Jelení říje v Boubínské oboře

Jelení říje v Boubínské oboře

Babí léto je letošní rok nezvykle dlouhé a teplé, a tak naše výprava(24.-25.9.) za řvoucími jeleny na Boubín, mohla snadno skončit neúspěchem. Chladná, mlžná rána je naštěstí stačila nabudit a tak jsme pozdě odpoledne a hlavně v noci měli možnost vychutnat si jelení říji dosytosti.

Boubín

Sobotu jsme si vyhradili pro výstup na Boubín. Autem se dá vyjet až ke Včelné-Pile a odtud vystoupat po Lukenské cestě pod vrchol známé mohutné hory. Asfaltová cesta je vhodná i pro cyklisty, kteří ji také hojně využívají.

Po žluté strmě nahoru nakonec stoupá jen Roman s Pavlem, my ostatní raději jdeme oklikou pohodlnější cestou k rozcestí Na Křížkách. Odtud už čeká výstup na vrchol i nás. Kletr se stanem má svoji váhu a tak docházím k vrcholové rozhledně suverénně poslední. Času je ale dost a my si můžeme vychutnat výhledy do kraje. Bohužel není dobrá viditelnost a tak o pohledu na Alpy, které jsem viděl před dvěma týdny, si můžeme nechat jen zdát.

Klesáme po turistické značce k obnovenému loveckému zámečku a Hubertově kapli, kde je pramen vhodný pro doplnění zásob vody. Noc hodláme strávit přímo u oplocení Boubínské obory na Větříně, vrchu 1 163m vysokém, kde je podle leteckých snímků z www.mapy.cz malá planina. Jitka prý má dobré informace, že jelení říje ještě nezačala a tak se ptál zdejšího myslivce jestli je to pravda. "Už řvou" říká a to mně zvedá náladu.

Mařský vrch od Včelné pod Boubínem.

Boubín na dohled.

Zátiší s mraveništěm.

Monument.

Nový vchod do obory.

Žebřík do Boubínské obory.

Nakouknutí do jelení říše.

Na Křížkách.

Rozcestník.

Popolední pauza.

K vrcholu Boubína.

I zde řádí kůrovec...

Na dohled rozhledny.

Boubínská rozhledna.

Na rozhledně.

Pohled shůry.

Bobík, v pozadí Knížecí stolec.

Mařský vrch je z Boubínu(1 362m) jen nepatrným kopečkem. V pozadí Strakonice.

Vrcholové foto: "dobrou chuť."

A ještě jedno.

Pod vrcholem je i malý přírodní převis, kde jde nouzově v suchu přenocovat.

Mužíci již nejsou výsadou vysokých hor...

Cestou k loveckému zámečku.

Odpolední siesta.

Křížová smrč.

Větřín

Kolem čtvrté jsme zpět Na Křížkách, uhýbáme z modré turistické značky a pokračujeme podél plotu vzhůru k Větřínu. Kolem je ticho, jdeme po projetých kolejích v krásném zdravém lese. Ani nám nevadí, že je z většiny smrkový. Na vrchol Větřína přicházíme zanedlouho. Těsně za plotem jsou u vrcholu krásné skalky na prostorné planině.

Konečně slyšíme i vzdálený, hluboký hlas jelena. Necháváme bágly v lese a jdeme potichu dál. Domlouváme se jen šeptem a zanedlouho už za plotem jednoho řvoucího jelena i vidíme. Protáhnu foťák skrze plaňky a v prosvětleném lese pořizuji z dost velké dálky několik snímků. Je to poprvé, co mám možnost tohle zachytit na fotku. Okolo se ozývají i další jeleni, vidíme i několik laní a stojíme dlouho jako opařeni.

Po domluvě jdeme zpět pro batohy a na Výhledech vybíráme místo našeho tábořiště. Musíme se chovat tiše, protože jeleny asi ruší i hluk při stavění stanu. Na pár desítek minut se odmlčí. Jdeme se podívat ještě o kus dál, stále kolem vysokého plotu, ale je úplné ticho. Až když se vrátíme zpět a zalehneme na karimatky, řev se opět začne přibližovat. Něco málo pojíme a protože se rychle šeří a chlad začíná být stále víc znát, zalézáme do svých kvalitních spacáků. Usínat za zvuků přeřvávajících se jelenů je fakt zážitek na celý život.

V noci mě ještě vzbudí sen: jelen hřmí těsně u stanu a my si ho omylem podrážíme... vykouknu z padlého stanu a obrovitý jelen se na mě dívá z několika metrů a jde na nás... kopnu nohou, abych ho zahnal... a vzbudím se.

Blízko v oboře duní opravdu hodně hluboký hlas nějakého silného veterána.

Jeleni jsou slyšet i po rozednění. Vstávat se nám moc nechce, najednou ale nad námi stojí myslivec s puškou a v klidu říká nám, že jde s klientem jeleny střílet, abychom se raději klidili.

Jeden z několika monumentů v okolí vrcholu Boubína.

Kolem obory na Větřín.

Vrchol Větřína(1 163m).

Padlý velikán.

Bučiny.

Konečně jelen.

Do útoku...

Lena si přes rudou mikinu přetáhla zelené triko, to aby jelen třímetrovým skokem nepřekonal bariéru ohrady a nepustil se za ní!

U Větřína.

Větřín skrz plot.

Slunce se sklání k západu.

I stromy jednou shodí paroží...

Pohled do obory u Výhledů.

Bobík a Boubínská obora

To také máme v úmyslu. Pokračujeme lesem přes Boučí k rozcestí Pod Bobíkem. Tady schováváme kletry do smrčí a stoupáme k vrcholu Bobíka. Bez zátěže se zdá, že létáme. Tedy než přijde tvrdší stoupání.

Bobík je dnes z části odlesněný, ale výhledy jsou stále omezené. Dohlédnout se dá k Libínu a Křišťanovickému rybníku, Boubín je víceméně skrytý. Zapisujeme se do vrcholové knihy a zpět sestup zkracujeme po těžkou technikou projeté stopě.

Nahazujeme zpět na hřbety kletry a překonáváme ohradu do Boubínské obory. Dnes se již opravdu smí projít po značených cestách i v době jelení říje. Je nádherný den a tak si můžeme občas i vyhřívat namožená záda. Po rozednění se jeleni stáhli a tak, přestože jdeme pod Solovcem i Větřínem, není je již slyšet. Ani se nedivím, po probdělé noci...

Míjíme Milešický prales, kde je na rozdíl od okolí mnoho listnatých stromů, a za chvíli již překračujeme oboru Na Křížkách. Tady už je cesta jasná a za hodinu jsme u auta.

Mezní kameny lemují cestu u obory.

Paseka pod Solovcem.

Tady se stáčí ohrada k Rozcestí pod Bobíkem, kdysi vedla dále pod směrem k Volarům a Bobík byl v ní ukrytý. Dnes je již mimo oboru.

U Rozcestí pod Bobíkem.

Cestou k Bobíku. Listnaté stromy mají stále svěže zelenou barvu, vyjímku tvoří jen nějaké druhy javotů. Dříve jsme se koncem září brodili spadaným bukovým listím. Změna v přírodě je jasně patrná.

Vrchol Bobíku(1 264m).

Skály na vrcholu.

Na Bobíku.

Je zde i vrcholová kniha.

Podzim se blíží...

Směr Boubínská obora.

Pod Bobíkem.

Teplé babí léto ráj babočky paví oko.

Přelézáme ohrazení do obory.

Od rozcestí Na Kubrnech vidíme zdolaný vrchol Bobíku.

Cesta k Boubínu mírně stoupá a je pohodlná. Potkáváme zde docela dost turistů.

Milešický prales.

Chrání se v něm především bučiny.

Nad Včelnou.

Mařský vrch

Cestou zpět se zastavujeme ve Svaté Máří a jdeme k rozhledně na Mařský vrch(907m). Stezka docela stoupá, nahoře je vedle vysílače opravená rozhledna s kapličkou a hezká křížová cesta. Dnes je kolem dost vykácených stromů a tak se můžu vyřádit při focení. Kamenné moře s rozhlednou jsou tou ideální konečnou scenérií.

Keltská stezka nad Svatou Máří.

Pod Mařským vrchem.

Dnes je rozhledna zdola dobře viditelná.

Zoom.

Křížovou cestou...

XIV. zastavení.

Pohled okýnkem do kapličky u rozhledny.

Kamenné moře, chráněná přírodní památka.

Pohled přes kapličku.

V rozhledně.

Křížová cesta.

Zátiší s kytkou.

Kaplička.

Od křížové cesty.

Vysílač Mařský vrch-nepřístupný.

Nostalgie...

Audio ukázky jelenů v říji

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Japo

1. října 2011 23:02

Japo říká

Jsem rád, že se vám podařilo slyšet a dokonce i vidět jeleny, muselo to být skvělé.

Mimochodem, koukám, že na mapách (i na cykloserveru) mají oboru špatně vyznačenou, jestliže její jižní okraj je až na sever od Bobíku. Nebo jsem to špatně pochopil?

Babí léto se letos vskutku vyvedlo, také ho zneužívám seč můžu. O tom snad již brzy ...

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Rony

2. října 2011 22:21

Rony říká

Je to tak. A dle toho, že již i nově posunutý plot nese známky stáří, mohlo k tomu dojít před mnoha a mnoha lety. Možná ale použili a přenesli starý plot a jen oboru zmenšili.

Mapy mají chyb plno a spolehnout se na ně úplně nikdy nemůžeš.

My dnes chodili po VVP Boletice a tam nesouhlasí s mapou spousta cest.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.