Nejoblíbenější články 12. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Moni Koudouma

Moni Koudouma

Klášter (řecky moni) Koudouma leží zhruba uprostřed jižního pobřeží Kréty pod dost příkrými horami Asterousia. A v oblasti, která není turisticky zajímavá. Jen dost nepřístupné hory, minimum přístupových cest. Byl postaven dvěma bratry Eumeniosem a Partheniosem v devatenáctém století na ruinách kláštera z doby benátské, možná i dřívější.

Pokračovat ve čtení...

Zlato Píseckých hor

Zlato Píseckých hor

Je to taková malá Šumava v samém středu jižních Čech. Pokud ji navštívíte ve správnou dobu, odmění se vám bohatě zlatem. Pestrost krajiny je neskutečná a dělá z těchto hor velmi příjemný cíl putování. Tím cílem může být Malý a Velký Mehelník, chata Živec, anebo Jarník se svojí vzdušnou rozhlednou.
Pokračovat ve čtení...

Jarní Průhonice

Jarní Průhonice

Není tomu tak dávno, co jsem zde publikoval článek s fotografiemi zimní Šumavy. Bez povídání, jen tak, aby se člověk mohl nechat unášet krásou zimní přírody (teď opravdu nehovořím o fotografiích, ale o tom, co na nich je).
Mezitím se nám rok posunul do dalšího období a my jsme s Hankou 18.5.2013 navštívili naše jarní poutní místo - Průhonický park. Tentokrát jsme měli štěstí jak na počasí, tak i na množství rozkvetlých rododendronů a azalek, kterých jsou v parku řádově tisíce.
Strávili jsme v té nádheře asi pět hodin a průřez toho, co jsme tam nafotili, Vám, milí čtenáři, opět předkládám k nahlédnutí s přáním, ať se Vám aspoň některé fotky líbí tak, jako nám se líbil celý pobyt.
A platí to dvojnásob zrovna v tyhle, opravdu nepěkné dny.
Pokračovat ve čtení...

Dolomity lll.

Dolomity lll.

Poslední dva dny náš neminou plnohodnotné túry. Především sestup z vrcholu Cimon del to della Trappola (2 401 m n. m.) kolem jezer Laghi di Bombasèl a Lago Lagorai do doliny Val Lagorai je úžasný. Klesáme pohodlně starou kamenitou cestou až do Cavallesa, 1 700 metrů hluboko.
Výstup na Monte Piana 2 324 m n. m.) vede od jezera Misurina serpentinami, kterými vlekla na vrcholovou plošinu svá děla italská vojska v l. světové válce. Pozůstatky bojů vnímáme na hoře velmi zřetelně. 
Pokračovat ve čtení...

Island, část II.: vandr mezi ledovci

Island, část II.: vandr mezi ledovci

Konečně odjíždíme z Reykjavíku na jih Islandu do Skógaru, odkud budeme stoupat mezi ledovce Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökull a cestou potěšíme své oko pohledem na četné vodopády. Islandská příroda nás začíná okouzlovat. Další den sestoupíme stezkou s krásnými výhledy do Thórsmörku, Thórova lesa, kde skutečně rostou stromy, dokonce i o poznání vyšší než člověk.
Pokračovat ve čtení...

Na atraktivní vrcholy Železnorudska I.

Na atraktivní vrcholy Železnorudska I.

Polom, Sklářský vrch, Špičák, Svaroh, Velký Kokrháč a Ostrý

Podzim pootevřel vrátka a my jimi tajně proklouzli na několik zajímavých vrcholů Šumavy. Těšit jsme se mohli ze samoty hřebenu Polomu, ale také jsme sdíleli radost s mnoha dalšími poutníky při výhledech z nové rozhledny na Špičáku, výstupu na Svaroh, s přechodem Královského hvozdu hřebenem přes Velký Kokrháč na Ostrý, i tajemství mlhou zahalené nejvyšší hory Šumavy, Velkého Javoru.
Předpověď počasí slibovala loterii, ve které jsme si v sobotu vytáhli žolíka v podobě krásného počasí, a pár kapek nám spadlo na hlavy až poslední hodinku našeho třídenního vandrování.
Pokračovat ve čtení...

Třetí verze Šlápot

Třetí verze Šlápot

Ode dneška je dostupná nová verze Šlápot. Jistě jste již všimli největší změny – nového designu. Kromě toho přidává celou řadu nových funkcí, které vám zpříjemní pobyt na Šlápotách.
Pokračovat ve čtení...

Expedice Norsko 2015, část třetí

Expedice Norsko 2015, část třetí

Druhý z článků o naší výpravě do Norska skončil přenocováním na náhorní plošině v národním parku Rondane poté, co jsme si užili krásný a dlouhý západ slunce, jaký patrně nikdo z nás ještě neviděl. Ve stejném národním parku zůstáváme i následujicí den, mýto za vjezd je stále ještě zaplacené a nám se tu líbí.
Pokračovat ve čtení...

Nízkými Tatrami od východu na západ

Nízkými Tatrami od východu na západ

Nové léto nabírá na síle, vzpomínky na staré však ještě přetrvávají. Třeba na to, jak jsme se s kamarády vypravili na vandr na Slovensko s cílem přejít hlavní hřeben Nízkých Tater, což se nakonec povedlo a kvůli nepříznivému počasí i překvapivě rychle.
Pokračovat ve čtení...

Kameny České Kanady ll.

Kameny České Kanady ll.

Ďábelskou prdel již máme za sebou, ale stále ještě kolem Zvůle zůstává mnoho neobjevených míst, kde divutvorná kouzla přírody modelují skály a balvany do neskutečných tvarů. Znovu procházíme krajinu České Kanady a zůstáváme udiveni nad její dokonalou krásou. A přestože nám tentokrát težké brány hradu Landštejnu, kam jsme také chtěli zavítat, zůstaly uzavřeny, jiné se nám zase zlehka pootevřely.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.