vydáno 20. listopadu 2011 – napsal Rony
Podzim často poznamená inverze, kdy se v údolích topíme v bezedné mlze, zatímco na horách si užívají sluníčka a tepla. Šumava je jedním z míst, které z nízké oblačnosti vykukují často a to je pádný důvod ji v těchto dnech navštívit. Javorník se svojí rozhlednou a fotogenickým okolím i trek do Kvildy a na Jezerní slať druhý den, splnily naše očekávání.
První uplakanou zastávkou je Kalvárie a zámeček v Česticích. Tady je vše ponořeno do mlhy, přesto zdejší soubor sakrálních staveb stojí za shlédnutí.
Zámeček v Česticích.
Kostel Stětí sv. Jana Křtitele z počátku 13. století je nejcennější památkou v obci.
Poustevna.
Kalvárie.
Pohled do jedné z kapliček.
Kaplička.
Hlavní svatyně se nazývá Kaple povýšení sv. Kříže.
Malba na svatyni Kalvárie.
Návštěvník u Kaple Matky Boží.
Kaple Matky Boží.
Naše cesta měla původně směřovat za sluncem na Churáňov. Projít jsme chtěli NS Klostermannova stezka, ale protože se hned za Vacovem objevil nad hustou mlhou parádně vrchol Javorníku, měníme plán a stoupáme autem do vsi Javorník. Tady se dá dobře zaparkovat u restaurace a tak už za chvíli míjíme památník spisovatele Šumavy Karla Klostermanna. Již od něho vidíme nad mlhami Mařský vrch, Libín a Boubín. Je teplo a tak máme skvělou náladu.
Značka nás vede nejdříve k rotundě a od ní již přímo k rozhledně. Dost chvátám, jako bych se bál, že se v údolích mlhy rozpustí než vylezu nahoru :-). Výhledy jsou nádherné. Šumavu lze zhlédnout téměř celou. Vidět jsou nejen nejvyšší vrcholy Šumavy, ale i mnoho dalších, nižších. Počítáme viditelné rozhledny: Mařský vrch(zde je ale rozhledna schovaná za vrchem a vidět je vysílací stožár), Kleť, Libín, Boubín, Poledník a Sedlo. Kolik jich na Šumavě ještě zbývá? Pancíř a Svatobor?
Směrem do vnitrozemí je jen nízká oblačnost, ze které vykukuje pouze oblak páry z JETE Temelín. Dost fotím, ale protože skrz otevřená okna protahuje, musíme sestoupit dolů.
Na Javorníku.
Socha spisovatele Karla Klostermanna byla přemístěna na nové místo.
Inverze jako Brno... Mařský vrch.
Vlevo vzadu Kleť, před ní Libín, vpravo Chlum.
Zastávka na naučné stezce.
Rotunda-kaple sv. Antonína Paduánského.
Pohled do kaple.
Křeslo pro hosta.
Rozhledna na vrcholu.
Roklan, druhý nejvyšší vrchol Šumavy (1 453m).
Zadov.
Velký Javor je nejvyšší horou celé Šumavy (1 456m).
Moře a jaderný mrak z JETE.
Mařský vrch a Libín.
Chlum, Knížecí stolec a kousek Boubína (vpravo).
Strašín, kostel Narození Panny Marie.
Vysílač.
Skalky.
Velký Javor a Polom.
Poledník.
Sedlo.
Blízký Ždánov.
Pohled vzhůru.
Po hřebeni kolem kamenné zídky pokračujeme ke Královskému kámenu. Pod námi se objevuje loučka a Krankoty, a my už zanedlouho obdivujeme výklenek, kde je oltář vytesaný do skály, tzv. mrazového srubu. V okolí jsou i další skalky s omezenými výhledy, ten nejvyšší využíváme k menšímu občerstvení. Když přicházejí další poutníci dychtící zdolat vrcholek, raději uvolňujeme místo sestupem.
po červené klesáme na lesní cestu, která nás dovádí na Krankoty. Barvy okolních, nejen ovocných stomů září v monotónní tmavozelené hradbě staletých smrků a vybízejí nás k obdivu. Procházíme nad hezky opravenou samotou a kameny posetým lesem se blížíme zpět k vísce Javorník.
Protože je čas, procházíme si ještě stezku k meznímu kamenu a po cestě od Strašína se vracíme k autu.
Hezký, inverzní den zakončujeme v místní restauraci a poté sjíždíme do mléčné tmy, která mezitím vystoupala až k vesnici.
Po modré...
Krankoty.
Královský kámen.
Krankoty.
Česílko.
Zvonička na Krankotách.
Javorník.
Znovu Rotunda.
Karel Klostermann.
Zátiší.
Mlhy, tentokrát na Javorníku.
Vize K.Klostermanna.
I neděli věnuji výjezdu na Šumavu. Tentokrát jsme se dohodli na kratším treku od Přilby na Kvildu a zpět. Mlhy se dnes vytahují velmi vysoko, ale protože začínáme putovat z výšky kolem 1 100m, hřeje nás sluníčko i dnes.
V sedle pod Přilbou vybíráme méně známou cestu. Míříme k rozcestí u Starých Hutí a po žluté klesáme k říčce Olšinka. Jde se lesem a na focení to moc není. K tomu se dostávám až nad Kvoldou, která se dnes rychle rozrůstá. S nostalgií vzpomínáme s Mírou na osmdesátá léta, kdy jsme se jezdili ubytovat k milému panu Eisnerovi. Byla to tehdy jediná možnost, jak na Kvildě přenocovat a tak nám nevadila ani mizerná úroveň tohoto ubytování.
Pekárna, kam jsme se mířili najíst má zavřeno, a tak končíme v kompletně přebudované bývalé hospodě U černého vlka. Je krásná nejen zvenku, ale i zevnitř. I proto v ní po dobrém obědě vydržíme až do půl druhé. Až pokročilý čas nás vyhání ven. Jdeme kolem sejpů zbylých po dolování zlata v dávných dobách a po modré podcházíme vrch Orel (1 182m). Tuhle cestu známe především ze zimního období a mnohokrát jsne ji využily k přesunu na běžkách Na pláně, kde je upraveno velké, placené parkoviště.
Dostáváme se opět na Přilbu (1 217m), plochý kopec nad Novými Hutěmi a konečně přicházíme k autům.
Rozcestí U Starých Hutí.
Olšinka.
Nad Kvildou.
Sesuvy půdy nad Teplou Vltavou.
Kvilda.
Teplá Vltava.
Kostel sv. Štěpána.
Čas na kachní pečínku.
Nad Kvildským potokem.
Kvilda.
Mezník pod Orlem.
Přestože se pomalu šeří, jedeme ještě k nedaleké Jezerní slati. Tady je upravený dřevěný chodník do slati a známá rozhledna. Mlhy se již rozptýlily i po zdejším okolí a tak za západu slunce bohužel nemáme nic.
Oba dva dni byla mlha až do výšky 1km a nad ní na horách Šumavy nádherně. Určitě se
vyplatí při inverzi sem přijet z podzimních plískanic a trochu se ohřát.
Tudy jsme šli...
Jezerní slať.
Antýgl, neboli Sokol a Jezerní slať.
Rozhledna.
