Nejoblíbenější články 26. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Českou Kanadou

Českou Kanadou

Oblast České Kanady leží na jihu České republiky, při historické hranici Čech a Moravy podél státní hranice s Rakouskem. Severozápadní část tvoří Jindřichohradecká pahorkatina, která na jihozápadě navazuje na třeboňskou pánev. Větší část oblasti však pokrývá kopcovitá a silně zalesněná žulová Novobystřická vrchovina, která na severu navazuje na masív Českomoravské vrchoviny. Nejvyšším vrcholem České Kanady je Vysoký kámen u Kunžaku (jehož úpatím se vine úzkokolejka z roku 1897) a který dosahuje nadmořské výšky 738 m. Další krajinné dominanty tvoří Šibeník (732m), Kunějovský vrch (725m), Vysoký kámen (723m), Studnice (722m), Bukový vrch (721m), Větrov (714m) a Čihadlo u Starého Města pod Landštejnem (700m). Pojďte se s námi projít hlubokými lesy po stezkách kudy kráčel sám velký lupič Grasel...
Pokračovat ve čtení...

Stádlecký empýrový  řetězový most

Stádlecký empýrový řetězový most

Technická památka Stádlecký most je jediným dochovaným empýrovým řetězovým mostem v České republice a má hodně zajímavou historii. V letech 1847-48 ho postavil Vojtěch Lanna podle projektu ing Gassnera a B. Schnircha v Podolsku, kde překlenul Vltavu. 
Ve třicátých letech 20. století však nad ním byl postavený most nový, železobetonový, protože se počítalo s napuštěním přehrady Orlík. Řetězový most by se tak ocitl pod hladinou vodní nádrže. Naštěstí to dopadlo jinak...
Pokračovat ve čtení...

Zvůle a Ďáblův chléb, krásné místo v nitru Česká Kanady

Zvůle a Ďáblův chléb, krásné místo v nitru Česká Kanady

Projít se krajinou nedaleko Kunžaku stojí určitě za to! Zvláště čistý lesní rybník Zvůle a jeho okolí se spoustou balvanů láká k bližšímu prozkoumání. Nejzajímavější je nedaleké seskupení balvanů, z nichž největší je rozříznut jako bochník chleba. Říká se mu proto Ďáblův chléb... 
Pokračovat ve čtení...

Barvy divočiny – Gabreta

Barvy divočiny – Gabreta

:-* Gabrétský les je keltské označení pásu hor a pralesa na sever od Dunaje a kdysi se tak za dávných časů nazývala Šumava. Původně se v tomto hraničním česko – bavorském pralese prakticky vůbec nevyskytovaly jehličnaté stromy, naopak dominovaly stromy listnaté a zejména převládaly javory. Název Gabreta je pravděpodobně odvozen od nejčastěji se vyskytujícího stromu pralesa – javoru. Jiné prameny uvádí, že název vznikl z keltského slova gabro – kozorožec, tedy Pohoří kozorožců.
Pokračovat ve čtení...

K Berounce a Střele

K Berounce a Střele

Kraj severně od Plzně moc neznám a tak jsem rád přijal možnost na jeho dvoudenní průzkum. To jistě na nějaké důvěrnější seznámení s krajinou Rakovnické pahorkatiny nestačí a tak šlo jen o náhled do povodí Berounky a Střely.
Pokračovat ve čtení...

Praděd, Olomouc a Brdy

Praděd, Olomouc a Brdy

Možná se ptáte, co mají tyto tři věci společného. Asi se toho nenajde mnoho, jen já jsem na nich absolvoval v červenci 2009 tři skvělé výlety s úžasnými lidmi.
Pokračovat ve čtení...

Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2015

Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2015

Další rok uběhl jako voda a kvapem se nám začal přibližovat rok nový. Za všechny redaktory Šlápot bych vám chtěl poděkovat za přízeň, kterou jste nám v uplynulém roce 2014 projevili. Všichni bychom vám rádi popřáli příjemné prožití svátků vánočních a ať se vám daří ve všem, co budete v novém roce 2015 podnikat :-)
Pokračovat ve čtení...

Kolem řeky Berounky

Kolem řeky Berounky

Nabizim trošku fotek z pěší túry po nedávno otevřené cyklostezce podle řeky z Berouna do Hýskova. Výhodou zimy a sněhu je, že tam skoro nikdo nechodi a už vůbec nejezdí. 
Pokračovat ve čtení...

Bitva u Sudoměře

Bitva u Sudoměře

Píše se rok 1420, den zvěstování Panny Marie. Studený vítr rozhání poslední zbytky ranních mlh a z nevlídných dešťových mraků jen občas vyhlédne slunce. Tichou krajinu plnou rybníků a podmáčených luk s křikem přelétne malé hejno hus. Kdesi vysoko na nebi zvolna krouží dvojice dravých ptáků a na Markovci se na chvíli zablýskne stříbro kapřího těla. Ozve se krátké, ostré tlesknutí.
Zhola nic nenasvědčuje tomu, že zde za pár hodin dojde ke krvavé bitvě, která vstoupí do našich dějin jako Bitva u Sudoměře.
Pokračovat ve čtení...

Českosaské Švýcarsko, kraj pískovcových skal

Českosaské Švýcarsko, kraj pískovcových skal

Projít si atraktivní Národní park České Švýcarsko jsem měl v úmyslu již pěkných pár let. Letos se mi konečně podařilo přemluvit i parťáky, a tak nic nebránilo v cestě na sever. Jen to počasí jsme si mohli vybrat lépe. Ale větru dešti neporučíš... Území v České republice nejnovějšího a v pořadí čtvrtého Národního parku České Švýcarsko je součástí širší oblasti Labských pískovců, nazývané již po dvě staletí Českým a Saským Švýcarskem.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.