Kaňonem Křemelné

Kaňonem Křemelné

Koho prvního napadlo jít od Čeňkovy pily proti proudu bystré řeky Křemelné, to už si nevzpomínám. Jisté ale je, že se pronikání zakázaným územím podél této řeky směrem ke Stodůleckému mostu a dále, stalo naší oblíbenou zábavou. Adrenalin nám zvedalo především zjištění, že se nacházíme v hlídaném vojenském výcvikovém prostoru :-). Ani dnes nevede kaňonem žádná značená cesta a tak divočina, tolik připomínající kanadskou, může být jen vaše...

odkaz na mapu

Vstup do kaňonu

u soutoku s Vydrou, kde začíná svoji pouť Otava, byl (a stále i je) možný buď přebroděním řeky Vydry, anebo zrychleným průstupem svahem nad turistickou chatou u mostu.

Tehdy jsme se snažili i dost skrývat, nikdy nebylo jisté, kdo na vás zavolá nějakého pochybného ochránce veřejného pořádku.

Podél Křemelné vedla slušně vyšlapaná pěšina, nebyli jsme jediní, koho to sem táhlo. O pár km výše ležel přes řeku mohutný padlý smrk a vytvořil slušný most pro snažší přechod na druhou stranu. A tam, jako v nějaké pohádce, bylo upravené ohniště se sedmi kamennými křesly. Ne, jen kameny na sezení, ale rovnou perfektní a pohodlná křesla. Nezabivakovat na tomto místě se snad ani nedalo :-P.

Později jsme se rozhodli najít ve skalách nad řekou jeskyni, nebo nějaký převis a vybudovat si tam základnu, kde by se dalo přespat a podnikat další výpravy kolem řeky, ale také na vrchol hory stejného jména - Křemelné.

Jeden převis se nám po celodenním usilovném hledání podařilo najít. Na práci jsme tehdy byli dobře vybaveni z domova, sekyrkou i lopatkou a tak se nám povedlo vyhrabat a upravit místo ke spaní tak pro tři.

Protože nás bylo ale často víc, spalo se stejně většinou dole u řeky. Tam od vrcholu Křemelné hory stéká i malý potůček s pitnou vodou. Ideální místo...

"Orlí hnízdo"

jak jsme místo nazvali, stále drží svoji původní podobu, kterou dostalo před už víc než 20-ti lety :-D. Za tu dobu spadla jen jedna bříza, ale převis vydržel. Místo je jako dělané pro hluboké rozjímání poustevníků nad životem a jeho smyslem :-).

Skalnaté strmé svahy Křemelné

Bivak "Orlí hnízdo"

Pozor, klouže to!

Cesta proti proudu Křemelné

občas překvapí neschůdností terénu a tak je někdy lepší přebrodit řeku na druhou stranu, než stoupat vysoko nad skály, které znemožňují chůzi podél břehu. Brodit na řekou ale nejde vždy a všude. Proud i hloubka se mění a můžete si i nedobrovolně zaplavat.

Více se jde přece jen pohodlnou pešinou nad břehem, někdy i přímo podél břehu samotného. Kolem jsou lesy, ale za zakrytou dolní částí Plavebního kanálu (Vchynicko Tetovský) cesta na chvíli pokračuje mokřadními loukami, aby se poté opět vnořila do okolních smrčin.

Cesta kolem břehu

Divoká a krásná...

Kamenité břehy

Loučka nad řekou

Ústí Plavebního kanálu do Křemelné

Kamenité řečiště

Cestou, necestou...

U vodopádu

Zleva přitéká od Mosau (Mechov) zaříznutým údolíčkem vydatný Sekerský potok. I zde lze slušně přespat, jak jsme to i my občas udělali. Také se odsud dá vystoupat na louky a přes Sedlo dojít pohodlně do Srní.

Řeka sama se stále kroutí a tak cesta zabere docela dost času. Je to velký rozdíl, než jít horem. Po zelené značce cesta od Paští ke Stodůleckému mostu trvá jen zlomek této doby. Dole je ale zase na co koukat a co obdivovat, atraktivita této stezky rozhodně na celé čáře vítězí...

U Stodůleckého mostu

je dnes pusto, když si ale vzpomenu na staré pohlednice z těchto míst, vidím všude kolem domy, kostel a život... obec Stodůlky byla tehdy po Praze největším katastrálním územím v ČSR.

Most, pod dnes již neexistující vesnicí, je i přirozeným předělem cesty kaňonem. Ten se nad ním již více rozšiřuje a zplošťuje. Řeka si přesto zachovává svůj půvab a charakter. Je vhodné mít ji stále po pravé ruce, druhá strana je víc divoká, pokud si nevyberete jako zkratku cestu nad řekou od Stodůlek, přímo přes někdejší cvičnou střelnici. Byla by ale škoda opustit břeh řeky, protože v řečišti přibývá kamenů a dýchne tu na vás ráz kanadské krajiny. Je příjemné v horkém letním dni jen tak brouzdat vodou, anebo si zaskákat z kamene na kámen.

Zúžené koryto nad Stodůleckým mostem

Zátiší vodní říše

Balvany

Večerní Křemelná

V kanadské divočině I

V kanadské divočině II

Mechové tábořiště

Mokřady

Když se konečně propletete stezkou lesem i mokřady, dostanete se do volnější krajiny bývalého Frauenthalu. Tady, kde řeka obchvátila velkým obloukem horskou louku, se dostanete po jejím přebrodění na již slušnou cestu. Kousek dál, u mostu, je i zastávka autobusu do Prášil, které jsou jen pár km.

I za hlavní cestou je Křemelná zajímavá, postupně ubývá vody, řeka se rozděluje a přibývá podmáčených míst. To už ale nepatří do našeho článku o kaňonu Křemelné.

Ledové osvěžení

Pod Frauenthalem

Frauenthal

Když jsme procházeli v 80-tých letech celou Křemelnou od jejích pramenů k soutoku poprvé

od Javorné do Čeňkovy pily, proplétali jsme se ještě mezi vojenskými leženími pod Hadím vrchem u Zhůří a u Slatinného potoka. Tady nás brzy po ránu, při plížení se slatěmi, překvapily i nedaleké vojenské fanfáry. Budíček?

Zapadali jsme do mokřin, brodili se lesy a nevěděli kde vylezeme. Přebíhali zrychleným přesunem tankodromy pod Prášily a lehali před projíždějícími vojenskými auty do příkopů. Prostě skvělý zážitek :-P ...

Tohle dnes sice již nezažijete (naštěstí ;-)), ale přesto trochu napětí zůstat může. Pohybujete se totiž stále v I.zóně klidového území Kaňon Křemelné. Takže, prosím, chovejte se TIŠE!

Ten, kdo se přece jen bojí jít sám, si může objednat a draze zaplatit průvodce z NP Šumava, který ho v určeném termínu kaňonem provede a to i s odborným výkladem :-! !

Další přechod Křemelné, od pramene pod Můstkem k soutoku se Sekerským potokem, je na Šlápotech již dobře popsán v článku Zápisky z cest IV, název Křemelná

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

HoHo

6. března 2010 13:31

HoHo říká

Moc pěknej článek... Křemelná je opravdu krásná... Jen mě trochu mrzí, že jsem také nezažil schovávání před vojenskými auty do příkopů apod...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Jack

6. března 2010 16:34

Jack říká

Ano, je to nádhera... Šumava v tomhle nikdy snad nezklamala

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Japo

6. března 2010 17:25

Japo říká

Jó, to byl nádherný vandr údolím Křemelné. Někdy bych ho zopakoval, tohle je jedna z nejkrásnější částí Šumavy, obzvláště díky absenci turistické značky .

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Šmajdalf

13. června 2010 23:38

Šmajdalf říká

Nedavno jsem se dočet, že některé zakázané místa na Šumavě budou turistů zpřístupněna za nějaký poplatek, okolí Křemelné patřilo mezi ně

Japo

25. června 2010 00:20

Japo říká

Nad tím bych nejásal, jelikož se kolem můžou potloukat ochranáři a bude dost riskantní stavět poblíž stan...

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Šupajs

3. září 2013 20:36

Šupajs říká

Ahoj trempové, jo jo, také jsme tam i za komančů jezdili a to, okolo devátého května, to bylo nejbezpečnější, jelikož vojsko oslavovalo osvobození ČSSR Rudou armádou. Přecházeli jsme po padlém smrku, rejžovali zlato. Na vrcholu Křemelné má pomníček tremp,párkrát jme ho navštívili, ale když jsme přecházeli louku, tak jsme museli dávat bacha na pastevcovu maringotku, jelikož hned volal vojáky i PS. Párkrát jsme se u dolního kempu potkali ze Sušičákama. Původní kemp už dnes není, rozkopali jej ochranáři Šumavy, včetně šerifáku, křesel z placáků, ohniště, stožáru na vlajku, včetně kutlochů na spaní a vadil jim i svatý obrázek-křížek na stromě! Komanče to přežilo, ale dnešní ,,Ochránce" Šumavy ne !!! Ahoj všem, kdo po sobě nezanechávají bordel. Šupajs

Rony

4. září 2013 21:44

Rony říká

Občas jsme přespali v tzv. Kempu u laguny Křemelné, ale tehdy ani nevěděli, že tam jezdí trempové. To jsem se dozvěděl nedávno, když jsem četl knihu Příběhy kamenů a skal (Jan Kavale). Dnes je to místo upraveno kalamitní těžbou a záplavami.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Bob Hajnej

25. srpna 2016 20:57

Bob Hajnej říká

Pěkná připomínka.Prvně jsme to šlapali v r.1966 poté ještě několikrát muselo se postupovat obezřetně bylo to tenkrát v pásmu,přesto nás vybralo péesáci.V tu dobu  teklo více vody což vytvářelo mnoho peřejí.Byl tam camp  Bratři v triku s totemem.Díky za připomínku  nyní  si to budu muset v klidu  projít celé.

Královna

9. února 2017 11:14

Královna říká

Rádi bychom se na Křemelnou vypravili, ale nevím, zda jsme nezaspali dobu. Z info na netu jsem pochopila, že se tam bez průvodce nesmí, takže hra na skrývání pokračuje ?

Rony

9. února 2017 14:29

Rony říká

@Královna: Ano, mezi Stodůleckým mostem a Čeňkovou pilou bohužel je l. zóna a tak hra na schovávanou skutečně pokračuje. Pokud byste opravdu v kaňonu dostala pokutu, můžete ji brát jako vstupenku do nevšední přírody a investici do ní . Nebál bych se toho. I strážci přírody jsou lidé, kteří Šumavu mají rádi a mnozí chápou, že tichým průchodem kolem Křemelné ničemu a nikomu neublížíte. Vždyť ta stezička kolem řeky tam byla vždy a bude i nadále. Pokud by to bylo jinak, jistě by tam neorganizoval NP Šumava placené výlety s průvodcem.

Podobně hezký je i úsek mezi Frauenthalem a Stodůleckým mostem, kam se smí bez rizika, protože je mimo l. zónu.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Královna

12. února 2017 18:06

Královna říká

Díky za radu a typ - už se těším. Ono kdo ví jak to z celou Šumavou dopadne, jde tam o víc než o pár lidí co projdou zakázanou pěšinkou...

 

kralovna

1. července 2017 21:43

kralovna říká

Da se kanon Křemelné z Cenkarny ke Stoduleckemu mostu přejít za 1 den? Díky za info.

 

 

 

 

 

Rony

2. července 2017 00:17

Rony říká

Ano, odhadem je to kolem 7-8 hod.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.