Nejoblíbenější články 10. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Island, část VI.: fjordy a trávové domečky

Island, část VI.: fjordy a trávové domečky

Poté, co jsme strávili nabitý den v okolí jezera Mývatn, začínáme směřovat zpět na jihozápad k Reykjavíku, kde ještě chceme navštívit příkopovou propadlinu Thingvellir a gejzír. Cesta nám trvala dva dny a rozhodně jsme jen neseděli v autě: projedeme se okolo fjordů na severním pobřeží, kde se z moře vysoko zvedají hory, a navštívíme rybářský přístav v Siglufjörðuru i tamní muzeum zlaté éry lovu sleďů. Také prozkoumáme domečky a kostelík z travních drnů a celou cestu se budeme kochat nádhernou krajinou.
Pokračovat ve čtení...

Brdy a divoká noc s divočáky

Brdy a divoká noc s divočáky

Zrušení vojenského výcvikového prostoru, který se nachází ve zdejších lesích, je již sice schváleno, ale do možnosti toulat se volně a bez nebezpečí hornatou krajinou ještě pár let zbývá. Až bude dokončena pyrotechnická očista, jistě sem najde cestu mnohem víc přírodu milujících jedinců než nyní. I proto jsme zatím do nepřístupných míst spíše jen nahlíželi a na cyklotrasách se mezi projíždějícími bikery cítili s kletry na hřbetech opuštěni...
Pokračovat ve čtení...

Zapomenutými stezkami šumavským pohraničím

Zapomenutými stezkami šumavským pohraničím

Luzný, Steinfleckberg, Velká a Malá Mokrůvka, Mrtvý vrch, Černá hora, Siebensteinkopf, Stráž a Holý vrch.

Jednoduchý seznam devíti vrcholů na pomezí Bavorského lesa a Šumavy skrývá tajemný vandr, který se nám hluboko vryje do paměti. Nepohodu prvního dne, kdy jsme bloudili po pás ponořeni ve vysoké mokré trávě a v borůvčí hustou mlhou, bez možnosti se zorientovat, naštěstí další dva dny vystřídalo slunné počasí a nevšední daleké výhledy z hraničního hřebenu.
Pokračovat ve čtení...

Na kultovní Kastro (východní Levka Ori)

Na kultovní Kastro (východní Levka Ori)

Kultovní Kastro. Proč se o kopci Kastro (2149 mnm) ve východních Levka Ori ríká a píše, že je kultovní, to jsem nikde na webu ani v literatuře nenašel. Jasné je, že je to nejvýchodnější vrchol přesahující 2000 m. Tyto hory mají asi 56 podobných kopců, ale jen o Kastru se říká a i píše, ze je kultovní. Tak to také asi tak bude....
Pokračovat ve čtení...

TOP 12: zastavení v čase (rok 2015)

TOP 12: zastavení v čase (rok 2015)

Původně jsem do letošního TOPu napsal pohádkový příběh. Byl inspirovaný životem, jak už to tak u pohádek bývá. Pohádky ale končí vždycky dobře a té mojí šťastný konec chyběl. Nejen proto jsem ji nakonec smazal. Nechtěl jsem princezně ubližovat.
Zůstalo 12 fotografií v pochmurném tónu. K nim jsem přidal 12 svých básní, podobně laděných. Každý rok prostě není posvícení a někdy si člověk hrábne na samé dno. Jde o to, aby se od něho odrazil, dříve než utone.
Také vzpomínám na poslední vzkaz od své dávné první lásky, který mi kdysi poslala a on mi hluboko utkvěl v paměti:
"Žádný člověk nemá právo chtít od života všechno..."

Pokračovat ve čtení...

Kratochvíle a okolí, zábava na druhou

Kratochvíle a okolí, zábava na druhou

Nejen krásný zámeček Kratochvíle, ale i nedaleké královské město Netolice lákají návštěvníky už mnoho staletí. Když si k tomu přidáte tradiční rožmberský výlov rybníka Podroužku a procházku zajímavou okolní krajinou, můžete si být jisti nezapomenutelnými zážitky.
Pokračovat ve čtení...

Malá Fatra (8.05)

Malá Fatra (8.05)

Z penzionu ve Štefanové se daly podnikat túry nejen na hřebeny, ale i malebnými, úzkými soutěskami. A právě ty byly pro mne tím největším překvapením.
Pokračovat ve čtení...

Dolomity I.

Dolomity I.

Úžasně fotogenické hory, kde bílé vápencové skály vyrůstají ze svěže zelených údolí, učarují každému. Můžete v nich odvážně stoupat po zajištěných stezkách na ostré vrcholy, či se jen tak toulat údolími a cestami s panoramatickým výhledem. To jsou Dolomity, zapsané mezi přírodní památky UNESCO.
První den tvrdě stoupáme na Schlern (Val Gardena), další věnujeme krásnému okolí San Pellegrina, kde jsme ubytováni v hotelu Cristallo. Tyto dny věnuji především focení kytek. Kolem je botanický ráj.
Pokračovat ve čtení...

Nejen Rychlebské hory I.

Nejen Rychlebské hory I.

Mnohé krásy přírody zůstávaly před našimi zraky dlouho skryty. Až speleologické objevování podzemních prostor a postupné zpřístupnění jeskyní umožnilo spatřit jejich mnohdy nádhernou výzdobu. Zastavení u Mladečské a Javořické jeskyně proto vůbec nelitujeme.
Klid Rychlebských hor oceníme záhy, když putujeme po liduprázdných hřebenech česko-polské hranice. Na poznávání krás přírody jednoho z mnoha krásných koutů naší vlasti máme celý týden.
Pokračovat ve čtení...

Rozhledny na Berounsku

Rozhledny na Berounsku

Kolem dolního toku Berounky je řada památek, hradů a jejich zřícenin, téměř kultovních hospod, mlýnů, ale také rozhleden. Rozhledny jsou různého stáří, mají rozličný původ, ale jedno mají stejné. Sloužily, slouží a snad budou sloužit lidem k rozhlížení po krajině. 
Pokusím se vám je představit a ukázat na fotkách. 
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.