Jak projít VVP Boletice

Jak projít VVP Boletice

Přestože vrchol vojenského prostoru Boletice, Velký Plešný, již máme zdolaný vícekrát, vybrali jsme si ho za cíl nedělního výšlapu po nějaké době znovu. Tentokrát půjdeme z Chvalšin cestami, které jsou pro nás neznámé.

mapa Velký Plešný

Volanec

V Březovíku, kudy vedla stará kupecká stezka z Lince do Netolic, přesedám do druhého auta a jedeme do Chvalšin. Mohutný chrám zdejšího kostela sv. Máří Magdalény bude dohlížet na podobně starou Toyotu, s kterou Luděk se Štěpánkou tentokrát přijeli. Odpadlíci zavinili, že jdeme jen ve třech.

Modrou značku mířící do sedélka mezi Kravský a Volský vrch ignorujeme a kolem pastviny míříme rovnou k rybníčku Osí. Zdejší zdivočelé jalovice začnou neskutečně jančit, jen co nás zahlédnou. Běží k ohrazení přímo k nám, aby za okamžik znovu prchaly dál na louku. Marně se je snaží zklidnit statný černý býk, co na ně starostlivě dohlíží.

Březovík.

Linecká kupecká stezka je velmi stará. Částečně prochází vojenským prostorem.

U Chvalšin.

Honosný kostel sv. Máří Magdalény stojí zhruba uprostřed protáhlého náměstí při starodávné silnici mezi Českým Krumlovem a Prachaticemi a je zasvěcen sv. Maří Magdaleně. Díky znamenitým objevům restaurátorů v devadesátých letech našeho století při odkrývání a obnovování maleb v kostele jsme se o něm dozvěděli mnohem víc, než bylo donedávna známo. Současný kostel je už druhou stavbou tohoto druhu v obci, neboť již před ním tu stál jiný kostelík, zasvěcený stejné světici. (text z www.mapy.cz)

...

Luděk obdivuje veterána, přitom přijel s podobným...

Velký Plešný daleko vzadu je náš cíl.

...

...

Je tak velké vedro, že by rosnička předpovídající počasí vylezla až na tu nejvyšší příčku žebříčku a skokem dolů spáchala sebevraždu. Rádi proto u Březinky opuštíme zelenou značku, která vede k Březovíku okrajem vojenského prostoru, a svážnicí pro těžbu dřeva tvrdě stoupáme lesem k vrcholu Volance (818 m n. m.). Za ním sestoupíme k Lužnému potoku. Tady bychom mohli zvolit zajímavou alternativní trasu přes bývalý Bezděkov na hřeben Otavnice, ale my sestupujeme mezi mokřadní louky u bývalých Vítěšovic. Vylidněných a opuštěných vísek jsou v boletickém prostoru desítky. Dnes z nich najdeme ztěží ruiny, ale je jasné, že dříve to zde žilo. II. světová válka znamenala zlom a zdivočení této pestré a zajímavé krajiny.

Jdeme stále po dobrých cestách, které udržují Vojenské lesy. Dost se zde těží, velké skládky dřeva míjíme několikrát. Mne zajímají bylinky a motýli, kteří na mě občas usedají. Bělopásek topolový je k nezastižení, avšak malého modráska se mi ulovit zoomem podaří. Podstatně snazší je fotit rostlinky. Jejich výběr se zdá nekonečný. Luděk mezitím sbírá slepé nábojnice v místě, kde se "bojovalo".

Velký a Malý Plešný od bývalých Vítěšovic.

...

Modrásek byl neposedný.

Klesáme k Lužnému potoku.

...

Třezalka.

Lužný potok...

...

Nábojnice najdete snáz než hříbky.

Vlčí bob.

...

Pod Příčníkem...

Orchidej - snad prstnatec pleťový.

...

Příčník

Za Lužným potokem se stáčíme k vysokému hřebenu Příčníku. Cestu lesem zkrášlují orchideje. Vemeník dvoulistý lze spatřit jen sporadicky, zato vysoké prstnatce u travnaté stoky nelze přehlédnout.

Nedaleko chatky VLS sušíme výstupem propocená trička a protože je pravé poledne, něco málo zakousneme. Přitom obdivujeme mohutný dvojitý smrk. Starých, statných stromů je kolem nás několik. Minuli jsme také neskutečně vysoký ovocný strom, snad višeň, dole rozlomený na vejpůl.

Ruin domků jsme minuli jen několik.

Mohutných stromů zato spatříme mnoho.

...

...

Nově opravená boží muka působí v této pusté krajině zvláštně. Pokračujeme rozbitou cestou, kde těžká vojenská technika zanechala hluboká jezírka, plná života. Sleduji asi 7 cm dlouhou pijavici, jak se prohání nahnědlou vodou, na chvíli ji chytím do dlaně, ale hned zase pustím, když se mi zdá, že mě rafla. To již moji pozornost upoutají dva čolci, pro něž zde vznikl ráj. Další "nádrž" zase obyvají desítky černých pulců.

Musíme jít vysokou travou okolo cesty, která se stala neschůdnou. Teprve před Pražačkou se její kvalita zlepší. Míjíme stanoviště, kde vojáci zkouší kopat zákopy. Zvláštní velkou okrouhlou jámu, kam podle Luďka hážou odpadky. Já myslím, že spíš těžce raněné.

Nikde není ani noha, v což jsme doufali. Přece jen jdeme prostorem, kterým bychom se pohybovat neměli. Ale v neděli, kdy se necvičí, je v tom jen nepatrná míra rizika. Jdeme jen po cestách. Rozhodně je menší, než se pohybovat pěšky mezi rozjařenými cyklisty v centrálních částech Šumavy a čekat, kdo vás trefí.

Když se mi Štěpánka svěřuje, jak hezky se čtou na Šlápotech úvahy a krátké články víly Aťky, shodneme se na tom, že by si zde s Angelou jistě přišly na své. Ostatně jsou již pozvané.

Na hřebenu u Příčníku stojí nově opravená boží muka.

Vojenské stroje vymodelovaly krajinu k prospěchu vodních živočichů. Hned v první louži se mihne párek čolků horských a několik velkých pijavic.

Ráj je tu i pro žáby.

...

Polokruh z protitankových jehlanů připomíná kultovní místo starých Keltů.

...

Na zapovězeném území...

...

...

...

...

U Pražačky.

...

...

...

Vemeník dvoulistý.

Velký Plešný

Od Pražačky již cestu na Velký Plešný známe. Zatímco Luděk jde na loučku s omezeným výhledem na Ondřejov, já osamoceně stoupám na tisícovkový vrcholek (1 002 m n. m.), aniž bych tušil, jestli je jako tisícovka na webu www.tisicovky.cz vůbec uvedený. Nejspíš je to jen neznámý spočinek.

(Vrchol s výškou 1002 m n. m je regulérním hlavním vrcholem, který autoři Tisícovek nazvali Velký Plešný - J vrchol (HLV č. 384) - viz Tisícovky Šumavského podhůří.

Pozn. Václav H.)

Já na spočinku neodpočívám. Naopak, když za hlavou dvakrát zahřmí, přidám do kroku a ještě před vrcholem Velkého Plešného (1 065 m n. m.) předběhnu mírně strádající Špagetku. Ta stále určovala vysoké tempo a teprve tento třetí dnešní výstup nahoru ji zbrzdil.

Z minulosti si pamatuji nádherné a daleké výhledy z vrcholových skalek Velkého Plešného. Na jedné straně hřebeny hraničních hor s Moldaublickem, Smrčinou, Plechým a Trojmeznou, rámující viditelné zátoky Lipenské přehrady, na opačné siluety Blanského lesa s dominantní Kletí. Při dobré viditelnosti se nad hřebeny Šumavy vyvyšovaly Alpy. Průhledem mezi vrcholy Bulového a Buglaty jsem zase spatřil rodnou Zliv.

Ale časy se mění. Vykácený a kdysi nově osazený les za dvacet let vysoko přerostl všechny výhledové skalky tak dokonale, že dnes nemá smysl jakýkoli výhled hledat. Musíme se spokojit jen s jedním. Na sousední o 126 m vyšší pyramidu Chlumu.

...

...

Spočinek Velkého Plešného (1 002 m).

...

Chlum.

...

Vrchol Velkého Plesného již zcela zarostl.

Slepýší klubko.

Lysá a Knížecí stolec.

Od vrcholu kousek klesáme na cestu, která vede západním svahem hory. Rychle ztrácíme výšku. Zdrží nás jen spousty rudých lesních jahod, co vytvořily okolo cesty dokonalou plantáž. Některé se velikostí blíží zahradním, jen chuť je jiná, lesní.

Znovu míjíme obří modříny a několik statných platanů. Cesta se stáčí pod Malý Plešný do Třebovic, kde končí více než 400 metrový sestup. Již pouhý kilometr nám zbývá do Březovíku. Bouře se nám pod kůži nedostala a přestala hrozit.

Po přejezdu pro Toyotu do Chvalšin a na chatu do Ktiše jdeme spláchnout pot do rybníka. Čistá a teplá voda je osvěžující a velmi příjemná.

Rudé lesní jahody jsou vítečné.

Kosatce zdobí louku pod Plešným.

...

...

Velké mraveniště.

A obří mraveniště, kde žijí mravenci velikosti mužské dlaně. Alespoň to tak tvrdí Luděk.

Dub letní nebo-li křemelák.

...

Třebovice.

...

...

...

Mochna zlatá.

Před Březovíkem.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

azave

18. června 2018 11:42

azave říká

Dobre,dobre.Mel jsem tu moznost VVP navstivit nekolikrat jeste za vlady ,,strany,,.Pak nekolikrat po ,,klicich,, , kdy mne nebo nas nahanela ceska MP. A ted po Kyrillu se kocham boletickou krajinou minimalne dvakrat rocne.Mam v planu ted v lete vse dukladne projezdit na kole a nebo pekne po svejch ...

Armady opravdu valcej od pondeli do patku? Nebo maj i subotniky???? Taky se chci podivat jinam, nez povolujou cedule.Dekuju pekne za odpoved znalci Ronymu.

Rony

18. června 2018 20:10

Rony říká

Klid bývá už v pátek, ale v sobotu a neděli, kdy jsou vyznačené turistické a cyklo trasy v prostoru přístupné, vždy. Až se budeš toulat kolem Ktiše, můžeš dát o sobě vědět, jsem na chatě imrvére...

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.