Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Lyžování Les Trois Vallées 2012

vydáno 16. června 2012 – napsal HoHo – 5 komentářů

Na našem zimním programu již třetím rokem nechybělo týdenní lyžování v Alpách. Po dvou lyžovačkách v italských Dolomitech jsme se tentokrát rozhodli poznat krásy Savojských Alp. A bez váhání byla vybrána největší lyžařská oblast světa: Les Trois Vallées. Pojďte se podívat, co vše jsme tam stačili za 6 dní poznat.

Les Trois Vallées

Les Trois Vallées je největší světové lyžařské středisko. Nachází se zde více jak 600 kilometrů sjezdovek a 120 kilometrů běžeckých tratí. Svou oblíbenou sjezdovku (nebo stopu) si zde tedy najde snad každý lyžař. Dle české Wikipedie jsou k přepravě lyžařů využívány 3 pozemní lanovky, 37 kabinových lanovek, 69 sedačkových lanovek a 74 vleků. A to nejvíce ohromující číslo na závěr: přepravní kapacita celé této lyžařské oblasti je neuvěřitelných 260 000 osob za hodinu. Když jsem toto číslo slyšel poprvé, nechtěl jsem mu věřit. Nyní po tom, co jsem již v této oblasti byl, vím, že tento údaj nebude daleko od pravdy, protože Les Trois Vallées je neskutečně velké a za pouhých 6 dní ho není možné celé poznat. To prostě nejde.

Francouzský název oblasti se do češtiny přeládá jako Tři údolí. Jak již tento název napovídá, oblast se rozkládá přes tři alpská francouzská údolí, která jsou propojena lanovkami a sjezdovkami. Lyžař se tak dostane po celé oblasti pouze na lyžích. Na některých přejezdech je však potřeba si trochu pomoct a zabruslit, aby se člověk vůbec dostal na další lanovku. To je bohužel daň každého velkého lyžařského střediska.

V těchto třech údolích se nachází několik známých lyžařských středisek. My jsme byli ubytováni v tom nejvýše položeném a asi i nejznámějším: Val Thorens (2 300 m. n. m.). S touto nadmořskou výškou je Val Thorens dokonce nejvýše položeným střediskem v Evropě! V průběhu týdne jsme navíc zjistili, že lyžařská oblast okolo Val Thorens je z celých Třech údolí asi nejzajímavější a i díky tomu, že jsme nedopatřením měli parmanentky jen na tuto oblast, lyžovali jsem zde kromě druhého dne pořád.

Koho by zajímalo, jaké sjezdovky, lanovky apod. se nacházejí v Les Trois Vallées, zde je odkaz na PDF mapu: http://www.courchevel.com/img/plans/plan_pistes3v.pdf (bohužel je to trochu zastaralá mapa, a tak tam nejsou úplně všechny lanovky).

Počasí

Do Les Trois Vallées jsme odjížděli s tím, že zde budou více jak 3 metry sněhu, a s informacemi, že tento rok je lyžování opravdu mimořádně výborné. Nedostatku sněhu jsme se tak rozhodně bát nemuseli.

Je důležité zmínit, že jsme na dovolené byli od 10. do 17. března, což už není zimní období, ale spíše jarní. A teploty po celý týden tak i vypadaly. Nejednou nám bylo značné horko, protože teploty se v nižších oblastech pohybovaly i nad 10 stupňů Celsia. Často jsme tak museli sundavat oblečení, abychom se neupekli.

Velká horka byla způsobená především tím, že jsme skoro celý týden měli nad sebou krásně čistou oblohu bez jediného mráčku. "Zhoršené" počasí jsme při lyžování zažili pouze druhý den, ale sněžení nebo špatné podmínky jsme v Les Trois Vallées při lyžování neměli. Kromě druhého dne bylo zbylých 5 dní azuro bez jediného mráčku na obloze. Co více si přát?

Špatné počasí jsme sice zažili v den odjezdu, ale to už nám to bylo jedno, protože jsme nelyžovali. Nakonec se však i toto odpoledne zase vyčasilo a my tak měli při odjezdu krásné počasí.

Horko se poměrně hodně podepsalo na výšce sněhu. Na některých místech sníh ubýval přímo před očima, což můžete vidět na fotografiích v článku. Na nejvyšších místech a na sjezdovkách ho však bylo stále více než dost.

Den 0 – odjezd + ubytování ve Val Thorens

Do Francie jsme vyráželi s plzeňskou cestování kanceláří Intertrans. Místo odjezdu jsme měli v našich rodných Strakonicích, kde nás vyzvedl okolo osmé večer mikrobus a dovezl nás do Plzně. Zde jsme přestoupili do autobusu s označením Val Thorens. Okolo 10. hodiny večerní jsem začali uhánět směrem k česko-německým hranicím. Přes noc jsme zvládli přejet celé Německo a ráno jsme se probudili již ve Švýcarsku.

Jedna z načich zastávek na této dlouhé cestě byla i na hezkém švýcarském odpočívadle. Viděli jsme zde model stíhačky (nebo to snad byla opravdová stará vysloužilá švýcarská stíhačka?) a spoustu dalších autobusů, jež mířily stejně jako my za lyžovačkou do Alp.

Stíhačka na odpočívadle ve Švýcarsku

Nebyli jsme jediní, kdo si chtěli na tomto odpočívadle ve Švýcarsku oddáchnout při dlouhé cestě do Alp

Před polednem jsme se dostali na švýcarsko-francouzskou hranici. Zde jsme vysadili jednoho z řidičů, který se šel vyspat do hotelu. Náš autobus se totiž hned ten den vracel s předchozím turnusem domů. Na tak dlouhou cestu musí být řidiči samozřejmě řádně odpočinutí.

Velkou zastávku jsme měli v Moutiers, kde se od nás oddělila část cestujících mířící do jiného francouzského střediska. My jsme si zde mohli nakoupit jídlo a pití ve zdejším Carefouru a poprvé pořádně vyfotit okrajové špičky Savojských Alp.

Náš autobus

První pohled na Savojské Alpy

Do Val Thorens jsme dorazili okolo čtvrté hodiny odpolední. Hned po vyložení věcí z autobusu nám byl přidělen pokoj, ke kterému jsem měli ale výhrady – balkonové dveře nešly pořádně otevřít a navíc zde byly poházené nedopalky cigaret. Strejda nakonec vyjednal pokoj jiný a rozhodně jsme na tom vydělali – měli jsme úžasný výhled na Val Thorens, o kterém se našemu starému pokoji ani nezdálo. Posuďte sami, jesli by se vám takový také líbil!

První pohled z našeho pokoje na centrum Val Thorens a okolní hory

Druhý pohled z našeho pokoje na centrum Val Thorens a okolní hory

Podvečerně osvětlený masiv hory Péclet

Náš první západ slunce nad Val Thorens

Pokoj sice nebyl moc prostorný, ale na těch 6 dní nám to rozhodně stačilo. Mohli jsme si tam vařit (polopenzi jsme totiž tentokrát neměli objednanou) a většinu dne jsme stejně byli na sjezdovkách, tak nám na pokoji tolik nezáleželo. Je pravda, že v Itálii (kde jsme byli na posledních dvou zimních dovolených) bylo ubytování lepší, ale přijeli jsme do Francie lyžovat a ne se válet v posteli. Zážitky z Val Thorens nám to tak rozhodně nezkazilo!

Den 1 – nejvyšší bod Les Trois Vallées

První den jsme se rozhodli vyrazit na nejvyšší bod celého Les Trois Vallées, kterým je Sommet des 3 Valles (3420 m. n. m.). Ráno nám trvalo sice delší dobu, než jsme se vyhrabali z pokoje (holt jsme ještě nebyli tak zaběhnutí), ale i tak jsme si první lyžování řádně užili.

Naše první ráno ve Val Thorens

Pohled na Péclet z lyžařského centra Val Thorens

Hned po tom, co jsme se dostali z pokoje na sjezdovku, jsme se ocitli v lyžařském centru Val Thorens. Je to část střediska, kde se zbýhá spousta lanovek mířících na různé hřebeny a vrcholy nad Val Thorens. Na tomto místě je nejhorší to, že je zde po celý den spousta lidí, a tak je třeba dávat velký pozor, aby se člověk s někým nesrazil. Naštěstí zde většina lidí nejede moc rychle.

První lanovka, kterou jsme ve Val Thorens absolovovali, se jmenovala Moutiere vedoucí do poloviny cesty na Col de Rosaël (3000 m. n. m.). Z ní jsme si sjeli po modré sjezdovce na první část lanovky vedoucí na vrchol Cime Caron (3200 m. n. m.). Tento vrchol opravdu stojí za to navštívit. Je odtud krásný kruhový výhled na celé Val Thorens a jeho okolí. Bohužel i počet lidí vyskytující se na tomto vrcholu tomu odpovídá.

Pohled z vrcholu Cime Caron na okolní hory

V dálce byla vidět nejvyšší hora Evropy – Mont Blanc

Já, brácha a strejda Jirka s Mont Blancem v pozadí

Konec lanovky vedoucí na vrchol Cime Caron

360° panorama z vrcholu Cime Caron

Pohled na Val Thorens z vrcholu Cime Caron

Z vrcholu Cime Caron jsme se po černé sjezdovce vydali dolů na lanovku vedoucí na Sommet des 3 Valles – náš dnešní cíl. Na sjezdovce jsme však poprvé narazili na záchranáře svážející lyžaře (snowboardistu) s úrazem na pohotovost. To je ve Val Thorens bohužel dost častý jev. Jednak zde tráví svou dovolenou spousta lidí (některé sjezdovky jsou opravdu přeplněné, a tak dochází často k různým nepříjemným situacím a karambolům), druhak řada z nich si dovolí vyrazit na černou sjezdovku, aniž by uměli aspoň trochu lyžovat (častým jevem je tak sjíždění sjezdovek po zadku a podobné kousky). Bohužel nedá se s tím dělat nic jiného, než se pořádně rozhlížet okolo sebe a dávat si velké bacha na "šusaře" a podobná individua.

Po vyjetí lanovek Peyron a Bouchet jsme se dostali na Sommet des 3 Valles (3230 m. n. m.), nejvyšší vrchol Les Trois Vallées – v překladu do češtiny je to doslova "nejvyšší bod Třech údolí". Z tohoto místa ale bohužel není tak krásný výhled jako z Cime Caron (Val Thorens odtud bohužel není vidět vůbec). Sommet des 3 Valles je mimojiné oblíbené také díky tomu, že odtud vede snad nejlákavější volný terén, který jsme ve Val Thorens viděli. Je však hodně nebezpečné ho jet, zvláště v samotném začátku, kdy vede nad skalami. Tento volný terén pak pokračuje po ledovci Glacier du Bouchet, kde musí být opravdu nádherné lyžování.

Obecně Val Thorens a celé Les Trois Vallées je hodně vyhledávané lyžaři toužícími jezdit volné terény. A musím potvrdit, volné terény jsou zde u každé sjezdovky a opravdu stojí za to. I my jsme jich pár jeli, ale netroufli jsme si nikam daleko od sjezdovky (kromě strejdy Jirky, který z nás lyžuje nejlépe, a tak si to může dovolit).

Upozornění, že jízda volným terénem je silně nedoporučena a na vlastní nebezpečí. Nachází se na Sommet des 3 Valles. I přesto se tam ale vydávalo poměrně hodně lidí.

Ze Sommet des 3 Valles jsme se vydali dolů po červené a následně modré sjezdovce. Poté jsme zamířili již zpět směrem k Val Thorens, aby jsem se stihli včas vrátit. Přeci jenom nacházeli jsme se ve velkém středisku, a tak je třeba nepodcenit včasný návrat. Člověk může docela jednoduše zůstat trčet uprostřed hor a nemít možnost, jak se dostat zpět, protože všechny lanovky jsou již uzavřené.

Cestou zpátky jsme stanuli na vrcholu Col de Rosaël (3000 m. n. m.), odkud byl také impozantní pohled na Val Thorens ležící pod námi. Když jsme jeli z tohoto vrcholu dolů do centra Val Thorens, strejda vyjel kousek ze sjezdovky a narazil na jednu paní, která ležela sama bez pomoci se zraněnou nohou ve sněhu. Brácha tedy jel dolů zavolat pomoc a strejda a já jsme zatím pomohli Francouzce se trochu oklepat z prvotního šoku. Sice si na zraněnou nohu chtěla mermomocí stoupnout a dostat se dolů po svých, ale jelikož nejspíše utrpěla zlomeninu, nebylo to možné. Pomoc horské služby byla bohužel na místě. Nakonec se k nám přidali i její přibuzní, a my tak mohli vyrazit zase na sjezdovky.

Vydali jsme se na lanovku vedoucí pod vrchol Péclet, který je jedním z nejmajestátnějších vrcholů v okolí Val Thorens. Odtud jsme sjeli do centra Val Thorens (ze sjezdovky jsme to měli na ubytování asi tak 20 metrů) a šli si odpočinout na další den.

Odpolední pohled do údolí, kde leží i Val Thorens

Náš nejlepší lyžař – Jirka – v akci!

Den 2 – Courchevel

Druhý den nás čekalo asi nejnáročnější lyžování celého našeho pobytu v Les Trois Vallées. Rozhodli jsem se vydat na druhý konec oblasti, který tvoří lyžařské centrum Courchevel. Přestože je na mapě vzdálenost mezi těmito středisky celkem velká, když se člověk nikde zbytečně nezdržuje, může se z jednoho konce Les Trois Vallées na druhý dostat i za hodinu a půl. Záleží samozřejmě i na tom, jak dlouhé fronty musíte čekat na lanovky. My jsme měli štěstí a delší frontu jsme čekali snad jen jednou (a to až cestou zpět).

Ráno jsme z lyžařského centra Val Thorens vyrazili na Col de la Chambre (2850 m. n. m.), což je vrchol nacházející se na hřebeni nad Val Thorens. Po červené sjezdovce Benturon a dále po modrých sjezdovkách Bouvreuil a Ours jsme sjeli do Méribelu. Zvláště druhá modrá sjezdovka byla hodně nepříjemná, protože místy vedla skoro do kopce (v takto velkých střediscích bohužel častý neduh přejezdů mezi jednotlivými částmi).

Méribel je dalším významným střediskem Les Trois Vallées, které je častým cílem lyžařů a snowboardistů. Oproti Val Thorens se nachází mnohem níže (Méribel leží v 1750 m. n. m., kdežto Val Thorens v 2300 m. n. m.) a navíc v okolí není tolik sjezdovek jako ve Val Thorens.

Lyže namazány a připraveny na další den

V dálce vykukuje vrchol Mont Blancu

Brácha fotí hory v okolí

Jedna ze sjezdovek mířící do Méribelu

Je horko, a tak někteří z nás musejí sundat jednu z vrstev oblečení

V Méribelu jsme však zjistili docela nepříjemnou věc a to, že jsme omylem dostali permanentky pouze na oblast Val Thorens a ne na celé Les Trois Vallées. Po konzultaci s delegátkou jsme se rozhodli dokoupit denní permanentku na celé Les Trois Vallées. Naše cesta do Courchevelu tak mohla pokračovat.

Kabinovou lanovkou Pas du Lac s krásnými výhledy na celou oblast Méribelu jsme se dostali do Saulire (2700 m. n. m.) nacházející se pod vrcholem Den de Burgin (2739 m. n. m.). Odtud se nám již otevřely impozantní pohledy na oblast Courchevelu.

Do dvou hodin odpoledne jsme lyžovali v této části Les Trois Vallées, která je dle mého názoru zajímavější než ta v okolí Méribelu. Sjeli jsem si zde i několik černých sjezdovek, které stáli za to.

Krásná špice v oblasti Courchevelu

Jedna z mnoha lyžařských křižovatek

I takováto umělecká díla jsou v Les Trois Vallées k vidění

Kolem druhé hodiny jsem však byli nuceni se začít vracet, abychom stihli všechny lanovky dříve, než se uzavřou. Nakonec nám zbyla chvilka času, a tak jsme se stejně jako předchozí den podívali pod vrchol Péclet nacházející se nad Val Thorens.

Na sjezdovkách jsou hromady lidí

Odpolední pohled na hory v okolí Val Thorens

Den 3 – lyžování v okolí Val Thorens I.

Díky tomu, že jsme měli permanentky pouze na okolí Val Thorens, jsme se rozhodli, že ve zbylých čtyřech dnech už budeme lyžovat pouze zde. Ani nás toto rozhodnutí nemrzelo, protože po předchozím dnu jsme shledali, že Val Thorens je stejně z celého Les Trois Vallées nejkrásnější část.

Celé dopoledne třetího dne jsme si užívali lyžování pod vrcholem Péclet. Zde jsou velice krásné červené sjezdovky. Pokud si vyjedete sedačkovou lanovkou Glacier ještě výše, můžete si sjet i krásnou černou sjezdovku nebo vyjet mimo upravované plochy (i když ta černá sjezdovka také není nejspíše upravovaná, a tak je hned od rána plná boulí) a zkusit své lyžařské dovednosti a zkušenosti ve volném terénu a pořádných boulích.

Ranní pohled z horní stanice kabinové lanovky Péclet na Cime Caron

Ranní pohled z horní stanice sedačkové lanovky Péclet do údolí Val Thorens

Jirka opět v akci!

Po poledni jsem se pak rozhodli vyjet kabinovými lanovkami Portette a Thorens na sedlo nacházející se proti nejvyššímu lyžařskému bodu Les Trois Vallées Sommet des 3 Vallées. Odtud je krásný pohled i na volný terén, který jsem vám popisoval v prvním dnu (ten, který se jezdí právě ze Sommet des 3 Vallées). Na fotce níže můžete dokonce vidět vyjeté lyžařské stopy v ledovci Glacier du Bouchet.

Pohled na volný terén, o kterém jsme uvažovali. Nakonec jsme své plány neuskutečnili.

Hrazení zabraňující lyžařům vstup do nebezpečných oblastí

Dále jsme se pak vydali pod vrchol Pointe de Thorens (3266 m. n. m.), odkud vedou krásné červené sjezdovky dolů do Val Thorens. Navštívili jsem i vrchol Col de Rosaël, na kterém jsme byli první den. Tento lyžařský den jsme zakončili opět vyjetím pod vrchol Péclet. Červenými sjezdovkami jsme sjeli až skoro k našemu hotelu a tím úspěšně ukončili náš třetí lyžařský den v Les Trois Vallées.

Panorama ledovce pod horou Pointe du Bouchet

Krásný západ slunce ve Val Thorens

Den 4 – lyžování v okolí Val Thorens II.

Čtvrté dopoledne ve Val Thorens jsme strávili opět na sjezdovkách pod vrcholem Péclet. Jak jste již určitě poznali, tyto sjezdovky se nám opravdu zamlouvali. Tentokrát jsem se dokonce rozhodli sjet i volný terén nacházející se poblíž sedačkové lanovky vedoucí pod hřeben Pécletu. Pro mě a bráchu to byla první větší zkušenost s volným terénem a byli jsme z toho nadšení. Za dopoledne jsme tak tento volný terén absolovovali hned dvakrát.

Odpoledne jsme si vyjeli lanovkou Boismint (vedoucí do 2640 m. n. m.), kterou jsem za celou dovolenou ještě ani jednou nejeli. I zde se nachází pěkné červené sjezdovky stojící za chvilku času. Dále jsme si vyjeli na Col de Rosaël, nám již dobře známý vrchol. Poslední sjezdovkou dne byla opět jedna z červených sjezdovek pod vrcholem Péclet.

V dáli opět Mont Blanc

Rozhodně jsme se nemuseli bát toho, že bychom se někde ocitli sami

Pohled do údolí Val Thorens a Les Menuires

V dáli je vidět lyžařské středisko Val Thorens

Údolí Val Thorens z Col de Rosaël

Jirka pózuje, v pozadí Val Thorens

Den 5 – lyžování v okolí Val Thorens III.

Naše první jízda pátého dne nevedla tentokrát pod Péclet, jako tomu bylo v předchozích dvou dnech, ale na vrchol Col de la Chambre (2850 m. n. m.). Odtud jsme sjeli opět do Val Thorens a zbytek dne lyžovali u vrcholu Cime Caron. Na tomto vrcholu je opravdu krásně, navíc z něj vedou směrem do Val Thorens povedená černá sjezdovka (v jednom místě hodně boulovatá a prudká!) a červená, která je však většinou plná lidí.

Předposlední jízdou jsme zamířili opět na Col de Rosaël a poslední jízda byla Pécletovskou lanovkou nahoru a po červené sjezdovce dolů do Val Thorens až téměř k hotelu.

Krásně zasněžené vrcholy Savojských Alp

Naše parta, v pozadí opět Mont Blanc

Poslední pohled na Mont Blanc (už vás s ním nebudu otravovat)

Tento den se však stala celkem nepříjemná nehoda. Ráno, když jsem šli s lyžemi na ramenou hotelem, jsme narazili na úsek podlahy, který se asi těsně před naším průchodem vytíral. Já jsem se pořádně nesoustředil na chůzi, špatně jsem v přeskáčích šlápl a upadl na levé koleno. Můj pád samozřejmě způsobil spoustu hluku, na což zareagoval strejda. Otočil se a chtěl se podívat, co se to děje. Ale jak byla podlaha kluzká, také mu to podjelo (ale vyrovnal se s pádem mnohem lépe než já). Kromě modřiny na koleni se mi naštěstí nic nestalo.

Když jsme podruhé odpoledne vyjeli na Cime Caron a chtěli ho sjet po červené sjezdovce, narazili jsme na krásné skály, na kterých jsme se rozhodli dát si pauzu a trochu se najíst. Když jsem na to místo dojížděl (bylo to kousek od sjezdovky), rozhlížel jsem se po okolních horách a nedal jsem si pozor, co dělají moje lyže. Špičky se mi zabořily do sněhu a letěl jsem na pusu. Pád byl hodně nepříjemný v tom, že jsem nejel rychle, a tak, než mi stačily vypnout lyže, vazy v mém levém koleni (které bylo naražené již z rána) dostali hodně zabrat. Při další jízdě mě koleno již začínalo trochu bolet, i když stále to nebylo nic hrozného a lyžovat jsem s tím mohl v pohodě.

Můj velkolepý pád, který všechny v okolí moc pobavil

Panorama vyhlídky pod Cime Caron

Jirka a brácha

Naše lyže po celodenní šichtě

Pátý večer ve Val Thorens nebyl stejný jako ty předchozí! Jako jediní z celého zájezdu jsme měli zájem o tradiční savojskou večeři, kterou nám nabídla naše delegátka. A myslím, že ostatní mohli litovat, že se na tuto večeři nevydali také!

Večeře se konala v krásné stylově vybavené restauraci v centru Val Thorens. Měli jsme výborné víno, jako předkrm salát s houskou a poté hlavní jídlo, které bylo vrcholem celého večeřa.

Já s bráchou jsme měli Raclette. Jedná se o polovinu kola sýra, které se nachází po celou dobu jídla pod ohřívačem. K tomu nám byl přinesen talíř plný zeleniny a různých druhů šunky a salámů. Strejda Jirka si objednal Tartiflette, což jsou zapékáné brambory v sýru a smetaně prokládané cibulí (více se můžete o těchto jídlech dozvědět na http://www.horydoly.cz/lyzari/val-d-isere-pro-bohate-lyzare.html pod nadpisem Jídlo a pití). Jako aperitiv jsme si nechali donést populární francouzský koktejl Kir.

Den 6 – pohotovost

Přes noc se mi koleno rozleželo a druhý den mě to bolelo znatelně více. Noha nebyla nejspíše ráno oteklá, a tak padlo rozhodnutí, že lyžovat snad pro mě nebude takový problém. S první červenou sjezdovkou jsem však začal v koleni cítit kromě větší bolesti i nepříjemné tahání, a tak jsme po konzultaci s delegátkou vyrazili zpět na pokoj. Naše delegátka se zatím dostala do Val Thorens (měla na starosti i klienty v Les Menuires, a tak musela mezi středisky dost často cestovat).

Hned po jejím příjezdu jsme vyrazili na pohotovost, kde jsme asi dvě hodiny čekali na ošetření. Koleno se při čekání samozřejmě podstatně zlepšilo. Při následném vyšetření se naštěstí nepřišlo na žádný problém s vazy, ale byli jsme rádi, že jsme tam zašli, protože lepší mít jistotu, že s kolenem nic není, než pak mít mnohem větší problémy. Od doktora mi byl naordinován klid a nějaké prášky proti bolesti. Sedmý den koleno již nebolelo a dodnes jsem s ním neměl žádný další problém. Jako suvenýr jsem si však z Val Thorens přivezl rentgenový snímek mého kolene...:)

Pohled do údolí směrem k Les Menuires. Je vidět, že bylo celý týden hodně teplo, sníh šel dolů a na některých místech je vidět už i holá zem

Večer jsme si začali připravovat věci k balení, protože další den nás bohužel čekal odjezd domů. Přišel na nás smutek, protože týden ve Val Thorens byl opravdu nezapomenutelný a plný krásných lyžařských zážitků.

Poslední západ slunce ve Val Thorens

Den 7 – loučení

Poslední den ráno jsme si sbalili věci a uklidili pokoj. Okolo desáté hodiny ráno jsme byli nuceni ubytování opustit. Věci jsme měli uloženy v provizorní úschovně v místní tělocvičně. Nyní jsme museli čekat až do 16. hodiny na příjezd dalšího turnusu, který se s námi ve Val Thorens střídal.

Volný čas jsme se rozhodli vyplnit procházkou na chatu nacházející se kousek nad Les Menuires, kde jsme si dali teplý čaj, zákusek a napsali pohledy domů.

Od rána bylo poměrně špatné počasí, v jednu chvíli dokonce ve Val Thorens sněžilo (což jsme tam za celý pobyt zažili poprvé). My jsme se tomu nejhoršímu naštěstí vyhli. Mraky po poledni odešly stejně rychle jako ráno přišly a při odjezdu z Val Thorens jsme měli zase krásně.

Odjezdový den se nám zatáhlo a dokonce i chvilkami sněžilo. Nám už to ale tolik nevadilo, protože jsme nelyžovali, ale jen chodili po okolí

Val Thorens pod mrakem

A už se zase dělalo hezké počasí. Jak správně poznamenal Jirka: ve Val Thorens není nikdy špatné počasí celý den!

Cesta vedoucí k chatě nad Les Menuires

Foukal silný vítr, a tak jsme se museli řádně obléci

Všechny mraky již odcházejí někam pryč

Půvabná boudička v polovině cesty mezi Val Thorens a Les Menuires

Poslední pohled na krásné lyžařské středisko Val Thorens, ve kterém jsme strávili nezapomenutelných 6 dní lyžování. Všimněte si v pravém dolním rohu české vlajky!

Co říct na konec. Pro všechny, kteří se rozmýšlejí, kam jet na lyže nebo kteří neví, jestli Val Thorens a celé Les Trois Vallées stojí za to, mám jednu zprávu: neváhejte a do této krásné části Savojských Alp jeďte lyžovat. Je to zážitek na celý život a je jen málo míst na celém světě, kde je lyžování tak super!

(Za mnoho fotografií v článku uvedených děkuji Pauliemu!)