Itálie 2012 - Kolem Sicílie I.

Itálie 2012 - Kolem Sicílie I.

Při příležitosti našeho odchodu do důchodu jsme měli v plánu objet jihozápadní Evropu, převážně po pobřeží. Zejména Francii, Španělsko, Portugalsko. Spát v kempech, pár dní se zdržet tam, kde se nám bude líbit, nikam nepospíchat. Jenže, jako obvykle, všechno dopadlo jinak. Z časových důvodů jsme si nakonec akci tohoto rozsahu nemohli dovolit. Zvolili jsme tedy jakýsi kompromis, objeli jsme pouze Sicílii a pak zhruba na týden zakotvili v Kalábrii, abychom si po celém tom letošním maratonu trochu odpočinuli. I na tomto podstatně menším kousku světa jsme však viděli spoustu zajímavostí a prožili celou řadu krásných chvil. Nebylo tedy čeho nějak příliš litovat a koneckonců, naděje umírá naposledy, třeba se nám někdy v blízké budoucnosti splní naše původní přání. Tak uvidíme.

6.9.2012 - Odjezd ze Zlivi

Jak to ten den bylo

Ze Zlivi vyjíždíme něco málo po šesté hodině ranní. Možná zbytečně brzy, ale chceme se bez zbytečného spěchu a v pohodě dostat co nejdále za Řím, aby nám na druhý den zbylo do cíle (Palermo) co nejméně kilometrů.

Podle tohoto scénáře tedy jedeme, na počátku cesty neděláme žádné zastávky. Počasí tomu nepřeje a tak dokud jsme svěží, snažíme se pouze jet. Ke změně počasí k lepšímu dochází až po přejezdu Brennerského průsmyku. Cesta ubíhá bez zvláštních příhod a tak nakonec zastavujeme po desáté večer asi 100 km před Neapolí u pumpy AGIP, kde jsme se rozhodli přenocovat v autě. Na tachometru máme docela slibných 1300 km, takže není nutné se po tmě trmácet dále.

Dáme si v klidu večeři, vypijeme ze zásob každý jednu Plzeň a ukládáme se na přední sedadla ke spánku.

7.9.2012 - Sicílie - Příjezd do Palerma

Probouzím se asi ve čtyři hodiny celý rozlámaný a zničený vedrem. Ani se nepokouším za těchto podmínek znovu usnout, vzbudím Hanku a oznámím jí, že i v tuto hroznou dobu raději pojedeme dál a vzápětí nato vyjíždíme.

Cesta ubíhá v naprosté pohodě a ještě navíc máme docela slušný časový náskok. První větší zastávku děláme asi 6 km za sjezdem na Rosarno, kde se důkladně občerstvíme a také zakoupíme zpáteční lístek na trajekt na Sicílii (z Villa San Giovanni do Messiny a zpět), platný asi 90 dní.

Do přístavu se dostáváme bez problémů kolem poledne. Trochu nás zaráží poměrně dlouhá fronta, ale po dvaceti minutách už jsme naloděni a za dalších cca 15 minut již v Messině opouštíme trajekt a míříme na dálnici do Palerma. Času máme spoustu, příjezd do Palerma máme naplánovaný až k večeru a před sebou zhruba pouhé dvě hodiny jízdy.

Z trajektu hledíme zpět na Villa San Giovanni v Kalábrii ...

... a vpřed na sicilskou Messinu

Zastavujeme tedy na jednom z parkovišť a dopřejeme si malý piknik. Vezeme s sebou stolek a křesílka, takže přímo hodujeme. Jakmile nás to přestalo bavit, volným tempem jedeme dál a kocháme se nádhernou, pro nás neobvyklou krajinou. Ještě jednou zastavujeme na jednom “view pointu“, něco nafotíme a pokračujeme dál k prvnímu cíli naší dovolené.

Piknik na odpočívadle palermské dálnice

Pohled z dálničního "view pointu"

Do Palerma přijíždíme v pozdní odpoledne a míříme rovnou do centra. Zaparkujeme v nějaké uličce, jejíž název si v nejbližším obchůdku nechávám napsat na papír a jdeme na prohlídku. Co nejdříve zahýbáme do staré části centra, pohybujeme se křivolakými uličkami, ve kterých se zastavil čas. Dům vedle domu jsou různé krámky a dílny, ve kterých se vyrábí a opravuje nejrůznější sortiment – počínaje výrobou rakví a konče kovářskou dílnou. Všude nehorázný zmatek, hluk a špína. Došli jsme až na křižovatku hlavních ulic Corso V. Emanuele a Via Magueda, v jejímž okolí v křivolakých uličkách a malých náměstíčcích se pohybujeme v historickém centru. Nějakou dobu se věnujeme prohlídce kostelů sv. Kateřiny (Chiesa di Santa Caterina), La Martorana a San Cataldo na piazza Bellini. Potom popojdeme na nedaleké piazza Pretoria, kde obdivujeme nádhernou fontánu stejného jména s přilehlou radnicí.

  • Palermo (sicilsky Paliermu) je páté největší italské město, hlavní město oblasti Sicílie a provincie Palermo. Konurbace kolem Palerma má okolo miliónu obyvatel. Průměrná nadmořská výška je asi 1 m.
    Rozlehlé město leží v uměle zavlažované nížině Conga ď Oro (Zlatá mušle), lemované pahorky. Neměnitelný ráz historického jádra způsobuje jedinečná kombinace normanské a orientální architektury, baroka, historických zahrad a parků. Cizokrajný půvab Palerma umocňují palmy, klima, tropická vegetace i lidé. Zblízka ale zaznamenáte i jistou ledabylost, nepořádek a rezignaci.

Palermské uličky historického centra, nebo alespoň ty, jimiž jsme prošli, jsou buď přeplněné různými krámky a dílničkami, nebo se jimi dá jen tak tak projít.

Palermské uličky historického centra, nebo alespoň ty, jimiž jsme prošli, jsou buď přeplněné různými krámky a dílničkami, nebo se jimi dá jen tak tak projít.

Palermské uličky historického centra, nebo alespoň ty, jimiž jsme prošli, jsou buď přeplněné různými krámky a dílničkami, nebo se jimi dá jen tak tak projít.

  • kostel San Cataldo - piazza Bellini. Postaven roku 1154 kancléřem krále Viliama I. Maiem z Bari. Po Maiově smrti v r. 1160 nebyl interiér kostela nikdy dokončen. Bývá otevírán pouze velmi vzácně.

Kostel San Cataldo - pohled z piazzo Bellini

  • kostel sv. Kateřiny (Chiesa di Santa Caterina) - piazza Bellini, piazza Pretoria. Ačkoliv stavba byla započata r. 1566, většina vnitřních dekorací pochází ze 17. a 18. století. Je velkolepou ukázkou sicilského baroka, kde převažuje cit pro barvy, textury, plastiky a mramorové intarzie

Kostel di Santa Caterina - pohled z piazzo Bellini

Kostel di Santa Caterina - interiér

Kostel di Santa Caterina - interiér

  • Fontána Pretoria - piazza Pretoria. Původně navržená pro soukromou vilu, šokující komplex nahých soch a fontány, známý jako Fontána hanby, byl představen roku 1575. Autorem soch je Francesco Camilliani, fontána je umístěna na jednom z nejkrásnějších náměstí města, lemována dvěma nádhernými kostely. Komplex znázorňuje bohy a bohyně, zvířecí hlavy, sloupy a alegorie.

Fontána Pretoria - celkový pohled, v pozadí druhá strana kostela Di Santa Caterina, vlevo radnice

Fontána Pretoria - celkový pohled

Fontána Pretoria - polodetail

Fontána Pretoria - detail

Fontána Pretoria - detail

Fontána Pretoria - radnice

Po chybějící noci však na nás doléhá únava a tak se vracíme k autu. Pouliční ruch sílí a my revidujeme naše původní rozhodnutí v Palermu přespat. Prostě chceme někam, kde je klid. Z Palerma tedy odjíždíme směrem na Trapani. Cesta z města byla velmi strastiplná a byli jsme rádi, že nakonec nějakým zázrakem vjíždíme na tu správnou dálnici.

Nejbližším výjezdem z dálnice sjíždíme a v městečku Villagrazia di Carini se ubytováváme v hotelu AZZOLINI. Před spaním si ještě zajdeme do nedaleké pizzerie American Style, kde v klidu povečeříme, dáme si dvě piva a odebíráme se k zaslouženému odpočinku.

8.9.2012 - Sicílie - Poggioreale, Selinunte

Jak to ten den bylo

Po snídani, kolem deváté hodiny, opouštíme hotel a vydáváme se k cíli dnešního dne – Selinunte, kde je možné vidět řadu památek z prvního tisíciletí před Kristem. Cestou máme ještě v úmyslu navštívit „město duchů“ Poggioreale, zničené zemětřesením. Vyvstal však problém, jak se tam dostat. Navigace tento cíl neznala, mapu jsme neměli příliš podrobnou a tak nám nezbylo, než se na cestu zeptat. Naše volba padla na trojici policistů, ale ti hovořili pouze italsky. Chvíli sice gestikulovali ve snaze vysvětlit nám cestu, ale když viděli naše naprosto nechápavé obličeje, vyřešili situaci pro nás úplně perfektním způsobem – sedli do auta a naznačili nám, abychom jeli za nimi. Spletí vesniček nás navedli na silnici E264, ze které se po několika kilometrech odbočilo do nově vybudovaného městečka Poggioreale.

Máme policejní předvoj a tím pádem žádné starosti, jestli jedeme dobře

Snažíme se sice najít původní zničené městečko, ale marně. V místní cukrárně se pokoušíme doptat, bylo to sice poměrně složité vysvětlování, ale nakonec mladá prodavačka pochopila a poslala nás do okolních kopců, kde by mělo původní městečko být. Asi po dvou kilometrech vidíme v dáli nějaké budovy, u nichž na tu vzdálenost ještě není poznat, že se jedná o ruiny. Přesto, z nevysvětlitelných důvodů, je pohled velmi zvláštní, skličující. I na tu dálku je znát absence jakéhokoliv projevu života. Po chvíli přijíždíme k prvním budovám, stojícím poněkud stranou. Zde už jsou patrné následky katastrofy. Považujeme za nevkusné pokračovat dále autem proto je opouštíme a dále pokračujeme pěšky.

Po několika desítkách metrů je přístupová cesta, dříve silnička, zatarasena masívní železnou bránou, uzamčenou řetězem. Nechceme místo opustit bez zevrubnější prohlídky, proto se vydáváme dovnitř mezi zarostlými ruinami. Není to příjemná cesta, nicméně po chvíli už jdeme po čemsi, co kdysi bývalo regulérními uličkami. Fotíme a vnímáme polozbořené budovy, které pomalu zarůstají a jejichž jedinými obyvateli jsou nyní ptáci. Přicházíme až na hlavní náměstíčko, chvíli pietně postojíme a s pocity smutku pomalu areál opouštíme. S odstupem času nás mrzí, že jsme nevešli dovnitř některé z budov (např. kostela). Ale v danou chvíli to nebyla jen narušená statika, která nás od vstupu odrazovala, ale i podivná atmosféra, plná jekéhosi napětí. Zřejmě jsme nebyli jediní, na koho to zde takto zapůsobilo a proto název "město duchů" má díky této nepopsatelné atmosféře své opodstatnění. Některá místa je asi lépe nechat pouze času a nerušit ten mrazivý, posvátný klid.

Ještě než přijedeme do Poggioreale, musíme občas zastavit a zvěčnit okouzlující, ale pro zemědělství docela drsnou okolní krajinu

Ještě než přijedeme do Poggioreale, musíme občas zastavit a zvěčnit okouzlující, ale pro zemědělství docela drsnou okolní krajinu

Poggioreale

  • Poggioreale je jedno z nejpodivnějších míst, které jste kdo kdy navštívili. Je to město duchů, rozkládající se v centrální části západní Sicílie. Bývalo to krásné místo, dokud v noci mezi 14. a 15. lednem 1968 nebyla zemětřesením kompletně zdevastována oblast, známá jako Valle del Belice. Některé malé vesnice byly těžce poškozeny, mimo jiné např. Salaparuta, Montevago a Poggioreale. Byly zničeny tak, že musely být znovu postaveny na jiném místě.
    V roce 1998, zřejmě k třicátému výročí katastrofy, byl na centrálním náměstíčku v Poggioreale vybudován památník s následujícím textem:
    HO VISTO DI NOTTE LA LUCE ACCENDERSI DENTRO AI TUOI OCCHI TERRA AMATA ARDENTE DI SPERANZE ANTICHE NONOSTANTE IL GRIDO DEL FUTURO SPEZZATO IL SILENZIO SOLITARIO DEGLI ANNI. SEI FONTE DI VITA POGGIOREALE MONTAGNA DEL RISVEGLIO TEMPO DI PACE.
    Zahlédl jsem noční světlo uvnitř tvých očí, milovanou zemi, zářící starodávnou naději i přes křik rozervané budoucnosti v osamělém tichu let. Jsi zdrojem života vody, horou probuzení, čas míru.

Přijíždíme do Poggioreale

Poggioreale - ruiny

Poggioreale - hlavní náměstí, uprostřed kostelní věž, vlevo je vidět, že novější budovy byly odolnější

Poggioreale - ruiny

Poggioreale - ruiny

Poggioreale - ruiny

Poggioreale - pomník z roku 1998

Poggioreale - pomník z roku 1998

Poggioreale - dříve zde asi byly jiné květiny

Poggioreale - poslední pohled

Krajina mezi původním a novým Poggioreale

Krajina mezi původním a novým Poggioreale

Pod námi je vidět nové Poggioreale - nemohu se zbavit dojmu, že kostelní věž je replikou (alespoň částečnou) původní věže

Vracíme se do nově postaveného městečka, mezi skupinou posedávajících starých pánů, z nichž mnozí zřejmě byli obyvateli původního městečka, si dáme kávu a po chvíli pokračujeme dále.

Nové Poggioreale

Nové Poggioreale - proč neprodávat zeleninu přímo na kruháči

Nové Poggioreale

Nové Poggioreale

Selinunte

  • Selinunte bylo jednou z nejdůležitějších řeckých kolonií na Sicílii, umístěná na jihozápadním pobřeží ostrova. Město bylo založeno v roce 628 před Kristem řeckými osadníky z Megara Nisea. Během své existence prodělalo několik vzestupů i pádů. V době své slávy spolupracovalo s městem Syracusy a například společnými silami vyhnali nepřátele ze země v roce 466 před Kristem . Takových válek bylo asi nespočet. Nakonec bylo město Selinunte zničeno, obyvatelé pobiti a rozprášeni Kartáginci v roce 250 před Kristem. Po svém zničení bylo Selinunte po mnoho staletí zapomenuto a znovuobjeveno asi před pěti sty lety mnichem Tommaso Fazello.
    Dnešní Selinunte je největším archeologickým parkem v Evropě. Je situováno v nesrovnatelně krásném přírodním prostředí, omýváno tyrkysově zabarvenými vlnami. Načervenalý písek a zářivě barevná vegetace dodávají místu neopakovatelný ráz.
    Archeologický park sestává ze dvou částí - Templi Orientali (východní chrámy) a Akropoli.

  • Dnes máme v plánu prohlídku první části Archeologického parku,Templi Orientali, kam patří tři chrámy, které častěji než svým jménem bývají označovány písmeny, konkrétně E, F, G. Zatímco poslední dva jsou dnes pouhé ruiny, chrám E byl v padesátých létech minulého století znovu postaven a částečně rekonstruován.

Po příjezdu do Selinunte se okamžitě ubytováváme v penzionu VILLA ANNA a zanedlouho jedeme do archeologického parku. Pomalu ho procházíme a s obdivem si prohlížíme tyto úžasné starověké památky. Je to něco, co jsme ještě nikdy takhle zblízka neviděli a tak si to náležitě vychutnáváme.

Tempio E (Tempio di Hera)- postaven 460 - 450 před Kristem. Délka 70,18 m, šířka 27,65 m. Jako jediný byl znovu postaven a částečně zrekonstruován v padesátých létech 20. století.

V popředí ruiny Tempio F, na pozadí Tempio E

Tempio E

Tempio E

Tempio E - interiér chrámu

Tempio E - interiér chrámu

Pohled z vnitřku Tempio E - v popředí ruiny Tempio F, na pozadí poněkud zachovalejší Tempio G

Pohled od Tempio E - v popředí ruiny Tempio F, na pozadí poněkud zachovalejší Tempio G

Tempio E

Tempio E - stávající obyvatelé jsou pouze ptáci

V dálce pozorujeme Akropoli s dominantním chrámem A (Tempio A), v jednu chvíli uvažujeme, že tam dojdeme. Ale přece jenom je to trochu daleko a tak návštěvu necháváme na zítřek.

Tempio A v asi 2 km vzdálené Akropoli

V Archeologickém parku se hodláme zdržet do západu slunce a pořídit pár snímků těchto skvostů v zapadajícím slunci. Zatímco čekáme na vhodný okamžik, pozorujeme nějaké svatebčany, kteří se nechávají při již docela nízkém slunci fotit v tomto atraktivním prostředí. Po chvíli však zažíváme jednu nepříjemnost – z opodál posedávajících lidiček se vyklube něco jako strážci parku a ti nám oznamují, že během půl hodiny se zamyká a že je nejvyšší čas park opustit. Tím se rozplynuly naše vize o focení při západu slunce, takže jsme si trochu zašvindlovali a vzhledem k okolnostem si myslím, že docela zdařile.

Tempio E v pozdně odpoledním slunci, před západem jsme byli z parku vypoklonkováni, zavírá se v 18:30

Vracíme se tedy do penzionu a zanedlouho jdeme povečeřet do asi kilometr vzdálené pizzerie CASTELLO. Příjemný zážitek. Po návratu ještě posedíme s osazenstvem penzionu, poklábosíme u piva s děvčaty z Černé Hory a s pocitem vydařeného dne odcházíme za odpočinkem.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Přidat komentář

Komentáře

Rony

20. prosince 2012 18:01

Rony říká

Je to pěkná štreka jet na Sicílii, ale určitě to stálo za to! Už se těším na Etnu .

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Jack

20. prosince 2012 18:08

Jack říká

Opravdu nádherné! Těším se na další část .-), třeba se tam podívám brzy také

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

tatlanka

21. prosince 2012 19:05

tatlanka říká

Děkuji za krásné fotky a článek - poslouží jako inspirace pro splnění vlastního snu - ostrova Capri Přeju hezké svátky a v novém roce hodně krásných cestovatelských zážitků.

psik6

6. ledna 2013 19:51

psik6 říká

Opět nezklamali a mne doma nechali,......moc pěkné

Ludmila

15. února 2013 17:55

Ludmila říká

Dobrý den ,máte krásné zažitky a já potěšení z Vašich obrázků

Díky

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.