Expedice Dolomity 2011

Expedice Dolomity 2011

Jako každý rok jsme se vydali se strakonickou cestovní kanceláří Ciao a prachatickými turisty na týdenní dovolenou do Alp. Letos padla volba na italské Dolomity, a tak jsme se rozhodně měli na co těšit.

Přestože předpověď hlásila špatné počasí na celý týden, který jsme měli strávit v Dolomitech, skoro vůbec nepršelo (většinou hlavně přes noc a to nám bylo jedno). Když už nějaký ten deštík přišel, vždy jsme se stačili včas schovat do nejbližší chaty.

Den první – Sexten

Po nočním přejezdu z České republiky do Itálie jsme byli všichni celkem unavení, a tak byla naplánována pouze kratší ne tak náročná túra. Vzhledem k tomu, že ani počasí nebylo dobré, byli jsme za to rádi.

Většina účastníků našeho zájezdu se vydala na chatu Rotwandwiesenhütte, já a můj strýc Jirka jsme se vydali pouze do Bad Moos, který byl v polovině cesty na chatu Rotwandwiesenhütte. Počasí se nám moc nelíbilo, a tak jsme si řekli, že budeme šetřit síly na další dni.

Dřevěná atrakce v Sextenu

Cesta k chatě Rotwandwiesenhütte

Pohled na Bad Moos

Den druhý – Pragser Wildsee

Druhý den jsme se autobusem vydali do okolí jezera Pragser Wildsee. Největší borci z našeho zájezdu se pokoušeli dobýt vrchol Seekofel (2810 m. n. m.), ale vzhledem k tomu, že už se ve 2 200 metrech nad mořem nacházela sněhová pokrývka, nebylo to bezpečné. Tato skupina tak i s většinou ostatních účastníků zájezdu skončila na chatě Seekofelhütte.

Já se strýcem jsem se vydali s poslední skupinkou okolo jezera Pragser Wildsee a poté na Grünwald Alm, kde jsme ochutnali výborný Holunda Tee (brusinkový čaj).

Malý přístav na břehu jezera Pragser Wildsee

Jezero Pragser Wildsee a okolní hory

Jezero Pragser Wildsee a okolní hory

Grünwald Alm

Hotel Pragser Wildsee

Já a strýc Jirka na břehu jezera Pragser Wildsee

Jezero Pragser Wildsee a okolní hory

Hotel Pragser Wildsee, kostel a malý přístav

Den třetí – Drei Zinnen

Třetí den nás čekala snad nejzajímavější část této oblasti Dolomit – Drei Zinnen. Toto trojvrcholí je opravdu velice krásné. Navíc je viditelné z velké dálky, a tak se stalo velice známým a lidmi navštěvovaným cílem Dolomit.

První skupina našeho zájezdu se vydala od jezera Misurina feratou až na parkoviště, které bylo umístěné těsně pod masivem Drei Zinnen poblíž chaty Auronzohütte.

Já se strýcem jsme byli ve druhé skupině, která obcházela Drei Zinnen kolem dokola. Během své cesty jsme navštívili chaty Auronzohütte, Lavaredohütte a Drei Zinnen hütte. Jak jsem se již zmínil, tato oblast je turisty hojně navštěvovaná, a tak jsme na cestě potkávali velké davy lidí.

Jezero Misurina

Drei Zinnen

Cesta pod Drei Zinnen plná lidí

Pomníky na památku 1. světové války

Chata Lavaredo

Panoráma hor v okolí Drei Zinnen

Drei Zinnen

Drei Zinnen a kůň

Drei Zinnen od chaty Drei Zinnen

Drei Zinnen

Jeden ze zubů Drei Zinnen

Den čtvrtý – údolí Alta Badia

Další den nás čekalo krásné dolomitské údolí Alta Badia. Autobusem jsme dojeli do města Pedratsches, odkud jsme vyjeli lanovkou na St. Leonhard. Z tohoto místa jsme šli na chatu Heiligkreuz – Hospitz, u které byl i krásný kostelík. Cestou zpět jsme šli opět na lanovku na St. Leonhard, ale jinou cestou, na které bylo postaveno několik dřevěných soch.

Pro zdatné byl v plánu i výstup na Heiligkreuzkofel (2911 m. n. m.), ale kvůli ne moc příznivému počasí to nebylo vedoucími zájezdu doporučeno.

V pozadí hora Heiligkreuzkofel

Naše skupina dívající se na mapu

V pozadí Marmoláda, nejvyšší vrchol Dolomit

Místo nazývané Heiligkreuz – Hospitz

Hory Dolomit v okolí našeho výletu

Dřevěná socha medvěda

Dřevěná socha kozoroha

Kozy chované poblíž jedné chaty

Pohled na Heiligkreuzkofel

Den pátý – Paso Tre Croci

Další den nás čekal průsmyk Tre Croci, který se nachází v blízkosti velice známého italského města Cortina d'Ampezzo, kde se v roce 1956 konaly zimní olympijské hry.

První skupina se vydala z tohoto průsmyku směrem na chatu Vandelli al Sorapiss, která se nachází poblíž masivu Gruppo del Sorapiss.

Já se strýcem jsme šli s druhou skupinou, která měla za cíl dojít na horskou chatu Falorra, odkud je krásný výhled právě na Cortinu d'Ampezzo. Kvůli nepřízni počasí jsme se nakonec kousek před chatou otočili a vrátili se zpět. Nakonec jsme byli za toto rozhodnutí rádi, protože jsme jen tak tak unikli dešti.

Po cestě zpět autobusem jsme se ještě zastavili na vojenském hřbitově nacházejícím se poblíž Monte Piana, hory, kde zemřelo za 1. světové války mnoho tisíc vojáků, a u Toblašského jezera.

Průsmyk Tre Croci (v překladu tři kříže) na začátku výletu

Pohled na okolní hory

M. Cristallo

Celý den okolo nás jezdila takováto stará auta

Průsmyk Tre Croci na konci výletu

Hřbitov poblíž Monte Piana

Hřbitov poblíž Monte Piana

Toblašské jezero

Den šestý – okolí Sella Rondy

Předposlední den pro nás vedoucí zájezdu připravili výlet do okolí města Corvara a masivu Sella Rondy s hlavním vrcholem Piz Boe. Stejně jako každý předchozí den, i tento bylo zataženo. Avšak nakonec se nám otevřeli i celkem pěkné pohledy do okolí.

První skupina našeho zájezdu se měla pokusit o dobytí vrcholu Sassongher (2665 m. n. m.) a to se jim nakonec i povedlo. Druhá skupina šla z Colfuschgu na Grödner Joch a zpět.

Já se strýcem jsme byli ve třetí skupině, která se pohybovala v oblasti poblíž Colfuschgu.

Kostel v obci Colfuschg, kde parkoval náš autobus

Masiv Sassongheru

Sella Ronda

Kráva a v pozadí část Sella Rondy

Pohled na Corvaru a hory v jejím okolí

Já a strýc, v pozadí opět Sella Ronda

Koně a dva oslíci pasoucí se poblíž jedné chaty

Den sedmý – Kronplatz

Poslední den nás autobus zavezl na lanovku vedoucí na vyhlídkovou horu Kronplatz. Zpět jsme se vraceli pěšky přes Bruneck, autobus (a hlavně řidič) si dával před zpáteční jízdou, která nás čekala další den, odpočinek.

Já se strýcem jsme šli Panorama weg okolo vrcholu Kronplatz. Byly zde opravdu nádherné výhledy, škoda jen, že zase nebylo úplně ideální počasí. Za čistě modré oblohy a dobré viditelnosti to může být na Kronplatzu opravdu nádherné.

Odpoledne jsme navštívili město Bruneck, poblíž kterého jsme byli ubytovaní.

Pohled z vrcholu Kronplatzu na Marmoládu

Zvon na vrcholu Kronplatzu

Pohled do údolí, kde leží i Bruneck

Model hor na vrcholu Kronplatzu a opravdové hory v pozadí

Naše skupinka

Hory poblíž Kronplatzu

Pohled na Panoramaweg

Cyklisti sjíždějící cestu pro downhillisty

Mrak zajímavě sedící na hoře

Věž kostela v Brunecku

Kašna v Brunecku

Strážní věž v Brunecku

Pohled do okolí Brunecku

Všichni účastnící našeho zájezdu

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

HoHo

HoHo

Jsem student pátého ročníku Fakulty informačních technologií na ČVUT zajímající se ve svém volném čase o webdesign, programování a grafiku. Také mám rád sport, zejména turistiku, lyžování, tenis a lední hokej...

Přidat komentář

Komentáře

Japo

4. srpna 2011 14:43

Japo říká

Na to, že začínáš fotit, jsou obrázky vcelku pěkné

Oficiální název akce byl sice Expedice Dolomity, ale pod expedicí si představuji něco jiného

Taky myslím, že tyhle akce už nejsou pro mě. Málo svobody, moc drahé ... ostatně, za chvíli to bude vidět z článku, který se snad za pár dní dokopu napsat.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

HoHo

4. srpna 2011 14:53

HoHo říká

Díky za pochvalu...

Na papírech od vedení zájezdu stál tento oficální název akce, tak jsem se rozhodl pro tento název....

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Rony

5. srpna 2011 09:22

Rony říká

Ahoj.

Tuším, že jste tam byli minulý týden, v době kdy my mokli v horách Slovenska. To plechové nebe vás koukám taky neminulo, v Dolomitech je to rarita, znám odsud jen fotky s nebem šmolkovým . Sníh okolo věží Tre Croci v létě jen tak někdo nenafotí. Tak aspoň, že jste zůstali v suchu .

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

HoHo

5. srpna 2011 10:09

HoHo říká

Máš pravdu, byli jsem tam ve stejný čas... Výhodou tohohle počasí bylo, že ani jednou nepřišla bouřka... Ale možná bych radši krásné výhledy a bouřky, než tohle... Co se dá dělat, počasí si člověk vybírat nemůže...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Jack

7. srpna 2011 11:33

Jack říká

Koukám další krásné místo, kam by to chtělo vyrazit , parádní fotky...mnohem lepší než já , takže fakt není vidět, že bys byl začátečník, to tedy vůbec.

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

HoHo

7. srpna 2011 17:44

HoHo říká

Děkuji za uznání... Určitě se někdy do Dolomit podívej, stojí to za to...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.