Drážďany v čase vánočním

Drážďany v čase vánočním

"Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé, po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé...," tak začíná jedna z vánočních písní pana Borovce, Vomáčky a Dvořáka, kterou bych rád zahájil článek o německém městečku, kam jsme se během adventního času vydali na prohlídku. Bohužel v té době si zima vzala svůj oddychový čas, ale to krásám tohoto města tolik nevadilo. Vítejte v Drážďanech! (Willkommen in Dresden!)

Na brzké ranní vstávání jsme byli již zvyklí, vždyť za krásu se něco platí, proto jsme odjeli ze Strakonic mnohem dříve, než se pracující rozhodli jít do roboty a studenti do školy. Cesta přes hlavní město až k severu České republiky netrvala ale naštěstí dlouho a za dalšího prosincového svítání jsme vjížděli do sousedního Saska, tedy jedné ze šestnácti spolkových republik Německa, ve kterém je hlavním městem právě náš dnešní cíl, tzv. "Benátky na Labi" - Drážďany.

Drážďany

Více než půlmilionové město, na jehož území se první osídlení objevilo již v pátém století před Kristem, je dnes jedním z nejsilnějších hospodářských regionů východního Německa. Přesto se "Drežďany", jak zní slovanský název pro město "lidí původem z bažin a lesů", staly významným městem až na počátku 16. století, jako bašta protestantismu v tehdejší Svaté říši římské národa německého. Od té doby zažívala nejen morové rány, ohromný požár a válečné konflikty, ale také barokní rozkvět za vlády Friedricha Augusta I.

Zásadně však byla ovlivněna druhou světovou válkou, kdy ve dnech 13. – 15. února 1945 prožila nálety, které zničily přes šedesát procent města - včetně všech historických budov, jež byly postupně znovu dokončeny během socialistické éry; a zabily kolem pětadvaceti tisíc lidí. Nechtěným důsledkem tohoto leteckého bombardování byl i omyl, kdy byla namísto Drážďan dne 14. února 1945 bombardována Praha.

Skleněná manufaktura VW (Gläserne Manufaktur)

Na hospodářském výkonu regionu se podílí zejména zpracovatelský průmysl. Jen odvětví mikroelektroniky dosáhlo obratu přes 3 miliardy eur. Ve městě jsou zastoupeny především podniky působící v oblasti elektrotechniky, nanotechnologie, strojírenství, biotechnologie nebo farmacie, které profitují z přítomnosti univerzity a několika výzkumných ústavů.

Automobilka Volkswagen nechala koncem dvacátého století na rohu drážďanského parku vystavět tzv. Skleněnou manufakturu, která nejenže zaměstnává kolem osmi set lidí, ale navíc se zabývá koncovou montáží luxusních limuzín značky VW Phaeton.

Výrobní haly

Jeden z "nejstarších" modelů

Je libo nějakou moderní vymoženost? ;)

Právě do ní vedly naše první drážďanské kroky. Na ploše více jak dvaceti sedmi tisíc čtverečných metrů skleněných ploch to vypadá jako v galerii nebo v nákupním centru, což má prý symbolizovat transparenci a otevřenost. Více o této budově, které možná hrozí zavření, se můžete dočíst zde: https://www.glaesernemanufaktur.de/cz/index.html

Loučíme se s továrnou na Volkswageny

Centrum města

Nemůže se ale nijak ztrácet čas, proto je nutné překonat to zachmuřené počasí a užít si toto město naplno. Nacházíme se na náměstí Theaterplatz, kde se každoročně koncem roku sejde přes dvacet tisíc lidí, aby společně oslavili poslední den v roce.

Jelikož jsou Drážďany významným městem kultury a umění, není divu, že právě zde najdeme více jak pětatřicet divadel a především operní dům zvaný Semperoper z roku 1985, ve kterém také vystupuje jeden z největších symfonických orchestrů na světě – Saská státní kapela Drážďany (Sächsische Staatskapelle Dresden), pod vedením šéfdirigenta Christiana Thielemanna.

Část naší výpravy na Theaterplatz

Naše průvodkyně a za ní Semperova opera

V drážďanských ulicích

Zwinger a Residenzschloss

Nenavštívit Zwinger, původně zamýšlené nádvoří nového zámku, který nebyl nikdy postaven; by bylo jako být ohromným barbarem, který úplně minul toto místo v saském městě s ohromnou sbírkou uměleckých předmětů v Obrazárně starých mistrů či v Matematicko-fyzikálním salónu. Většina budov v tomto areálu byla dokončena v šedesátých letech, ale dodnes se část ještě renovuje.

Kašna v areálu Zwingeru 2

Ještě jednou areál Zwingeru

Korunní brána (Kronentor) ve Zwingeru

Světoznámá muzea se nacházejí i v renesančním Rezidenčním zámku (Residenzschloss), do kterého jsme také nahlédli a kde jsou k vidění různé sbírky saských kurfiřtů a králů, největší klenotnice v Evropě – Grünes Gewölbe, pak Zbrojnice (Rüstkammer), kabinet s mědiryty (Kupferstichkabinett) či mincovní kabinet (Münzkabinett).

U Rezidenčního zámku (Residenzschloss)

V Rezidenčním zámku

Ještě jednou nitro Rezidenčního zámku

Knížecí průvod (Fürstenzug)

Prager Strasse

Největší nákupní zónou se stala Pražská ulice, která vede od hlavního nádraží do Starého města. Většina z velkých obchodních domů je soustředěna především do severní části, ale i v okolí Starého trhového náměstí (Altmarkt), jako například Altmarkt-Galerie. Proto není divu, že turismus zde zajišťuje podstatný zdroj financí do rozpočtu města, ale i množství pracovních míst.

Augustův most (Augustusbrücke)

Labe

V Altmarkt-Galerii na Prager Strasse

Vánoční trhy na Altmarktu a Neumarktu

Proč ale do Drážďan jezdit v zimním období? Souvisí to s jedním z nejstarších vánočních trhů na světě, který je dokonce z roku 1434. Říká se mu Striezelmarkt podle hlavního obchodního artiklu – Drážďanské štoly (Dresdner Christstollen / dříve jen Striezel). Začátkem prosince se koná festival Stollenfest, při němž hlavními ulicemi města od Zwingeru kolem kostelů Hofkirche a Frauenkirche nesou obrovskou štolu, vážící kolem čtyř tun, aby ji pak slavnostně naporcovali na Starém trhovém náměstí (Altmarktu). Výnos z prodeje je pak použit na charitativní účely. Ve středu tohoto náměstí stojí největší krušnohorská vánoční pyramida na světě, jež měří 14,62 metrů.

Adventní trhy

Už chybí jen Sněhurka

[IMG:20489]Vánoční trhy na Altmarktu nebo-li Štrýclmarktu[/IMG

Adventní trhy se spoustou tradičních dobrot a řemeslných výrobků většinou trvají na Altmarktu a dalších místech, jako je středověký vánoční trh ve dvoře Rezidenčního zámku, pak v Pražské ulici, ale i před kostelem Frauenkirche na Novém tržním náměstí (Neumarktu), od posledního týdne v listopadu až do Štědrého dne. Vrcholem toho všeho může být některý z koncertů v církevních objektech, jež rozezní zpěv mnohých sborů. Na jedno takové místo jsme se také podívali.

Vánoční Neumarkt

V Münzgasse

Frauenkirche

Na nejznámější symbol Drážďan - na protestantský kostel Panny Marie (Frauenkirche) se čtvercovým půdorysem a jednou z největších kostelních kopulí na sever od Alp, který byl znovu vysvěcen na podzim roku 2005, tedy po dvanácti letech od započatých oprav a rozsáhlé rekonstrukce. Kostel byl totiž kompletně zničen důsledkem náletu na Drážďany v únoru 1945, kdy pískovec podlehl vysokým teplotám a nastal ohromný požár, který stavbu neskonale poškodil. Hromada trosek a kamenů byla ponechána v centru města na dalších pětačtyřicet let jako připomínka druhé světové války a dokonce v roce 1982 se ruiny staly místem pokojných protestů proti komunistickému režimu.

Trhy u Frauenkirche

Frauenkirche

Každý kámen dostal pětimístné identifikační číslo, byl ze čtyř stran ofotografován a označen pro znovupoužití při opravách této stavby. Každá původní část měla určeno příslušné místo – do stavby se tak nakonec zakomponovalo přes čtyřicet procent původních prvků, které jsou snadno k rozpoznání, neboť oproti novým částem jsou výrazně tmavší. Do interiéru byla zabudována nově klimatizace, elektrické osvětlení, kompletní ozvučení, varhany i bezbariérový přístup.

Hlavní oltář ve Frauenkirche

Komu by nestačil Frauenkirche, určitě by stálo za to nahlédnout například do římskokatolické Katedrály Nejsvětější Trojice (Hofkirche) či zajet si na lovecký zámek Mortizburg, kde se natáčela česká pohádka Tři oříšky pro popelku a který leží nedaleko od Drážďan.

Neumarkt u Frauenkirche

Ulicí k Hofkirche

Není divu, že díky své poloze a baroknímu vzhledu nesou Drážďany přídomek polabská Florencie. Nepřehlédněte ji proto na svých toulkách a až se přiblíží čas vánoční, zkuste se ponořit na tomto místě do vánoční nálady, která na vás určitě hravě dýchne.

Více o Drážďanech, i když v německém jazyce, je možné naleznout zde:

http://www.dresden-tourismus.de/weihnachtsmarkt-dresden.html

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Jsem pracující student z Pedagogické fakulty JČU v Českých Budějovicích. Rád poznávám nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či ostatní státy světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika, plavání) si neodpustím poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vedu oficiální stránky Volejbalu Strakonice, píši recenze na blogu iDnes.cz  a ještě navíc jsem jedním z redaktorů studentského časopisu JU Magazín.

Řídím se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější . Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.