Nejkomentovanější články 21. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Tour do Francie

Tour do Francie

Minulé léto, po cyklistickém putování podél horního toku Vltavy, jsme se s kamarády vypravili na kolech na pouť s cílem v Paříži. Provázeni Panevropskou cyklistickou cestou mezi Prahou a Paříží jsme vyrazili od hranic ČR, projeli Bavorskem skrz krásně upravené vesničky, pak Baden-Württemberskem a přes Rýn jsme se dostali do Francie, kde jsme po rovině uháněli dál. Cestou jsme se podívali do Norimberku a Štrasburku. Ačkoliv oba moji souputníci do Paříže po 13 dnech dorazili, já se musel z časových důvodů odpojit u Nancy. Přesto jsem stihl za devítidenní jízdu leccos zažít.
Pokračovat ve čtení...

Máchův poetický kraj, l. Okolí Máchova jezera

Máchův poetický kraj, l. Okolí Máchova jezera

Je to k nevíře, ale krajinu kolem Máchova jezera jsem jel poznávat poprvé. Přitom pískovcové skály, divoké doly a kuželovité vrcholy sopečného původu jsou tak přitažlivé. Snažili jsme se během čtyř dnů vstřebat co nejvíce z krásné přírody a zavítali i na několik známých hradů. Počasí k vandrování bylo ideální, méně již pro máchání kecek v Mácháči. To nám ale zase tolik nevadilo. První dva dny jsme věnovali Bezdězu, zřícenině hradu Jestřebí a Hradčanským stěnám.
Pokračovat ve čtení...

Pachnes - Kréta

Pachnes - Kréta

Při našem loňském více jak třítýdenním pobytu na Krétě jsme vypravili i na nejvyšší vrchol Levka Ori a druhý nejvyšší kopec Kréty Pachnes (v rečtině Ojíněný). Pojali jsme tento výlet jako vícedenní, s tím že v horách někde podle horské cesty pod kopec přespíme.Byli jsme domluveni s naším kamarádem Petrem, že se potkáme v ponděli večer na konci kamenité horské cesty vedoucí z Anopolis pod sedlo Rousies.
Pokračovat ve čtení...

Kvilda - poslední vzepětí letošní zimy

Kvilda - poslední vzepětí letošní zimy

Nejlepšího lyžování z celé zimy jsme se dočkali nečekaně až v polovině března, kdy v době rašení květů sněženek mírné ochlazení vytvořilo na horách kvalitní podmínky pro loučení se s bílou stopou. V okolí Kvildy jsme si díky tomu projeli některé nově udržované stopy kolem vrcholů Tetřeva (1260 m n. m.), Holého vrchu (1294 m n. m.) a Stráže (1308 m n. m.).
Pokračovat ve čtení...

Na atraktivní vrcholy Železnorudska I.

Na atraktivní vrcholy Železnorudska I.

Polom, Sklářský vrch, Špičák, Svaroh, Velký Kokrháč a Ostrý

Podzim pootevřel vrátka a my jimi tajně proklouzli na několik zajímavých vrcholů Šumavy. Těšit jsme se mohli ze samoty hřebenu Polomu, ale také jsme sdíleli radost s mnoha dalšími poutníky při výhledech z nové rozhledny na Špičáku, výstupu na Svaroh, s přechodem Královského hvozdu hřebenem přes Velký Kokrháč na Ostrý, i tajemství mlhou zahalené nejvyšší hory Šumavy, Velkého Javoru.
Předpověď počasí slibovala loterii, ve které jsme si v sobotu vytáhli žolíka v podobě krásného počasí, a pár kapek nám spadlo na hlavy až poslední hodinku našeho třídenního vandrování.
Pokračovat ve čtení...

Silvestrovský Libín - rozjímání nad světem a životem vůbec

Silvestrovský Libín - rozjímání nad světem a životem vůbec

Libín, Na Skalce, Rohanovský vrch
Po několikaleté pauze jsme se vrátili k tradici silvestrovských výšlapů a vydali se k šumavskému Libínu. A protože jsou v dohledu tohoto známého vrcholu další tisícovky, trasu jsme tomu přizpůsobili. Ačkoli šlo o nenáročný trek, po vánočních hodech nám bohatě stačil. 
Pohledy ze skály Rohanovského vrchu a především z libínské rozhledny, v době, kdy už se slunce sklánělo k západu, nás naladily na dlouhou a hlučnou silvestrovskou noc.
Pokračovat ve čtení...

CHKO České středohoří l.

CHKO České středohoří l.

"Musíme chodit na pohodu, ne na krev..." snažím se zmírnit v autě optimismus kamarádů, zvlčelých a vyhladověných po dlouhé, byť chabé zimě. "Víte přece jak na tom jsem... !", dodám ještě, abych svá předchozí slova zvýraznil. Čekají nás nevysoké, ale zřetelně na první jarní procházky převýšením nepříjemné vrcholky Českého středohoří.
První dva dny vystoupáme na Sedlo, Varhošť, Milešovku, Sukoslav, někteří sběratelé nejvyšších vrcholků i na několik dalších (Kletečná, Pařez, Kleč). Očekávání splní i prohlídka královského města Litoměřice, kde jsme se ubytovali.
Pokračovat ve čtení...

Dolomity I.

Dolomity I.

Úžasně fotogenické hory, kde bílé vápencové skály vyrůstají ze svěže zelených údolí, učarují každému. Můžete v nich odvážně stoupat po zajištěných stezkách na ostré vrcholy, či se jen tak toulat údolími a cestami s panoramatickým výhledem. To jsou Dolomity, zapsané mezi přírodní památky UNESCO.
První den tvrdě stoupáme na Schlern (Val Gardena), další věnujeme krásnému okolí San Pellegrina, kde jsme ubytováni v hotelu Cristallo. Tyto dny věnuji především focení kytek. Kolem je botanický ráj.
Pokračovat ve čtení...

Dolomity ll.

Dolomity ll.

Opět se zaměříme na krásné okolí San Pellegrina. Nejisté bouřlivé počasí mění plány. Nikdo se nechce potulovat po hřebenech hor v dešti mezi blesky. Proto do Passo di Fassa budeme víceméně jen sestupovat.
Další den prší od rána a ten se tak stává oddychovým. Navštívíme sýrárnu v Predazzu a nedaleké jezero.
Bouře pokračují a tak naše malá parta jde od vrcholu Col Margherity k jezeru Lago di Cavia a odpoledne po Alte Via delle Dolomiti na druhé straně údolí k dřevěným stavením vesničky Fuciade. 
Pokračovat ve čtení...

Mont Blanc 2016 - Francouzská výzva

Mont Blanc 2016 - Francouzská výzva

Tento článek je o muži, který dostal možnost vystoupit na nejvyšší horu Evropy, což se i 27.6.2016 podařilo. Snažil jsem se popsat nejen samotný výstup, ale i k tomu co předcházelo. Vše je psáno z pohledu amatéra a věřím, že právě lidem jako já může ve spoustě věcí pomoci.

Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.