Inverze z Libína

Inverze z Libína

Co dělat, když se jednoho podzimního rána probudíte do nevlídně šedého dne a z rádia oznamují inverzi s teplotami, které na horách vystoupají nad 20°C? 
Ani chvilku jsem neváhal a díky tomu si mohl užít posledních ještě hřejivých paprsků slunce, které se líně povalovalo nad hřebeny Šumavy, zatímco v údolích kypěly husté mlhy jako kaše v hrnci z pohádky Hrnečku vař!
Atraktivní pohledy z rozhledny na Libínu jsem zvěčnil na mnoha barevně vděčných fotkách.

Ktišské výhledy

A tak se v sobotu dopoledne přemisťuji na chatu ve Ktiši. Původní plán jet přes Holubov a lanovkou vystoupat nad inverzi ke klet'ské rozhledně raději měním. Nevěřím totiž tomu, že mlha někde výš končí. Zatím je všude hustá tak, že by se dala krájet...

No, já vím. Tohle říká hodně často i Rákosníček, ale když ono je to takové pohádkové...

Před Ktiší leží stejnojmenná, 911m vysoká hora a tady už se stává modré nebe přece jen skutkem. Parkuji proto u krajnice a s foťákem vybíhám loučku nad cestou. Rozhledy z ní umožňují zvěčnit fantastické scenérie, kdy z kompaktní bílošedé hmoty vystupují nejvyšší vrcholy v okolí. Jen těsně nad mlhou je vidět v tenkém pruhu hřeben Buglaty s Pískovým kámenem a Vysokou Bětou. Mnohem lépe pak další hřeben nedalekého Blanského lesa s Bulovým a Albertovem. Hned za nim vykukuje vrchol vzdálenější Kletě s charakteristickým vysílacím stožárem.

Chlum a Velký Plešný i výhled směrem k Lipnu již tolik omezený není a tak mám co fotit.

Odpoledne si potom užívám hřejivé slunce a krásný den.

Bulový a Albertov z Ktišské hory.

Pod Ktišskou horou.

Chlum s ktišským kostelem.

Buglata a Pískový kámen se noří do mlhy.

Kraví vrch u Chvalšin.

Bulový s kouskem Kletě.

Ktišský rybník (v pozadí Chlum).

Ktišský rybník při západu slunce.

Ktišské panorama.

Ostrovy v oblacích

Druhý den ráno jedu mlhou do Prachatic, kde máme sraz. Na vrcholu Libína tak nebudu sám. Protože si chceme užít nejen inverzi z libínské rozhledny, ale i barvy podzimu, necháváme jedno auto v Prachaticích a druhým vyjíždíme za Libínské sedlo k parkovišti pod vrcholem. Tady jsme již nad peřinou, která i dnes pokrývá s výjimkou nejvyšších hor celou naši zemi.

Stoupáme na Libín a po malé zastávce u zdejšího lezeckého parku i na rozhlednu. Z ní se otevírají úchvatné pohledy. Jižní Čechy jsou ukryty pod pomalu se vlnícím mořem, ze kterého podobně jako včera vystupují vrcholy hor. Dnes mlha sahá až do výše devítiset metrů. Ze včerejšího místa pod Ktišskou horou bych již nevyfotil nic.

Šumava však své přednosti ukazuje opět. Želnavská vrchovina s Chlumem a Knížecím stolcem je rámována hraničními hřebeny Smrčiny a Trojmezné. Vlevo od nich lze spíš tušit alpské vrcholky, které bohužel zakrývá stoupající nízká oblačnost z dunajských nížin.

Nejlépe jsou vidět Bobík s Boubínem a blízké vrcholky, na kterých je reznoucí listí bučin zvlášt' fotogenické. Dost se tak vyřádím a snažím se i o focení panoramat.

Celou hodinu vydržíme nahoře na rozhledně, kde se mezitím vystřídalo několik desítek turistů, chtivých zajímavých pohledů.

Z několika možností jak sejít dolů do Prachatic nakonec vybíráme horní, zeleně vyznačenou turistickou stezku, která vede z Libínského Sedla. Dalšími možnostmi jsou sestupy po červené TZ, nebo po Zlaté stezce, kudy vede žlutá značka společně s vyznačenou naučnou stezkou. Jít se ale dá i po modré, která přes Rohanovský vrch míří do Chrobol k vlakovému nádraží.

Rychle ztrácíme výšku, zatímco se nad sedlo pomalu vytahuje mlha, deroucí se údolím od Prachatic. Jdeme kousek podle hlavní cesty po souběžné cyklotrase a u rozcestníku pod Perlovicemi stoupáme do Černého vrchu. Po lesní cestě traverzujeme bučinu svahem Volovického a Křeplického vrchu. Kolem se převalují zbytky mlh, které v lese tvoří tajemnou kulisu. Mě tak nezbývá než opět uvést Nikon do stavu pohotovosti...

Až na menší zádrhel, kdy jsme v Prachaticích zjistili, že nám chybí klíčky od zde ponechaného auta, vše vycházelo bez problémů. Díky ochotnému řidiči, který neváhal a dovezl nás k druhému autu až pod Libín, a díky tomu, že klíčky naštěstí zůstaly jen vytroušeny na sedadle spolujezdce, můžeme hodnotit den jako velmi povedený.

U parkoviště pod Libínem.

Lanové centrum Libín.

Zděná rozhledna na vrcholu Libína (1 096m) stojí již od roku 1883 a je 27m vysoká.

Chata na Libíně.

Inverze z rozhledny na Libíně...

Boubín.

Křeplický vrch, v pozadí Mařský vrch.

Bučiny pod Libínem.

Kleť, Bulový s Albertovem, a Ktišská hora.

Ostrovy v oblacích...

Zleva-Velký Plešný a Chlum.

Velmi hezké a podrobně popsané fotografie jsou dílem fotografa Vl. Hoška. Snadno tak určíte kdejaký vzdálený vrchol.

Za Mařským vrchem vystupuje do výše hřeben Javorníku a Královského kámene.

Paleta podzimních barev.

Kleť s Chlumem a moře...

Kolik rozhleden vlastně vidíme? Kleť, Knížecí stolec, Boubín, Mařský vrch, Javorník a vzdálený Poledník. Další jsou skryté v mlhách vnitrozemí.

Divy přírody... z Ktišské hory je již vidět pouze část vysílače mobilního operátora.

Není mlha jako mlha. Ta temelínská, ohřátá reaktorem JETE, je o dost teplejší.

Libínská rozhledna v plné kráse.

Buk pod vrcholem.

Nad Libínským Sedlem z mlh vystrkují svá temena Bobík s Boubínem.

Omalovánky.

Další verze inverze...

Libínské Sedlo, kostel.

Libínské Sedlo.

A mlhy houstnou.

Malování bučinami...

Rozcestí pod Volovicemi.

Prachatické vinobraní.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Měli jste již možnost spatřit Alpy z některé šumavské rozhledny?

184 35% Ano, mnohokrát.

181 34% Jednou, nebo dvakrát se mi to podařilo.

164 31% Ne, bohužel nikdy.

Hlasovalo 529 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

psaroslav

6. listopadu 2012 10:19

psaroslav říká

Zdravím Tě Rony, tak jsem zase na lopatkách. Podobný článek jsem se chystal vydat - z trochu jiných Šumavských lokalit, ale už je to asi z křížkem po funuse. Jinak klobouk dolů, je to nádherné, zažili jsme podobný víkend a připadali jsme si jako v pohádce. Ale možná to na Šlápoty loupnu, ty barvy podzimu spojené s inverzí prostě nemají chybu.

Komentář doplněn 6.11.2012 21:08

Jsem zvědav, jestli nějaký komentář napíšu bez chyb. Opravuji "z křížkem ..." na "s křížkem ...". Mějte se mnou trpělivost.

azave

6. listopadu 2012 13:10

azave říká

Jsa skoro 20 let Prachaticak, to na Libine a v jeho okoli moc dobre znam. I doby, kdy jak na Libine i na Fefrech (Libinske sedlo) byly vojenske a policejni vysilace. Na Libine asi 50 metru od rozhledny melo vojsko i stalou 6 clennou posadku, drevenou chajdu a stozar vyssi nez rozhledna. A jeste jako malej kluk si pamatuju, ze nekde z prostoru kolem kaple Patriarcha ve svahu Libina, vypoustelo vojsko pozorovaci balony, kde v kosi byli pozorovatele. Po jejich odchodu jsme tam chodili na desne dobrodruzne vypravy.... 

Smolda

12. listopadu 2012 14:43

Smolda říká

Zdravím,

rád bych se zeptal na jednu věc. Dá se na Ktišskou horu dostat autem? Na mapě je vidět cesta, nicméně mám obavy, že na ní bude zákaz vjezdu (zde cesta začíná 48°55'12.089"N, 14°7'25.050"E). Nahoře je nějaký vysílač, takže počítám, že přístup tam být musí. Jde mi o astronomické pozorování, tento týden hlasí inverzní počasí, takže pokud bych se dostal nad inverzní vrstvu, měl bych vyhráno. Potřeboji ale nahoru dostat výbavu, která by se v noci ručně nesla dost těžko.

Pokud to tam tedy někdo znáte, budu rád, když napíšete jak to tam vypadá - jestli se tam dá dostat a jestli je tam vjezd povolen.

Díky

Rony

12. listopadu 2012 17:27

Rony říká

Ktišská hora je dostupná dobře pěšky z Křížovic, což je bývalá osada na hřebenu a dá se tam dojet ze Ktiše(vede tam červená TZ). Parkovat se dá na louce.

Podobně jde jít i z druhé strany od ostré zatáčky, která je ve směru z Ktiše na Smědeč. 

Nahoru k vysílači a vrcholu cesta vede, ale jestli je tam zákaz vjezdu nevím. Přece jen ale vjedete do lesního hornatého terénu a tam bývá zákaz vjezdu.

http://www.mapy.cz/#x=14.125611&y=48.923930&z=14&l=16

Jinak Ktišská hora má 911m a nad bývalou osadou Ktiška je ještě 904m vysoký Mackův vrch. Oba vrcholy jsou od sebe asi 500m.

 

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Paulie

9. prosince 2012 01:00

Paulie říká

Moc pěkně barevné zpestření dnů, kdy již barev na stromech moc není. Díky.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.