Javorník, Kašperk a Sedlo - stezkami starých Keltů

Javorník, Kašperk a Sedlo - stezkami starých Keltů

Strávit několik dnů v lesích Kašperskohorska a přespat u rozhledny na Javorníku a na keltském hradišti Sedlo, je samo o sobě dost zábavné. Na těchto kultovních místech, se vám mohou zdát všelijaké sny. To když si "ustelete" přímo v obětišti druidů. A pokud k tomu ještě přidáte prohlídku hradu Kašperk a Kašperských Hor, nebo Sušice můžete si být jisti nezapomenutelnými zážitky.

Je to už pár let, kdy jsme cestu z Vacova přes Javorník, Ždánov, Kašperk a Sedlo do Sušice zvládli v pohodě za jeden příjemný letní výkend ;-).

odkaz na mapu

JAVORNÍK

Protože začínáme cestu v pátek navečer, máme v plánu přespat přímo u rozhledny na Javorníku. Po kratším bloudění za Vacovem zdoláváme první výškové metry. Procházíme lesem po modré Klostermannovo cestě směrem k Javorníku. Ve vsi, což je jen pár domků, často penzionů, dáváme večeři před hospůdkou a kocháme se přitom výhledem do dolin Strakonicka a Českobudějovicka. Ani dál není stoupání k vrcholu nijak hrozivé, míjíme Rotundu s pohledy upřenými k samotné rozhledně (1 065m).

Rotunda sv. Antonína Peduánského - kaple při cestě z osady Javorník k rozhledně byla postavena v roce 1939.

Na té je přistavěna nástavba, bez které bychom viděli velký ku... :-D. To ale vidíme stejně, protože už je po "uzavírací" době. Ráno proto budeme mít výstup místo rozcvičky.

Klostermannova rozhledna na zalesněném vrcholu Javorníku je 4 km severozápadně od Stach.

Autorem myšlenky, postavit na 1066 m vysokém vrcholu Javorníku rozhlednu, byl šumavský spisovatel Karel Klostermann. Po neúspěšném pokusu v roce 1914, který zhatila mobilizace, se záměr podařilo realizovat až v roce 1938. Autorem projektu i samotné stavby byl sušický architekt Karel Houra, který již předtím v roce 1934 postavil během 3 měsíců rozhlednu na Svatoboru. Pro veřejnost byla 18,5 m vysoká rozhledna se čtvercovou základnou otevřena 28. října 1938.

Ve vysokém smrkovém lese je docela útulno a čisto, nebe bez mráčku a širák nejlepší řešení. Noc je klidná a mě vyruší jen dravý, rychlý střevlík. Naštěstí jsem pro něj příliš velké sousto.

Hned po snídani přijíždí autem správce rozhledny a tak se v očekávání velkolepých výhledů shora ani snídaní moc nezdržujeme. Horní, přistavěná část je kovová a to i dobře slyšíme při našem prvovýstupu. Myslím, že se zvěř před tím duněním dávno opustila zdejší polesí. Bez ní tady díky vysokým okolním smrkům nebyly rozhledy žádné a rozhledna byla léta uzamčena.

Je opravdu na co koukat a co fotit. Kolem jsou hluboké smrkové porosty, přehlédnout jde nejen Šumavu, ale i značnou část jižních Čech, až k JETEmelínu. I naše další trasa je zřejmá a k plánovanému Sedlu, kde chceme bivakovat druhou noc, se to nezdá až tak daleko.

Výhled je za dobrého počasí na vrcholy Třístoličníku, Černé hory, Roklanu, Poledníku, Pancíře, Velkého Javoru či Ostrého.

Tady je pohled na zalesněný hřeben směrem ke Kašperku (Ždánov) a Sedlu.

Kus jihočeské krajiny, charakteristický svými kopečky. Uprostřed v dáli je vidět JETE v oblaku svých par. Foto je ze zimního výstupu.

Bohužel nesedíme v sedle koně, jako kovboj, co nás s pohrdáním míjí a proto se nám cesta pěšky k našemu Sedlu, přece jen na nějakou tu hodinku protáhne.

Jo, na koni se to jede ...

KRÁLOVSKÝ KÁMEN

Cesta klesá nad Krankoty a opět stoupá na Královský kámen (1 058m) jehličím měkce vystlanou pěšinou. Na Královském kámenu je malý výklenek věnovaný Kristovi, s obrázky a kytičkami. Poutní místo.

Královský kámen (časté pojmenování Královák) je jedním z vrchů Javornické hornatiny, která je součástí Šumavských plání. Ke Královskému kameni se váže řada pověstí. Podle jedné se zde ukryl panovník prchající před Švédským vojskem. Podle jiné zde stával mocný hrad, v němž mocichtiví služebníci zabili svého krále a ten je, než skonal, za to proklel. Vysvobodit je (a získat bohatství) může jen ten, kdo najde čarovnou bylinu. O Valpružině noci se na vrcholu objevuje deska s letopočtem zániku světa. V určité době se odtud také ozývá zvuk hlásné trouby ohlašující nebezpečí.

Na vrcholu Královského kamene vystupuje žulový skalní útvar tvořený skalní hradbou a mrazovými sruby. Pod skalami se kdysi vyskytovaly četné kamenné proudy a kamenná moře. Z vrcholu skalní hradby býval daleký rozhled na velkou část Šumavy a Šumavského podhůří (Javor, Roklan, okolí Černé hory u Kvildy, Sušicko a Horažďovicko). Ve stěně blízkého mrazového srubu je vytesán velký skalní oltář (nika) ─ datovaná rokem 1899. je vyzdoben obrazy svatých a doplněn vytesanými německými nápisy. Opodál se nachází historický mezník s letopočtem r. 1752. Vrchol Královského kamene je křižovatkou značených turistických stezek, včetně konce malého okruhu z obce Javorník. Foto je ze zimního výletu.

Tady nahoře je pro nás i místo aktivního odpočinku. A tak nadšeně šplháme po okolních skalách.

Nejsme tu poprvé a tak další cestu, kterou leckdo jistě mezi skalkami v hustém porostu nadobro ztratí, nacházíme snadno. Máme v plánu přejít vrchol Ždánova a tak u kaple sv. Jana uhybáme ze značky vpravo a míříme dále po mírně stoupajícím hřebeni.

Ždánov má na vrcholu jen nevzhlednou hromadu kamení. Asi měli Keltové kdysi dlouhou chvíli...

KAŠPERK

Slézáme zase dolů na značku, kde přibyla dnes i naučná stezka "VO Na nebe a peklo přes Ždánov" a klesáme na Žlíbek a Pustý hrádek. Ten je už nad Kašperkem, kam snadno z jeho rozvalin dohlédneme a za malou chvíli i dojdeme.

Pustý hrádek, to jsou vlastně zbytky předsunutého opevnění hradu Kašperk, který leží 400 metrů východně na skalnatém hřebenu a je na něho hezky z nadhledu vidět. Zde na Pustém hrádku původně byla pětiboká věž, která vznikla současně s hradem a cesta vedoucí k pravé hradní bráně tak, aby byla v celé délce pod kontrolou právě tohoto strážiště.

Kašperk je cíl, který stojí za bližší prozkoumání a tak máme asi na dvě hodinky o zábavu postaráno. Z věže hradu je slušný rozhled, aby taky ne, vždyť i Kašperk a jeho charakteristické věže lze spatřit z různých i dost vzdálených míst Šumavy.

Hrad Kašperk nechal v roce 1356 založit král Karel IV. Hlavním důvodem založení byla potřeba zajistit ostrahu zemské hranice se sousedním Bavorskem. Dalším byla panovníkova snaha o ochranu zlatonosné oblasti Kašperských Hor a také zajištění bezpečnosti na nově zřízené Zlaté stezce. Ta spojovala Čechy s Bavorskem a dále s vyspělými oblastmi západní Evropy. Jedna z jejích větví vedla přes Kašperské Hory.

V průběhu dalších let byl hrad ponecháván neustále v zástavě a držitelé se poměrně často střídali. Např. v letech 1411 až 1454 přešel do držení rodu Zmrzlíků ze Svojšína a Orlíka. Otec Petr, královský mincmistr, i jeho stejnojmenný syn patřili mezi přívržence kalicha. Díky jim se Kašperk nikdy nestal terčem pustošivých husitských útoků. Ostatně ani ve své další historii nebyl tento šumavský hrad nikdy dobyt.

Hradního jádro představuje obdélný palác s obytnými věžemi. Zajímavostí je, že čelní stěny obou 30 metrů vysokých věží, které by mohlo ohrozit případné ostřelování z tehdejších vrhacích či metacích zbraní, neměly žádný otvor.

S postupujícím časem však hrad přestal plnit své původní poslání a roku 1584 započala královská komora zdejší panství rozprodávat. Jeho zbytky pronajímal městu Kašperské Hory a v roce 1614 císař a král Matyáš pronajal městu i samotný hrad. V roce 1616 či 1617 hrad, který byl až dosud vždy hradem královským, kašperskohorským prodal. V té době byl Kašperk již značně sešlý a ani zamýšlené opravy jej nemohly uvést do původního stavu. To jej možná uchránilo před úplným zbořením, které vojenská kancelář císaře a krále Ferdinanda III. v roce 1655 nařídila provést na většině pohraničních hradech v Čechách ze strachu, aby se nestaly útočištěm nepřátel moci habsburské dynastie. Na druhou stranu se však městští zastupitelé necítili povinni se o hrad dále starat a tak ho s klidem nechali chátrat, neboť pro ně bylo zajímavé pouze panství s hradem spojené.

Z hradní věže snadno dohlédnete k Sedlu, Keltskému hradišti.

Hrad Kašperk byl vybudován na severozápadním výběžku hory Ždánova, na půdorysu 300 metrů dlouhého protáhlého oválu. Z hlediska obrany byla pravděpodobně největší předností hradu jeho poloha, neboť terén spadá na obou delších stranách velmi strmě dolů.

Řadí se mezi nejvýznamnější dochované doklady české hradní architektury 14. století. V podobě jeho vnitřního hradu vrcholí tendence ke srůstání obytných věží s palácem, tak typické právě pro polovinu 14. století. Poměrně velký důraz zde byl kladen na pohodlné bydlení a reprezentaci. Obranná funkce zůstávala zcela pasivní, při obraně hradu se spoléhalo spíše na jeho jedinečnou polohu.

Pohled ke hradu od Kašperských hor. V okolí jsou nově vyznačeny turistické naučné stezky.

Počátky Kašperských Hor jsou spojeny s hlubinným dolováním zlata ve 13. století. Ve 14. století zde stávala rozsáhlá hornická osada při významném zlatonosném revíru. V 15. století bylo v provozu téměř 40 větších zlatodolů a řada štol. Arciděkanský kostel sv. Markéty je hlavní dominantou nejen náměstí ale celého sídelního útvaru města. Jedná se o gotickou trojlodní baziliku z poloviny 14. století s původními klenbami v kněžišti a bočních lodích. Kostel je novogoticky upraven v roce 1883, kdy k západnímu průčelí přistavěna nová věž.

Radnice v Kašperských Horách byl původně renesanční dům, ve kterém bydlel zástavní držitel hradu Kašperka, tajemník krále Ferdinanda I., královský rada a místokancléř českého království, Jiří z Lokšan. Dům si v roce 1551 koupili měšťané a už před rokem 1597 jej upravili na radnici. Na konci 17. století bylo průčelí spojeno třemi barokními štíty a doplněno hodinovou vížkou.

SEDLO

Po prohlídce s výkladem jsme se dostali opět na červenou a po ní krokem loudavým míříme už přímo k Sedlu. Znamená to kus sejít a kousek, ale pěkně ostrý, vystoupat mezi skalami k vrcholu. Sedlo (902m) je z této strany skalnaté a málo přístupné. I proto si místo vybrali staří Keltové ke svým hrátkám. Nahoře je rozsáhlé hradiště, příkopy, skalky a valy, a také výhled zpět ke Kašperku a Ždánovu z kamenné vrcholové plošiny. Rozhledová cedule ukazuje směr k Roklanu a dalším známým vrcholům Šumavy. Chodí sem hodně trempů a i dnes se sem tam někdo objeví.

Hradiště na vrcholu Sedla je druhým nejvýše položeným opevněním tohoto typu v Česku, po nedalekém Obřím hradu. Jedná se o zcela unikátní skalní pevnost pocházející z období 5. až 7. století před naším letopočtem. Skládá se z přirozených obranných prvků, jež jsou tvořeny soustavou místních skalek a skal doplněnou o dlouhý umělý kamenný val v celkové délce asi 400 metrů. Její přibližná velikost činí zhruba 400 x 130 metrů, tedy celkem okolo pěti hektarů. Pevnost je pravděpodobně keltského původu a patrně souvisí s místními nalezišti zlata na řece Otavě, jedná se o velmi významnou archeologickou lokalitu.

Po staletí si lidé z okolí nedovedli vysvětlit původ mohutných kamenných valů. V podivuhodném objektu viděli sídlo obrů. V jedné z lidových pověstí se vypráví o nálezu jejich kosti, údajně tři metry dlouhé, kterou vesničané z Popelné použili jako lávku přes říčku Losenici. Nálezy keltských mincí na Obřím hradě naznačují i možnost druhotného využití hradiště v 2. - 1. století před n.l. a to jako zastávky na stezce z Podunají.

Až pozdě večer zůstáváme osamoceni.

A není to jen tak snadné tady najít místo na přespání. Můžou za to nejen mravenci, potulující se všude kolem s cílem sehnat si nějakou pozdní večeři, ale hlavně mýtické místo samo.

Je známo, že mnoho míst, kde se Keltové objevovali, bylo obětních. Druidové, keltští duchovní, na slavnostech vykonávali oběti, ovládali osud člověka a mohli zasahovat i do přírodních zákonů. Cestovali v prostoru a čase. Jejich schopnosti jim umožňovaly komunikovat na velké vzdálenosti.

My, přízemní tvorové, jen málo víme o tom, co zde prováděli před dvěma tisíci lety.

A co víme o energii, kterou čerpali z podobných míst a která zde ještě dnes zůstává? A co o temných silách chránících tato posvátná místa?

Možná i proto mohl mít leckdo z nás divoké sny, pocházející z mohutných kamenných bloků na kterých jsme spali. Možná i proto jsme byli to ráno omámeni nocí, která se zdála tak dlouhá :,(.

Ze Sedla do Sušice je cesta na první pohled do mapy jasná. Přesto u Záluží trochu kufrujeme a dostáváme se k podivnému samotáři, žijícím se svými koňmi jako za starých časů. Nakonec se ukáže i jako kouzelný dědeček a ukáže nám správnou cestu na ztracenou turistickou značku. Posouváme se pomalu k Sušici a u Žižkova vrchu ji i z nadhledu krásně vidíme.

Pak už stačí jen zajít na oběd, počkat si na vlak u Otavy a dát v ní koupel, protože tady dole, pod hřebeny hor, je pěkné letní parno.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

HoHo

9. února 2010 20:14

HoHo říká

Fotky opět moc hezký, nejvíc se mi líbily ty dvě ze Sedla na konci článku...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Jack

9. února 2010 20:25

Jack říká

Já nevím, jestli má cenu vůbec něco sem psát...spíš zase říkat, to samý...nemůžu najít jiná slova ...prostě nádhera , krásný kraj, památky, všechno dokonalé ...hned bych si tyto cesty zopakoval , na všech místech jsem skoro byl

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Luděk

9. února 2010 20:53

Luděk říká

Umím si to představit, muselo to bejt nádherný. A to fotka s tím klukem a na Sedle je fantastická, taková stačí jedna a je za celej film ( když ještě byly filmy).

Luděk

HoHo

9. února 2010 21:08

HoHo říká

Nebude ten kluk Lukáš?

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Rony

9. února 2010 21:55

Rony říká

Asi bude . A díky.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Japo

12. února 2010 00:28

Japo říká

Pěkné připomenutí po čase Díky!

Jen koukám (a stydím se), že si toho už moc nepamatuju...

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Jack

17. února 2010 10:55

Jack říká

Tak to si to chce někdy zopakovat, ne?

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

HoHo

17. února 2010 11:31

HoHo říká

Nebylo by to špatný...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Jack

17. února 2010 19:39

Jack říká

Tak naplánujeme něco na léto společně Nějaký týdenní výlet třeba...po kraji šumavském

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

HoHo

17. února 2010 20:01

HoHo říká

No můžeme něco zorganizovat... a ty bys jel taky?

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Jack

18. února 2010 09:26

Jack říká

Jasně že bych jel , a už se docela těším na to

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Rony

18. února 2010 18:06

Rony říká

Klasicky pátek-neděle mám na léto v plánu buď Ostrý a Javor, anebo dnes již asi úplně vymýcený hřeben Trojmezné s Plešným jezerem.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Jack

19. února 2010 14:43

Jack říká

Je...to bych hned na něco z toho klidně jel ...je už to pár let, co jsem byl na Plešném jezeře, to ještě nebylo tak vylesněný...to teprve začínalo...

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Rony

22. února 2010 17:40

Rony říká

Právě, bylo by zajímavý srovnat starší fotky s ještě zelenou krajinou okolo Trojmezné s novou realitou.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Rony

30. května 2010 17:17

Rony říká

Od loňského roku je na vrcholu Sedla nová rozhledna viz článek na http://www.treking.cz/regiony/rozhledna-na-sedle.htm

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.