Nejoblíbenější články 13. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Za kameny a skálami Novohradských hor (I.)

Za kameny a skálami Novohradských hor (I.)

Hojná Voda je malá víska ležící přímo pod Kraví horou, která spolu se sousední Kuní horou a Vysokou tvoří dominantu východní části Novohradských hor. Tyto tři vrcholy mají jedno společné, a to mohutné skály a skalní bloky.
Nedaleké Červené blato, Terčino údolí a zajímavou tvrz Cuknštejn jsme také nemohli minout. Spolu s večerním trekem přes Kraví a Kuní horu nám tyto cíle zaplnily celý první den. 
Pokračovat ve čtení...

Zápisky z cest   I. (Pirin...)

Zápisky z cest I. (Pirin...)

Tyto poznámky zaznamenávají zážitky z turistických podniků proměnlivé skupinky lidí za období od roku 1988 do současnosti. Pokud budou pro někoho inspirací, je to jen dobře. Pokud ne, nechť poslouží jako oživění pamětí těch, kteří se jich zúčastnili. (Mirek – autor)
Pokračovat ve čtení...

Dovolená 2011 alias Egypt část třetí

Dovolená 2011 alias Egypt část třetí

Naposledy se nechte mými články ponořit do země, kde čas je vymezen přesýpaním zrnků písku, kde život proudí úplně jinými kroky než u nás v západních zemích. Egypt jako arabská země má mnohé, co může nabídnout...vlídnost a pohostinnost především :-).
Pokračovat ve čtení...

Za kopečky do Bavorského lesa (Bayerischer Wald)

Za kopečky do Bavorského lesa (Bayerischer Wald)

To, že Šumava nekončí hranicemi s Rakouskem a Německem je dobře známo. Za nimi pouze změní své jméno na rakouský Böhmerwald a německý Bavorský les (Bayerischer Wald). Jedná se o geologicky stejné pohoří, které svojí celkovou velikostí nemá ve středoevropském prostoru obdobu. Mnoho značených cest je dnes přes hranice propojeno a tak lze volně putovat mezi všemi třemi uvedenými státy.
Atraktivní a nejvyšší vrcholy pohoří leží v sousedním Bavorsku nedaleko našich hranic. Zajímavé však nejsou jen ony, neméně působivé jsou i ledovcová jezera, chráněná jádra pralesů a areály zvířecích výběhů.
Naštěstí dnes, kdy znovu vzýváme komunisty k návratu a 17. listopad 1989 se zdá tolik vzdálený, již za překročení hranic u Železné Rudy nehrozí zastřelení a my můžeme volně i za "ty kopečky".
Pokračovat ve čtení...

Něco tak abstraktního jako je padesát ...

Něco tak abstraktního jako je padesát ...

Co je realita a co jen sen? Kde zůstaly všechny naše šlápoty? Kdo jsem já a kdo jsi ty? Esence geniality ...
Pokračovat ve čtení...

Výstup na Žlíbský vrch s překvapením a na hrad Kunžvart

Výstup na Žlíbský vrch s překvapením a na hrad Kunžvart

Vrcholem letošní turistické sezóny měla být i oslava kulatých narozenin na vrcholu některé šumavské hory. Nakonec to vyšlo až na září, kdy nás čekal výstup na neznámý Žlíbský vrch. Jako třešnička na dortu pak byl trek na hrad Kunžvart u Strážného.
Pokračovat ve čtení...

Drážďany v čase vánočním

Drážďany v čase vánočním

"Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé, po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé...," tak začíná jedna z vánočních písní pana Borovce, Vomáčky a Dvořáka, kterou bych rád zahájil článek o německém městečku, kam jsme se během adventního času vydali na prohlídku. Bohužel v té době si zima vzala svůj oddychový čas, ale to krásám tohoto města tolik nevadilo. Vítejte v Drážďanech! (Willkommen in Dresden!)
Pokračovat ve čtení...

Schwarzenberský kanál a Plešné jezero v zimním hávu

Schwarzenberský kanál a Plešné jezero v zimním hávu

Další oblastí Šumavy, kam se dnes již můžete vydat na běžky bez obav, že nebude projeta strojově stopa, je i okolí Nové Pece. Atraktivní krajina je stále více oblíbena i v zimním období. Najdete zde lehké tratě s jen malým převýšením v okolí Schwarzenberského kanálu i náročnější terén v oblasti Smrčiny a Plešného jezera. Naplánovat si díky železnici lze také přejezdy, např. Nová Pec-Nové Údolí.
Pokračovat ve čtení...

Arménie I.

Arménie I.

Arménie, to je destinace, do níž jsem se tak dlouho marně snažil dostat, až se z toho stala jakási frustrace a už se mi tam ani nechtělo. Když se ale roku 2015 začal dávat dohromady vhodný kolektiv, najednou vypadala Arménie opět jako dobrá volba. Asi je i štěstí, že to vyšlo až vloni a ne dřív, určitě se hodilo nasbírat předtím pár zkušeností a peněz.
Pokračovat ve čtení...

Jarní Průhonice

Jarní Průhonice

Není tomu tak dávno, co jsem zde publikoval článek s fotografiemi zimní Šumavy. Bez povídání, jen tak, aby se člověk mohl nechat unášet krásou zimní přírody (teď opravdu nehovořím o fotografiích, ale o tom, co na nich je).
Mezitím se nám rok posunul do dalšího období a my jsme s Hankou 18.5.2013 navštívili naše jarní poutní místo - Průhonický park. Tentokrát jsme měli štěstí jak na počasí, tak i na množství rozkvetlých rododendronů a azalek, kterých jsou v parku řádově tisíce.
Strávili jsme v té nádheře asi pět hodin a průřez toho, co jsme tam nafotili, Vám, milí čtenáři, opět předkládám k nahlédnutí s přáním, ať se Vám aspoň některé fotky líbí tak, jako nám se líbil celý pobyt.
A platí to dvojnásob zrovna v tyhle, opravdu nepěkné dny.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.