Liechtensteinklamm | Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Liechtensteinklamm je jedna z hojně navštěvovaných alpských soutěsek. Za vznik tohoto krásného místa vděčíme řece Großarler Ache, která se zakousává do skály už tisíce let.

Kde přesně se Liechtensteinklamm nachází? Několik desítek kilometrů jižně od Salzburgu najdete město Sankt Johann im Pongau. Ještě kousek na jih je vesnice Alpendorf a Liechtensteinklamm leží přímo u ní (opět o něco jižněji). Na běžné mapě Rakouska ji asi nenajdete, ale na mapách, které jsou dostupné na internetu, určitě bude.

Do tohoto krásného místa jsem se dostal vloni na přelomu léta a podzimu. Nikdy předtím jsem žádnou soutěsku v Alpách nenavštívil, měl jsem proto o Liechtensteinklammu trochu zkreslené představy. Protože je soutěska výtvor čistě přírodní, představoval jsem si, jak půjdeme několik kilometrů divokou alpskou přírodou, než dojdeme na místo, a poté se budeme potácet v členitém terénu mezi řekou a stěnami soutěsky, zkrátka že to bude pořádná pěší túra, jakou bych normálně v horách čekal. To jsem se ale trochu přepočítal.:-)

K soutěsce je potřeba ujít pěšky pouze asi 300 metrů, a to po silnici od parkoviště, kde jste vystoupili z autobusu či z auta.

Po oněch 300 metrech dojdete k chatě s restaurací, suvenýry a podobnými věcmi. Po pravé straně objevíte stezku vedoucí kamsi přes říčku. Nenechte se však mýlit, do soutěsky nevede tato cesta, ale již zmíněná chata! Zde si totiž koupíte vstupenku a vyjdete na druhé straně, kde vstupenkou nakrmíte přístupový turniket... Někomu to nebude vadit, ale pro mě to byla typická ukázka toho, co dělá s atraktivními lokalitami masový turismus. Dobrodruh se určitě napřed naivně vydá po té cestě přes říčku, teprve pak pochopí, jak se věci mají, a asi se přitom i chytí za hlavu.

Musím ale říct, že tohle je asi jediné zklamání, které vás zde může potkat. Záhy jsem pochopil, že vybírání vstupného je – kromě tahání eur ze zážitkuchtivých turistů – dobré také k udržování trasy. Ta je pro návštěvníky připravena již od 19. století. V roce 1875 se členové Pongauského alpského spolku (Pongauer Alpenverein) rozhodli, že zajistí schůdnost soutěsky. Finančně jim vypomohl kníže Johann II. z Lichtenštejna a díky tomu mohl být projekt roku 1876 dokončen. Soutěska pak byla pojmenována na jeho počest (v češtině se jí říká například Lichtenštejnská soutěska; Klamm=soutěska).

Dá se konstatovat, že prohlídková trasa nebyla vybudována nadarmo. Díky příčným můstkům se lépe pořizují fotografie, díky chodníkům a zábradlím končí méně lidí ve zpěněné řece a díky vyraženým tunelům se dají nejnáročnější místa bezpečně obejít. Při troše štěstí můžete celou trasu projít i v sandálech, aniž by se vám cokoliv stalo (jenom pozor na vlhké pěšiny na holé skále).

O tom, co zde vytvořil člověk, už jsme napovídali dost. Teď se konečně podíváme na samotnou soutěsku, která daleko předčila moje očekávání.

Říčka Großarler Ache je skutečně divoká a celou dobu vás provází její hlasitý řev. Tvary, které svým tokem dokázala vybrousit, jsou přinejmenším velmi zajímavé.

Soutěska dělá čest svému jménu, a tak je místy úzká jen několik metrů (a kdo ví, jestli několik:-)). Stěny jsou místy tak vysoké, že to ani nevyfotíte.

Při naší exkurzi bylo zpočátku zataženo. Když se do soutěsky kolem poledne konečně vloudily sluneční paprsky, hrála všemi barvami.

Na konci prohlídkové trasy vás čeká vodopád. Sledování vody rozstřikující se na stovkách míst o skálu je dost uklidňující. Pokochejte se a můžeme jít zpátky – k turniketu...

Právě jsme prošli zhruba čtvrtinu soutěsky, její celková délka je kolem 4 km. Doufám, že se vám článek líbil a že se sem třeba taky někdy vypravíte. Můžete si být jisti, že soutěska bude zase o kousek hlubší;)