Náhodné články

Julské Alpy I.

Julské Alpy I.

Triglavski Narodni Park ve Slovinsku byl naším turistickým cílem koncem letošních prázdnin. Konkrétně jsme zamířili do Bovce k čisťounké modrozelené řece Soča. Ta vytváří neskutečná zákoutí i hluboké kaňony a je považována za jednu z nejkrásnějších řek Evropy. Kulisu jí tvoří bílé vápencové hory tyčící se až do nebes. Ty geologicky patří k soustavě Jižních vápencových Alp a jsou tvořeny Mezozoickými mořskými usazeninami. Základním stavebním kamenem je triasový vápenec s výraznou vertikální modelací. Naše terénní šestidenní začala krupobitím při prvním treku a skončila dech beroucím vedrem a oslňujícím sluncem při posledním. Vydejme se tedy po stopách, které jsme v u nás tak populárních Julkách zanechali.
Pokračovat ve čtení...

Není Kamýk jako Kamýk

Není Kamýk jako Kamýk

To, že se název Kamýk vyskytuje na mnoha místech, není v naší kamenité vlasti nic divného. Na mapách najdeme mnoho obcí, kopců a kopečků s tímto, nebo podobným názvem. Pokud se ale nedaleko od sebe jmenují shodně dva vrcholy s rozhlednami, můžou se snadno omylem splést. Naštěstí si naši předkové uvědomovali možnosti záměny a tak často pro rozlišení přidávali k podstatnému jménu i přídavné. Díky tomu se i rozhledny na Kamýcích, nedaleko Písku a Protivínu, dají snadno rozpoznat. Jedna z nich stojí na Velkém Kamýku, zatímco druhá na Vysokém Kamýku. Naše šlápoty vedou na obě dvě.
Pokračovat ve čtení...

Na návštěvě ve Slovinsku III.

Na návštěvě ve Slovinsku III.

Poslední z trojice článků o naší návštěvě u slovinských přátel vám přiblíží závěrečných pět dnů. Oproti původním plánům teď s Tomášem přebýváme na studentské koleji v Mariboru a v příštích dnech se tu hodláme zabavit jednodenními túrami do blízkého pohoří Pohorje. V dohledné době bychom se však měli vrátit k Armandovi do městečka Rogaška Slatina, odkud jsme včera kvůli nečekaným rodinným událostem odjeli.
Pokračovat ve čtení...

Expedice Norsko 2015, část třetí

Expedice Norsko 2015, část třetí

Druhý z článků o naší výpravě do Norska skončil přenocováním na náhorní plošině v národním parku Rondane poté, co jsme si užili krásný a dlouhý západ slunce, jaký patrně nikdo z nás ještě neviděl. Ve stejném národním parku zůstáváme i následujicí den, mýto za vjezd je stále ještě zaplacené a nám se tu líbí.
Pokračovat ve čtení...

Na Kbíl :)

Na Kbíl :)

Zima se venku pomalu vzdává svého vládnutí a začíná se polehoučku oteplovat. Brzy přijde totiž jaro :) a s ním období jistě krásných chvil. Již včera, poslední únorový den, jsem vyrazil na nečekanou procházku na rozhlednu Kbíl...
Pokračovat ve čtení...

Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů

Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů

Žďárské vrchy jsou nejvyšší částí Českomoravské vrchoviny. Jejich vrcholy často poskytují skvělé výhledy z vysokých skal a většinou jsou dostupné nejen pro horolezce, ale i pro turisty. Vzniklo zde mnoho kamenných moří a skalních útvarů, z nichž jsou nejznámější Čtyři palice, Dráteničky, Devět skal, Zkamenělý zámek nebo Pasecká skála.
CHKO Žďárské vrchy byla vyhlášena v roce 1970 a zahrnuje vyváženou kulturní krajinu s významným zastoupením lesů a přirozených ekosystémů.
Pokračovat ve čtení...

USA - den devátý a desátý

USA - den devátý a desátý

Už máme více než týden za sebou a pomalu si začínáme připadat jako Američané (to je jenom žertík). Spokojenost z nás jen vyzařuje a nějak si nechceme připustit, že za pár dní tahle idylka skončí.
V posledním článku jsem si zanaříkal na stravu, teď bych se letmo pozastavil nad dopravními předpisy. I když jsem za volantem strávil něco málo přes tisíc kilometrů, některá pravidla silničního provozu mi zůstala utajena. Např. křižovatky. Na neřízených mi to připadalo, že přednost má ten, kdo ke křižovatce přijíždí první. Ale ruku do ohně bych za to nedal.
Řízené křižovatky - to byla kapitola sama pro sebe. Ty jsem nepochopil vůbec, naštěstí jsem projížděl asi dvěma a vždy za vedoucím autem. Ale drtilo mě, když semafor byl až za křižovatkou.
Možná, že by Paulie, který v USA strávil delší dobu, mohl do této problematiky vnést trochu světla.
Pokračovat ve čtení...

Expedice Norsko 2015, část druhá

Expedice Norsko 2015, část druhá

Série článků o našem cestování po Norsku pokračuje druhou částí. Po přenocování ve městě Otta poprvé vyrážíme do norských hor, konkrétně do národního parku Rondane.
Pokračovat ve čtení...

Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen ll.

Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen ll.

Třetí den nakoukneme do pohoří Pinzgau, konkrétně do vysokohorského střediska Rudolfshütte a malebného údolí pod ním. Panující vedra nám dokonce umožní zchladit svá slunkem rozehřátá osmahlá těla ve vodě horského jezera.
Na následujícím treku šlapeme vysoko nad Neukirchenem, kde za dohledu kolem poletujících paraglidistů zdoláme vrcholy Frühmesseru a Wildkogelu.
Dostáváme se také do Hinterglemu v Kitzbühelerských Alpách, abychom po výjezdu lanovkou na Zwölferkogel vyrazili na dálkovou túru na Hohe Penhab a k Ellmau Almu. Příjemně zvlněný terén doprovází nádherné vyhlídky do hlubokých dolin i na vzdálené, zaledněné alpské štíty.
Pokračovat ve čtení...

Do srdce Boletického VVP k pramenům Blanice

Do srdce Boletického VVP k pramenům Blanice

Cesty v Boletickém vojenském újezdu se postupně zpřístupňují. Dnes jsou v okrajových částech proznačeny cyklotrasy a turistické stezky v délce desítek kilometrů, po nichž se dostanete na dříve zapovězená místa. Já měl možnost podnikat výpravy na Velký Plešný, Chlum, Ondřejov i jinam, z chaty již dříve, dnes má tuto možnost legálně každý. Na vyznačené trasy se můžete vydat pouze ve volných dnech (so, ne a svátky). Krajina je to nádherná a tak jsme měli možnost obdivovat i její barevnost v začínajícím podzimu. Naše putování k pramenům Blanice a na vrcholy Lysé a Knížecího stolce vedlo po nepřístupných cestách. Problém ale žádný nebyl...
Pokračovat ve čtení...

Zobrazit další náhodné články

Loader
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.