Helfenburk a hřeben Mlaky

Helfenburk a hřeben Mlaky

Hrad Helfenburk, skrytý v hlouby lesů, je častým cílem výletníků. Jeho dvě zpřístupněné věže nabízí skvělé výhledy k Šumavě a dohlédnout lze i k Novohradským horám, Brdům a dalším vrchům a hřebenům jižních Čech. 
Stejně jako Helfenburk přitahuje pozornost i skalnatý hřeben polesí Mlaka, kdy zde můžete pohodlnou stezkou obejít vrch Duškovec. Variant se díky mnoha lesním cestám nabízí hned několik.

KRAJNÍČSKÁ VRCHOVINA, VRCH DUŠKOVEC

mapka

Z parkoviště míříme nejprve k vrchu Duškovci. Slunné jarní počasí a svěží vzduch nás provází mírně stoupající cestou, kde zeleň začíná převažovat nad zimní šedou. Můžeme si tak dokonale vychutnat první jarní kilometry. Zprava obcházíme Duškovec až na modrou turistickou značku, kde rozděláváme oheň a doplňujeme vydané kalorie. Luděk mezitím zjišťuje, že nechal klíčky v zámku odemčeného auta, a proto se od nás oddělí a běží ho zamknout.

My se lesním průsekem dostáváme nečekaně až pod vrchol Duškovce a hned dobýváme jeho významnou kótu. Další cesta zpět k hradu vede zvlněným hřebenem, kde se kamenná moře střídají se skalními bloky a dalekými výhledy. Míjíme malou jeskyni a přicházíme k turistickému rozcestníku a hradnímu mostu. Helfenburk a hlavně rozhled z věže nejen na šumavské vrcholy nás stojí dlouhé desítky minut.

Bavorov s železniční zastávkou může sloužit jako východisko k hradu. Modrá značka však vede po hlavní cestě na Volyni. Pro auta je vymezeno parkování zdarma nedaleko sedla před hájovnou Šibák.

Nejdeme přímo k Helfenburku, ale podcházíme hřeben neznačenou cestou k vrchu Duškovec. Lesní mravenci využívají jarního slunce k zahřátí svých těl.

U tohoto rozcestí přicházíme na turistickou značku.

Je zde vkusné odpočívadlo, od kterého opět odbíháme z modré značky vpravo a obcházíme Duškovec(656 m).

V bukovém lese raší první pupeny, les kolem ještě prosvětlují paprsky slunce.

Za Duškovcem jsou dva posedy a mezi nimi smrdí krmení, lákadlo pro divoká prasata.

Lesy pokračují na Skály a Kváskovice, my se stáčíme postupně vlevo a dosahujeme opět modrou značku. Ta sem vede od Čepřovic a po ní již se budeme postupně vracet hřebínkem k Helfenburku.

Nedaleko vrcholu Duškovce rozděláváme malý oheň a pečeme si buřty a housky. Na vrchol se dostáváme neplánovaně zkratkou a můžeme si tak vychutnat pohled na JETE.

Vrchol je označen mužíkem.

Modrá vede úzkým hřebenem, kde jsou všude kolem kamenná moře a skály.

Jde o zajímavou a atraktivní část stezky.

Balvany na hřebenu.

Cesta k hradu.

Nedaleko od Helfenburku je malá jeskyňka, kde se dá schovat před nepohodou.

Dnes je však příjemné počasí a žádný déšť nehrozí.

Rozcestník o hradu.

HELFENBURK

Jádro Helfenburku bylo postaveno v letech 1360 - 1370, když ho roku 1355 povolil postavit Karel IV. Hrad obklopoval příkop s valem a mohutnými hradbami. Vstup vedl přes dřevěný most do první brány a další branou do přihrádku. Třetí brána s předbraním a znaky Rožmberků vedla na velké nádvoří. Nad ním na vrcholu skalnatého hřebene stál třípatrový obytný palác obklopený úzkým parkánem. Uprostřed něho byl čtvercový dvůr. Dodnes se dochoval gotický oblouk, konzoly a v patrech i zbytku ostění a trámů.

Díky výhodné poloze na vrcholu skalnatého kopce hrad Helfenburk nedobyli ani husité.

Most přes hradní příkop.

Dnes je hrad naštěstí otevřený, je sobota, ale přes týden byste sem cestu vážili často zbytečně. Jistě si je lepší v jarním termínu zavolat na číslo uvedené na webu.

Obě věže jsou opraveny a zpřístupněny turistům.

Vyšší věž je často uváděna jako rozhledna, výhled z ní je výborný.

V dáli vidíme Bobík s Boubínem.

Mařský vrch a zasněžený svah Přilby nad Novými Hutěmi.

Boubín

Velký Plešný a dominantní Chlum.

Tohle může být hřeben Trojmezné, ale ruku do ohně za to nedám...

Říp bych tedy viděl rád, my přes dobrou viditelnost dohlédneme jen k Brdům.

Krajinka přes krov druhé, nižší věže.

K Vodňanům dohlédneme také snadno.

Po opravě... Dub.

Skočický vrch, nebo-li Hrad.

Kostel v Bavorově zdobí pozadí Svobodné hory.

V druhé věži je připravena šachovnice.

Hrát ovšem musíme jen poslepu.

V podhradí...

Výhled k Volyni.

Pod věží je malebná chaloupka z perníku, kde se můžeme lehce občerstvit.

Jeníček s Mařenkou jsou zatím vedle v chlívku, pohublí po tvrdé zimě.

Popíjíme zelený čaj, meditujeme a nabíráme sluneční energii.

Komíny...

I zde je jasně vidět, že bez EU se dnes už ani neupr...

Takže se nenechejte příliš pobízet a vzhůru na Helfenburk.

HISTORIE PODROBNĚJI

Krajina přiléhající k hradu byla součástí majetku, jehož nejstaršími vlastníky byli od druhé poloviny 13. století Bavorové ze Strakonic. Získal je Petr z Rožmberka od své sestry Markéty, vdovy po Bavoru III. ze Strakonic, zprvu jako zástavu, r.1351 na základě královského povolení dědičně. Protože toto nejzápadněji položené panství, poměrně vzdálené od centrálních rožmberských držav, postrádalo vhodné správní a obranné středisko, povolil král Karel IV. r.1355 na žádost rožmberských bratří Petra, Jošta, Oldřicha a Jana, oceňuje jejich pomoc při korunovačním tažení do Říma, postavení nového hradu na vrchu Malošíně severozápadně od Bavorova. Stavba hradu pokračovala poměrně rychle. R.1357 byl jmenován první purkrabí Jaroslav, který patrně dohlížel na práce. R.1364 se mluví o Helfenburku výslovně jako o hradu, takže lze předpokládat, že v tom roce byla stavba alespoň v hrubých rysech dokončena. Práce ovšem pokračovaly dál. Jejich datování pomáhají upřesnit kamenné alianční znaky Jana z Rožmberka a jeho manželky Elišky z Halsu, zasazené (od r.1967) v předhradí třetí brány a ve zdi paláce. Politické zápasy, které zachvátily koncem 14. a v 15.století české země, zanechaly své stopy i v dějinách hradu Helfenburka. V období prohlubující se roztržky mezi pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna a králem Václavem IV. poskytl hrad v l.1384-1397 arcibiskupuvi bezpečný útulek před odchodem do Říma. Bylo to v době, kdy k odbojným pánům, kteří nebyli spokojeni s různými opatřeními krále, patřil též Jindřich z Rožmberka. Ozbrojená střetnutí, která časem nabývala charakteru místních válek, sice hrad bezprostředně neohrozila, ale nepřátelské vpády do okolí hradu dokonale zpustošily celé helfenburské panství. O politickém významu hradu svědčí několik jednání o příměří a výměně zajatců, která zde tehdy probíhala. Když Jan z Rožmberka na naléhání papežského legáta Rovarelly přistoupil v r.1468 k jednotě zelenohorské a okolní města věrná králi Jiřímu zahájila proti Helfenburku drobnou válku, nařídil Rožmberk purkrabímu na hradě, aby opatřil 60 střelců na zesílení hradní posádky. Za takové situace nemohlo být helfenburské panství pro Rožmberky výnosnou državou, a tak v r.1475 prodali bratři Vok, Jindřich a Petr z Rožmberka hrad Helfenburk s městečkem Bavorovem a přilehlými vesnicemi strakonickému velkopřevoru Janovi ze Švamberka, který jej o tři léta později prodal Václavu Vlčkovi z Čenova. Tento proslulý válečník, vojenský praktik i teoretik (po r.1490 napsal vojenskou učebnici) byl horlivým stoupencem krále Vladislava II.Jagelonského a vytvořil z Helfenburka vojenskou základnu, z níž podnikal výpady a tažení proti přívržencům uherského krále Matyáše Korvína. Do doby jeho držby (1477-1484) je nutno klást významné stavební úpravy hradu. Václav Vlček jako profesionální válečník měl dostatečné znalosti i zájem o to, aby zdokonalil opevnění hradu, ať již vzhledem k nepřátelským vztahům k Rožmberkům nebo vzhledem k poloze Helfenburka na hranicích, kteréžto skutečnosti patřičně využíval k vojenským výpravám do Rakous. Vlčkovi lze tedy připisovat zdokonalení hradního opevnění podle modernějších vojenských zásad. Severní vnější předhradí bylo zesíleno třemi nárožními baštami, které měly sloužit pro postavení těžkých děl. Na jižní straně v rozšířené části vnějšího valu byl postaven dřevěný srub, k němuž byl přístup z hradu úzkou výpadní brankou v jižní hradební zdi. Nepřátelství, které Václac Vlček z Čenova projevoval otevřeně Rožmberkům, jim nemohlo zůstat lhostejné a tak očividně z jejich popudu a v jejich zájmu koupil v r.1484 Helfenburk štýrský truksas Jindřich Pryšenek ze Štetenberka se svým bratrem. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že ještě téhož roku si Jindřich vydlužil od Rožmberků kupní cenu (8000 zl.) a dal jim helfenburské panství v zástavu. V r.1503 vyplatili Rožmberkové panství od Jindřichova syna hraběte Oldřich z Hardeku a stali se znovu majiteli hradu i panství. Od počátku 16.století význam hradu po stránce vojenské upadal, posádka se zmenšila a purkrabí se postupně stával hospodářským úředníkem. Úpadek pokračoval za posledních Rožmberků, zejména když si Vilém z Rožmberka nechal v 80.letech 16.století nedaleko odtud postavit zámek Kratochvíli a úředníci přesídlili do Netolic. V r.1593 prodal Petr Vok z Rožmberka hrad Helfenburk již jako pustý s městečkem Bavorovem a přilehlými vesnicemi městu Prachaticům. Na hradě občas bydlel hajný a okolní obyvatelstvo rozebíralo postupně ruiny na stavbu svých obydlí. V r.1622 získali panství s pustým hradem jako pobělohorský konfiskát Eggenberkové a od nich v r.1719 Schwarzenberkové, kteří je vlastnili do r.1922.

Zdroj: http://www.municipal.cz/turistika/helfenburk.htm

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Nakoukli jste již někdy do rozvalin hradu Helfenburk (u Bavorova)?

203 39% Ano, několikrát.

174 33% Jednou již jsem tam byl.

143 28% Ne, ještě nikdy.

Hlasovalo 520 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

HoHo

12. května 2012 21:25

HoHo říká

Hezký výlet na Helfenburk jste měli... a samozřejmě jako vždy povedené fotografie..

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Rony

12. května 2012 21:29

Rony říká

Šlo to... užijte si ten zítřejší maratón v Praze .

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

HoHo

12. května 2012 21:30

HoHo říká

Užijeme... snad se klukum zadaří...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

azave

14. května 2012 08:21

azave říká

Ten kraj moc dobře znám. Můj děda měl poštovní revír od Strunkovic n. Bl. po Čepřovice, Každý den, v zimě pěšky, v létě na kole. Končil někdy v šedesátých letech při jedné z velkých reorganizací pošty i tehdejších okresů, kdy se mimo jiné rušil i okres Vodňany. V Dubu celý život žil a moje maminka tam má teď chalupu. Proto si dovolím malé upřesnění - z Helfenburku nejsou vidět Strunkovice (ani nemohou být vidět, jsou v dolíku pod kopcem, který nevím jak se jmenuje) ale to je fotka Dubu. Kdysi Dubu u Vodňan, pak u Prachatic a teď už jen Dubu. Zámek, který je dominantou dubské návsi i celé vesničky, je opět v soukromých rukou a majitelé Di Battagliovi vás všechny rádi rekonstruovaným zámkem i parkem provedou. A že mají co o zámku a jeho historii dlouho vyprávět...... 

Rony

16. května 2012 22:40

Rony říká

Je to pravda, střelil jsem Strunkovice od boku a zapomněl na Dub. V zámku v Dubu byla ještě v devadesátých letech střední škola, či učiliště.Tehdy jsem tam opravoval signální hodiny pro zvonění . Líbil se mi a ta škola do něho moc nepasovala.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

HBA

21. září 2012 09:49

HBA říká

Není pravda, že modře značená trasa pro pěší vede z Bavorova po frekventovanější silnici na Volyni, ale již asi dva nebo tři roky vede příjemněji z Bavorova okolo kostela silničkou na Útěšov. U křížku uhýbá na polní cestu a přes malý lesík a horší cestu krajem louky se dostává ke kapličce nad Útěšov, kde se napojuje na žlutou od Vodňan. Ta zde končí, modrá vede po asfaltu, kříží silnici do Krajníčka a vystupuje do osady Štětín, kde bohužel na silnici do Volyně vstupuje. Po ní se jde asi 1,5 km na odbočku k hájovně Šibák a dále vzhůru ke hradu. Opačná cesta od Čepřovic je podstatně romantičtější, po asfaltu vede jen kousek z Čepřovic, dále polními a lesními cestami. Snad obnovíme i značení, které je místy horší.

Honza Bartoš

 

Rony

26. září 2012 13:32

Rony říká

Děkuji za upřesnění. Na www.mapy.cz již je to jak píšete. Obecně by bylo dobré, kdyby pěší nemuseli sdílet asfaltové cesty a stezky s cyklisty. Nově se s podporou EU mění mnoho příjemných turistických lesních cest na "rychlý" asfalt. Moc to nechápu.

Poslední tuto zkušenost mám z turistické značky mezi Novým Brunstem a Hofmankami, pod Pancířem .

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

HBA

26. září 2012 14:11

HBA říká

Obecně se Klub českých turistů snaží o to, aby trasy pro pěší vedly po "měkkých" cestách. Někdy to ovšem může znamenat konec značené trasy, protože přesun z asfaltu (který nám byl pořízen opravdu často s podporou EU) na lesní či polní cesty nejde, nebo by trasu neúměrně prodloužil. Někdy také dojde ke konfliktu s majitelem pozemku.

Mohu mluvit pouze za značkařský odbor ve Strakonicích - řešíme přeložení červené trasy z Dražejova na Střelu (potažmo do Katovic), vyřešili jsme průchody po silnicích na zelené Domanice-Radomyšl, koneckonců i modrá u Bavorova je výsledek této snahy. Ale ono to opravdu není jednoduché, každá dobrá rada může být vítána.

 

Paulie

26. září 2012 21:30

Paulie říká

Tak to je dobrá zpráva, jestli se podařilo přeznačit zelenou z Domanic do Radomyšle. Jak teď koukám na mapu, přijde mi logické vést ji z Domanic po cestě kousek na východ a pak na sever. Cesta tam skutečně je (občas tudy běhám do Radomyšle). Jestli někomu patří, netuším.

Některé stezky kolem Strakonic mám proběhané, klidně mě můžete kontaktovat s dotazem.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.