Nejkomentovanější články 20. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Od ledovcových jezer Královského hvozdu k výhledům na Prsa Matky Boží

Od ledovcových jezer Královského hvozdu k výhledům na Prsa Matky Boží

Jedním z taháků Šumavy jsou jezera Královského hvozdu, Černé a Čertovo. Stezka, která je spojuje, vystoupá do sedla mezi známý Špičák a vrchol Rozvodí. Jen trochu pozadu v návštěvnosti zůstává vrchol Pancíře s historickou horskou chatou a s ní spojenou rozhlednou. Z ní uvidime, podle mnohých, nejkrásnější vrchol Šumavy Prsa Matky Boží.
Tyto cíle na nás čekají v prvním prosluněném víkendu měsíce září. A jako bonus pak dlouhý sestup z Pancíře a Můstku přes Čachrov na pohádkovou vlakovou zastávku Nemilkov/Velhartice.
Pokračovat ve čtení...

TOP 12: zastavení v čase (rok 2013)

TOP 12: zastavení v čase (rok 2013)

Jak rychle uběhne rok? Nevím jak vám, ale mě se zdá, že je každý další vždycky o dost kratší než ten předchozí. A tak, protože rychle utekl i rok 2013, se znovu nořím do záznamů digitálních dat, abych vybrat tucet snímků, které mne oslovily, nebo něčím zaujaly. Krajinek jsem do článků během roku vložil mraky, a proto bude výběr jen z detailů přírody a makrofotek.
Pokračovat ve čtení...

Tchaj-wan, malá Čína (2. část)

Tchaj-wan, malá Čína (2. část)

Článek o mém ani ne týdenním pobytu na tomto pozoruhodném ostrově pokračuje a končí druhou částí. Poslední tři dny jsou volnější a turističtější, takže už nemusím většinu fotek pořizovat náhodně a za běhu, ukážu vám naopak pár konkrétních lokalit, které jsem si mohl projít v klidu a v pohodě.
Pokračovat ve čtení...

PF 2014

PF 2014

Ať to všem šlape! Pomalu nebo rychle, ale šlape!!! 
Pokračovat ve čtení...

Nejstarší stromy na Šumavě

Nejstarší stromy na Šumavě

Není to tak dávno, kdy byl objeven kůrovcem zničený 559 let starý smrk poblíž turistické cesty od Plešného jezera k vrcholu Plechého. Uvádí se, že jde o druhý nejstarší strom zjištěný na Šumavě. Ale přesně určit vítěze mezi nejstaršími smrky Šumavy není tak jednoduché. Mnoha set let starých smrků existuje hodně, a další mohou být  "díky" kůrovcové kalamitě a rozpadu původních horských pralesů ještě brzy objeveny.
Pokračovat ve čtení...

Hůrky a Skalský vrch - svědectví minulosti

Hůrky a Skalský vrch - svědectví minulosti

Původně to měl být jen obyčejný nedělní výlet do lesního komplexu u Skalského vrchu, nedaleko Protivína a Písku, po okružní naučné stezce Školní polesí Hůrka. Díky oboře, ve které chovají jelence běloocasé, a hlavně okolí Skalského vrchu, na jehož jižním svahu je navršeno velké množství kamenných hromad, zřejmě rozsáhlého mohylového pohřebiště, šlo nakonec o velmi zajímavou zkušenost.
Pokračovat ve čtení...

Praha už volá, Praha už volá...

Praha už volá, Praha už volá...

Tenhle cajdák, vyslechnutý v posledních týdnech z rádia, mi zněl v uších stále dokola. I on se tak mohl stát příčinou toho, že jsem se do té Prahy nakonec vydal.
Hledat v ní přírodu není zas až tak těžké. Pokud odhlédnu od toho, že okolí matky měst je velmi krásné a pestré, je i přímo v ní k vidění dost taháků, které lákají ročně statisíce návštěvníků. Z různorodého spektra všech možných zajímavostí jsme si několik vybrali i my. Naše šlépěje zůstaly v Botanické zahradě a Fata Morganě, ZOO, a dokonce i mezi dinosaury v Dinosaurináriu a vodními tvory Mořského světa. Prostě jsou na světě věci, co v lese jen tak nenajdete.
Pokračovat ve čtení...

Slepičími horami křížem krážem

Slepičími horami křížem krážem

Pod libozvučným názvem Slepičí hory znají toto nevelké pohoří především Jihočeši. Nachází se v podhůří Novohradských hor a oficiálně se jmenuje Soběnovská vrchovina. Nejvyšší vrchol Kohout pak zřejmě byl tou hlavní inspirací pro zlidověný název Slepičí hory. Kousek dál najdeme i Slepici a několik zaběhnutých kuřat.
Na dohled od Slepičích hor leží i rozvaliny hradu Pořešín, rozhledna Slabošovka, opevněná tvrz Žumberk, Buškův Hamr i poutní kostel Svaté Trojice u Trhových Svinů. Tam všude zavítaly naše kroky a tam zveme nyní i vás.
Pokračovat ve čtení...

Tour do Francie

Tour do Francie

Minulé léto, po cyklistickém putování podél horního toku Vltavy, jsme se s kamarády vypravili na kolech na pouť s cílem v Paříži. Provázeni Panevropskou cyklistickou cestou mezi Prahou a Paříží jsme vyrazili od hranic ČR, projeli Bavorskem skrz krásně upravené vesničky, pak Baden-Württemberskem a přes Rýn jsme se dostali do Francie, kde jsme po rovině uháněli dál. Cestou jsme se podívali do Norimberku a Štrasburku. Ačkoliv oba moji souputníci do Paříže po 13 dnech dorazili, já se musel z časových důvodů odpojit u Nancy. Přesto jsem stihl za devítidenní jízdu leccos zažít.
Pokračovat ve čtení...

Máchův poetický kraj, l. Okolí Máchova jezera

Máchův poetický kraj, l. Okolí Máchova jezera

Je to k nevíře, ale krajinu kolem Máchova jezera jsem jel poznávat poprvé. Přitom pískovcové skály, divoké doly a kuželovité vrcholy sopečného původu jsou tak přitažlivé. Snažili jsme se během čtyř dnů vstřebat co nejvíce z krásné přírody a zavítali i na několik známých hradů. Počasí k vandrování bylo ideální, méně již pro máchání kecek v Mácháči. To nám ale zase tolik nevadilo. První dva dny jsme věnovali Bezdězu, zřícenině hradu Jestřebí a Hradčanským stěnám.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.