Nejoblíbenější články 23. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Island, část VII.: Thingvellir, gejzír a loučení

Island, část VII.: Thingvellir, gejzír a loučení

Nastává naše loučení s Islandem. Po večerním příjezdu k příkopové propadlině v Thingvelliru a noční procházce nás čeká jen poslední přenocování a poslední den v této krásné zemi. Zajedeme ještě do oblastí gejzírů podívat se na tento známý přírodní úkaz a pak už uháníme do Reykjavíku vrátit auto. Noční letem do Berlína se vracíme zpět na kontinent a naše krásná svatební cesta je u konce.
Pokračovat ve čtení...

Barvy divočiny – Gabreta

Barvy divočiny – Gabreta

:-* Gabrétský les je keltské označení pásu hor a pralesa na sever od Dunaje a kdysi se tak za dávných časů nazývala Šumava. Původně se v tomto hraničním česko – bavorském pralese prakticky vůbec nevyskytovaly jehličnaté stromy, naopak dominovaly stromy listnaté a zejména převládaly javory. Název Gabreta je pravděpodobně odvozen od nejčastěji se vyskytujícího stromu pralesa – javoru. Jiné prameny uvádí, že název vznikl z keltského slova gabro – kozorožec, tedy Pohoří kozorožců.
Pokračovat ve čtení...

Českou Kanadou

Českou Kanadou

Oblast České Kanady leží na jihu České republiky, při historické hranici Čech a Moravy podél státní hranice s Rakouskem. Severozápadní část tvoří Jindřichohradecká pahorkatina, která na jihozápadě navazuje na třeboňskou pánev. Větší část oblasti však pokrývá kopcovitá a silně zalesněná žulová Novobystřická vrchovina, která na severu navazuje na masív Českomoravské vrchoviny. Nejvyšším vrcholem České Kanady je Vysoký kámen u Kunžaku (jehož úpatím se vine úzkokolejka z roku 1897) a který dosahuje nadmořské výšky 738 m. Další krajinné dominanty tvoří Šibeník (732m), Kunějovský vrch (725m), Vysoký kámen (723m), Studnice (722m), Bukový vrch (721m), Větrov (714m) a Čihadlo u Starého Města pod Landštejnem (700m). Pojďte se s námi projít hlubokými lesy po stezkách kudy kráčel sám velký lupič Grasel...
Pokračovat ve čtení...

lll. setkání příznivců Šlápot - Vyšší Brod, Rožmberk

lll. setkání příznivců Šlápot - Vyšší Brod, Rožmberk

Konečně procházíme rámem před zakódované dveře. Asi třináct se nás nasouká na úzké točité schodiště do věžní místnosti. Chvilku jsme zde uzavřeni a až po několika vteřinách se nahoře otevřou další dveře, za kterými je vystaven Závišův kříž. Dokonalé zabezpečení největšího lákadla Zemské výstavy je jistě oprávněné.
Pokračovat ve čtení...

Dobytí rozhlednového ráje

Dobytí rozhlednového ráje

Příroda vytvořila za miliony let vrchy, vršky, kopce a kopečky. Člověk pak na nich za další desítky let postavil rozhledny, aby viděl ještě dál a nejdál. A o tom je tento článeček.
Pokračovat ve čtení...

Český ráj - Malá Skála, a Jizerské hory - Černá Studnice

Český ráj - Malá Skála, a Jizerské hory - Černá Studnice

Třetí den opět věnujeme Českému ráji, konkrétně okolí Malé Skály, kde shlédneme zajímavý hřeben Pantheonu a hrad Frýdštejn. Podzim hýří paletou barev a tak si užijeme krásných a dalekých výhledů.
Poslední den nás čekají oblíbené Jizerky s výstupem na Černou Studnici.
Pokračovat ve čtení...

Zápisky z cest   II. (Matterhorn...)

Zápisky z cest II. (Matterhorn...)

Tyto poznámky zaznamenávají zážitky z turistických podniků proměnlivé skupinky lidí za období od roku 1988 do současnosti. Pokud budou pro někoho inspirací, je to jen dobře. Pokud ne, nechť poslouží jako oživění pamětí těch, kteří se jich zúčastnili. (Mirek – autor)
Pokračovat ve čtení...

Mont Blanc 2016 - Francouzská výzva

Mont Blanc 2016 - Francouzská výzva

Tento článek je o muži, který dostal možnost vystoupit na nejvyšší horu Evropy, což se i 27.6.2016 podařilo. Snažil jsem se popsat nejen samotný výstup, ale i k tomu co předcházelo. Vše je psáno z pohledu amatéra a věřím, že právě lidem jako já může ve spoustě věcí pomoci.

Pokračovat ve čtení...

Mezi skalami Jizerských hor

Mezi skalami Jizerských hor

Když jsem plánoval vandr po Jizerkách se svými kamarády, ptal jsem se různých lidí, jestli to tam neznají. Kupodivu v těchto horách nikdo pořádně nebyl, a tak jsme šli jen podle mapy. Měli jsme však štěstí nebo dobrý čuch na hezká místa anebo je to v Jizerkách krásné všude, protože celý vandr byl potěšením pro oči, ať už díky místním skálám vyčuhujícím nad stromy, bukovým lesům nebo babímu létu, jež dodalo přírodě nerušené civilizací lesk.
Pokračovat ve čtení...

Itálie 2012 - Kalábrie

Itálie 2012 - Kalábrie

Ve třetím, posledním dílu našich zápisků z cesty po Itálii se zastavíme v Kalábrii. Je to, stejně jako Sicílie, naprosto úžasná oblast, poskytující možnost vyžití snad pro všechny kategorie turistů. Od plážových povalečů až po náročné milovníky historie a nádherné, místy i drsné přírody.
Ochutnali jsme od každého trochu, v daleko volnějším tempu než na Sicílii. I tak jsme však viděli řadu krásných míst spojených s nezapomenutelnými zážitky.
Stejně jako Sicílii, tak i tenhle nádherný kout doporučuji navštívit.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.