Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Mezi dvěma řekami: Vydra a Křemelná

vydáno 4. prosince 2010 – napsal Paulie – 5 komentářů

Příroda nyní odpočívá pod nečekaným závalem sněhu, přišla zima a ta se dle starého přísloví ptá, co jsme dělali v létě, je tedy třeba jí odpovědět. Tento článek je sice o výletě v říjnu, který zde už pěknými fotkami a textem vystihl Rony (viz Pohodová Vydra, dramatická Křemelná...), nicméně přináší jiné pohledy na barevný podzim, podvečerní odbočku ke zbořené kapli a další zážitky z bloudění okolo Křemelné.

Sobotní výlet k Čeňkově pile, kolem Vydry se zastávkou na Turnerově chatě na dobrý guláš v chlebu a poté kolem Vchynicko-Tetovského kanálu zde již nebudu popisovat a odkáži vás na Ronyho článek. Přidám jen nějaké fotky, o trochu víc jich najdete v galerii a ještě o dost víc můžete získat ode mě ;-).

Vyrážíme od penzionu do přírody.

Souboj barev podzimu a nekonečně šedivé oblohy

Značka v divočině

Cestou kolem Vydry

Sourozenci Honsovi

Černá houba vysoko na stromě

Malá přírodní hráz

Panáčkuje, ale kdo mu dá rybu?

Správný fotograf jde pro fotku kamkoliv.

Kamenný most na Vchynicko-Tetovském kanálu

Klenba, jež vydržela už pár století

Před spádem kanálu

Divoký konec spádu

Vodník s rukou poháněnou vodou.

Daisy má dovádivou náladu.

Odbočka k Hauswaldské kapli

Výlet kolem Vydry a plavebního kanálu je bezesporu krásný, vede však pouze po širokých zpevněných cestách (naštěstí většinou ne po asfaltkách), což nutí dobrodružného ducha k otázce "A co takhle jít jinudy?". Navíc jsme se rozhodli neprodlužovat si cestu k Tříjezerní slati, jak navrhoval Luděk, a tak jsme pod Kostelním vrchem vymysleli procházku divokým lesem.

Zastavili jsme u jednoho z osmi starých kamenných můstků přes kanál a tam se nás zhruba polovina rozhodla jít lesem cestou necestou někam směrem k bažině. A nelitovali jsme! :-) Nejen, že jsme nenarazili na žádné mokřady, ale viděli jsme další úžasné krásy přírody.

Po vystoupání na hřeben jsme narazili na lesní cestu a tabuli o zbořené kapli. Chvíli jsem ji hledal v lese, ačkoliv byla o dobrý půlkilometr dále. Před ní jsme našli ještě studánky s hrníčky s papeži a kardinály, od níž vedla ve vydlabaných kmenech průzračná voda do skleněných náručí pro osvěžení poutníků. A hned vedle jsme spatřili základy Hauswaldské kaple zničené v roce 1957 "budovatelskou" armádou. Více o kapli najdete např. na stránkách Infocentra Šumava.

Jelikož už se dost stmívalo, obzvláště v hlubokých lesích, dlouho jsme tam nepobyli a došli těch pár kilometrů do Srní.

Zapomenuté dříví posloužilo jako zdroj energie pro nové stromky.

Příroda se přizpůsobí čemukoliv.

Voda stékající do skleněných rukou u zbořené kaple.

Zbylé základy kaple

Prodírání panenskými břehy Křemelné

Jak možná tušíte, kolem Křemelné nevede stezka a nesmí se tam chodit. Já s tím souhlasím, ale jen z části. Žádná stezka a tedy samota, ticho, překážky na cestě v podobě stromů a kluzkých kamenů a jen malé stopy lidské činnosti umocňují zážitek, přičemž turistická stezka (nebo dokonce cyklistická!) by tohle všechno rozbourala. Necítím však žádnou vinu, když jsme zákaz porušili, protože chováme přírodu v úctě.

Počáteční šachy s auty, díky nimž jsme měli jedno auto v cíli a zbytek na začátku, popsal již Rony, já začnu na Mechově. Z něho jsme šli kousek podél kanálu, nicméně někoho napadlo zabočit hned do lesa. Tam jsme se navíc rozdělili a pěknou chvíli se hledali. Jediným výsledkem byl návrat na cestu kolem kanálu.

Druhé odbočení dopadlo lépe, respektive nezavedlo nás zpět na cestu, nýbrž do volného lesa. Po přeskoku spádu z plavebního kanálu jsme se dostali k Plavebnímu potoku (na některých mapách Sekerskému), chvíli se šlo dobře, jenže pak začaly hustníky nabírat na hustotě. To vyústilo v nejednoduché přeskakování potoku a stalo se tak nezapomenutelným dobrodružstvím pro ženskou část výpravy. Potok se dal sice přeskočit níže mnohem lépe, to jsme však nevěděli a přišli bychom tím o dobrodružství. Jen Roman s Lukášem se znenadání vytratili...

Cesta na druhé straně byla o trochu lepší, a tak jsme brzy sestoupili ke Křemelné a po krátké pauze se vydali podél řeky. Zprvu vypadala pěšinka dobře, brzy však začalo přibývat padlých kmenů a kluzkých kamenů na břehu. Na výběr moc nebylo, nad řekou je svah a v něm další kmeny. I když mě cesta bavila a zdejší příroda mě fascinovala, ženská část měla dobrodružství již dost, a tak se rozhodla před větším množstvím překážejících padlých stromů jít nahoru. Zůstal jsem jen já s rodinou Honsáků.

Na březích Křemelné jsme nakonec strávili docela dost času, rozhodně víc, než se počítalo, i když cesta byla postupně lepší, obzvlášť, když se svahy snížily. Došli jsme ke Stodůleckému mostu, kde jsme se konečně mohli domluvit s ostatními a po svačině se vydali po zelené, jež nás dovedla na silnici, po níž pro nás zrovna přijela auta. Ještě plní zážitků jsme vyrazili domů.

Vrátka vedoucí nikam... a plot je jen z jedné strany.

Skok přes kanál

Někdo raději volí více horolezecký způsob.

U Sekerského potoka (či Plavebního?)

Chladivá krása

Vodní pes, neustále se koupající

Finální skok přes potok.

Co vám tato houba nejvíce připomíná?

Na padlém stromě

Klidnější úsek Křemelné, v němž se břehy tolik nesvažují.

Padlý strom u řeky

Někdo si tu pomalu pořizuje bílý závoj.

Strom na starém domě

Důkaz, že jsme za ubytování zaplatili. Co pak s penězi udělal jejich nový majitel, je jeho věc :).