Konopiště

Konopiště

Zámek Konopiště, kam nyní nahlédneme, byl kdysi hrad, postavený kolem r. 1294 Tobiášem z Benešova. Gotickou úpravu provedl počátkem 16. století Jiří ze Šternberka, renesanční pak roku 1605 Hodějovskými z Hodějova. Po roce 1725 byl barokně přestavěn Janem Josefem z Vrtby. Od roku 1887 zámek patřil k majetku F. Ferdinanda d´Este, a pro změnu prožil romantickou úpravu. Nyní je v majetku státu.

Konopiště

Protože je pondělí a zámek zavřený, musíme jsme se spokojit s prohlídkou zvenčí. Ale i okolí Konopiště s Růžovou zahradou a upraveným přírodním parkem stojí za pozornost.

Ač dopoledne, je veliké vedro, a tak se těšíme ze stínu mohutných stromů, které jsou často označeny jmény. Tedy ne že by na nich bylo napsáno Jitka, Tomáš či Kristýna, jde o druh stromu, často exotický. Štěstí máme v Růžové zahradě. Ta je otevřena jen díky právě probíhající svatbě. Jestli toto štěstí bude mít i bělostně něžná nevěsta, je však napsáno kdesi ve hvězdách. A ty na bleděmodrém nebi nevidíme.

Zato vidíme mnoho soch, které zahradu zkrášlují. Omámit se necháváme silnou vůní, snad z růží kvetoucích v upravených záhonech okolo pěšin.

Stoupáme pomalu k zámku. Kolem se srocuje švitořící mládež, skrývající se před učitelkami v temných místech mezi keři. Fotím křížovou cestu, dlouhou pouze několik metrů. Poté i podivného tvora s otvorem v hlavě, který stráží nedaleké sousoší. To přišli omrknout i dva mladí, snědí muži komentující vše jakousi arabskou řečí. Kolem spíš jen proletí, zřejmě jsou zde v Čechách buď na zkoušku nebo omylem.

Restaurace Stará myslivna...

...

...

...

...

Konopišťský rybník je poněkud bahnitý.

...

Pod zámkem...

...

...

U Růžové zahrady...

...

...

Svatební obřad v zámecké Růžové zahradě. Díky němu jsme do ní mohli nahlédnout.

...

...

...

Rozárium vzniklo z iniciativy arcivévody Františka Ferdinanda d'Este v letech 1906-13 vysázením na 200 převážně keřových kultivarů a druhů růží. Dnes dosahuje rozlohy zhruba 5 ha, vstupuje se do něj novobarokní bránou a lze jej rozdělit na část u skleníku a spodní parter ve francouzském stylu. Kromě skleníků s teplomilnými a subtropickými rostlinami spatříte korkový pavilon a sochařskou výzdobu. (www.mapy.cz)

...

...

Skleník s teplomilnými rostlinami.

...

...

Cypřišek Nutkajský.

Sochy jsou nedílnou součástí okolí zámku...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Před zámkem stojí několik zkamenělých žen, tvářících se dost přísně. Asi jde o urozené, vznešené dámy, k nimž úsměvy nepatří. Nahlížíme do výběhu medvěda, kde se nepohne lísteček. Byl by blázen, kdyby dnes z brlohu vylezl. Je vedro k padnutí a navíc pondělí, tedy zavřeno. Proč by se měl neplatičům předvádět?

Po chodníku obcházíme kolem dokola zámek, který se nezdá nijak velký. Přesto se mi ho nedaří srovnat do foťáku. Širokáč by to možná vzal, ale nechce se mi objektivy měnit. Na zádech ty další nosím hlavně kvůli zátěži a tréninku. Potím se pod nimi fakt dost ...

...

Konopiště...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Také dostávám hlad, naštěstí do podzámčí se lze skutálet. Musím dát jen pozor abych se nedokoulil do ohrady divokých zvířat mezi daňky, muflony a jeleny sika. Restaurace Stará hájovna je hned pod ní.

Hezká stará budova skrývá impozantní interiér, kde jsou desítky ulovených zvířat rozesety všude po stěnách. Rozhlížíme se a před skvělým obědem (kančí výpečky, červené zelí, bramborový knedlík) si vše dobře prohlížíme. Zaujme nás i stará hrací skříň, plně funkční. Láká mne vhodit do ní dvacku a nechat ji chvíli vyřvávat nějakou prastarou skladbu, ale nechci rušit jiné hosty u jídla. Člověk by někdy měl být sobec, po odchodu mne mrzí, že jsem jim nic nezahrál. Příště, až půjdu kolem na Blaník, až bude Čechům nejhůř, určitě jim zahraji...

Stará hájovna stojí za návštěvu. Nejen díky interieru, ale i pro skvělou kuchyni. Dali jsme si kančí výpečky s červeným zelím a bramborovým knedlíkem... mňam.

...

Z očí do očí...

Orchestrion...

Noty. Chcete-li jinou skladbu, musíte poprosit o výměnu záznamového válce.

Hrací skříň...

Pokud vám chybí nějaké informace o samotném zámku Konopiště, pak to bude tím, že jsme cestou na žádné nenarazili. Nezbývá mi proto, než vás přesměrovat třeba sem...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Navštívili jste Konopiště?

36%Jistě, a dokonce i s průvodcem!

33%Ano, ale také jsme jen obešli kolem dokola zámek...

31%Ještě jsem neměl možnost spatřit ho na vlastní oči.

Hlasovalo 487 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Jack

2. dubna 2018 08:27

Jack říká

Nádherné fotky mi připomněly místo, kde jsem již dvakrát také byl . Vzpomínám si, jak jsme v zahradě obtěžovali páva, aby nám ukázal svou chloubu . Snad se tam zase někdy podívám

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.