Na atraktivní vrcholy Železnorudska I.

Na atraktivní vrcholy Železnorudska I.

Polom, Sklářský vrch, Špičák, Svaroh, Velký Kokrháč a Ostrý

Podzim pootevřel vrátka a my jimi tajně proklouzli na několik zajímavých vrcholů Šumavy. Těšit jsme se mohli ze samoty hřebenu Polomu, ale také jsme sdíleli radost s mnoha dalšími poutníky při výhledech z nové rozhledny na Špičáku, výstupu na Svaroh, s přechodem Královského hvozdu hřebenem přes Velký Kokrháč na Ostrý, i tajemství mlhou zahalené nejvyšší hory Šumavy, Velkého Javoru.
Předpověď počasí slibovala loterii, ve které jsme si v sobotu vytáhli žolíka v podobě krásného počasí, a pár kapek nám spadlo na hlavy až poslední hodinku našeho třídenního vandrování.

Na Polom a Sklářský vrch, konečně s dalekými výhledy

trasa a výškový profil

mapa Polom

Během jízdy autem do Železné Rudy jsme se snadno shodli na tom, že tento první den vystoupáme z Gerlovy Hutě na Polom, jehož hřeben slibuje daleké výhledy na velkou část Šumavy. Orkán Kirill a kůrovec dokonale před lety odlesnili dvojvrcholový hřeben a tak stačí vyčkat na dobré podmínky a vyrazit. Ty bohužel nebyly před třemi roky, kdy jsme na Polom zavítali při akci l. srazu příznivců Šlápot, a šli celou cestu neproniknutelně hustou mlhou.

Dnes je sice zataženo, ale dohlednost je velmi dobrá. Parkoviště spravované NP Šumava u Gerlovy Hutě nás přivítá novým turniketem, který po nás chce na zcela prázdném parkovišti celých 100,- Kč. Nezbláznil se náhodou někdo? Proč kousek za hranicemi k celodennímu parkování stačí jen 2€? Asi jsou Němci chudší, že...

Jdeme po cyklotrase kopírující terén v bezprostřední blízkosti silnice na Hartmanice a teprve za můstkem přes potok se od cesty oddělíme. Čeká nás dlouhé tàhlé stoupání, kdy metry naskakují na Vaškovo hodinkách s výškoměrem jen pozvolna. Jdeme smrkovÿm lesem, překračujeme Černý potok a překvapivě nacházíme dva hřiby. Houbám suché a velmi teplé léto vůbec nepřàlo a tak lze jen doufat, že to konec září a říjen dohoní.

Přesná lokalizace místa modrou tečkou v mobilní aplikaci nám umožní pustit se na lesní cestu bez nebezpečí bloudění a to nám usnadňuje výstup k odpočívadlu Pod Polomem. U něho je čas trochu si oddechnout a něco pojíst. Pohledy brousíme po nedaleké Plesné, nebo chcete li Debrníku, který vyzývavě nastavuje své ježaté temeno. I. zóna však bezpečnou cestu vzhůru nenabízí. Důvodem není ani tak nebezpečí nějaké pokuty od příliš horlivého strážce NP Šumava, jako spíš neodklizené polomy po kůrovcové kalamitě. Jistě je snazší vydat se na Plesnou přes sousední Lackenberg Bavorskem.

Chata Pancíř od Gerlovy Hutě.

Podzim je za dveřmi.

Plesná nebo také Debrník je nepřístupná.

Vzdálený Kašperk.

Plesná.

Tetřeví stezka vede, jak je to v NP Šumava špatným zvykem, od Železné Rudy k rozcestí Pod Polomem po asfaltové cestě využívané i jako cyklostezka. Doufal jsem, že je proznačena stezka přes Polom, ale kde že. Zase je to jen plácnutím do vody. Tak alespoň díky za ceduli se zajímavými údaji o tetřevu.

Mapka názvů pocházejících od tetřeva či tetřívka.

...

Pod Polomem.

Je zataženo, ale mlhy tentokrát výhledům nebrání.

Stezka, která stoupá vzhůru na Polom, je pár desítek metrů za odpočívadlem. Po ní zamíříme vlevo jasně prošlapanou pěšinkou. Zpočátku se jde mezi vyrůstajícími smrčky, ty ale brzy vystřídá smutná krajina plná vývratů, popadaných stromů a dalekých výhledů. Užíváme si je a postupně se snažíme pojmenovat vrcholky okolo nás. Škoda, že je stále zataženo, fotky tak budou ochuzeny o jasnější spektrum barev. Ponurost se však více hodí k trčícím pahÿlům a zkáze co je všude kolem.

Velký Javor.

...

...

Polom má dva vrcholy, které jsou oddělené mělkým sedélkem. Na nižším z nich je nainstalováno malé meteorologické zařízení.

Panorama.

I. zóny jsou stále takto ježaté.

Stezka na vrchol Polomu.

...

...

Polom (1 295 m n. m.).

Hadí vrch a údolí Křemelné. Kepelské Zhůří.

Dohlédnout lze až k Plzni.

Jezerní hora.

Hofmanky.

Velký Javor.

Na nejvyšším bodu Polomu (1 295 m n. m.) se fotíme u červenobílé tyčky a očima hledáme další cíl, Sklářský vrch (1 195 m n. m.). Zatím jen marně, neboť je o dost nižší a musíme se k němu probít zvolna se snižujícím terénem. Na pár desítek metrů se dostaneme i do polomů, ale projít se s opatrností dá. Otevřená krajina nám konečně dopřeje pohled na Sklářský vrch. Stoupání na vrchol není nijak výrazné. Proplétáme se mezi balvany a zbytky padlých stromů pod vrcholovou skalku. Rozhledy jsou podobné těm z Polomu, jen více omezené. Dlouho se proto nezdržíme a okolo ohrady se snažíme dosáhnout cestu, kterou ukazuje podrobná mapka. To se daří a zbytek cesty je již jednoduchý.

K autu se dostáváme po čtvrté. Celá cesta nám zabrala 5 hodin. Jistě to jde přejít i rychleji, my ale nikam nechvátali.

Pokračujeme hřebenem Polomu k Sklářskému vrchu.

...

Modrá tečka pro ...

Na Sklářský vrch nás vede nízká kamenná zídka.

V borůvčí pod Sklářským vrchem.

Sklářský vrch.

Tam kde se vysadil les je již zeleno. Jinde stále převládá šeď.

Na vrchol Sklářského vrchu.

V Železné Rudě dohledáme penzion Havelka, který nás zaujal dobrým vybavením apartmánů a vstřícnou cenou (237,- Kč s místním poplatkem). To, že je bez polopenze vůbec nevadí. Večer jdeme do města, zakotvíme v restauraci hotelu Ostrý, a já si pochutnám na výborné svíčkové.

Ze Svarohu na Ostrý

trasa a výškový profil

mapa Svaroh

Do restaurace hotelu Ostrý máme chuť dorazit i po sobotním treku. Dříve nás však čeká Ostrý jako vrchol. Naplánovali jsme si na něho výživnou trasu hřebenem přes Svaroh a sám jsem zvědavý, jak vše dopadne.

Chladné ráno příjemně otepluje slunce, které na nás hledí ze zcela jasné oblohy, i přes nepříznivou meteorologickou předpověď. Je dobře, že se nevyplnila. Zároveň nás bohužel odradila od předem naplánovaného přechodu po hranici k Roklanu.

Výluka na trati znamená, že se vezeme do stanice Špičák zadarmo autobusem. Tam dohledáme stanici lanovky, protože si chceme usnadnit začátek dálkového treku výjezdem a zároveň se chceme poprvé porozhlédnout z nové rozhledny na Špičáku (1 202 m n. m.). Ta má klasickou železnou konstrukci, zkrášlenou dřevěným obložením. Schodů na vrcholovou plošinu je opravdu dost a mnoho z nich nese na "zlatém" štítku jméno svého sponzora. Díky tomu se při výstupu nenudíme a máme co číst.

Tak jako včera je velmi dobrá dohlednost. Dlouho pozorujeme okolní vrcholky, po kterých se povalují zbytky mlh, i vzdálené hřebeny, k jejichž pojmenování nepotřebujeme nainstalované popisné cedule. Naopak v nich najdu dost podstatnou chybu, když zjistím že hřeben Ždánova, Královského kamene a Javorníku je pojmenován omylem jako hora Křemelná. Vzdálená a nepatrně viditelná Klostermannova rozhledna na vrcholu Javorníku mi dává zapravdu. Bavorské mlhy mezitím odkryly vrchol nejvyšší hory celé Šumavy, Gross Arberu - Velkého Javoru, a já se ho snažím co nejvěrněji zvěčnit na paměťovou kartu plnou jedniček a nul. Velmi hezky je vidět Nýrská přehrada a vzdálený Hoher Bogen. Dohlédnout lze kupodivu až k Plzni a také na mohutný sloup páry vypouštěný z temelínských věží JETE. Když nahoře začíná být husto, scházíme dolů, abychom byli svědky dalšího z překvapení adresovaného otravným turistům od národního parku.

Rozhledna Špičák.

Špičák (1 202 m n. m.).

Rozhledna Špičák.

Nýrská přehradní nádrž.

Falkenstein v ranním oparu.

Velký a Malý Javor.

Falkenstein bez mlhy.

Vzdálený Poledník v sevření Ždánidel a Plesné.

Velký a Malý Ostrý.

Čertovo jezero.

Výhledové tabule.

Javor s Jezerní horou.

Pohled k Javorníku dokazuje mýlku v popisku cedulí, když je jeho hřebenu omylem určen název Křemelná.

Javory s Čertovo jezerem, ke kterému brzy sejdeme.

Lanovka vychrlí spousty návštěvníků.

...

Široká asfaltová cesta na Rozvodí je zahražena a opatřena cedulkou se sdělením, že je průchod omezený pouze na dobu mezi 15. 6. - 15. 9. Zanadáváme si, který omezenec vymyslel tohle nesmyslné omezení a marně domýšlíme jeho příčinu. Ta bude asi skryta v omezenosti onoho rozhodujícího omezence. Inu, dej blbci štempl a vymyslí ti hovadinu!

Jdeme na Rozvodí a z něho sestupujeme nově vyštěrkovanou stezkou k Čertovu jezeru. Poslední roky jsem u něho často, dnes ale k tomu máme pádný důvod. Zopakovat výstup na nádhernou a turistům zbytečně zapovězenou Dámskou stezku, a po ní vystoupat na Svaroh. Venca by rád zdolal i sousední Jezerní horu, je to přece lovec vrcholů, ale to mu důrazně nedoporučuji. NPR i l. zóna to neumožňují.

Čertovo jezero.

Kachny divoké jsou na krmení od návštěvníků jezera zvyklé. Svačinku zde vybalí snad každý. My též.

Plaššé jsou dva poláci chocholačky, kteří se pro svoji potravu neustále potápějí.

Nad jezerem se zničeho nic setkáváme s mnoha desítkami turistů. Tohle už jsem zde před dvěmi roky zažil. Spolek přátel Šumavy pořádal výstup na Svaroh a my se s Lenou přidali. I dnes je povolený výstup k bývalé Juránkovo chatě, většina však jde na Rozvodí a odtud stezkou mezi Čertovo a Černým jezerem nad Jezerní stěnu. My se držíme svého plánu a stoupáme sami na hřeben nad Čertovo jezero.

Z něho nepříjemnými vývraty sestoupíme na Dámskou stezku a již pohodlně pokračujeme ke Svarohu. Zastavíme až na kamenném moři, kde nás doráží menší skupina, která k výstupu na Svaroh zvolila Dámskou stezku. Dáme chvilku řeč, okoukneme pár hezkých mladých holek a tímto osvěženi stoupáme dál. Přejdeme druhé, menší kamenné moře a nedaleko nad ním už vidíme davy u Juránkovy chaty.

Na rozdíl od minulého výstupu s Lenou nejdeme k výhledu nad Jezerní stěnu, odkud je dobře vidět na Černé jezero. Místo toho si vyslechneme obžalobu ministerstva životního prostředí a pracovníků NP Šumava, kteří jsou odpovědní za to, že mnoho krásných míst Šumavy je pouze pro vyvolené. Nebo pro drzé, kteří se se současným tristním stavem nehodlají smířit. Stačí nebýt slepý a podívat se kolik značených tras pro turisty je na Šumavě a kolik v o poznání menším NP Bavorský les, aby jeden pochopil, že tady něco nehraje. Ve jménu tetřeva je Šumava mrtvá, vylidněná a trpící. Jak dlouho si to ještě necháme líbit?

Strání mimo l. zónu jsme se vyšplhali na hřeben s krásným výhledem na nedalekou Jezerní horu (1 343 m n. m.).

Velký Javor (1 456 m n. m.) budeme mít na očích až na Ostrý.

Dámská cesta byla uzpůsobena k dopravě vznešených dam kočáry taženýni koňmi a je stále dobře upravená. K Svarohu překonává dvě kamenná moře.

...

...

...

...

...

Na Svaroh přicházíme právě včas, abychom vyslechli promluvy kritizující zbytečné bráněnI pohybu turistů po Šumavě. Opět tak slyším, že na Svaroh, jedno z nejhezčích míst Česka, se dostanete pouze z Německa.

...

Sešlo se zde odhadem 150 - 200 lidí, znechucených praktikami vedení NP Šumava a ministerstva životního prostředí. Setkání probíhá znovu po roce u bývalé Juránkovy chaty.

...

...

...

Venca se probojuje k várce haše s chlebem a tak i já mohu ochutnat z připraveného občerstvení u Juránkovy chaty. Zdrželi jsme se dost, ale nelitujeme. Přes vrchol Svarohu (1 333 m n. m.), kde je umístěn nový kříž, jdeme na nižší skalnatý vrchol na bavorské straně, a potom již frčíme směrem na Velký Kokrháč ( 1 229 m n. m.). Cestou se neustále krmíme zralými borůvkami, kterých jsou zde spousty.

Na Velkém Kokrháči je vysoká skála, která svým šikmým uložením odpovídá podobně ležatým skalám na Ostrém. Ten je ještě kus cesty před námi. Jsme v půli mezi Svarohem a Ostrým, a ukazatel sděluje, že na oba dva vrcholy je to 1,5 hodiny. Stezka se posetá kameny a nejde se lehce. Venca zaostává, neboť poskakování po balvanech se mu zajídá.

Vrchol Svarohu byl loni osazen křížem a touto pamětní deskou věnovanou Arnymu Juránkovi. Na www.mapy.cz si můžete spustit na Svaroh umístěné video Zmizelá Šumava z produkce televize Stream.cz.

Velký a Malý Ostrý ze Svarohu. Cesta k němu vydá na tři hodiny svižné chůze.

Nýrská nádrž a krajina Švihovské vrchoviny a Klatovské kotliny.

Vysazené smrčky za pár let tyto výhledy nadlouho znemožní. Pokud o ně stojíte, vydejte se na cestu co nejdříve.

...

Na hranici.

Vyhlíka Naturteater pos bavorským vrcholem Zwercheck.

Vzdálená Prsa Matky boží.

...

Perutě na Šumavou.

Ostrý panorama.

Nálet paraglidisty.

...

...

Borůvky mají výbornou chuť, jsou velké a je jich mnoho. Příjemné zpestření jídelníčku. Jdeme a neustále uzobáváme.

Mezi Svarohem a Ostrým je několik skalisek a velmi dobré vyhlídky na českou i bavorskou stranu.

Nýrsko přitažené zoomem.

Pohled k Prenetu a Můstku.

Brčálník.

...

Před Velkým Kokrháčem nás poplete tento malý...

Velký Kokrháč (1 229 m n. m.).

...

Lohberg, kde je Tiergarden, ZOO podobné věhlasnějšímu a většímu v Neuschönau.

...

Rudohnědě zbarvené borůvčí.

Na Ostrý (1 293 m n. m.) stezka prudce stoupá. Jde se pod vysokými skalními bloky, kde je část zajištěna ocelovými lany. Na vrcholu bývá živo a stejně tak to platí i pro venkovní sezení u horské chaty. Po nezbytném zdokumentování širokého okolí si ke stolu sedáme také. Dávám si Dunkel Radler a až za chvíli mi dojde, že to je radler z tmavého piva. Tak to piji poprvé.

Pod vrcholem Velkého Ostrěho.

...

Skalní blok Ostrého tvoří hranici a jde o impozantní stěnu. Pro mnoho turistů jde o nejkrásnější vrchol Šumavy a lze jim dát za pravdu. V Lamu, který leží v údolí pod horou se hoře přezdívá Matterhorn des Bayerwaldes.

...

Typicky skloněné skály hřebenu.

Jedno selfíčko do Čech. U vrcholu se samozřejmě mísí Němci s Čechy v poměru 1 : 1.

...

Setmělý Velký Javor. Výstup na vrchol nás čeká zítra.

...

...

Kámen doteku je za roky hlazení blyštivý jako mramor.

...

Kuk zpět z vrcholku.

Konečně se (... belhá prý psát nesmím) šine k vrcholu Ostrého i Václav.

Zde mají převahu Němci, ale pivo a radler za 2,50 € si dáváme.

Vrchol dobyt!

Na Malý Ostrý dnes nejdeme, čas nás žene dolů k Hamrům a, jak se dovíme z webové stránky IDOS, asi až do Hojsovy Stráže.

Čas nemilosrdně ukrajuje kousky dne a ačkoliv nám náhradní bus jede až před sedmou, musíme se dostat nejen na nádraží v Hamrech, ale odtud ještě do Hojsovy Stráže. České dráhy si tak ulehčily práci a turisté, co přijdou načas k vlaku do Hamrů, mají smůlu. Téměř 2 km kmnáhradní zastávce již překonají včas jen těžko. My s tím naštěstí počítáme a díky tomu, že se přidáme k dvěma místním turistům, dostaneme se k náhradní zastávce včas. Když těžce dosednu na místo v autobusu, začíná mi být něco podezřelé. Chvíli tápu a pak mi to dojde. Sedím ve stejném autobusu - Mercedesu, ve kterém jsem jezdil před nedávnem týden v Alpách. Navíc jsem si sedl na stejné místo, jako tehdy. Ještě zkouším nastavit větráček nad hlavou - a prokluzuje. Opravdu jsem se nespletl...

Do Rudy přijíždíme za šera a hned jdeme ho hotelu Ostrý na večeři. Máme hlad a jsme hodně unavení. Venca kulhá, stěžuje si na kyčel, mě zase bolí koleno, s kterým jsem se trápil před lety. Snad to bude zítra v pohodě.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Kolikrát jste již byli na vrcholu Svarohu?

89 38% Ještě nikdy.

77 32% Jedenkrát.

71 30% Vícekrát.

Hlasovalo 237 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Míra

12. října 2015 20:26

Míra říká

Rony, moc hezký článek s fotkami krásné části Šumavy mně připomněl, že ta místa jsem před léty také prošel jak a kam to šlo... Dík M.

wenca

15. října 2015 17:00

wenca říká

Od přístřešku Pod Polomem se dá na Plesnou dojít po udržované cestě bez vývratů Stačí se jen vypravit kousek po asfaltce směrem na Hůrku, po pár desítkách metrů se dát doprava a pak už nelze zabloudit, cesta vede až ke hranici na vrchol Plesné na vrcholovou louku

Na Polomech jsem byl letos v červenci také, jsou tam krásné výhledy a je vidět, že les už se obnovuje sám i tam, kde stromky vysázené nebyly

Rony

15. října 2015 18:56

Rony říká

Nešli jsme polomy, ty byly okolo a projít jinudy než po uvedené stezce by byl opruz. Stezka je opravdu vpravo kousek za přístřeškem a rozcestníkem (cca 50m), ale na Železnou Rudu.

Až při dohledání Sklářského vrchu jsme chvíli bloudili horším terénem. 

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.