Nahlédnutí do Vily Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí

Nahlédnutí do Vily Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí

Ačkoliv jsem v Táboře a v jeho přiléhajícím městě Sezimově Ústí již několikrát byl, nikdy jsem neměl to štěstí, aby byla vila Benešových otevřená. Není veřejnosti totiž přístupná, jen v mimořádných dnech otevřených dveří. Jedna taková příležitost se tak naskytla koncem října, hned před svátkem k 28. říjnu.

Podzim vyvrcholil a připravil nám milé překvapení ve formě babího léta, proto jsme byli rádi, že jsme v neděli 27. října měli teplo a slunečno. Vyrazili jsme totiž do sedmi tisícového městečka poblíž Tábora, které leží na soutoku Kozského potoka a řeky Lužnice. Nemluvím o jiném městečku než o Sezimově Ústí (německy Alttabor), kde si letní sídlo vybudovali manželé Benešovi.

Park (zahrada) s hrobkou

Po vydatném obědě vedly první naše kroky do přilehlého parku, který je během roku běžně přístupný. Nachází se v něm menší památník (muzeum) s některými věcmi po Edvardu Benešovi a jeho ženě Haně. Jelikož si Edvard Beneš přál být pohřben na pozemku svého domu, vybudoval pro něj architekt Pražského hradu Pavel Janák kamennou hrobku na skále. Na tom samém místě prý kdysi stála Kazatelna, kde kázal Mistr Jan Hus. Ostatky druhé československého prezidenta do ní byly uloženy během jeho pohřbu 10. září roku 1948. O necelé dva roky později na ní přibyla busta Edvarda Beneše. Za života paní Hany byla veřejnosti běžně přístupná.

Park

Pohled z parku na most a Sezimovo Ústí

Průvodkyně

Po smrti manželky Hany, jejíž popel byl 6. června roku 1975 uložen do stejné hrobky, byl přístup k hrobce uzavřen, a to díky novému vlastníkovi Úřadu předsednictva vlády ČSR. Tento stav trval až do 24. března 1990, kdy se veřejnosti brána do zahrady opět otevřela. Každoročně se zde 28. května koná u hrobky pietní akt, k památce narození Edvarda Beneše (*1884 - +1948)

Hrobka Hany a Edvarda Benešových

Hrobka s bustou Edvarda Beneše

Vila Hany a Edvarda Benešových

Podle poslední vůle Hany Benešové mělo být ve vile muzeum, které by bylo celoročně přístupné pro veřejnost, ale to se bohužel nikdy nenaplnilo. Vilu manželů Benešových dnes spravuje Úřad vlády České republiky a je využívána většinou ve výjimečných případech premiérem pro významné schůzky, či tiskové konference. Od roku 2009 Vláda ČR rozhodla, že vila se zahradou bude pro lidi otevřena od května do října každou poslední sobotu v měsíci. Ročně ji tak navštívilo přes 17 000 lidí. Letos ale došlo k tomu, že den otevřených dveří se vrátil do tradičního intervalu - jednou do roka - od 26. do 28. října, a to pouze na 18 hodin. Předem si musíte zavolat do sídla Vlády ČR a místo si zarezervovat. Prohlídka vily i zahrady se koná každou čtvrt hodinu pro průměrně 20-25 lidí. Vstup je zdarma.

Podzim před vilou

Vila Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí

Před vstupem si nás vyzvedne milá průvodkyně, která nás během půlhodinové prohlídky provede zdejším areálem. Začínáme před vilou, kde se rozkládá zahradní kompozice podle návrhu Otokara Fierlingera (bratra československého premiéra Zdeňka Fierlingera). Tato kompozice vychází z anglické krajinářské tradice - tedy kombinuje zeleň s drobnými stavebními prvky (altány, pergoly,...). Celková rozloha zdejší zahrady je kolem 10 hektarů a ohraničena je přirozenými hranicemi - na jedné straně řekou Lužnicí a Kozským potokem, na straně druhé Starotáborským lesem. Edvard Beneš se rád staral o stromy, naopak jeho žena se věnovala květinám a vytvořila si vlastní velké alpinum. Nesmím ani opomenout známý tenisový kurt, jenž manželé Benešovy využívali, ale ani pozdější vyhřívaný bazén, který si nechali vybudovat v 70. letech členové ÚV KSČ.

V areálu - busta T. G. Masaryka

Jezírko

Skalka paní Hany

Nejvíce nás ale všechny zajímal interiér letního domu, který byl vybudován v letech 1930-31 podle projektu architekta Petra Kropáčka. Dům měl připomínat jihofrancouzské domy s nízkou střechou, světlými místnostmi s velkými okny a hladkými zdmi. A musím říci, že je to opravdu krásná stavba, která by na jihu Francie opravdu byla chloubou. Prohlížíme si první patro, tedy spíše jen nahlížíme do přijímacího pokoje, který byl během vlastnictví Úřadu předsednictva vlády ČSSR propojen ještě s jídelnou a obývacím pokojem s krbem a vše opětovně zařízeno novým nábytkem, což už naštěstí není. Místnosti jsou od sebe odděleny příčkami jako za života paní Hany.

Při vstupu do vily

Interiér vily - přijímací pokoj

Pohled do jídelny a obývacího pokoje s krbem

Během následujících několika let byla ještě vila stavebně upravována - přidána obloučkovitá lodžie zastiňující terasu, přistavěno křídlo se sallou terrenou, upraven provozní dvůr na reprezentativnější patio s altánem. Po zvolení Edvarda Beneše prezidentem byla postavena na okraji pozemku správní vila pro domovníka s kanceláří prezidentova tajemníka. Úzké schodiště nás vede do mezipatra, kde ve zdech jsou ukryty šatní skříně, které nebrání pohybu zdejších nájemníků, a následně do prvního patra s Benešovou pracovnou, koupelnou, ale i ložnicí.

Pracovna s kachlovými kamny

Postel v ložnici E. Beneše

Dobová fotografie manželů Benešových

Je na čase opět vyjít ven a prohlédnout si blízké okolí vilky. Pro manžele Benešovi znamenala vila skutečný domov, kde odpočívali a scházeli se s přáteli - nejbližší sousedé diplomat Ludvík Strimpl s rodinou, známý politik Zdeněk Fierlinger s manželkou Olgou, ale i obyvatelé Sezimova Ústí, či mnoho známých osobností, jako například spisovatel Karel Čapek.

Napájítko

Salla terrena

Dobový lustr

Po smrti svého manžela (po roce 1948) zde paní Hana Benešová žila pouze od jara do podzimu. Ve své závěti odkázala vilu s většinou nábytku táborského Muzeu husitského revolučního hnutí, aby v ní mohlo být vytvořen památník jejímu muži. Což se v zásadě naplnilo až po Sametové revoluci. Bohužel ani dodnes není veřejnosti celoročně přístupná, což je velká škoda. Patří k naší historii, tak jako Pražský hrad, Lány, apod. Doufejme, že nová vláda závěť paní Benešové naplní a že se snad nedočkáme toho, abychom do ní nemohli ani během 26. - 28. října. Ještě naposledy se otáčíme k Vile Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí, neříkáme navždy sbohem, jen zase někdy příště.

Vila v celé své podzimní kráse

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Navštívili jste již Vilu Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí?

140 28% Ano, již několikrát..

136 27% Ano, jen jednou.

112 22% Ještě ne, ale chystám se.

121 24% Nemám zájem.

Hlasovalo 509 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Strakonický učitel zeměpisu a občanské výchovy, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či ostatní státy světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika, plavání) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vedu oficiální stránky Volejbalu Strakonice, píši recenze na blogu iDnes.cz  a ještě navíc jsem jedním z redaktorů studentského časopisu JU Magazín.

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější . Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.