oba jsme v černém a naši záměnu za kňoury bychom opravdu nemuseli přežít. Rozvolněnou mladou bučinou kule mohou proletět hezky daleko. A vrcholek Velkého Kameníku, který máme téměř nadohled, za tenhle pokus nestojí. Když se zdá, že se střelba pomalu přibližuje, rozhodneme se k rychlému ústupu. Dosáhnout vrcholu Velkého Kameníku se pokusíme jindy. Vyčkáme na příhodnější příležitost.

Pokud nedosáhnete vrcholu K2 a musíte se obrátit pár set metrů od vrcholu, je to nemilé. Vždyť jste tomuto cíli, jednomu z nejtěžších, tolik obětovali. Na "Ká dvojce" záleží rozhodnutí na vás a je fatální. Sláva nebo život. Život nebo smrt.

Přestože vrcholy K2 a Velký Kameník jsou nesrovnatelné i my prcháme z vrcholu se podobnými pocity. Sláva na vrcholu Velkého Kameníku či smrt zbloudilou kulkou. Vybrali jsme si život, který se zdá přece jen o něco málo cennější, a domlouváme se, že si brzký zbabělý útěk okořeníme alespoň obědem v Municích, kde dobře vaří.

Pod Malým Kameníkem.

Další ohrada.

U vrcholku Malý Kameník (531 m n. m.).

Hřeben Malého Kameníku, kde převládají mladé bučiny.

...

...

I křemen je v malém množství v podloží Kameníku zastoupený.

...

...

Drbárna divočáků.

Třeskot ran zůstává daleko za námi, když se z lesa vymotáme u Mazalky. Je zde malý rybníček a rozlehlá mýtina. Marně hledám nějakou zvěř. Až po chvíli se znovu ozve havraní pokřik. Tentokrát není určen nám jako na Malém Kameníku, ale majestátnému orlu mořskému, který se pod útokem několika drzých černých útočníků bystře vzdaluje.

Na sousední mýtince vyplašíme několik daňků. Jejich mohutná paroží se pohupují v rytmu běhu jako v mořských vlnách. Nízké protislunko vytváří mýtickou atmosféru, prodchnutou jemně zlatavým oparem. Sledujeme jak příboj krásných dančích těl mizí ve svahu lesa. Další z nicotných střípků, které ve svém důsledku skládají úžasný pestrobarevný obraz v kaleidoskopu pozdně listopadového dne.

Cesta naše kroky vedou neomylně k ztichlé hladině Starého rybníka, posetého spadaným listím dubu červeného. Jeho ostré listy, které ještě zbyly na mohutných okolních stromech, jsou prozářeny žlutě a dokrvava. Přecházíme hráz a za ní znovu přelézáme oplocení Staré Obory. Čeká nás kousek cesty, kde ticho lesa vystřídá svist a rachot aut, projíždějících kolem stokilometrovou rychlostí. Život se mění, čas ubíhá jaksi rychleji.

Mazalka...

...

Orla mořského vyhnali útočící havrani.

A tohle je poletující list.

Daňci jsou v oboře hlavní zvěří...

Dlouho nepózují, jsou zde plaší.

...

Starý rybník je utopený v žlabu mezi kopci.

Dub červený jasně na slunci září.

...

...

...

...

...

U kempu Křivonosky jsme naštěstí cobydup. Opět v lůně přírody, kde lze vzdálený hluk z cesty I. třídy úspěšně ignorovat. Po rybníku volně plavou kačeři ve svatebním hávu, který si oblékají v době od října do května, aby se více zalíbili svým družkám.

Na jihozápadním obzoru se objevuje hradba hor, v níž se míchají vrcholy Blanského lesa s šumavskými. Dobře je všechny známe. Ale svůj kousek přírody si najde každý, kdo chce. Je často hned za humny.

Hladoví využijeme hezké prostředí Krčmy v Municích a poslední čtyři kilometry jdeme dobře naladěni, přestože hlavní cíl výpravy jsme nakonec nesplnili. I když, nebyl tím cílem spíš než vrcholek Velkého Kameníku příjemný den strávený v překrásné podzimní přírodě?

Vrch Varta ve Zlivi - významné archeologické naleziště

Zpět do Zlivi přicházíme kolem vrchu Varta, který je významným archeologickým nalezištěm. V několika polohách zde byly odkryté soubory sídlištních a výrobních objektů z doby římské (0-400 n. l.). Četné nálezy zdobené keramiky a železářské strusky. Bezpečně prokázané osídlení Zlivi se však vztahuje již k mladší době bronzové (1 200 až 900 př.n.l.). Jde o lokalitu směrem k Zahájí, kde došlo k hromadnému nálezu bronzových předmětů (sekerka s tulejkou, oštěp, jehlice, čtyři zlomky srpů a čtyři zlomky bronzoviny). Depot se pravděpodobně vztahuje k okruhu knovízské kultury a svědčí o vyspělosti tehdejších zemědělců a zpracovatelů kovů. Osídlení krajiny pokračovalo v pozdní době bronzové ve starším halštatském období (1 000 až 500 př.n.l.). Dokládá to ojedinělý nález bronzového kruhu na břehu Bezdreva nedaleko Zlivi.

Kemp na Křivonosce...

...

...

Roviny Českobudějovické pánve.

Rodná Zliv a vrch Varta

Kemp Křivonoska.

Velky Kameník (575 m n. m.).

Prodloužení cesty přes hospodu v Municích jsme absolvovali jen díky odměně, která na nás čekala. Roštěná a pivko bodlo.

Boží muka u Munic.

Kleť (1 084 m n. m.), nejvyšší vrchol Blanského lesa přes Bezdrev.