Hřebenem Trojmezné za úplňkem na Plechý

Hřebenem Trojmezné za úplňkem na Plechý

Chcete-li do svého portfolia přidat pěkné fotky přírody, musíte si buď hodně přivstat, anebo naopak vyčkat až do samého závěru dne, kdy slunce posledními paprsky zabarvuje krajinu do zlatova. Anebo jen tak vezmete na záda kletr se spacákem, případně stanem a vyrazíte na túru. Nocování pod širákem je na Šumavě, stejně jako v ostatních horách, nezapomenutelný zážitek a pokud budete mít štěstí, uvidíte rudý západ s výhledy na vrcholky vzdálených Alp, měsíc v úplňku a ranní mlhy v dolinách v oranžovém balení.

Hřeben Trojmezné jsem šel naposledy 26.-27.června 2004 a protože nějaké fotky mám i z této výpravy v PC, mohu je využít pro porovnání. Tehdy jsme šli ještě relativně zdravým lesem, zatímco dnes již jen mezi vývraty a zbylými pahýly smrkových horských lesů.

Jako výchozí bod volím parkoviště ve Stožci, odkud po malém obědě v restauraci U pstruha jdu směrem k Novému Údolí. Nahoru ke Schwarzenbergskému kanálu stoupám podél Světlého potoka, kde míjím obří hrnce ukryté v jeho korytě a také malé a svižné vodopádky pod Kamennou horou. Zde je jedna z dnes 135 I.zón NP, sloužících díky nezasahování jako výborná líheň kůrovce, rozlétávajícího se do ostatních smrčin Šumavy. I zde již les vzal za své...

mapa Trojmezného hřebenu

U soutoku se Stockým potokem jdu vpravo a po stále neznačené cestě docházím k Schwarzenbergskému kanálu. Tady je samozřejmě spousta bikerů, kterým se ale snadno vyhnu. Další pouť totiž vede po červené turistické značce k rozcestí Trojmezné a Třístoličné cesty, kam cyklotrasa nevede. U chatky s volně přístupnou verandou, vhodnou i k nouzovému přespání, provádím lehčí očistu v kádi s vyvedeným pramenem vody.

O kus dále již začíná stezka strměji stoupat ke Třístoličníku, překonávám postupně asi 300 výškových metrů kamenitým terénem. Okolo jsou smrčiny již dokonale poničené, ale zbývá pár desítek mladších buků a jeřábů. Výhledům k Boubínu, Bobíku a Volarům nic nebrání.

Volným tempem přicházím k "Dreisessel gasthaus" na Třístoličníku. Zde jsem byl už mnohokrát, ale teprve dnes díky padlým smrkům vidím i nedaleký Hochstein s kaplí a monumentální vrcholovou skálou. Je před pátou večer a šikmé paprsky již krásně osvětlují okolní skály a tak trávím u Hochsteinu a Třístoličníku celou hodinu. Výhledy do vnitrozemí jsou výborné a já v dáli vidím celý prstenec Alpských vrcholů. Za 2,60 Euru ještě kupuji Radler a se sluncem v zádech pokračuji přes Hochkamm k Trojmezné.

Od Stožce vede vzhůru ke Schwarzenbergskému kanálu několik cest, které zkrátí vaše putování. Využít můžete také železniční trať do Nového Údolí.

Světlá je potok protékající provalenou hrází Rosenauerovi nádrže, odkud se horní část Schwarzenbergského kanálu napájela. Kolem ní vede i črvená značka mířící ke Třístoličníku.

Kamenitá stezka již rychle nabírá výšku. Kolem jsou naštěstí i bučiny a tak se dá skrýt před nemilosrdně pražícím sluncem.

Přitažení zoomem ukazuje, že jde o docela mohutná skaliska.

Ptačí skály zůstaly po kůrovcové kalamitě obnaženy.

Nad hlavou přelétává letka asi sedmi historických letadel. Úplná invaze do Čech.

Okolí zarůstá březovými nálety, které se jako první dokáží uchytit v uvolněném prostoru po horských smrčinách. Postup kalamity je vidět i z této fotky.

Mohutný kmen je mementem šumavské krajiny. Opustit staletími vyzkoušené postupy ochrany přírody a experimentovat v nejcennějších částech Šumavy se nevyplatilo. Dnes díky tomu najíždí do šumavských lesů celé kolony nákladních aut a těžba je mnohonásobně vyšší než v dobách před kůrovcovou epidemií.

Čím výš jdete, tím víc ubývá okolních stromů. Na hřebeni již jsou jen dokonalé výhledy.

SROVNÁVACÍ FOTO 2004: Sestup Třístoličníku

Volary jsou jako na dlani...

A co nesmí v jihočeské krajině chybět? Pohled na Temelínské věže!

Vrchol Hochsteinu je atraktivní a dnes ho již nemůžete minout.

I okolní skály jsou fotogenické a spolu se zbytky stromů působí jako z jiného světa.

Hochstein má 1 332m a je tedy o 21m vyšší než známější Třístoličník. Dojdete k němu za pět minut.

Kameny jsou rozesety po celém hřebenu.

Kaplička zasvěcená Johanu-Nepomuku-Neumannovi.

Vrchol hory již leží, na rozdíl od hraničního Třístoličníku, celý v Německu.

Z vrcholu je možnost za Euro spatřit vzdálené vrcholky Alp.

Kompozice s pohledem k Hochkammu a Trojmezné.

Zkameněli zde kdysi dávno Keltští bohové?

Radler 2,60E, limonade 2.40E, ale česká obsluha.

SROVNÁVACÍ FOTO 2004: Třístoličník

Dreissesel v protisvětle.

Slunce již začíná vrhat dlouhé stíny a tvoří v kamenech hluboké vrásky. Mají na ně nárok.

Spoušť s sebou přináší i další nepříjemnosti. Rozbahněný terén, splavování a narušení půdy, přes sebe popadané kmeny a hlavně zmizení mnoha druhů ptáků a zvěře. Datlík tříprstý má v těchto chvílích smůlu.

I tady si můžu zavzpomínat na onen přechod v létě 2004, kdy jsme zde viděli pana Bláhu z Hnutí Duha a kopec novinářů jásajících nad prvními suchými stromy na hřebeni. Dnes se situace otočila, ukrýt se na chvíli před sluncem již není kde. Stezka sama je od padlých kmenů očištěna, ale hned vedle ní je spousta vyvrácených smrků, kde do výšek kolem čtyř metrů trčí kořeny stoletých stromů. Tohle je ona divočina, ke které partie hraničních hřebenů dospěly. Nehezký pohled. Chápu snahu o zachování přirozené přírody bez jakéhokoliv zásahu lidí, ale pokud tím má být tento nepřístupný terén s polomy obrůstajícími ostřužiním a maliním, kudy neprojde ani zvěř, děkuji, nechci!

Výhledy z hřebene kolem Trojmezné hory jsou ale díky odlesnění nádherné. Po krátkém sestupu se dostávám k Trojmezí, kde se střetávají hranice České republiky s Německem a Rakouskem. Mohutný kámen se symboly jednotlivých států nepřehlédnete. Potkávám i dvojici Čechů, kteří postupně monitorují historické hraniční kameny od Trojmezí u Chebu, až sem pro reportáž v nějakém časopise.

Musím se ale přestat courat, protože se slunce nezadržitelně míží k západu a já mám před sebou ještě 2,5 km. Proběhnu Rakouskou louku, která se dnes už od okolních "lučin" bez stromů nijak neliší a stoupám k vrcholu Plechýho. Stíhám západ slunce a cvakám Nikonem do všech stran. Hezky se zabarvují i Alpy, vzduch se večer vyčistil a přiblížil vzdálené vrcholky hor.

Od syna Lukáše jsem dostal před odjezdem čerstvé zprávy, jelikož on tudy prošel s třídou při seznamovacím výletu před čtyřmi dny. Proto jsem si mohl dovolit jít bez stanu s tím, že na vrcholu Plechého, nejvyšší hory české Šumavy, přespím v otevřené přívětivé chatce. Uvnitř je místo pro tři a teď večer je chatka dost vyhřátá, budu větrat celou noc.

Úplněk a svižný vánek dotváří neskutečnou kulisu spolu se skalami a okolními pahýly uschlých stromů. V noci ještě dlouho nemůžu usnout a tak poslouchám meluzínu prohánějící se na české straně hranice mezi stromy.

Bohužel není vidět, že by se les sám obnovoval. Semena ve vysoké trávě spalované ostrým horským sluncem nemají nejmenší šanci. Nevěřte všemu, co se říká a píše, zde může vzniknout holý hřbet s ojediněle rostoucími stromy.

Ostatně ten již nyní vzniká, z hřebene jsou nádherné výhledy do Dunajské nížiny i k Alpám. Pro fotografa ideální terén.

Průsek k Trojmezné byl ještě před sedmi lety zcela zalesněný, ale již napadený lýkožroutem smrkovým.

Na Trojmezné hoře (1 361m) se zdá, že kameny někdo poskládal. Je to možné...

Vrcholové foto s hraničním kamenem.

SROVNÁVACÍ FOTO 2004: Trojmezná hora

Nedaleko odtud jsou roztroušeny i další skaliska roztodivných tvarů.

V září k obzoru se klonícího slunce pomalu zvyšuji své tempo, k Plechýmu zbývají asi 3km.

Na Trojmezí potkávám chlapíka s dívčinou. Dáváme se do řeči a já zjišťuji, že mapují hraniční historické mezníky od Trojmezí na Chebsku, až sem. Ještě jim doporučuji navštívit hřeben pod Roklanem, kde je krásně vymalovaných mezníků několik, a jdu v mírně stoupajícím terénu vstříc cíli dnešní cesty.

SROVNÁVACÍ FOTO 2004: Trojmezí

Osvětlení vápencových Východních Alp je večer skvělé, nemám s sebou ale stojan a tak musí stačit zapření Nikonu o pahýl smrku. Odhaduji, že se jedná buď o Totes Gebierge a 2,5km Gross Priel, nebo o hřeben Hochschwabu. Obě pohoří jsem měl možnost navštívit.

K sedélku Rakouská louka se jde přes nevýrazný hřebínek, ostatně celý hřeben od Třístoličníku až k Plechýmu je pohodový a nenáročný. Nepřekážejí zde ani padlé kmeny smrků, protože se ihned odstraňují ze stezky. Cedule přesto v němčině i češtině informují o zvýšeném nebezpečí padajících stromů. To jsem za vrcholem Trojmezné mohl také na vlastní kůži zažít. Do ticha se ozval ostrý zvuk zlomeného kmene nedaleko ode mne.

Od Rakouské louky již vidím poprvé vrchol Plechýho, doposud ukrytého za vrcholy před ním.

Co je také dobře vidět je Lipno, spolu s mělkým talířem bájné Luny.

Pohled přibližuje Tajvan, ostrov hadů nedaleko Černé v Pošumaví.

Nahoře je již vidět nejen vrcholová skála, ale i chatka, kde chci přespat.

"V" jako vítězství, to sice mohou slavit příznivci Hnutí Duha a dalších ekoorganizací, tahle krajina však jistě neslaví ... Na rakouské straně jsou padlé stromy odstraněny, na obou stranách hranice pak listnaté křoví, ale minimum smrčin, které se zřejmě zapomněly více zmladit a dnes již bez lidského zásahu nebudou mít naději na les.

Slunce zbarvuje kamenný val Plechýho dorůžova, nikde ani človíčka.

Nemám čas se převléknout do suchého, západ pomalu rudne a přitahuje všechnu moji pozornost. I alpské vrcholy jsou stále lépe vidět a tak toho hojně využívám.

Stojím na nejvyšším bodě české Šumavy a kochám se neuvěřitelně krásným západem slunce. Vzpomínám na dobu, kdy se do těchto míst nemohl od nás nikdo dostat a nechce se mi věřit, že to vůbec byla pravda. Ani nelze skrývat dojetí...

Zlatá je barva nebe a já přemýšlím, jak málo někdy stačí člověku k absolutnímu štěstí.

Vím, že bych měl podle ledovce poznat alespoň známý Dachstein, ale kde přesně leží nejsem schopen určit. Pohled k jihu ukazuje v tupém úhlu jeden hřbet za druhým.

Stromy umírají vstoje. Je v tom strach, smutek i skrytá krása?

Hořící lesy před dvacátou večerní ...

A měsíc nabodnutý na vrcholu jednoho z posledních, ještě stojících, mrtvých smrků na rakouské straně hranice.

Fotek směrovaných k západu tvořím mraky, nechci aby mi něco uniklo a mazat je tak snadné.

Pomalu se šeří a začíná se zvedat vítr, který bude vyluzovat melodické tóny na flétny uschlých smrků po celou noc.

Jen lehce večeřím, kolem prolétnou dva netopýři a já si říkám, že tohle skvělé místo musím ještě k přespání využít.

Ráno mě budí mobil v šest. Vyhlédnu ze dveří chatky, do červena zbarvený obzor se nad Lipnem mísí s hustými mlhami. Okamžitě mě to probere. V rychlosti beru foťák a do kapsy mobil, a snažím se udělat první fotku... Ale ouha, baterie hlásí vybito! Nemůžu to pochopit a pořád se snažím svůj Nikon zprovoznit. Chyba je to samozřelmě moje, zapomněl jsem baterii doma dobít a teď mám po srandě.

Jdu po značce směrem ke skalám nad Plešným jezerem, kde udělám alespoň pár fotek mobilem LG. Pořád si nadávám, i když vím, že vyfotit solidně setmělé jezero hluboko pode mnou, spolu s mlhami v údolích a ranními červánky by byl nesplnitelný úkol i pro solidní zrcadlovku.

Vycházející slunce mění postupně barvu nebe a když začne převládat modrá, vracím se k chatce. Chvíli ještě ležím a vychutnávám si klid hor. Vítr se k ránu ztišil a tak snídani nic neruší. Stačí mi jen tatranka.

Původní plán přejít přes vrchol Smrčiny do Nové Pece i díky nefunkčnímu foťáku měním. Sestupuji z vrcholu směrem k hraničnímu přechodu a u odbočky ke kamennému moři a Plešnému jezeru uhýbám vlevo. Za necelou hodinu jsem u jezera, opět dělám pár dokumentárních fotek u rozjasněného jezera. Potom jdu k chatě Říjiště. Tady mají sice k jídlu jen párky a polévku, to ale stačí. Po dobré hrachovce mi to půjde dolů rychleji :-D...

Abych se vyhnul Schwarzenbergskému kanálu a cyklistům, kterých je dnes díky skvělému počasí plno, jdu k Peci po lyžařských tratích. Ty jsou výborně značeny oranžovými cedulkami, určitě sem v zimě na běžkách vyrazím. Dostávám se k Schwarzenbergskému kanálu a opět po lyžařské zkratce přes Raškov scházím k nádraží v Nové Peci, kde je výluka a náhradní autobus jede do Černého Kříže po známé a hojně využívané cyklotrase. Cestou tedy rozmetáme několik cyklistických rodinek, i na bruslích popojíždějící jedince.

Ve Stožci máčím zvadlé nožky v ledové vodě místního náhonu, platím 170,-Kč za dvoudenní parkování a frčím k domovu.

Ráno zjišťuji, že jsem večer dokonale vybil baterii a tak jsem nucený fotit na obyčejný mobil. To je sice velká degradace fotek, ale přesto jich několik tomuto webu věnuji. Pohled k Plešnému jezeru nemá chybu. Při zmenšení do velikosti k publikování ve Šlápotech se bohužel částečně ztrácí ostrost i u dobrých fotek. HoHo by na této slabině webu mohl zapracovat.

Mlhy nad dolinami Lipna a jeho okolí jsou opravdu krásné, pořád se mi honí hlavou o co přicházím svojí blbostí, kdy jsem pořádně nedobil baterii. Asi se budu muset opravdu vrátit ...

Foto vrcholu v ranním slunci vychází dobře a tak ho dávám na pozadí do mobilu.

SROVNÁVACÍ FOTO 2004: vrchol Plechýho

Smrčina je sice nadohled, ale já se přesto rozhoduji ji vypustit z dnešního plánu. Už teď ráno je pořádné horko a nechci se bez možnosti focení slušných fotek Nikonem dál trápit. Nakonec na Plechý můžu vyjít příště právě cestou z Nové Pece přes Smrčinu a Hraničník, jak jsem měl původně v plánu.

Pohled na několik jeřabin, které se zde zřejmě jako první stromy uchytí natrvalo. Zatím jsou to jen takové nic větvičky.

Dole už lze v odlesku slunce spatřit kousek hladiny Lipenského jezera. Slézám k Plešnému jezeru po novější značce odbočující ke kamennému moři.

Ani se nezdá, že vzhůru k vrcholu Plechýho překonáte téměř 300 výškových metrů. Na skále vpravo je možná patrný obelisk Stifterova památníku, já ho ale nevidím.

SROVNÁVACÍ FOTO 2004: Plešné jezero

Proto se mu pomstím extra emotivním odrazem jezerních hlubin.

Díky zkrácenému sestupu do Pece můžu hodinu relaxovat a vyhřívat záda na lavičce u jezera. Až když postupně přijíždějí cyklisté mizím zpět ke kamennému moři.

Kamenné moře je zvětšiny utopeno v husté kleči a tak pro focení příliš vhodné není.

Procházku dolů ještě zpestřuje mnoho výtvarných i básnických výtvorů ze základních i středních škol, předevších z jihu Čech. Mnohé z básní si i čtu.

Počasí bylo pro túru po hřebenech ideální, výhledy překvapivé a vzhledem k tomu, že v září už chodí po horách jen skalní turisté, i duši osvěžující...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

HoHo

15. září 2011 16:20

HoHo říká

Měli jste štěstí na to, jak krásně jste mohli vidět Alpy. To muselo být úžasné, i na fotce vyšli fakt moc hezky

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Japo

17. září 2011 09:20

Japo říká

Jo, ekoterorismus by měl být připsán na seznam celosvětových hrozeb.

Jinak fotky nádherné. Alpy vypadají, jako kdyby byly tak blízko ...

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

antonio

14. října 2011 16:05

antonio říká

Uznávám, pro nepoučeného člena klubu českých turistů je to tristní pohled.

Ale je zde i hrstka osvícených lidí kteří si vzpomenou na starou moudrost že „ něco musí zemřít aby ostatní mohlo žít“. Tím myslím nepůvodní, uměle vysázenou kyselou smrkovou monokulturu, která by se měla nahradit původním bukojedlovým lesem, který se tam vyskytoval a utvářel posledních 10 000 let.

Je to jen otázka času. A že si příroda dokáže poradit i s mnohem horšími katastrofami. Např. jak vypadá příroda v mexickém zálivu necelé 2 roky po největší ropné havárii v dějinách, jak vypadá příroda v oblasti Černobylu pouhých 25 let po největší jaderné havarii v dějinách atd…. Příroda si poradila i s opakovanými dopady 10km meteoritů na zemi…. Měli byste mít v přírodu větší důvěru. Důvěru v její obrovskou schopnost regenerace a přežití, trénuje to a zdokonaluje se již stovky milionů let.

PS: projděte si Žofínský nebo Boubínský prales a řekněte sám hrozí tam nějaká kalamita ? kůrovcová , větrná ? A to se tam nezasahuje pouhých 150 let.

A jsme u jádra problému. 150 let. Na to žádný tůůůůrista čekat nechce. Kašlu na nějaké zdlouhavé přírodní procesy, chci to hned, teď. Nejlépe do příštího víkendu bo v pátek vyrážím na trek !!! Uvědomme si že národní parky nejsou a neměli by být pěstěnou francouzkou zahradou s armádou zahradníků. Příroda nám, nasazením svého brouka, dala jasně najevo že dosavadní způsob hospodaření s nepůvodními smrkovými monokulturami na tomto území je nesmyslný. Dala nám příležitost z gruntu, myslím tím opravdu z gruntu změnit druhovou skladbu lesa na Šumavě.

Rony

29. října 2011 22:21

Rony říká

antonio,

tak za prvé: Šumava bohužel není a nebyla pralesem a to ani v dnes už bezlesých vrcholových částech. Byla po staletí měněna na kulturní krajinu a bohužel nevědomky i na krajinu náchylnou k podobné devastaci, jako způsobuje kůrovec, či Kirill. Srovnávat s tím kousíčky oplocených území Boubínského, nebo Žofínského pralesa je směšné.

za druhé: Na rozdíl od tebe znám dopady i na těch nejpostiženějších místech a mohu odpřísáhnout, že na nich žádný nový prales nevzniká. Z mnoha hraničních hřebenů budou nadále jen bezlesé planiny, což mi ovšem ani tolik nevadí. To co mi vadí, jsou lži a falešné argumenty používané přívrženci bezzásahovosti a také to, že v zájmu experimentu s nejasnými důsledky byla obětována celá Šumava.

za třetí: Na Šumavě jsou nyní kůrovcovou kalamitou a tím nadměrnou těžbou postiženy všechny obce a v ní žijící lidé. Kde bydlíš ty? V Praze, či v jiném městě? Tak to můžeš být opravdu dalších 150let v klidu, tobě kůrovec nehrozí ničím...

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

antonio

18. listopadu 2011 19:51

antonio říká

Rony:„Šumava bohužel není a nebyla pralesem a to ani v dnes už bezlesých vrcholových částech.“

Tak Šumava samozřejmě BYLA pralesem. Obzvláštně v nejméně dostupných oblastech které dnes tvoří celý NP Šumava a to až do 16-17 stol. kdy byla poprvé v postatě celá spálena jako palivo v začínajícím průmyslu hlavně ve sklářských pecích, a v průběhu dalších let zalesňována nepůvodními semeny a sazenicemi smrku dovezených bůh ví odkud. Historii lidského osídlení Šumavy a vliv člověka na přeměnu jejich lesů si může každý vyhledat nebo přečíst v knihách. Na to tady není prostor.

„Srovnávat s tím kousíčky oplocených území Boubínského, nebo Žofínského pralesa je směšné.“

A s čím jiným to srovnávat než s ideálním stavem. S ideálním stavem který představuje právě Boubín nebo Žofín, jakožto relikt původních šumavských pralesů. No možná né relikt ale spíše a jednoduše území nechané na pospas té „neschopné“ přírodě. Co je na tom směšného opravdu nevím. Tak by mělo vypadat celé území národního parku. Neuvěřitelně stabilní lesní ekosystém který nemůže ohrozit žádná kalamita a už vůbec né celoplošná. A já si umím představit v podstatě jen jeden způsob jak tohoto ideálního stavu docílit.

„Na rozdíl od tebe znám dopady i na těch nejpostiženějších místech a mohu odpřísáhnout, že na nich žádný nový prales nevzniká. Z mnoha hraničních hřebenů budou nadále jen bezlesé planiny,..“

Ale vzniká, jen nemáte dost času abyste to rozeznal. Vybral jste si ten nejextrémnější příklad a sice hřebeny ve výšce nad 1200m. Ale i tam se uchytí život nebojte, je to nezmar. Jenom ty všechny vývojové fáze lesa budou v tomto extremním prostředí trvat extrémně dlouho. Aspoň budete mít dost času si všechna ta panoramata z hřebenů vyfotit, a myslím že i Vaši pravnuci.

Šumava je ale samozřejmě ohromě různorodá. To co na jižních svazích ve výšce 700-800m bude trvat x let tak na hřebeni bude trvat násobně déle. Z údolí dojde k náletu prvních pionýrských dřevin ( bříza, jeřáb ) které se časem rozšíří i do vrcholových partií, a za 40-50 let až budou přestárlé a umírat vynoří se z jejich stínu buky, jedle, kleny… a ostrůvkovitě na prapůvodních stanovištích i smrk. Postupem času si to příroda srovná podle konkrétního stanoviště, půdy, nadmořské výšky atd.. Ale bude to trvat. No a za 150-200 let budeme mít základ původního, přírodě blízkého ale vývojově pořad ještě mladého lesa. ( on totiž 150 let starý buk lesní je v podstatě mladík )

Mnozí lidé říkají proč to neurychlit, nevysadit hromady buků a jedlí rovnou. Nevím, možná by to šlo. Problém je že když přeskočíme většinu vývojových stádií lesa, určitě v budoucnu nebude tak zdravý a stabilní, než když si prodělá všechny fáze od začátku. Navíc třeba jedle jsou v mládí citlivé na přímé slunce. Každopádně oproti smrkové monokultuře by to bylo nebe a dudy.

Nahrazování smrků původními dřevinami se už samozřejmě na mnoha místech šumavy děje. I lesníci konečně začínají chápat že zdrojem všech problémů je nepůvodní smrk. A že těch problémů bylo. To co se dnes děje na Šumavě s kůrovcovou kalamitou a celoplošným odumíráním smrků se za posledních 300 let stalo mnohokrát. Celoplošné kalamity větrné a kůrovcové. Nic nového pod sluncem.

„Na Šumavě jsou nyní kůrovcovou kalamitou a tím nadměrnou těžbou postiženy všechny obce a v ní žijící lidé. Kde bydlíš ty? V Praze, či v jiném městě? Tak to můžeš být opravdu dalších 150let v klidu, tobě kůrovec nehrozí ničím..“

Už sem se bál že tento pseudoargument o místě bydliště nezazní.

Jak daleko kdo bydlí od Modravy, od Třístoličníku…. Jak daleko to kdo má do Volar, do Horní Plané, do Budějovic, do Plzně, do Prahy. Kolik kilometrů je rozhodujících aby člověk mohl říci svůj názor !!! 5km, 10km, 50 km, 200km.

Kdo bude rozhodovat o tom kdo bydlí relativně blízko a kdo už moc daleko ? Vy snad, nebo nějaká komise ( nejlépe prověrková ).

NP Šumava byl zřízen zákonem v parlamentu, na většině území býv. státních lesů a spravuje ho Ministerstvo životního prostředí. Já jako občan ČR se mohu a budu vyjadřovat k dění v národním parku. Stejně jako kdokoli jiný včetně Vás.

A že budou „nadměrnou těžbou postiženy všechny obce a v ní žijící lidé“

Nebudou spíše mít místní firmy a lidé práci? A vůbec, nemějte strach. Když se podíváte na Šumavě do turistických a sportovních center tak ti lidé co tam žijí a pracují už dávno nejsou nějakými chudými horaly živořící ve shnilých dřevěných roubenkách.

Rony

19. listopadu 2011 16:02

Rony říká

Takže to můžeme shrnout tak, že nejlepší bude ponechat celou Šumavu svému osudu, uzavřít ji před turisty plašícími poslední čtyři tetřevy a z povzdálí potichu pozorovat, co se stane.

Já ale vnímám Šumavu jako kulturní, předky využívanou krajinu, schopnou otevřít přírodě, rostlinám, stromům, zvěři, ale i lidem svoji náruč. Včera jsem byl u jezera Laka, kde odkorněné, přes sebe ležící smrky neskýtají důvod k obdivu. Ani auty rozježděná krajina. Proto trvám na tom, že šlo postupovat jiným způsobem, t.j. šetrnou likvidací několika prvních napadených smrků kůrovcem, ne ho nechat přemnožit.

Chtěli jste chránit původní horské pralesy v hřebenových partiích a co z nich zbylo? Říkali jste, že kůrovec napadá pouze oslabené a staré stromy. Kde tedy jsou ty silné, mladé? Tam, kde před deseti lety byly mladé semenáčky smrky rostou (to je i případ uváděného místa mezi Trojmeznou horou a Třístoličníkem), jinde na hřebenech vidět nejsou. Projděte se po Blatném vrchu směren k Roklanu a uvidíte, že prales je opravdu v nedohlednu. To ale není to podstatné a ani mi horské louky a poloniny nevadí. Horší je, jak jsem už psal níže, obětování ohromné plochy cca 130x30km, kde dnes kůrovec řádí. Rozvrat ekosystému během několika let. Vymizení některých druhů ptáků i zvěře, úbytek schopnosti pojmout vydatné dečtě, eroze svahů...

Divíte se, že se ptám, kde máte své bydliště? Líbilo by se vám, kdyby desítky km daleko kolem vaší obce zemřela většina stromů a zmizeli naráz všechny lesy? A jestliže jsou stromy živé, potom na Šumavě dnes vidíme největší hřbitov v Evropě! Jediní, komu jste pomohli pochybným experimentem, je opravdu jen a jen dřevařské lobby.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

antonio

19. listopadu 2011 20:18

antonio říká

Rony„uzavřít ji před turisty plašícími poslední čtyři tetřevy …“

kde jsem to napsal ?

Rony„Říkali jste, že kůrovec napadá pouze oslabené a staré stromy“

kde jsem to napsal ?

Rony„Takže to můžeme shrnout tak, že nejlepší bude ponechat celou Šumavu svému osudu“

Ne celou, já stále píši o 70 000 ha NP Šumava. A třeba s malou dopomocí, urychlit, přeměnu druhové skladby, okolní hosp. lesy ochránit nárazníkovými pásy atd….. dál bych se jen opakoval.

Rony„Já ale vnímám Šumavu jako kulturní, předky využívanou krajinu, schopnou otevřít přírodě, rostlinám….“

Já NP Šumava do budoucnosti takto vnímat nechci. Národní parky jsou, měli by být, zřizovány za účelem zachování, nebo v tomto případě navrácení krajiny do přirozeného stavu bez zásahů člověka. 70 000ha představuje pouhé 1 % rozlohy České republiky. Ani na tomto kousíčku země nesmí příroda dostat ( dlouhodobou ) šanci ? Ale na druhou stranu pokud většina lidí bude chtít v NP Šumava kulturní krajinu se smrkovými hospodářskými lesy tak ji nakonec budou mít. Já jsem ale jiného názoru.

Rony„Proto trvám na tom, že šlo postupovat jiným způsobem,….“

Jistě to vždycky. 10 lidí 10 názorů 10 způsobů. Aneb 2 právníci 3 právnické názory.

Rony„Projděte se po Blatném vrchu směren k Roklanu a uvidíte, že prales je opravdu v nedohlednu“

Pořád stejné. Nahlížení na problematiku přirozené obnovy lesa optikou kratičkého lidského života, ….. a dál bych se jen opakoval

Rony„Líbilo by se vám, kdyby desítky km daleko kolem vaší obce zemřela většina stromů a zmizeli naráz všechny lesy?“

Všechno zlé je pro něco dobré. O nepůvodnosti šumavských smrkových monokultur a nynější šanci změnit druhovou skladby jsem už psal. Jen bych se opakoval. Vůbec nečtete co píšu.

Rony„Rozvrat ekosystému během několika let. Vymizení některých druhů ptáků i zvěře, úbytek schopnosti pojmout vydatné deště, eroze svahů...“

To se všechno spraví, chce to jen čas. A až se tam navrátí původní bukojedlový prales, bude mít mnohem větší retenční schopnosti, dokonale zabrání erozi a enormním způsobem zvýší druhovou rozmanitost fauny a flory. Oproti stejnověké smrkové monokultuře nebe a dudy.

Rony

19. listopadu 2011 21:29

Rony říká

Stejný cíl a to NP Šumava bez smrkové monokultury s vámi sdílím, kde jsem psal, že monokulturní les preferuji? Ale tento stav tady dlouhodobě je a musí se s ním počítat. Jak chcete bez výsadby a zásahu zvenčí docílit bukovohabrových lesů původně se zde vyskytujících?

Cíl smíšeného lesa měl být dosažený proměnou struktury s postupným odumíráním starých stromů. Ne já, ale vy chcete všechno hned a kůrovec se stal silným nástrojem, který tomu pomáhá. Šumava není jen 70 000ha NP, který by byl od okolí oddělen vysokou zdí, ale součástí plochy zabírající značnou část Jihočeského a Plzeňského kraje. V tom je také zakopaný pes a nynější průšvih.

Vím, že mnohé z toho, co jsem psal není vyřčeno vámi, to jen jsem vaše názory hodil do jednoho pytle s podobnými. Vy jste to při svém prvním ataku udělal stejně.

Je zvláštní, jak málo si někdy rozumějí lidé, kteří mají stejné, či podobné cíle...

Díky za názory Rony

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Rony

20. listopadu 2011 13:58

Rony říká

http://www.npsumava.cz/cz/1444/8716/clanek/ze-sumavy-zmizely-nejkvalitnejsi-smrky-zlikvidoval-je-kurovec/

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

antonio

20. listopadu 2011 14:20

antonio říká

Jak docílit lesů původně se zde vyskytujících jsem již psal. Vysokou zeď taky nechci stavět ale použít dnes již všeobecně známé způsoby ochrany okolních hosp. lesů, narazníková pásma, kde na vzniklých holinách bude relativně snadné ( už jsme v nižších nadm. výškách ) vysázet a vypěstovat pás listnatého lesa. 70 000ha je už dostatečně velké území na budoucí vznik stabilní „divočiny“, za předpokladu zachování celistvosti. Nevím proč mluvit o většině Jihočeského a Plzeňského kraje. Ale i tam časem, až bude větší společenská shoda, se začne s masivní přeměnou druhové skladby lesů. Bohužel i dnes můžeme v celé ČR vidět masivní výsadbu smrčků klidně i na jižních svazích ve výšce 300-400m.n.m. Ale to je na jinou debatu.

Stejné, či podobné cíle? Ano máte pravdu. Aspoň je vidět že to je v podstatě politikum. Jako v politice, odborníci zleva odborníci zprava a přitom mají všichni cíl stejný.

Taky díky za názory. Tonda

Anny

18. listopadu 2012 01:27

Anny říká

17.11.2012

Děkuju za krásné fotky!

Dneska jsem byla na Třístoličníku po 20ti letech. Chtělo se mi brečet, jak kůrovec sežral smrky, ale mnohem víc se mi chtělo brečet z toho, že Němci ty soušky uklidili a u nás je neproniknutelný a nebezpečný prales ze stojících a padlých soušek.  Aspoň, kdyby to Chytráci z šumavského Parku nechali odklidit. Je mi z jejich přístupu k Šumavě na blití. Je snažšší napsat 1.zóna NP - vstup zakázán a nechat to tak, než se postarat o to, aby to, když už nic jiného nebylo nebezpečné. Značkovaná cesta přístupná jen na vlastní nebezpečí, kvůli mrtvým stromům, které padou. Takže i značkované cesty, kam se mohlo, jsou vlastně nepřístupné a o to jim šlo. Stejné jako za totáče. Už jen natáhnout dráty!  Ještěže z německé strany je přístup bezpečný. Proč tam to jde a u nás ne? Je to pořád  Šumava !!!!

 

Rony

18. listopadu 2012 23:38

Rony říká

Je to proto, že si z problému kůrovec na Šumavě udělali jistí nezodpovědní dobrý byznys. Je škoda, že za to nejsou hnáni před soud!

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Anny

19. listopadu 2012 08:09

Anny říká

Zcela souhlasím!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.