Mezi dvěma řekami: Vydra a Křemelná

Mezi dvěma řekami: Vydra a Křemelná

Příroda nyní odpočívá pod nečekaným závalem sněhu, přišla zima a ta se dle starého přísloví ptá, co jsme dělali v létě, je tedy třeba jí odpovědět. Tento článek je sice o výletě v říjnu, který zde už pěknými fotkami a textem vystihl Rony (viz Pohodová Vydra, dramatická Křemelná...), nicméně přináší jiné pohledy na barevný podzim, podvečerní odbočku ke zbořené kapli a další zážitky z bloudění okolo Křemelné.

Sobotní výlet k Čeňkově pile, kolem Vydry se zastávkou na Turnerově chatě na dobrý guláš v chlebu a poté kolem Vchynicko-Tetovského kanálu zde již nebudu popisovat a odkáži vás na Ronyho článek. Přidám jen nějaké fotky, o trochu víc jich najdete v galerii a ještě o dost víc můžete získat ode mě ;-).

Vyrážíme od penzionu do přírody.

Souboj barev podzimu a nekonečně šedivé oblohy

Značka v divočině

Cestou kolem Vydry

Sourozenci Honsovi

Černá houba vysoko na stromě

Malá přírodní hráz

Panáčkuje, ale kdo mu dá rybu?

Správný fotograf jde pro fotku kamkoliv.

Kamenný most na Vchynicko-Tetovském kanálu

Klenba, jež vydržela už pár století

Před spádem kanálu

Divoký konec spádu

Vodník s rukou poháněnou vodou.

Daisy má dovádivou náladu.

Odbočka k Hauswaldské kapli

Výlet kolem Vydry a plavebního kanálu je bezesporu krásný, vede však pouze po širokých zpevněných cestách (naštěstí většinou ne po asfaltkách), což nutí dobrodružného ducha k otázce "A co takhle jít jinudy?". Navíc jsme se rozhodli neprodlužovat si cestu k Tříjezerní slati, jak navrhoval Luděk, a tak jsme pod Kostelním vrchem vymysleli procházku divokým lesem.

Zastavili jsme u jednoho z osmi starých kamenných můstků přes kanál a tam se nás zhruba polovina rozhodla jít lesem cestou necestou někam směrem k bažině. A nelitovali jsme! :-) Nejen, že jsme nenarazili na žádné mokřady, ale viděli jsme další úžasné krásy přírody.

Po vystoupání na hřeben jsme narazili na lesní cestu a tabuli o zbořené kapli. Chvíli jsem ji hledal v lese, ačkoliv byla o dobrý půlkilometr dále. Před ní jsme našli ještě studánky s hrníčky s papeži a kardinály, od níž vedla ve vydlabaných kmenech průzračná voda do skleněných náručí pro osvěžení poutníků. A hned vedle jsme spatřili základy Hauswaldské kaple zničené v roce 1957 "budovatelskou" armádou. Více o kapli najdete např. na stránkách Infocentra Šumava.

Jelikož už se dost stmívalo, obzvláště v hlubokých lesích, dlouho jsme tam nepobyli a došli těch pár kilometrů do Srní.

Zapomenuté dříví posloužilo jako zdroj energie pro nové stromky.

Příroda se přizpůsobí čemukoliv.

Voda stékající do skleněných rukou u zbořené kaple.

Zbylé základy kaple

Prodírání panenskými břehy Křemelné

Jak možná tušíte, kolem Křemelné nevede stezka a nesmí se tam chodit. Já s tím souhlasím, ale jen z části. Žádná stezka a tedy samota, ticho, překážky na cestě v podobě stromů a kluzkých kamenů a jen malé stopy lidské činnosti umocňují zážitek, přičemž turistická stezka (nebo dokonce cyklistická!) by tohle všechno rozbourala. Necítím však žádnou vinu, když jsme zákaz porušili, protože chováme přírodu v úctě.

Počáteční šachy s auty, díky nimž jsme měli jedno auto v cíli a zbytek na začátku, popsal již Rony, já začnu na Mechově. Z něho jsme šli kousek podél kanálu, nicméně někoho napadlo zabočit hned do lesa. Tam jsme se navíc rozdělili a pěknou chvíli se hledali. Jediným výsledkem byl návrat na cestu kolem kanálu.

Druhé odbočení dopadlo lépe, respektive nezavedlo nás zpět na cestu, nýbrž do volného lesa. Po přeskoku spádu z plavebního kanálu jsme se dostali k Plavebnímu potoku (na některých mapách Sekerskému), chvíli se šlo dobře, jenže pak začaly hustníky nabírat na hustotě. To vyústilo v nejednoduché přeskakování potoku a stalo se tak nezapomenutelným dobrodružstvím pro ženskou část výpravy. Potok se dal sice přeskočit níže mnohem lépe, to jsme však nevěděli a přišli bychom tím o dobrodružství. Jen Roman s Lukášem se znenadání vytratili...

Cesta na druhé straně byla o trochu lepší, a tak jsme brzy sestoupili ke Křemelné a po krátké pauze se vydali podél řeky. Zprvu vypadala pěšinka dobře, brzy však začalo přibývat padlých kmenů a kluzkých kamenů na břehu. Na výběr moc nebylo, nad řekou je svah a v něm další kmeny. I když mě cesta bavila a zdejší příroda mě fascinovala, ženská část měla dobrodružství již dost, a tak se rozhodla před větším množstvím překážejících padlých stromů jít nahoru. Zůstal jsem jen já s rodinou Honsáků.

Na březích Křemelné jsme nakonec strávili docela dost času, rozhodně víc, než se počítalo, i když cesta byla postupně lepší, obzvlášť, když se svahy snížily. Došli jsme ke Stodůleckému mostu, kde jsme se konečně mohli domluvit s ostatními a po svačině se vydali po zelené, jež nás dovedla na silnici, po níž pro nás zrovna přijela auta. Ještě plní zážitků jsme vyrazili domů.

Vrátka vedoucí nikam... a plot je jen z jedné strany.

Skok přes kanál

Někdo raději volí více horolezecký způsob.

U Sekerského potoka (či Plavebního?)

Chladivá krása

Vodní pes, neustále se koupající

Finální skok přes potok.

Co vám tato houba nejvíce připomíná?

Na padlém stromě

Klidnější úsek Křemelné, v němž se břehy tolik nesvažují.

Padlý strom u řeky

Někdo si tu pomalu pořizuje bílý závoj.

Strom na starém domě

Důkaz, že jsme za ubytování zaplatili. Co pak s penězi udělal jejich nový majitel, je jeho věc :).

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Paulie

Paulie

Ahoj! Jsem už pěkných pár let oficiálně matfyzák, ale duší jsem jím mnohem delší dobu. Momentálně z části učím, z části bádám a z části studuji. Baví mě čtení a různé sporty: hlavně běhání, jízda na kole a v neposlední řadě i horská turistika.

Jestli mě chcete kontaktovat, tak napište na paulie (zamotáč) atrey.karlin.mff.cuni.cz.

Přidat komentář

Komentáře

Rony

4. prosince 2010 21:46

Rony říká

Dobré doplnění a fajn fotky .

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Lu

15. prosince 2010 21:37

Lu říká

Fotky nádherný. Barvy , prokreslenost i kompozice - kam se hrabe ........ to se nedělá. Škoda jen, a to jsme nezvládli nikdo z nás, žes nenafotil ty záseky s uvízlými poutníky(poutnicemi). Aby to v tom byl celý příběh vč, drama.

Japo

15. prosince 2010 22:51

Japo říká

Díky vám oběma

Lu: Jestli myslíš při bloudění kolem Křemelné, tak jsem tam sám měl co dělat . Ale trochu toho lituji, i když nevím, jak by vyšly...

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Rony

20. prosince 2010 23:02

Rony říká

Pozdě, ale přece odpovídám na tvojí otázku ohledně názvu potoka. Je to (bohužel) jistě Plavební, kolem kterého jsme jít neměli. Možná by to pak nebylo tak hrozný.

Když jsem zjistil jak je to v kaňonu neprůchodný, jeli jsme s Lukášem jako fratky. Vůbec jsem ty tři-čtyři hodiny nejedl, až trochu u auta. Nebyl jsem si vůbec jistý kde jste.

Dobře, že jsi článek taky napsal.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Tatlanka

22. ledna 2011 21:08

Tatlanka říká

Fotky jsou super i výlet byl super. A že to ke konci bylo fakt drama svědčí i to, že nikoho ani nenapadlo ještě i fotit. Tak snad ještě bude nějaké příště.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.