Nejkomentovanější články 33. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Pobaltí 2012, 3. část

Pobaltí 2012, 3. část

Po téměř pěti vydařených dnech v Estonsku se pomalu začínáme vracet domů. Skutečně jen pomalu, ještě bychom rádi navštívili pár zajímavých míst, která jsme při cestě na sever minuli. Jedenáctý den cesty zakončujeme večerním přesunem z Tallinnu do Rigy, kde bychom se měli znovu sejít s lotyšskými přáteli.
Pokračovat ve čtení...

Jak se jezdí s Leošem na Hanou

Jak se jezdí s Leošem na Hanou

Nedávno jsme jeli za kamarády na Hanou. Jako dopravni prostředek jsme zvolili vlak.
Pokračovat ve čtení...

Po stopách Švejka, aneb poetické Ražicko a přechod Hradu (666 m n. m.)

Po stopách Švejka, aneb poetické Ražicko a přechod Hradu (666 m n. m.)

Jihozápadní dráha Č. Budějovice - Plzeň sice nemá poslední dobou o volných dnech velký zájem zajišťovat ztrátovou osobní přepravu, přesto jsme si naplánovat túry v jejím atraktivním okolí dokázali. Malebná krajina u Ražic a Protivína je známá z putování dobrého vojáka Švejka z Haškova románu, a je bohatá na vršky, lesy a rybníky. Toulání v ní je vždy zážitek. A protože turistických cest, naučných stezek i cyklotras je zde dost na několik víkendů, není důvod je nevyužít. 
Pokračovat ve čtení...

Vítkovické železárny

Vítkovické železárny

Na světě nejsou jen krásné přírodní scenérie nebo hrady, zámky a jiné památky tohoto typu. Člověk zanechává své šlápoty i na místech vysloveně ošklivých, která však mají nesmírně zajímavou historii a (možná) i budoucnost
Takovýmto místem jsou pro mne Vítkovické železárny, na které jsem v průběhu svého života několikrát změnil názor. Ten poslední je veskrze pozitivní a doufám, že to tak už zůstane. Pokud ovšem někoho nenapadne je znovu uvést do provozu.
Za popisy fotografií děkuji panu ing. S.B.
Pokračovat ve čtení...

Putování Chodskem l. - Čerchov, Domažlice, Koráb

Putování Chodskem l. - Čerchov, Domažlice, Koráb

Český les jako by vypadl z oka Šumavě a přestože nedosahuje její výšky, o hodnotné výstupy zde rozhodně není nouze. To jsme okusili na vlastní kůži, když jsme stoupali na nejvyšší horu pohoří, kterou je Čerchov. Další den nás zase vlídně přijala zajímavá hřebenovka nad Kdyní. 
Za to, že jme chodili stále nahoru a dolů můžou i rozhledny Kurzova věž na Čerchovu, Koráb nad Kdyní, Bolfánek u Chudenic a také věže v Domažlicích a Klatovech a na hradu Rýzmberk.

Pokračovat ve čtení...

Vyhlídky Jizerských hor l. - Ještěd, Jizera, Smrk

Vyhlídky Jizerských hor l. - Ještěd, Jizera, Smrk

Jizerky jsou populární především díky zimnímu období a mnoha upraveným běžkařským tratím. Jejich krása ale vyniká v každém ročním období, byť je vždy trochu jiná. Naše letní objevování zalesněné hornaté krajiny stačilo poodkrýt mnoho krásných míst, bizarních skal a dalekých výhledů.
První dva dny slézáme nejvyšší vrcholy Jizerek, Jizeru a Smrk. Ještě předtím však při příjezdu stíháme navštívit vrchol Ještědu, byť tentokrát pouze kabinkovou lanovkou.
Pokračovat ve čtení...

Za pratury a zubry evropskými ke Křišťanovu

Za pratury a zubry evropskými ke Křišťanovu

Když před osmi sty lety vymřel v Čechách pratur, zdálo se, že je to jednou provždy. Velkým překvapením tak dnes je, že se téměř identické zvíře k nám znovu vrací. Jak je to možné? Inu pomohla k tomu dnešní moderní genetika a prapředci dnešních krav se díky ní mohli přestěhovat z Nizozemska do šumavského Křišťanova
Nedalo nám to a jeli jsme se jednoho krásného letního dne na pratury podívat.
A protože atraktivní je i okolí šumavské vísky Křišťanov, prošli jsme se nádavkem krásnou přírodou kolem vrchů Skaliny (958 m n. m.) a Skelný (947 m n. m.) do vysoko položené vsi Koryto. Jen díky tomu jsme spatřili i výběh s několika zubry evropskými.

Pokračovat ve čtení...

Kolem Krašova

Kolem Krašova

Krašov býval kdysi dávno hrad a dokonce jedním z nejstarších v Česku. To, co z něj zbylo, leží na skalnatém ostrohu nad Berounkou, jižně od Kožlan nebo Kralovic na severovýchodě Plzeňska.

Pokračovat ve čtení...

Góry Stolowe

Góry Stolowe

Asi třicet kilometrů od Náchoda směrem na jihovýchod v Klodsku, leží Park Narodowy Gór Stolowych. Něco podobného, ale v menším máme i kolem Adršpachu a Broumova. Park má rozlohu kolem 65 kilometrů čtverečních, leží v kraji, kterému se říkalo a asi ještě říká Střední Sudety. Tvoří jej převážně pískovcové skály. Nejvyšší skála se jmenuje česky Velká Hejšovina - Szceliniec Wielki a má kolem 920 mnm. Ostatní vrcholy skal nejsou o nic menší. 
Pokračovat ve čtení...

Do Pekla

Do Pekla

Pekel je po Česku moc, u Raspenavy, u Karlových Varů, u Benešova i Rychnova nad Kněžnou a možná ještě nějaká, která ani neznám. Mezi ta známá patří i Peklo u Nového Města nad Metují, kam snad kdysi dávno chodívala i babička z Babičky s kupou dětí, které hlídávala. Babičku jsme kdysi dávno měli ve škole jako povinnou četbu a tak jsme se koncem léta vypravili po stopách babičky z Babičky. 
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.