Nejoblíbenější články 26. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Pobaltí 2012, 1. část

Pobaltí 2012, 1. část

Už vloni jsem kamarádovi z Rigy sliboval zastavení v jeho zemi, ale nakonec na cestu nezbyl čas ani peníze. Když jsem se rozhodoval, kam jet letos, pobaltské země tak byly jasná volba. Kopců si turista v této oblasti moc neužije a na hory může rovnou zapomenout, ale vzhledem k nízkému osídlení zde o klid a zachovalou přírodu není nouze. V rámci pestrosti výletu jsme však nemohli vynechat ani nepřírodní a vyloženě rušná místa.
Pokračovat ve čtení...

Bitva u Sudoměře

Bitva u Sudoměře

Píše se rok 1420, den zvěstování Panny Marie. Studený vítr rozhání poslední zbytky ranních mlh a z nevlídných dešťových mraků jen občas vyhlédne slunce. Tichou krajinu plnou rybníků a podmáčených luk s křikem přelétne malé hejno hus. Kdesi vysoko na nebi zvolna krouží dvojice dravých ptáků a na Markovci se na chvíli zablýskne stříbro kapřího těla. Ozve se krátké, ostré tlesknutí.
Zhola nic nenasvědčuje tomu, že zde za pár hodin dojde ke krvavé bitvě, která vstoupí do našich dějin jako Bitva u Sudoměře.
Pokračovat ve čtení...

Krkonoše, týden na hřebenech.

Krkonoše, týden na hřebenech.

Týden strávený v Krkonošském národním parku nám nabídl všehochuť ohledně počasí, ale i terénu, ve kterém jsme se pohybovali. Z Richtrových Boud, kde jsme byli ubytováni, byl na dosah hlavní hřeben s Luční boudou a tak jsme mohli výhodné polohy využít pro důkladný průzkum celé této části hor. Krkonoše tvoří předprvohorní krystalické břidlice a prvohorní metamorfované horniny. Ještě ve čtvrtohorách se zde vyskytovaly ledovce, které tvarovaly krajinu. Díky tomu zde nalezneme v nejvyšších místech severskou tundru a četné stopy mrazového zvětrávání.
Pokračovat ve čtení...

České Žleby - čtvero ročních období

České Žleby - čtvero ročních období

Nepatrně zavádějící název si tři dny májových toulek po okolí Českých Žlebů plně zaslouží. Přestože se to zdá nemožné, zažili jsme během nich jaro, léto, podzim i zimu. Počasí dělalo neskutečné kotrmelce a tak zatímco v pátek na vrcholku Kapradi kolem nás poletovaly babočky admirál, druhý den ráno už padaly z nebe sedláci a všude bylo rázem bílo. Putování kolem Radvanovického hřbetu a Žlebského vrchu provázela hustá podzimní mlha, a při túře v Bavorském lese zase rozhlednu Haidel zdobila tající ledová krusta.
Pokračovat ve čtení...

Letní toulky údolím Sportgastein – rakouské Alpy

Letní toulky údolím Sportgastein – rakouské Alpy

Budete-li trávit letní dovolenou v údolí Gastein (Salzbursko, Vysoké Taury), rozhodně si nenechte údolí Sportgastein ujít. Uvidíte překrásná přírodní panoramata a můžete si vybrat výlet přesně podle Vaší chuti. Pro naše děti (7 a 5 let) je údolí Sportgastein tím nejkrásnějším místem v údolí Gastein a věřte, že nadšeni budete i Vy.
Pokračovat ve čtení...

Z pohádky do pohádky cestou přes Safari

Z pohádky do pohádky cestou přes Safari

Hned v úvodu odtajním trochu zvláštní název článku. Na naší výpravě jsme se totiž v jednom dni rozhodli poznávat krásy zámeckých interiérů i exteriérů, vzápětí poznat technickou (ale velice estetickou) památku a den zakončit trochu netradičně poznávacím zájezdem do Afriky.
Pokračovat ve čtení...

Kolem řeky Berounky

Kolem řeky Berounky

Nabizim trošku fotek z pěší túry po nedávno otevřené cyklostezce podle řeky z Berouna do Hýskova. Výhodou zimy a sněhu je, že tam skoro nikdo nechodi a už vůbec nejezdí. 
Pokračovat ve čtení...

Barvy divočiny – Gabreta

Barvy divočiny – Gabreta

:-* Gabrétský les je keltské označení pásu hor a pralesa na sever od Dunaje a kdysi se tak za dávných časů nazývala Šumava. Původně se v tomto hraničním česko – bavorském pralese prakticky vůbec nevyskytovaly jehličnaté stromy, naopak dominovaly stromy listnaté a zejména převládaly javory. Název Gabreta je pravděpodobně odvozen od nejčastěji se vyskytujícího stromu pralesa – javoru. Jiné prameny uvádí, že název vznikl z keltského slova gabro – kozorožec, tedy Pohoří kozorožců.
Pokračovat ve čtení...

CHKO Třeboňsko a Naturpark Blockheide

CHKO Třeboňsko a Naturpark Blockheide

Přestože nás trápilo nevyzpytatelné počasí, stihli jsme toho za tři dny vidět dost. Náš největší rybník Rožmberk, Naturpark Blockheide u Gmündu, nejsevernější bod Rakouska a nakonec díky bouřce s krupobitím zbyl čas i na Třeboň a Schwarzenberskou hrobku. Střídali jsme tak pěší túry s cyklovýlety. 
Také ubytování v penzionu Medenice na místě bývalé roty pohraniční stráže jistě stojí za zmínku. Jeho výzdobu totiž tvoří autentické dokumenty a fotky z doby Studené války.
Pokračovat ve čtení...

Stádlecký empýrový  řetězový most

Stádlecký empýrový řetězový most

Technická památka Stádlecký most je jediným dochovaným empýrovým řetězovým mostem v České republice a má hodně zajímavou historii. V letech 1847-48 ho postavil Vojtěch Lanna podle projektu ing Gassnera a B. Schnircha v Podolsku, kde překlenul Vltavu. 
Ve třicátých letech 20. století však nad ním byl postavený most nový, železobetonový, protože se počítalo s napuštěním přehrady Orlík. Řetězový most by se tak ocitl pod hladinou vodní nádrže. Naštěstí to dopadlo jinak...
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.