Londýn

Londýn

Minulý týden, přesněji řečeno ve čtvrtek 15.4., se mi poštěstilo to, že jsem odjel s dalšími čtyřiceti osmi studenty a dvěma učiteli do mé vysněné země - Velké Británie, která mě uchvátila a to nejen historicky. Přidejte se ke mně a poznejte část Spojeného království - Anglii, zemi která je ochraňována svatým Jiřím...

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Ostrovní stát jehož souostroví je svou rozlohou největším v Evropě a osmým na světě.

Mapa VB

Země je členěna na čtyři hlavní oblasti: Anglii (Londýn), Wales (Cardiff), Skotsko (Edinburg) a Severní Irsko (Belfast).

Hlavním městem tohoto státu je Londýn.

Britská vlajka

Rozloha činí něco přes 244 000 kilometrů čtverečních a počet obyvatel přesahuje 60 milionů.

Velká Británie je konstituční monarchií, což znamená, že vládne panovník, zde královna Alžběta II., jehož moc je omezena Parlamentem, tedy i premiérem, nyní Gordon Brown.

Alžběta II.

Hlavním jazykem je angličtina a měnou je libra šterlinků.

Období

15. - 21. 4. 2010

Trasa při cestě tam

Strakonice - Plzeň - Rozvadov - Frankfurt (Německo) - Brusel (Belgie) - Calais (Francie) plavba do Dover (Velká Británie) - Londýn (Velká Británie)

Celkem: 16 hodin

Trasa při zpáteční cestě

Londýn (Velká Británie) - Folkestone (Velká Británie) eurotunelem do Calais (Francie) - některá města (Lichtenštejnsko) - Brusel (Belgie) - Frankfurt (Německo) - Rozvadov - Plzeň - Strakonice

Celkem: 14 hodin

Cesta a pobyt

1. den – čtvrtek 15. 4.

Cesta nočním tranzitem započala kolem deváté hodiny večerní, kdy se nalodilo čtyřicet devět studentů a dva učitelé, kteří se stali našimi vůdci.

Noční jízda vedla přes Plzeň a hraniční přechod Rozvadov do Německa. Každé čtyři hodiny jsme měli přestávku na nějaké benzinové pumpě, abychom neztuhli, neboť pořád sedět a pomalu ani neusnout, tedy opravdu nic příjemného není.

2. den – pátek 16. 4.

Kolem sedmé hodiny ranní jsme doputovali z Německé spolkové republiky do hlavního města Belgie – Bruselu. Krajina se kolem nás změnila, začaly se totiž objevovat travnaté plochy s ovcemi.

Po šestnácti hodinách dlouhé úmorné jízdy autobusem jsme dorazili do Francie, do přístavního městečka Calais. Poprvé jsem viděl moře :-).

Přístavní město ve Francii

Francouzský přístav Calais

Cesta směrem k trajektu

Větřík fouká

V Calais došlo k nalodění na trajekt, který nás měl převést přes kanál La Manche, který chtěl překonat již Napoleon, ale ten chtěl cestou podzemní. Skoro dvouhodinová plavba stála ale opravdu za to. Počasí totiž přálo, slunce svítilo a větřík nás na palubě pěkně ovíval.

Z lodi na loď

Francouzské pobřeží a moře

Francouzská pláž

Loď

Francouzský výběžek

Francouzská vlajka

Po třiceti čtyřech kilometrech jsme konečně pohlédli na anglickou pevninu, na Bílé doverské útesy, o kterých se zmiňuje i královna detektivek, Agatha Christie. Opravdu jsou tak pověstně nádherné, jak se říká. Jsou tvořeni z bílé křídy.

Bílé útesy

Bílé útesy s majákem

Změna na světový čas na nás nezanechala žádný velký dopad, naopak jsme byli rádi, že jsme získali o hodinu navíc.

Cestou z přístavního městečka Dover jsme se zajeli podívat na útesy a na zdejší Doverský hrad, který se zde majestátně vypíná do výše. Kromě těchto dvou dominant jsme navštívili památné místo, kde přistál francouzský vynálezce a letecký konstruktér Louis Blériot, jež provedl první let přes kanál La Manche v letadle těžším než vzduch již v roce 1909.

Přístav Dover

Doverský přístav

Hrad Dover

Směrovky

Louis Blériot

Letadlo alias vzpomínka na Blériota

Kolem šesté hodiny jsme poprvé a ne naposledy spatřili hlavní město Spojeného království, Londýn. Město, jež vzniklo za dob Římanů roku 43, leží při ústí řeky Temže. Žije zde něco přes sedm milionů lidí různých národností a etnických skupin. Naleznete zde kromě mnohých historických budov i novodobé moderní mrakodrapy. Baráčky s menší zahrádkou alias porostlým trávníkem, červené telefonní budky, černé taxíky…toť typické pro Londýn.

V sedm jsme byli svezeni do jedné z okrajových částí Londýna – Welling, kde si nás přebrala naše budoucí rodina, kde jsme strávili pár dní (večeře a snídaně jsme měli v rodině, jinak po celý den trávili v Londýně). Každý z nás dostal jinou rodinu, měl jiné zážitky a jiné zajímavosti.

Já trávil společně s dvěma spolužáky v krásné čtvrti s typickými domy.

Anglické domky

Měli jsme vlastní pokoj, kde byla pouze postel, palanda a skříň pro naše věci. Naše rodina se skládala z matky, asi něco přes třicet, možná čtyřicet let, která měla moderně zařízený byt (skoro v každé místnosti byla televize, většinou LCD), synáčka Rossa, jež byl spíš typický Američan, protože byl rozmazlený, drzý a měl všechno, co chtěl, babičky, která byla příjemná, ale kouřila, a dvou psů.

Byla to rodina, která moc nekomunikovala, ale jinak všechno fajnové, jak večeře (fish and chips, pizza, jehněčí a hamburger), snídaně (cornflaky s mlékem, toasty a džus), či spaní.

3. den – sobota 17. 4.

Po vydatném ač krátkém spánku, lehké snídani kolem sedmé, jsme byli svezeni na místo, kde jsme se den předtím oddělili. Odtud nás čekala naše první denní výprava za historií a památkami Londýna.

Tower of London (Londýnský Tower)

Hrad Tower

Jedna z towerských bran

Dělo

Jako první dominantu jsme navštívili Londýnský Tower. Byl založen již Římany, ale vybudován až později. Hlavní pevnost, takzvaná White Tower (čtvercová budova se čtyřmi věžičkami), kterou jsme prošli jako první, nechal zbudovat na ochranu proti Normanům roku 1078 Vilém I. Dobyvatel, hradní příkop kolem pak Richard I. Lví srdce. Dnes jsou zde vystavěny zbraně, zbroje a další předměty.

White Tower

Rytíř ve zbroji

Maketa londýnského Toweru

Středověký záchod

Kaple Toweru

Okno v kapli

Další okno v Toweru

Mučící maska

Ve 13. století byl v Toweru zřízen zvěřinec, většina zvířat, jako lvi, jsou dnes ale v londýnské zoo.

Najdeme tu i klenotnici, kde je možné shlédnout ze záznamu korunovaci posledního panovníka Alžběty II. ve Westminsterské katedrále. Mimo jiné uvidíte v reálu pravé, britské korunovační klenoty. Součást klenotů je i diamant z Paňdžábu – Koh-I-Noor (= Hora světla), jež dostala darem královna Viktorie roku 1859 a nechala ho přebrousit a zasadit do své koruny. K vidění dále jsou pomyslné trůny s panovníky a jejich daty vládnutí, kde si můžete sednout. Fotit se zde ale nesmí!

Klenotnice

Hradní stráž

Mříž

Kromě dřívějšího sídla panovníka, klenotnice, zvěřince, zde bylo i vězení. Nejznámějšími vězni, jež zde pykali, byli Thomas More, Anny Boleynová (jež tu jako duch prý dodnes prochází) a čtyři dny zde strávil i Hitlerův nástupce, Rudolf Hess. Další vězni byli dříve přiváženi na člunech Bránou zrádců.

Brána zrádců

V takzvané Bloody Tower (Krvavá věž) se nachází pokoj dvou synů Eduarda IV., kteří sem byli uvězněni po smrti otce jejich strýcem. Nikdo je už nikdy neviděl a jejich strýc, Richard z Gloucesteru, byl korunován králem na Richarda III.

Pohled z Bloody Toweru

K Toweru neodmyslitelně patří jeho ochránci a strážci, Beefeaterové, jež provádí návštěvníky a také krmí zdejší havrany. Pověst o nich praví, že jestli havrani odletí z Toweru, nastane zkáza britské monarchie, proto se tomu předchází tím, že jsou jim přistřižena křídla, aby nikam neuletěli.

Beefeatři a pár z nás :-)

Tower Bridge (Most Tower)

Tower of London a já :-)

Most vypínající se 41 metrů nad hladinou Temže slouží pro chodce, automobilovou dopravu a po zvednutí lávky i pro lodní dopravu. Vznikal osm let a otevřen byl slavnostně roku 1894. Vyzdoben je středověkým stylem i Viktoriánskou gotikou.

Tower of London

Belfast

Křižník Belfast

Přední strana lodi

Naproti Tower of London je zakotven lehký křižník britského válečného námořnictva, jež byl poprvé spuštěn roku 1938, ale brzy poté zasažen minou. Účastnil se mnoha bitev, například u Severního mysu, či podporoval OSN v korejské válce. V roce 1963 byla loď vyřazena z provozu a o osm let později ji zakoupilo Válečné muzeum, které ji nechalo zpřístupnit veřejnosti. Nachází se zde figuríny námořníků.

Figuríny v lodi

Figuríny s jídlem

Další figuríny v kajutách

Operační sál alias všude figuríny

Cestou k divadlu The Globe jsme šli kolem Národní galerie, kolem kostela a bufetu, jež byl naprosto plný, to je normální anglický víkend :D.

Národní galerie

Loď St. Mary

Southwarkská katedrála

The Globe

Divadlo The Globe

Neodmyslitelně spojováno s Williemem Shakespearem, jež působil v divadelní společnosti Služebníci lorda komořího, kteří nechali divadlo přemístit na jižní břeh Temže, neboť jim vypršel nájem na jeho používání. V létě 1613 ale divadlo vyhořelo. Ke konci dvacátého století nechal Sam Wanamaker zbudovat přesnou repliku původního divadla, které zde stojí dodnes.

Divadlo The Globe

Millenium Bridge (Most Milénia)

Kontroverzní stavba, jež vzbuzuje v Angličanech rozporuplnost, někdo je pro tento most, jiný ho nechce. Stavba visutého ocelového mostu byla dokončena v červnu 2000, ale brzy poté byl most uzavřen, díky velké frekventovanosti docházelo k nadměrnému kmitání, jež narušovala konstrukci mostu. Předpokládáno bylo totiž to, že most měl pojmout pouhých pět tisíc lidí v jednom okamžiku. Do opětovného provozu uveden 22. února 2002.

Millenium Bridge

St. Paul’s Cathedral (Katedrála svatého Pavla)

Katedrála St. Paul´s

Katedrála byla vybudována po velkém požáru Londýna roku 1666, kdy většina staveb lehla popelem. Stavbou byl pověřen jeden z nejslavnějších anglických architektů 17. století, Christopher Wren, jež se inspiroval podobnou stavbou v Římě, bazilikou svatého Petra. Vybudována je z portlandského vápence v renesančním a barokním stylu, a vysoká je sto osm metrů. Chrám se skládá ze třech ochozů, nejznámější Šeptající ochoz (Whispering Gallery), je místo, odkud když něco zašeptáte, je totéž slyšet na druhé straně. Chrám má rozsáhlou kryptu, kde leží i architekt katedrály, Christopher Wren, a kromě toho jsou zde i památníky, kaple a pokladnice Řádu britského impéria.

Poslední významná slavnost v katedrále byla svatba prince Charlese a Diany Spenserové.

Vstup do staré části Londýna

Typický Londýn

Typický double-decker alias dvoupatrový autobus

Angličtí strážníci

Typický londýnský taxík

Telefonní budka a já :-)

Po prohlídce jmenovaných budov jsme museli opustit historické centrum a vydat se zpět k londýnskému domovu, naší rodině.

4. den – neděle 18. 4.

Čekal nás opět nabitý den, ale prozářen sluncem a nadmíru teplým, jarním počasím.

St. James park

První zastávkou byl jeden z královských parků v Londýně a ve Westminsteru. Rozkládá se východně od Buckinghamského paláce, jež je odtud také krásně vidět. Dříve se zde ale rozprostíraly mokřiny, jež odkoupil Jindřich VIII. původně pro jelení revír.

Mapa St. James parku

Dnes je to poklidný park s bujnou faunou i flórou, kde můžete v klidu posedět, procházet se…, což jsme učinili i my.

V St. James parku

Veverka

Pohled na Buckinghamský palác

Labuť

Přes vodu Buckinghamský palác

Nedělní idylka

Pamětní desky na Lady Dianu v St. James parku

Tulipány a další květinky :-)

Buckinghamský palác (Buckingham Palace)

Buckinghamský palác

Oficiální sídlo britské královny, kde se konají akce státního významu, uvítání hlav států, či je místem národního veselí i smutku. Palác byl vybudován roku 1826 architektem Johnem Nashem, ale dnešní podobu získal až v roce 1950. Královna Viktorie byla prvním panovníkem, jenž trvale obýval Buckinghamský palác.

V letních měsících mají návštěvníci možnost se do západní části paláce podívat, neboť jedině od srpna do září je pro veřejnost přístupný.

Na paláci vlaje státní vlajka (Union Jack) v době, kdy není královna v paláci, a na půl žerdi (stožáru), když dojde ke smrti člena královské rodiny, či v době národního smutku.

U Buckinghamského paláce

Jelikož počasí přálo, shlédli jsme před branami paláce přehlídku královských stráží. Velice vychvalovaná událost, která mě zas tolik nezaujala. Možná to bylo tím vedrem.

Přehlídka

Před Buckinghamským palácem stojí památník nejdéle vládnoucí panovnice, královny Viktorie.

Památník královny Viktorie

Budovy Parlamentu a Big Ben (Houses of Parliament) alias Westminsterský palác

Sídlo Parlamentu Spojeného království, jež se dělí na Sněmovnu lordů (House of Lords) a Dolní sněmovnu (House of Commons). Od 16. století byl Westminsterský palác používán jako sídlo panovníka. Nynější podoba negotického stylu pochází z 19. století.

Westminsterský palác alias budovy Parlamentu

Oliver Cromwell

Nejznámější věží je Clock Tower, který v sobě ukrývá třetí nejtěžší zvon v Británii – Big Ben, který dal věži slangový název. Váží přes třináct tun a zní tónem E. Jeho zvuk je použit ve zprávách britské televize BBC.

Big Ben

Po cestě jsme viděli pár památníků (jediný Churchill je bez exkrementů).

Památník Abrahama Lincolna

Socha Winstona Churchilla

Downing Street

Na Whitehall navazuje tato ulička, kde sídlí dva nejdůležitější představitelé vlády. Premiér, Gordon Brown, je ubytován v Downing Street 10, a ministr financí v Downing Street 11. Do ulice není pro obyčejné lidi volný přístup, neboť toto místo chrání zdejší policie. Proto jsme nemohli splnit jeden z úkolů a to vyfotit se před vchodem do čísla 10.

Downing street

Trafalgarské náměstí (Trafalgar Square)

Připomíná bitvu u Trafalgaru, jež se konala v roce 1805 mezi anglickým loďstvem v čele s admirálem Nelsonem a francouzským námořnictvem pod vedením Napoleona.

Trafalgarské náměstí

Na náměstí se nachází Národní galerie, Nelsonův památník, a také fontána a sochy lvů.

My jsme si ho moc neprohlédli, neboť v ten samý čas, co jsme zde byli, se konal přímý přenos smutečního aktu obětem polské havárie ve Smolensku, při které zemřeli vysoce postavení polští státníci i prezident sám.

Leicesterské náměstí (Leicester Square)

Uprostřed náměstí je malý parčík se sochou Williama Shakespeara obklopeným delfíny a u každé ze čtyř bran stojí socha někoho dalšího významného, Isaac Newton a další. Náměstí je obklopeno množstvím kin, jako například Odeon, kde se konají premiéry filmů, neboť zde se mohou pyšnit největším plátnem a kapacitou.

Kino Odeon na Leicesterském náměstí

Odeon 2

Otisk Bruce Willise

Porovnání otisků mě a Arnolda Schwarzenegger

Otisk Pierce Brosnana

Otisk Patricka Swayze

Navštívili jsme i bariéry na Temži.

Bariéry na Temži

Po nadprůměrně teplém dni bez mráčků jsme kolem šesté hodiny večer opouštěli londýnské čtvrti.

5. den – pondělí 19. 4.

Menší odpočinkový den, na který se těšily hlavně dívky, neboť se měly odpoledne konat nákupy v největším zdejším nákupním středisku Westfield, ale ani my ostatní jsme nepřišli zkrátka.

Chelsea

Anglický fotbalový klub, založen roku 1905, hraje na stadionu Stamford Bridge, jež pojme přes čtyřicet dva tisíc lidí a je druhým největším stadionem po stadionu Arsenalu. Od roku 1989 hraje nejvyšší anglickou soutěž, Premier League Majitelem klubu je Rus Roman Abramovič a brankářem Chelsea je Čech, Petr Čech.

Tým v Chelsea

Fotbalový klub Chelsea

Dresy týmu

Masážní místnost

Hřiště v Chelsea

Maketa fotbalového stadionu

Prohlídka klubu byla báječná, fotky s týmem na zdi :D také a suvenýry jistě také potěšily.

Windsor

V tomto městečku se nachází Windsor Castle (Windsorský hrad), jež dříve byl sídlem královské rodiny a působil zde jako účetní i básník Geoffrey Chaucer. Je to největší doposud obývaný hrad. Královna zde pobývá hlavně v letních měsících, a nejen proto patří Windsor k jedné z oficiálních rezidencí královské rodiny. Podle vlající vlajky panovníka na jedné z věží se pozná, jestli královna je v zemi, nebo nikoli. Ve windsorské kapli svatého Jiří se každoročně schází členové nejvyššího řádu v Británii, držitelé Podvazkového řádu.

Letní sídlo královny - Windsor

Brána do Windsoru

Pokřivený dům

Na druhém břehu Temže leží městečko Eton, známé slavnou chlapeckou středí školou – Eton College.

6. den – úterý 20. 4.

A nastal poslední den, kdy jsme měli možnost spatřit Londýn a kraj anglický. Uteklo to rychle, ale nic se nedalo dělat a naposledy hurá, vstříc historii britského království.

Greenwich

Tímto místem prochází nultý (základní) poledník, od něhož se počítá zeměpisná délka, a byl ustanoven a následně přijat roku 1884. Leží zde i královská greenwichská observatoř (Royal Observatory, Greenwich), která byla zřízena v dobách Karla II. (1675). Měří se tu Greenwichský hlavní čas a též zde sídlí planetárium.

Observatoř v Greenwichi

Pohled na netypický Londýn

Areál v Greenwichi

Aktuální čas na Greenwichi

Všechny nejvíce zaujaly britské míry (palec,…) a nesměla chybět ani fotka ze západní i východní polokoule naráz.

Na západní i východní polokouli

Pomník Waltra Raleigho

Plavba po Temži

Z Greenwiche jsme uskutečnili plavbu po Temži, která je dlouhá 346 km. My jsme absolvovali cestu pouze k Westminsteru.

Cestou jsme shlédli již viděné památky, prohlédli si zdejší budovy a všimli si rozdílu přílivu a odlivu, jež je zde patrný hlavně u Houseboatů.

Různé domy

Část mrakodrapů

Terasovité domy

London Bridge z Temže

Londýnský Tower

Egyptský obelisk v Londýně

Big Ben přesně o dvanácté

Akvárium

Londýnské oko

Westminsterský palác s Big Benem

Londýnské oko (London Eye)

Londýnské oko ve své kráse

Označováno jako Kolo tisíciletí (Millenium Wheel) je od roku 1999 největším vyhlídkovým kolem na světě. Můžete se z něj podívat z výšky až 135 m. Londýnské oko není vlastně typicky londýnské, neboť dvaatřicet kapsulí (kabinek) je vyrobeno ve Francii, lana přivezli z Itálie, hřídel pochází z České republiky, konstrukce kola z Nizozemska, otáčecí ložisko z Německa a konečně hlavní otáčecí část je z Británie.

Kapsule londýnského oka

Doporučuji si na Oko zajít, neboť stojí stoprocentně za to. Nezapomenutelný pohled na celý Londýn.

Televizní věž

Katedrála St. Paul´s alias podobizna Kapitolu

Westminsterký palác s Big Benem

Pohled na Londýn z Oka

Buckinghamský palác a St. James park

Další pohled

Westminsterské opatství (Westminster Abbey)

Gotický chrám ve tvaru katedrály je místem korunovací panovníků a místem jejich posledního odpočinku. Opatství nechal vystavět Eduard III. Vyznavač.

Westminsterská katedrála

Tisíc let staré místo budí velký obdiv a je opravdu velkým štěstím, že jsme zde mohli být. Nemohlo se zde fotit, což ale neubírá na význačnosti. Místo odpočinku tolika osobností, Charlese Darwina, Jamese Clerka Maxwella, Sira Isaaca Newtona, Geoffreyeho Chaucera a mnohých dalších. Historie zde dýchá odevšad. Hlavně z míst panovnice Alžběty I. a Marie Skotské. Dále je zde památník z roku 1993, který dává hold československým pilotům a letcům, kteří bojovali v druhé světové válce.

Westminsterská katedrála

V areálu Westminsteru je i škola založená benediktýny v roce 1179.

Kostel St. Margaret´s

V půl šesté jsme opustili Londýn, dali jsme mu sbohem, a jeli vstříc branám Eurotunelu z anglické strany. Eurotunel slouží od roku 1994 jako železniční spojení mezi dříve znepřátelenými stranami a cesta jím trvá pouhou půl hodinu. Opět pro nás nastala změna časového pásma, kdy jsme ztratili hodinu života.

Do Francie

Křídový obrazec koně

Eurotunel

Noční život pomalu skomíral a cesta přes Lichtenštejnsko, Belgii a Německo, se nám krátila, nejen puštěným filmem z divokého západu alias Limonádový Joe.

7. den – středa 21. 4.

V dopoledních hodinách jsme dorazili zpět do naší krásné České republiky. Nastala krátká přestávka na Rozvadově, abychom oznámili svým rodičům, že jsme přežili.

Poslední tři hodiny nám zpříjemnil film s Rowanem Atkinsonem Johny English, který nám připomněl místa, které jsme navštívili. A nedlouho po skončení filmu jsme mohli oznámit: „Konečně, jsme tu! Doma.“

Výlet do Anglie byl nezapomenutelný zážitek. Tuto zemi jsem obdivoval již dříve, jak z historického, tak uměleckého pohledu a cesta mě nezklamala. Počasí se vydařilo, prostě všechno OK :-).

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Strakonický učitel zeměpisu a občanské výchovy, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či ostatní státy světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika, plavání) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vedu oficiální stránky Volejbalu Strakonice, píši recenze na blogu iDnes.cz  a ještě navíc jsem jedním z redaktorů studentského časopisu JU Magazín.

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější . Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

HoHo

1. května 2010 13:55

HoHo říká

Paráda... Závidim, musel to bejt opravdu moc hezkej výlet...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Japo

1. května 2010 22:20

Japo říká

Pěkné Škoda, že jsem se na střední do Londýna nevypravil.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Jack

2. května 2010 11:49

Jack říká

Opravdu to bylo nádherný a těším se, až se tam někdy vypravím sám, tedy s kámoši .

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Rony

4. května 2010 18:51

Rony říká

Je vidět, že jsi si dal s "Londýnem" velkou práci a určitě se to vyplatilo.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Jack

6. května 2010 18:26

Jack říká

Tak Londýn je krásné město a rád jsem se o něj s Vámi podělil, snad je vidět, že se mi líbí...

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.