Na atraktivní vrcholy Železnorudska II.

Na atraktivní vrcholy Železnorudska II.

Velký Javor, Malý Javor, Malé Javorské jezero

Neděli věnujeme nejvyšší hoře Šumavy, Velkému Javoru, odkud naše pouť povede k jeho mladšímu bratru, Malému Javoru. Sestupíme i k Malému Javorskému jezeru, kde řádí bobři evropští. 
Ranní mlhy se nám v době návštěvy Velkého Javoru postarají o dramatické expozice a tak z fotek čiší ona zvláštní atmosféra, na kterou sběratelé hezkých obrázků mnohdy marně a dlouho čekají.

Velký a Malý Javor

trasa a výškový profil

mapy Javor

Přes noc se počasí dost změnilo. Hustá mlha visí nad Železnou Rudou jako gigantická deka, která zakryje všechny kopce v okolí. S odjezdem do Brennes proto nechvátáme a v klidu shlédneme rozhodující zápas našich v Davis Cupu z Indie.

V Brennes stačí na celodenní parkování 2€. Začínáme stoupat na Velký Javor (1 456 m n. m.) a čeká nás 450 m převýšení. Cesta stoupá zvolna a po včerejší anabázi ve složitém terénu se nám jde dobře. Ani se nenadějeme a jsme u horní stanice lanovky. Ta občas vyplivne pod vrchol Javoru v bundách zachumlané jedince, marně hledající výhledy. Mlhy se převalují přes vrcholovou plošinu a jen občas dovolí pohlédnout na obří koule radarových budov.

Nebude dlouho trvat a tento lyžník bude sjíždět jednu ze zdejších zasněžených sjezdovek.

Grüß Gott! Pozdrav, který dnes uslyšíme mnohokrát.

Umrlčí prkna jsou zde vzpomínkou na dávno mrtvé domorodce.

Cestou k Javoru.

Z mlhy se pozvolna vynořují kabinky lanové dráhy.

Lanovka vede na Velký Javor od Brennes a překonává 300 výškových metrů, ač se to z pohledu dolů nezdá.

Přes vrchol se přelévá mléčná kaše.

Bayerisch Eisenstein.

Nová dřevěná kaplička pod jednou z několika vrcholových skal.

...

...

...

Panorama

Postupně procházíme všechny čtyři skalnaté vrcholky. Na tom nejvyšším mi jakýsi Němec nabídne šňupací tabák, který mi slušně protáhne nos. Sotva kýchnu, rozeženou se mraky a na vrchol konečně na chvíli zasvítí i sluneční paprsky. Přece jen se mlhy začínají trhat a my vidíme dál než na pár metrů kolem sebe. Vylezeme na skálu dalšího z vrcholků - Wagner a pak už nabereme směr Malý Javor. Opět se ládujeme chutnými velkými borůvkami. Od chaty Chamerhütte vystoupáme dalších 100 m na vrchol Malého Javoru (1 384 m n. m.), kde mají na skále rozloženou svoji aparaturu radisté. Na tomto vrcholu, stejně jako v pátek na Sklářském vrchu, stojím poprvé.

...

...

...

Kupole jedné ze dvou obřích vojenských budov s radiolokátory NATO vykoukla z mlh.

Václav Ka.

...

Umrlčí prkna.

Nejvyšší bod Velkého Javoru (1 456 m n. m.).

Od tohoto německého trekera jsem na vrcholku dostal šňupací tabák, který mě krásně protáhl nos.

Tip na přechod hřebene od Velkého Javoru.

...

...

...

...

...

Panorama

...

...

Šumavská nostalgie.

...

Richard Wagner Kopf je jméno jedné z čtyř pojmenovaných skal rozlehlého vrcholu Velkého Javoru.

Sestupujeme z vrcholu.

Barvy vřesu dominují příchozímu podzimu.

A také do ruda zbarvené borůvky.

...

Chamerhütte.

...

Velký Javor od Malého.

...

Malý Javor (1 384 m n. m.).

Pancíř.

...

...

Velký Javor - Richard Wagner kopf. Jà vidím ale rysa připraveného ke skoku na svoji kořist.

...

U Chemerhütte.

...

...

Zatahuje se a je podstatně chladněji než včera. Klesáme k Malému Javorskému jezeru a já jdu v bundě. U jezera si Venca dává Osser bier, já jen ochutnávám. Obcházíme krásné jezero s několika rašelinnými ostrovy a obdivujeme dílo bobrů. Ti zde nahlodali a porazili mnoho stromů, sami se ale neukážou. Začíná pršet a proto se moc dlouho nezdržíme. Přes Mooshütte se lesem vracíme k Brennes, odkud pozorujeme hrozivě tmavé mraky, které se povalují nad údolím Řezné.

Svaroh.

Dvojvrchol Ostrého (v pozadí vlevo) vypadá nenápadně.

Jezerní hora.

Sestup k Malému Javorskému jezeru.

Královský hvozd.

Malé Javorské jezero (Kleiner Arbersee) je velmi fotogenické. Po dvou letech se k němu vracím téměř ve stejném období.

...

...

V pozadí jezera Velký Javor.

...

...

...

...

Bobři se činí.

...

...

Umrlčí prkna na Brennes.

V Železné Rudě potřetí navštěvujeme restauraci hotelu Ostrý, kde jsme v pět odpoledne zcela sami. Znovu si dávám vynikající svíčkovou, abych měl sílu a chuť dojet domů.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Gross Arber - Velký Javor (1 456 m n. m. je nejvyšším vrcholem Bavorského lesa. Bavorský les je ovšem jen jiné pojmenování Šumavy za našimi hranicemi, a tak je i jejím nejvyšším vrcholem. Zdolali jste ho někdy?

80 33% Ano, vícekrát.

75 31% Ano, ale jen jednou.

86 36% Ne, zatím nikdy.

Hlasovalo 241 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.